Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Otázka je o to palčivější, že zdravotním pojišťovnám kvůli deficitně nastaveným úhradovým vyhláškám z posledních let docházejí peníze. Jako první hlásí akutní stav ohrožení Vojenská zdravotní pojišťovna, ale rezervy postupně vysychají všude. A projekce ukazují, že pokud se nic zásadního nezmění, dolehnou potíže během nějakých dvou let i na dosud finančně nejsilnější VZP.
Možná ne nejvýznamnější, ale velmi zajímavou kapitolou v hledání „covidových“ peněz se ukazuje být hospodaření velkých fakultních nemocnic. Z těch se během covidových let skokově stal velmi ziskový sektor, což v minulosti nebývalo vůbec obvyklé.
Jak vyplývá z údajů systému Státní pokladny, celkový zisk dvanácti českých fakultních nemocnic dosáhl na konci roku 2023 4,3 miliardy korun. O rok dříve to bylo 2,2 miliardy. V předcovidových letech 2016 až 2019 přitom celkové hospodaření 12 fakultek pravidelně končilo v záporných číslech.
Jsem si vědom, že součet hospodářských výsledků 12 různých přímo řízených zdravotnických zařízení je hodně hrubé síto. Propadne jím řada jistě zajímavých příběhů jednotlivých nemocnic.
Od tradičně ziskově hospodařící Fakultní nemocnice Hradec Králové přes pražskou Thomayerovu nemocnici, která se až na pár výjimek dokázala během sledovaného období od roku 2015 stabilně držet kolem „černé nuly“ až po tradiční „průšviháře“, jako je brněnská Fakultní nemocnice U svaté Anny, pro které není zapisování hospodářských výsledků červeným inkoustem vůbec nic neobvyklého. Co ale v tomto hrubém sítě zůstane a vynikne, je zcela jasný trend.
Pro hospodaření velkých nemocnic byl zcela přelomový rok 2020. Staly se v něm dvě věci.
Koncem dubna, na samém počátku pandemie, se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a ministryně financí Alena Schillerová dohodli, že do šesti nejhůře hospodařících fakultek pošlou z vládní rozpočtové rezervy 6,6 miliardy korun na oddlužení. Trochu komicky ze zpětného pohledu působí, že Vojtěch tuto pomoc 27. dubna roku 2020, necelé dva měsíce od zjištění prvního českého covidového pacienta, doprovodil mimo jiné prohlášením, že „jsou to nemocnice, které čelily největšímu náporu v době pandemie“. Jak víme dnes, co je to nápor pandemie, jsme se měli teprve dozvědět.
Stejně tak se teprve mělo naplno rozjet velké stěhování peněz ze zdravotních pojišťoven do nemocnic. Jeho startovním výstřelem byla první „kompenzační vyhláška“ z července 2020, která měla vyrovnat nemocnicím ztráty způsobené covidovým omezením plánované péče.
Zatímco v roce 2019 skončilo hospodaření 12 fakultních nemocnic v celkové ztrátě 646 milionů korun (nejziskovější byla FN Olomouc s výsledkem plus 181 milionů), v roce 2020 zaznamenaly stejné nemocnice celkový zisk 5,4 miliardy korun. Jenom brněnská nemocnice U svaté Anny se po oddlužení ve výši 1,7 miliardy a kompenzační vyhlášce vyhoupla z chronické ztráty (v roce 2019 minus 180 milionů) k zisku 1,5 miliardy korun.
Nešlo ale o jednorázový výkyv. I v následujících letech skončily fakultní nemocnice celkově pohodlně nad nulou. Příčin je více.
Jednou z nich je, že péči odloženou za covidu, kterou zohlednily kompenzační vyhlášky, začaly nemocnice v klidnější době dohánět, k čemuž je povzbuzovalo i ministerstvo prostřednictvím úhradové vyhlášky. Takže to, co nemocnice neudělaly kvůli pandemii, dostaly fakticky zaplaceno dvakrát – jednou v kompenzaci a podruhé v úhradě po provedení výkonu.
