Hlavní obsah

Nejdražší americké město bojuje s cenami bytů i „daní pražských Pirátů“. A bydlení opravdu zlevňuje

28. 4. 2019
Foto: Shutterstock

Ceny nemovitostí ve Vancouveru donutily vedení města k zavedením regulací.

Kanadský Vancouver v posledních letech prosadil na realitním trhu podobné regulace, o kterých se uvažuje i v Praze. A už se začínají ukazovat výsledky: ceny bytů po předchozím strmém růstu meziročně výrazně poklesly.

Článek

V loni zveřejněném žebříčku severoamerických měst s nejnedostupnějším bydlením obsadil kanadský Vancouver první místo. V kalifornském San Francisku nebo San José sice byly ještě o poznání dražší byty, ale západokanadské město se nemůže pyšnit příjmy jako Silicon Valley.

Průměrná domácnost na průměrný byt vydělávala 11 let, což mezi většími městy na severoamerickém světadíle nemělo obdoby.

Jak se metropole Britské Kolumbie do tohoto stavu dostala? Vancouver se umísťuje tradičně mezi místy s nejlepší kvalitou života (loni byl šestý a třetí). Bydlet v něm je tudíž velmi žádané. A to nejen lokálně, ale globálně. Právě příliv investorů ze zahraničí stál za velmi rychlým růstem cen v uplynulých několika letech. Na to se nabalili spekulanti a spirála zdražování se roztočila ještě víc.

Současnost a budoucnost pražského realitního trhu probírala Zuzana Kubátová s developerem Luďkem Sekyrou. (Video: Seznam.cz)

Vedení města a provincie Britská Kolumbie začalo situaci řešit a vydalo se cestou poměrně přísných regulací. Od roku 2017 zavedla provincie zákon zavádějící 15% přirážkovou daň pro zahraniční kupce nemovitostí a pro město Vancouver zároveň i 1% daň z prázdné nemovitosti.

Ta se odvozuje z hodnoty bytu či domu a platí se v případě, že v něm nikdo alespoň polovinu roku nebydlí. Daň se během prvního roku účinnosti týkala 8481 jednotek, což znamená 4,6 % všech bytů ve Vancouveru.

Loni se potom zvýšila daň pro zahraniční kupující z 15 na 20 %. Vancouver zároveň zavedl regulaci krátkodobých pronájmů v čele s Airbnb. Kdo chce krátkodobě pronajímat byt hostům, musí mít licenci od města, být pojištěný a platit příslušnou turistickou daň. Až na výjimky lze získat licenci jen na krátkodobý pronájem bytu, ve kterém pronajímatel zároveň regulérně bydlí. Nelze si tedy pořídit byt či dům a ten pouze pronajímat na Airbnb.

Z přibližně 6600 bytů, které byly v nabídce v loňském dubnu, má podle údajů radnice aktuálně licenci 2857. Stovky až tisíce nabídek bez licence deaktivovalo Airbnb, s majiteli 2183 dále nabízených bytů bez licence vedlo od zavedení regulace město správní řízení.

Od letoška se navíc k městské dani z prázdných bytů přidává i daň na úrovni provincie v základní výši 0,5 procenta. Prázdné byty ve Vancouveru platí obě daně a jsou tedy zdaněny 1,5 procenta.

A výsledek? Téměř okamžitě se snížil počet prodejů na tamním realitním trhu. A letos v březnu už byl vidět výrazný pokles cen bytů. V celém Vancouveru klesla podle statistiky Canadian Real Estate Association meziročně průměrná cena rezidenčních nemovitostí o 7,7 procenta. Od absolutního vrcholu je to pokles o 8,5 procenta, v nejdražší oblasti (West Vancouver) dokonce o 17 procent.

I když se jedná o velmi výrazný posun, mluvčí vancouverské radnice pro oblast bydlení Rachel Humenny uvádí, že město ještě zdaleka vyhráno nemá. „Bydlení je stále drahé, hlavně ne pro lidi s nižšími příjmy. Vlastnictví bytu zůstává pro většinu obyvatel města nedostupné,“ vysvětluje aktuální pohled municipality pro Seznam Zprávy.

