Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u analýzy majetkové nerovnosti, která panuje v Česku.
Marta Kubíčková: Privatizace nějak proběhla a nedá se s tím nic dělat. Někteří na ní zbohatli a bohatnou dál. Někteří dokonce díky dotacím, na které se vybírá i od těch nejchudších. Na tom, že tu žijí velmi bohatí lidé, není nic špatného. Špatně je, že ti nejbohatší jsou jen malým přínosem pro stát a občany. Kdo jiný by měl zajistit prosperitu státu. Ve vyspělých státech dokážou bohatství využít ku prospěchu všech občanů a solidarita bohatých s chudými je samozřejmost. Řešení našli ve zdanění majetku. U nás jsou bohatí chráněnou skupinou se zákony na míru, aby se daly obcházet a optimalizovat ke snížení základní daňové povinnosti.
Alena Boudová: Všude ve vyspělých státech funguje větší solidarita. U nás si hrajeme na zásluhovost a nedotknutelnost. Odmítáme majetkové přiznání a všichni ještě dotujeme miliardáře, kteří za drobné zvýšení daně z nemovitostí vyrazí stávkovat.
Pavel Kučera: Podobná nerovnost (možná ještě větší) je patrná i celosvětově. Navíc, logicky, světe, div se, má trend se stále zvětšovat. Tedy čím dál menší skupina lidí vlastní čím dál větší část celosvětového bohatství. Už začínáte rozumět, co se ve světě mění? Hráli jste někdy hru Monopoly? Vzpomínáte si, jak začíná a jak končí?
Marta Hánová: Už od světové finanční krize v roce 2008 sleduji umístění a výši majetku nejbohatších lidí na světě a nejbohatších Čechů. Zajímalo mě, čí je ta krize, kdo na ni doplácí. Zpočátku jim objem majetku klesl, ale po krizi byla většina z nich násobně bohatší. Pak se ten divoký růst jejich majetku „normalizoval“, až přišla inflace a ti nejbohatší přikládali pod inflační kotel. Jeden z nich u nás „hodil“ stovky miliard ze státního rozpočtu mezi lidi, kde se moc neohřály, všechny spolkla inflace, ale ty peníze nezmizely, neshořely, přistály na účtech těch nejbohatších. Zrušení zdanění superhrubé mzdy byl prachobyčejný tunel na státní kasu, stejně tak valorizace důchodů nad rámec zákona. Cca 150 miliard ročně mizí ze státní kasy, protéká zaměstnanci a důchodci a končí na účtech miliardářů. Babiš během deseti let v politice zbohatl ze 40 miliard na 200 miliard, Křetínský měl roční zisk 87 miliard! Jeden si ohnul zákony přímou účastí v politice a druhý si pase řadu poslanců. A nejsou sami, takových je řada. A velká část z nich je napojená na státní penězovod. Nejsem žádný socialista, ale čeho je moc, toho je příliš. Kdo zaplatí každou krizi, kdo zaplatí každou inflaci? Já a vy. Zatímco si naši miliardáři kupují tryskáče, zámky ve Francii a fotbalové kluby. Připadám si okradená, ale na tohle se žádné pojištění nevztahuje. Klidně se vzdám části svého blahobytu pro dobro země, ale ne pro větší zisky miliardářů. Minulá vláda to spustila a současná v tom pokračuje.
Jan Nováček: Je to naprosto v pořádku, že bohatí ovládají majetek. Chudí z toho nemají rozum a ani to nechtějí řešit. Bohatí platí daně, zaměstnávají lidi a dávají vydělat ostatním. Čím víc bohatých ve společnosti, tím je celková životní úroveň vyšší.
Michal Krejsa: Všude je to přirozený trend. Kapitál má snahu se hromadit. V období průmyslové revoluce a ve 20. století byla tendence k hromadění kapitálu narušena rychle jdoucím technologickým pokrokem, pokud někdo vynalezl lepší stroj, tak to znamenalo víc než vlastnictví kapitálu, např. půdy nebo peněz. V současnosti však vidíme, že došlo ke značnému vyčerpání prostoru pro technologické inovace, a tak se vracíme zpět do situace, kdy klasický kapitál nabývá na významu. Z historie bychom se však měli poučit, že žádná fazole neroste až do nebe. Naše elity by si měly tato nebezpečí uvědomovat a nastavovat podmínky tak, aby se to nezvrhlo. Nedělají to, zčásti proto, že situaci nechápou, a zčásti proto, že toho nejsou schopné. A konečně – není to v jejich osobním zájmu. V dlouhodobém horizontu se tedy asi nevyhneme v nějaké formě opakování revolučních radostí.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Marian Velas: Vysoká majetková nerovnost vede ke konci demokracie, protože ti majetní si začínají psát zákony „na míru a na zakázku“, zatímco o zájmy těch nejchudších nikdo nepečuje věrohodně, protože mu to nemůže přinést žádný profit. ČR patří k zemím s nejmenšími majetkovými daněmi a současný stav se bude jen zhoršovat.
Petr Novotný: Kdo má trochu širší sociální rozhled, nemůže se divit. Je to zároveň jeden z důvodů, proč jsme tak názorově rozdělený národ. Lidé žijí hodně rozdílné životy. To, do jaké sociální vrstvy se narodíte, značně předurčuje, jak budete v životě úspěšní – ne, nejsme si všichni rovni, nejsme stejně krásní, inteligentní nebo kreativní, nemáme stejnou podporu v rodině. Ovlivnit to samozřejmě můžeme, ale karty jsou nějak rozdané. Bohužel značná část populace vnímá myšlenku většího zdanění bohatých jako nějakou krádež, přitom je to v západních zemích běžné. Myslím, že je to takové trauma z komunismu.