Ministerstvo navíc bylo po covidové zkušenosti k nemocnicím v úhradových vyhláškách velmi vstřícné i za cenu toho, že celý systém zdravotního pojištění se vlivem vyhlášek dostal do deficitu, tedy utrácí o miliardy korun více, než se vybere na pojistném.
Zisk fakultních nemocnic je obecně trochu ošemetná věc. Na rozdíl od soukromých firem není tvorba zisku jejich cílem. Měly by v podstatě fungovat na neziskovém principu, tedy finanční zisk reinvestovat do vlastního rozvoje.
Nikdo rozhodně nechce, aby se velké přímo řízené špitály plácaly ve stamilionových ztrátách a zpožďovaly platby svým dodavatelům nebo výplaty zaměstnancům. Zároveň se ale nejde zbavit pocitu, že fakultní nemocnice se z roku na rok staly vysoce ziskovým sektorem jaksi náhodou, bez přímého záměru či podrobnější strategie ministerstva jako jejich zřizovatele. A že jedna fakultní nemocnice s celkovými ročními příjmy 10 miliard korun by nutně nemusela vykazovat miliardový roční zisk.
S nadsázkou lze říct, že nemocnice měly velké štěstí, že si na ně nevzpomněli politici, když se chystala slavná energeticko-bankovní windfall tax neboli daň z mimořádných zisků. Jinak by fakultky platily jako mourovaté – vývoj jejich ziskovosti za covidu si v ničem nezadá s vývojem bank v éře vysokých sazeb nebo ČEZ v dobách energetické krize.
Původním účelem oddlužení nemocnic bylo vyřešit staré dluhy po předchozích managementech a dostat hospodaření někam k černé nule. Účelem covidových úhrad a kompenzací bylo zabránit výpadku ve financování špitálů. Žádné z těchto opatření nebylo oficiálně mířeno ke skokovému navýšení zisků nemocnic.
Je pravda, že vnitřní dluhy českých nemocnic jsou obrovské, což vidí každý jejich návštěvník na fasádách stárnoucích budov, v prostorách rozlehlých areálů i na chodbách některých oddělení, jakkoli se situace v posledních letech zvolna lepší.
Pokud by ministerstvo jako zřizovatel fakultek ohlásilo, že velkorysé úhrady a kompenzace slouží k vylepšení finanční situace nemocnic tak, aby mohly ze zisku umazávat své vnitřní dluhy, dávalo by to z hlediska komfortu pacientů jistý smysl.
S drobnou výhradou. Větší rekonstrukce nebo údržbu fakultní nemocnice obvykle neplatí ze „svých“ peněz, které dostávají v úhradách péče, ale častěji z grantů, dotací nebo evropských fondů (Motol třeba aktuální velkou rekonstrukci fasády platí z evropského programu na zateplení státních budov). V případě zisku fakultní nemocnice jde o peníze, které „přebyly“ po úhradách zdravotních služeb. A dá se říct, že pokud by byly úhrady nastaveny efektivněji, mohlo za ně (na úkor miliardového zisku fakultní nemocnice) být poskytnuto více zdravotních služeb.
Žádnou takovou strategii likvidace vnitřního zadlužení ministerstvo ovšem nepředstavilo. Celé to vypadá, že vysoké zisky fakultních nemocnic jsou zkrátka důsledkem zdatného lobbingu při tvorbě úhradové vyhlášky a aktuálního vnitřního nastavení úhrad.
Finanční situace nemocnic jistě přijde na přetřes při právě startujícím dohodovacím řízení o cenách péče na příští rok. Zdravotní pojišťovny nepochybně nabídnou poskytovatelům včetně nemocnic jen zcela minimální růst úhrad, dejme tomu někde kolem dvou procent, což budou poskytovatelé včetně nemocnic považovat bezmála za urážku. Jen už nebudou moci argumentovat tím, že zdravotní pojišťovny mají dost peněz, protože to už fakt nemají.
Naopak pojišťovny budou jistě argumentovat tím, že na nemocničních účtech leží – nebo by měly ležet – docela pohodlné hotovostní polštáře nadité zisky z minulých let. Což se při pohledu na hospodaření fakultních nemocnic v posledních letech jeví jako velmi silný a relevantní argument.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
