Článek
Nápad ministra sportu Borise Šťastného, že by Praha mohla pořádat zimní olympijské hry, nepatří k rozumným. Vedle obligátních potíží, jakými jsou nedostatek sněhu nebo absence vysokých hor, jak je nyní popsaly Seznam Zprávy, jde také o problém morální.
Stačí totiž připomenout českou zkušenost s mistrovstvím světa v klasickém lyžování, které se v roce 2009 uskutečnilo v Liberci.
Možná si řeknete, proč vytahovat 17 let starý příběh. Inu proto, že dodnes neskončil. Proto, že pořadatelé stále dluží lidem a firmám z Liberce desítky milionů korun.
Olympiáda Milano–Cortina měla rozpočet vyšší než 41 miliard korun. Liberecká akce oproti tomu stála se vším všudy „pouhé“ zhruba dvě a půl miliardy.
A přesto dokázala skončit masivní ekonomickou katastrofou. Hospodářským fiaskem, které dostalo do existenčních potíží osm desítek smluvních partnerů, a kromě dalšího na dlouho poničilo reputaci olympijské vítězky Kateřiny Neumannové, jež byla prezidentkou mistrovství.
Skončilo rovněž sérií trestních oznámení, která však nepřinesla katarzi. Pro osvěžení paměti: Nejvyšší kontrolní úřad kvůli podvodu, úvěrovému podvodu, porušování pravidel hospodářského styku a porušování pravidel při správě cizího majetku podával trestní oznámení na neznámé pachatele. Na tytéž neznámé pachatele cílilo i trestní oznámení tehdejšího ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše.
Mezi poškozenými byli majitelé libereckých penzionů, kde bydlely sportovní týmy, ale třeba i liberecká Technická univerzita.
Viníci nebyli odhaleni, natož potrestáni.
Stát, který patřil ke klíčovým „sponzorům“ akce, nejenom že tratil, ale nedokázal ani nastolit spravedlnost.
Dodnes nejsou srovnány dluhy. Podle střízlivých výpočtů jde nejméně o 81 milionů korun.
Česko nechť se drží toho, co umí. Na co má a co dokáže ukočírovat. Třeba komornějšího, leč skvělého Světového poháru v biatlonu v Novém Městě na Moravě.
A do větších akcí se může pustit třeba až v okamžiku, kdy srovná účty po libereckém megalomanském šampionátu.
Do té doby k tomu nemá morální právo.
