Hlavní obsah

Tvůrce hry o pandemii: Vznikla z frustrace, lidé vnímají čísla jinak

Foto: Michal Beneš, Seznam Zprávy

Jeden z tvůrců hry Michal Beneš.

Reklama

28. 1. 16:33

Ve volném čase vyvíjeli čeští odborníci online hru vycházející z vědeckých poznatků a simulující pandemii v desetimilionové zemi. Proč je potřeba složité informace podávat hravou formou, vysvětluje iniciátor projektu Michal Beneš.

Článek

Stojí za hrou, která nám, běžným lidem, ukazuje obtížnost zvládání epidemie. Rozhovor s matematikem Michalem Benešem probíhá trochu symbolicky přes videohovor a po hodině konverzace je jasné, že vybrat jen to nejzajímavější bude těžké. Jak sám říká, pandemie se nedá zavřít do jednoduchých hesel.

Zkuste porazit pandemii. Představení Koronahry s retro nádechem. (Video: Seznam Zprávy) (Video: Seznam Zprávy)

„Na začátku projektu jsme se báli, že ta hra přichází doslova s křížkem po funuse a že veřejnost již pochopila nutnost s virem bojovat, byť jsou zaváděná opatření velmi bolestivá a jistě mohla být lépe zorganizovaná a komunikovaná. Bohužel, naše hra je stále relevantní. Jak si ostatně můžete sami vyzkoušet v simulaci, čtvrtá vlna je velmi reálné nebezpečí. Navíc ho komplikuje příchod rychleji se šířících mutací,“ varuje Beneš.

Michal Beneš

Od dětství má rád matematiku, programování a počítačové hry.

Vystudoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK a v německém Tübingenu.

Programoval první internetové televize v Česku a deset let pracoval jako finanční matematik v New Yorku. Nyní je na volné noze.

Koronahra mu umožnila spojit jeho dětské záliby do jednoho projektu.

Vraťme se k počátkům – co vás vedlo k vytvoření hry?

Počátečním impulsem byla určitá frustrace z úrovně veřejné diskuse o koronaviru. Nejde ani tak o to, že někdo říká něco, s čím nesouhlasím. Problém je, jakým způsobem vyhodnocujeme argumenty. Jak se zorientovat v tom, komu můžeme věřit. Jsem matematik ve financích a modelování komplikovaných systémů při velké úrovni nejistoty je pro mě téměř denní chleba. Některé názory ve veřejné diskusi jsou dle mého názoru nejen velmi nepravděpodobné z epidemiologického hlediska, což není můj obor, ale míjejí se i s relativně běžnou matematikou – a k tomu už něco říci mohu.

Které názory myslíte?

Například je potřeba si uvědomit, že oficiální statistiky nakažených a mrtvých jsou pohledem do zpětného zrcátka. V každou chvíli máme mnoho nových nakažených, kteří se v těch smutných statistikách ještě neobjevili.

Pro mnohé je stále těžké si představit tu rychlost exponenciálního růstu. Jako pro matematika je pro mě fascinující vidět na oblíbených internetových portálech populárně naučné články o exponenciále. Stále jsem však měl pocit, že by tu problematiku bylo možné vysvětlit názorněji. Tak vznikl nápad na hru.

Další autoři hry

Jan Walter

Pracoval v mediálním výzkumu, vždy v oblasti vývoje softwaru. Po práci na start-upech i pro globální korporace jako nájemný programátor se rozhodl spojit tým kolegů a kamarádů, co chtějí dělat věci dobře.

David Wagner

Zakladatel a ředitel spolku Rolling, vystudoval pedagogiku na Univerzitě Karlově a dále se zabývá využitím her ve výuce. Napsal několik vzdělávacích her, připravuje deskovou hru a píše o společnosti a etice na internetu. Pracuje v Evropském parlamentu jako poradce europoslanců Pirátské strany.

Takže taková škola hrou? Lidé to pochopí tím, že si to sami zkusí?

To je velmi přesné. Naším záměrem bylo spojit zábavu s poučením. Jedná se o hru, ale v jejím „srdci“ je skutečný epidemiologický model, který je velmi pečlivě kalibrován na dosavadní chování epidemie. Myslím, že se nám to spojení povedlo. Lidé, kteří nám slíbili, že hru jednou otestují, si ji zcela dobrovolně přehrávají znovu, zkoušejí různé přístupy a pak třeba s námi sdílejí obrázky grafů, které jim přijdou zajímavé.

Třeba kolik jim zemřelo lidí?

Nejen to, pandemie je mnohorozměrný problém. Nepočítáme hráči jen počet mrtvých, ale také ekonomické náklady, ztracené dny školní docházky či míru společenské stability. Je na každém, aby si svůj výsledek vyhodnotil podle svého. Jak ohodnotíte cenu lidského života nebo žáky, kteří mohou zanedbání výuky pociťovat po mnoho let? Jak ohodnotíte ztrátu podnikatele, který svůj podnik roky poctivě budoval a nyní bude muset zavřít? My na ty otázky nedáváme odpovědi. Krása tohoto projektu je, jak moc je otevřený interpretaci.