Právě kvůli tomu se Vancouver nevydal pouze cestou restrikcí a zdanění, ale snaží se nabídku vytvářet i vlastní výstavbou v kombinaci s podporou nájemního a sociálního bydlení. Cílem je, aby do roku 2027 vzniklo ve Vancouveru celkem 72 tisíc bytů pro lidi, kteří na ně dnes nemají. Podle poslední výroční zprávy je tento cíl naplněn z 21 procent. Právě na tyto aktivity mimo jiné směřuje i výnos z daně z prázdných bytů.

Jak je možné, že ve Vídni se bydlí levněji než v Praze? (Video: Aleš Černý, Seznam.cz)

Jak momentálně situace ve Vancouveru vypadá, v praxi ukazuje v rozsáhlé reportáži agentura Bloomberg. Dvaadvacetiletý student Isaiah Boodhoo si nemůže vynachválit bydlení v jednom z pokojů luxusní vily. A to za 1100 kanadských dolarů (necelých 19 tisíc korun) měsíčně, tedy cenu, kterou prvotně považoval za vtip. Rezidenci jemu a jeho spolužákům pronajímá afghánský umělec proto, aby nemusel platit daň z prázdného bytu.

Potom jsou tu lidé, kteří během cenového vrcholu hledání vlastního bydlení vzdali, protože na trhu neměli šance. Nyní jsou zpět a vidí, že je možné vyjednat obrovské slevy z původně požadovaných cen.

Reportáž zmiňuje i druhou stranu. Například realitní agentku Lisu Sun, která se snaží prodat luxusní rezidenci čínských majitelů, již se rozhodli kvůli restrikcím nemovitosti zbavit. Za původně požadovanou cenu 10,5 milionu kanadských dolarů se to ale nedaří, nabídky, které dostala, se pohybovaly spíš okolo šesti milionů, a tak se nyní Sun snaží dům co nejvíc zatraktivnit úpravami, zároveň ho ale nejspíš zlevní aspoň o dva miliony dolarů.

A „zlé časy“ přišly samozřejmě i na spekulanty, kteří sázeli na to, že bude pokračovat opačná situace, tedy růst cen. Bloomberg ukazuje příklad luxusního věžáku, který byl dán „z papíru“ do předprodeje v roce 2014. Po čtyřech stovkách budoucích bytů se jen zaprášilo. Z velké části šlo o investory/spekulanty, kteří plánovali po dokončení jednotlivé byty se ziskem přeprodat. To se jim ale nyní nedaří a objevují se inzeráty na prodeje za původní, pět let starou cenu.

V podstatě o všech ve Vancouveru zavedených opatřeních se nedávno mluvilo i v Praze. Asi nejvíc pozornosti vyvolal návrh Pirátů zjistit podle spotřeby elektřiny, kolik bytů v Praze je prázdných. A následně podle toho, jak rozsáhlý problém to ve skutečnosti je, zvážit zdanění prázdných bytů. Od toho ale nakonec vládnoucí koalice i kvůli protestům TOP 09 upustila.

Jak by vypadalo, kdyby se teoreticky přenesl systém opatření z Vancouveru do Prahy? Průměrná cena nového pražského bytu byla v letošním prvním čtvrtletí podle statistiky developerů 106 tisíc korun za čtvereční metr. 75metrový nový byt tak stojí 7,97 milionu korun, bez DPH 6,6 milionu.

Zahraniční kupující zatížený 20% přirážkovou daní by tak musel (počítala-li by se z ceny bez DPH) zaplatit ještě 1,3 milionu korun navíc. Pokud by v bytě nežil ani ho dlouhodobě nepronajímal, za daň z prázdné nemovitosti ve výši 1,5 procenta by ročně zaplatil dalších 120 tisíc korun. U dražších a větších bytů (například těch na Praze 1) by částky samozřejmě šplhaly na násobky tohoto průměru.

Jak přesně by Prahu ovlivnila regulace Airbnb a spol., nelze tak lehce vypočítat. V hlavním městě je podle odhadů přes 11 tisíc aktivních nabídek krátkodobého pronájmu (většinou na Airbnb). Lze předpokládat, že velká část z nich by „vancouverské“ podmínky nesplnila a tisíce bytů by se tak ocitly na trhu na prodej nebo na dlouhodobý pronájem.

Doporučujeme

Další zprávy