Nejsem abstinent, ale… Alkohol na každém rohu, to už je moc, píší čtenáři

Zatímco o „české pivní kultuře“ se mluví jako o kandidátovi na seznam světového dědictví UNESCO, čísla zas a znova varují: Víc než milion Čechů a Češek užívá alkohol v nezdravé míře. Měřitelné i neměřitelné společenské náklady, v první řadě zdravotní, jsou ohromné. V mezinárodních statistikách spotřeby setrváváme na předních místech.

Alkohol přesto jako by stál stranou pozornosti „boje“. Když se řekne „boj s drogami“, většinou se tím myslí nějaké jiné. Alkohol je „kulturní drogou“ - důkazem budiž i zmíněná ambice s UNESCO - a jeho konzumace všední záležitostí.

Pokud jde o alkohol, hlas národního protidrogového koordinátora zní jako volání na poušti. Politici se k němu přidávají spíš výjimečně.

V roce 2019 ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) například navrhoval, aby v reklamě na alkohol nesměly vystupovat živé bytosti. Jeho plány vzápětí vzaly zasvé vzhledem k pandemii covidu – nejen Ministerstvo zdravotnictví tehdy mělo jiné starosti.

Teď s inciativou přicházejí Piráti. „Chceme se bavit o regulaci prodeje, alkohol by nebylo možné prodávat 24 hodin denně jako dnes, ale bylo by to omezeno nebo zakázáno třeba v noci,“ říká Jana Michailidu. Uvažuje se také o tom, že by obchody s alkoholem podléhaly úřední licenci. Nebo o zpřísnění pravidel reklamy. Ve hře je zvýšení cen.

Všichni se shodují, že je zapotřebí investovat do osvěty a prevence – to se ale říká už opravdu hodně dlouho… Nejméně tak, jak dlouho jsou součástí kulturního dědictví umělecká zpracování tragédií alkoholiků: za všechny zmiňme klasický román Émila Zoly Zabiják.

Čtenáři Seznam Zpráv se v pestré diskusi o způsobech, vyhlídkách nebo marnosti boje s vysokou spotřebou alkoholu dělili o své názory na konkrétní řešení i o vlastní pozorování a zkušenosti. Děkujeme za vaše komentáře – pokud chcete přidat další, můžete se zapojit i do diskuse pod tímto článkem.

Z dosavadních příspěvků vybíráme:

František Sturm: Já bych primárně zavedl automatickou valorizaci spotřebních daní navázanou na inflaci. To, že teď je to fixní číslo, znamená, že to musí politici jednou za několik let vždy zvyšovat (novelizovat zákony a vyhlášky), a když na to „zapomenou“, tak to zdanění vlastně klesá. Nejen že to není praktické, ale umožňuje to výrobcům nepozorovaně korumpovat. Protože nikdo nepůjde sedět za to, že nějaký zákon nebo novelu nepředložil.

Tomáš Kovanda: Tvrdě bych potlačil reklamu, není přece možné, aby se v hlavních vysílacích časech objevovaly v TV reklamy na tvrdý alkohol. Dále je nutné alkohol postavit do stejné řady s ostatními drogami. Spousta lidí opilost bagatelizuje, ale pohoršuje se nad tím, když je někdo zfetovaný. Takže například v médiích bych uváděl, že policie odhalila zfetovaného řidiče s 2,5 ‰ alkoholu v krvi.

Sylva Šporková: Takže kvůli nějakým 15 % lidí, kteří to s alkoholem přehánějí, bude stát buzerovat těch 85 % ostatních, kteří nemají s alkoholem problém? Dát si po večeři pivo nebo sklenku vína bude luxus jen pro bohaté? Komunistické myšlení – nařizovat lidem, co smějí a nesmějí – bohužel nevymizelo ani po desítkách let.