Oddechový čas jen odkládá nepříjemná opatření

Co si od hry slibujete?

Naším cílem je ukázat lidem matematický model na intuitivní úrovni. Když použiji přirovnání: chování jízdního kola lze popsat složitou matematickou rovnicí, mnohem složitější, než je náš model epidemie. A přesto není pro většinu z nás problém naučit se na něm jezdit.

Přestože jsme se v naší simulaci snažili použít realistická čísla, nesnažíme se suplovat vědecké modely. Nejde nám tolik o to, přesně vypočítat, kolik lidí se nakazí, pokud přestaneme nosit roušky. Důležité pro nás je zobrazit tvar křivek a nějaké obecné principy. A snad i vyvrátit nějaké zažité mýty.

Máte na mysli něco konkrétního?

Jedním z častých názorů je, že existuje nepřímá úměra mezi ekonomickými náklady a silou epidemie. Že je dobré nechat ekonomiku na chvíli „oddechnout“ i za cenu nevyhnutelných obětí na životech. Ve skutečnosti tím ona nepříjemná opatření jen odkládáme a dost možná nás horší situace v budoucnosti donutí přidat nějaká další.

Hru si můžete zahrát na tomto odkazu.

Odkaz se může z důvodu velkého počtu hráčů déle načítat. V takovém případě stačí chvíli počkat.

V těchto hrubých obrysech funguje náš model velmi spolehlivě a různé scénáře řízení nákazy si může vyzkoušet každý. Systém „brzda-plyn“ nakonec vyjde hůře než dlouhodobě vyváženější přístup. S tím souvisí, že epidemie je skutečně dlouhodobá záležitost. Během léta možná dostanete oddechový čas díky efektům teplejšího počasí, ale v zimě se virus vrátí opět v plné síle. Dokonce i během probíhajícího očkování je nutné udržovat opatření a vyhnout se dalším vlnám.

Má třeba hra potenciál ukázat prodlevu mezi zavedením opatření a jejich účinkem?

Ano, i když ta prodleva je v naší hře spíše kratší než ve skutečné České republice. Naše herní vláda je velmi efektivní. Když jsme svůj matematický model připravovali, byl většinou o něco napřed před skutečnými čísly. Kromě rychlosti zavádění opatření a publikování statistik je nějaká prodleva zabudovaná i přímo v modelu pomocí konceptu inkubační doby.

Během epidemie jsem si na internetu vyzkoušel několik matematických modelů. Ty mají často nevýhodu, že celý průběh vlny ukážou v celku. Vůbec neobsahují ten psychologický faktor, že exponenciály dlouho vypadají neškodně, ale když se na vás pak najednou takříkajíc valí, může být už pozdě tahat za záchranou brzdu.

Navíc jsme do modelu přidali prvek náhody. Stejné akce povedou k jinému průběhu hry. Simulujeme tím těžko modelovatelné aspekty epidemie, například náhodná velká lokální ohniska nákazy. I při stejné strategii vám simulace někdy dopadne lépe a někdy hůře. Tak to je i ve skutečném životě.

Proč nestačí, že to popisují vědci?

Když posloucháte poctivé vědce, musí vám říci, že jejich odhady mají nějakou chybu. Například při předvídaní pandemie na příští měsíc musí poskytnou rozpětí možných výsledků „od–do“. A takové předpovědi musí nabídnout v různých scénářích podle toho, jaká rozhodnutí udělá vláda a jak se zachovají občané. Různí vědci navíc mohou mít různé názory a veřejnost pak může získat pocit, že „se to neví“.

Ve výsledku pak v médiích dostávají prostor lidé, kteří své odhady prezentují velmi sebevědomě. Takové předpovědi, pokud se nevyplní, jen veřejnost více utvrdí v názoru, že epidemie se matematicky modelovat nedá. To ve skutečnosti není pravda. Spíše je problém v dobré komunikaci výsledků laické veřejnosti.

Hra je pro tento účel výborné médium. Jak prvek náhody, tak fakt, že budoucnost závisí na našich rozhodnutích, je něco, s čím se člověk setkává v životě dennodenně. Většina lidí není zvyklá na precizní matematické formulace z oblasti pravděpodobnosti a statistiky. Přitom v hrách, ať už karetních, nebo s hrací kostkou, chápeme prvek náhody už od dětství.

Je důležité dát čísla do kontextu

Takže jste znal cestu a našel způsob, jak ji realizovat.

Ten příběh začal komentářem na Facebooku, kde jsem nápad na hru navrhl. Chytil se toho můj známý, docent na jaderné fakultě ČVUT, a sehnal studenta, který vyrobil první verzi. Tu jsem pak trochu učesal a rozvedl a v půlce prosince nasdílel s dalšími známými. Ta aplikace byla záměrně postavená tak, aby působila vědecky. Měla hodně grafů a poměrně mocné ovládání. Reakce byly velmi pozitivní, shodovaly se ale na tom, že je víc pro nadšence než normální lidi.