Míra Hájek: Nejsem teda žádný abstinent ani zdaleka, ale přesto musím říct, že je ta tolerance a obliba alkoholu v naší společnosti naprosto šílená. Pije se u nás skoro nejvíc na světě a velká spousta lidí je na to ještě hrdá. Většina lidí se bez alkoholu neumí a nechce bavit. Jakákoliv sešlost lidí ve volném čase = budeme chlastat. Spousta lidí si kupuje domů basy piva a dá si pravidelně každý den dva tři kousky a bude tvrdit, že to není absolutně žádný problém. Špinavým nálevnám plným opilců hrdě říkáme „hospodská kultura“.

Lenka Neumannová: Klidně to můžou zdražit, lidé, co žijí v příhraničních oblastech, nakoupí za hranicemi. Nastoupí černé palírny a různí míchači těchto lahůdek a máte zaděláno na novou metanolovou kauzu. A ve výsledku se vybere mnohem míň než původně.

Miroslav Bednar: Kdyby se alkohol zdanil tak, aby půllitr tuzemáku stál 1000 korun a litr vína pětistovku a zároveň stát postihoval nelegální výrobu a distribuci nepodmíněnými tresty v sazbách jako za výrobu tvrdých drog – a alkohol tvrdá droga je –, spotřeba by klesla. Jenomže to je politicky neprůchodné, protože chlastají voliči naprosto všech stran. Takže všechny podobné diskuze o snížení spotřeby alkoholu jsou o ničem.

Egon Stříhavka: Už by bylo fajn přestat bagatelizovat normalitu každodenního pití alkoholu a zabývat se vhodností výroků typu „víno není alkohol“. Prevence, vyšší daně, zákaz reklamy jako například u cigaret, především se ale netajit častěji zveřejňovanou charakteristikou alkoholu a jeho účinků na lidský organismus (látková závislost, která je nemocí s velmi nízkou úspěšností léčby, která je navíc finančně nákladná; nemluvě o tom, že alkohol může člověka usmrtit).

Milan Špaček: Děsí mě, když se za mě snaží politik myslet.

Robert Vízner: To je zajímavé, že hulení trávy a ostatní drogy Pirátům nevadí, ale pivo a alkoholické nápoje by lidem chtěli regulovat. Jsou horší, než byli komunisti.

Michael Jelínek: Obecně jsem pro variantu – čím méně reklamy, tím lépe. Ale jde mi o celek, a ne jen o alkohol. Zahlcení reklamami je prostě na neúnosné úrovni. Stačí i letmý pohled na tuto konkrétní stránku. V TV v každé vysílací hodině minimálně 10minutový reklamní blok, v rádiích, billboardy, letáky… Na druhou stranu v tomto konkrétním případě zákaz reklamy na alkohol k ničemu nepovede. Když před lety byla zakázána reklama na tabákové výrobky, tak nemám pocit, že by výrobci cigaret plakali, že jim spadla produkce a tím pádem i zisk. Spíše jim docvaklo, že léta cpali nehorázné prachy do propagace něčeho, co stejně půjde na dračku.

Antonín Pecka: Zákaz prodeje alkoholu po 23. hodině. Licence na prodej. Úplný zákaz reklamy. Progresivní zdanění podle množství alkoholu v produktech. Obrázky následků alkoholismu na etiketách. Obrázky na etiketách, které budou urážet a ponižovat ty, co to pijí.

Ondřej Pokorný: Je poměrně dost kuriózní, že lidé platí peníze za to, aby do sebe lili nervový jed, a připadá jim to normální.

Jaroslav Gabrhel: Mělo by se začít tím, že se zakáže v televizi a na plakátech reklama na alkohol. Od piva po tvrdý. Následně zavést plošně preventivní programy na základních školách, ale klidně i na středních. Třeba přednášky odborníků, anebo ještě lépe s abstinujícími alkoholiky. Zároveň bych byl pro antikampaň v televizi, která by upozornila na rizika alkoholismu. Něco ve stylu Besipu a jejich kampaně o nehodách. Tohle by měl být základ.

Jan Mikšík: … řeší vláda v zemi, kde se dá koupit flaška tvrdého na každém rohu. Stačil by jeden zákon o specializovaných prodejnách.