V dnešní době máme takový triumvirát. Já ten projekt organizuji, mám na starost matematickou simulaci i hodně dalšího programování. Nejnověji mám na starost i naučnou stránku projektu v médiích. Jan Walter spolu se svým týmem z firmy SWEHQ vyvinul od základu současnou verzi aplikace. David Wagner dělá game design, jeho úkolem je přetavit ty grafy a matematický model na zajímavou hru.

Jak se taková přeměna projevuje?

Důležité je čísla z matematického modelu prezentovat způsobem, který bude pro hráče intuitivní. Tady jsme měli trochu zjednodušenou práci, protože koronavirus je velmi diskutované téma a snad každý jsme alespoň po nějakou dobu denně sledovali nové statistiky.

Z pohledu hráče je také důležité ta čísla polidštit a dát do kontextu. Ve hře máme koncept sociální stability, lidé nejsou roboti, kteří zavedená opatření jen vezmou na vědomí. Stejně tak budou lidé reagovat na zprávy o velkém počtu mrtvých. To je něco, co epidemiologický model sám o sobě nepostihuje. Hra vám připomíná reálné dopady vašich rozhodnutí.

Mnohé věci fungují proto, že zobrazuje náš život. Hra vám představuje dilemata, kde roli hrají nejen čísla, ale i morálka. Ve hře jsou například hackeři, kteří vám napadnou očkovací systém. Z určitého pohledu je velmi výhodné se vyplatit, přesto myslím, že to mnoho hráčů, stejně jako já, neudělá.

Kolik času vám vývoj zabral?

Je těžké odhadnout časovou investici všech lidí, co nám pomohli. Jen v našem užším týmu to dohromady bude více než půl roku práce. Největší část do projektu věnovala česká vývojářská firma SWEHQ.

Na programování je zajímavé, že mnoho práce jako uživatel vlastně nevidíte. Na druhou stranu byste si všimli, kdyby ta práce nebyla udělaná buď vůbec, nebo byla nekvalitní. To je skoro téma na samostatný článek. Na to, že se jedná o věc, kterou všichni dělají úplně dobrovolně a zadarmo, odváděli práci tak, jako by vyráběli placený produkt pro velmi náročného klienta. Ale nakonec, děláme to pro obyčejné lidi a to je velmi náročný zákazník.

Divoký sen: milion hráčů v Česku

Takže práci jste dělali zdarma? Kolik by jinak podobný projekt stál?

Ano, celý projekt dotujeme ze svého. I s velmi „přátelsky nastavenými“ cenami bychom se při komerčním vývoji nevešli do milionu. Tady musím znovu zdůraznit, že jsem na začátku vůbec netušil, jak talentovaný tým se kolem toho podaří sestavit.

Kolik očekáváte hráčů?

Myslíme, že se nám může podařit zasáhnout 50 tisíc lidí. Nejdivočejší sny jsou tak milion Čechů.

Plánujete i cizojazyčnou verzi?

Ano, vycházet by měla přibližně týden po té české, tedy 1. února.

Napadlo vás použít výsledky hry jako možný zdroj inspirace pro predikci vývoje epidemie?

Takovou ambici nemáme. K prediktivnímu modelování jsou určeny komplexnější vědecké modely. Například modely Epidemic Forecasting, na kterých spolupracuje český vědec Jan Kulveit, který s námi náš model konzultoval. Naším cílem není dospět k co možná nejpřesnějším číslům. Snažíme se ukázat možné scénáře vývoje epidemie s přispěním náhody. V některých hrách budete mít větší štěstí a v některých menší.

Důležitější než konkrétní čísla jsou pro nás obecné principy. Například dříve zmíněný poznatek, že odkládání nevyhnutelných opatření epidemii spíše prodražuje. Mnoho lidí stále hledá nějaký jednoduchý trik, jak nad virem vyzrát. Veřejnost by se však měla připravit spíše na běh na dlouhou trať.

Překvapila vás hra něčím?

Pro mě osobně bylo zajímavé zjištění, jak negativně lidé své výsledky hodnotí, pokud skončí hru s dvaceti tisíc mrtvými. Přitom skutečná Česká republika téměř s jistotou skončí na mnohem horších číslech. Ukazuje se, že lidé k číslům přistupují úplně jinak, pokud jsou výsledkem jejich rozhodnutí, a ne rozhodnutí nějakého pana Babiše v Praze.

Přitom i ve skutečnosti o výsledku epidemie rozhoduje každý z nás. Již třicet let žijeme v demokracii a nemůžeme se stále vymlouvat, že za nás rozhodují jiní. Vláda nás reprezentuje a my musíme požadovat, aby rozhodovala v zájmu občanů. Stejně tak každý z nás ovlivňuje onen koeficient R svým chováním. Laxní přístup k současným opatřením, jakkoliv nepříjemným, v konečném důsledku vede k zavírání ekonomiky, což si nikdo z nás nepřeje.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené