Hlavní obsah

Nespěchejme s Dukovany. Koronavirus nám dal víc času

Rozhovor s Janem Palaščákem ve studiu Burza. (Video: Zuzana Kubátová)

2. 7. 7:12

S přípravou jaderných Dukovan nemusíme tak spěchat, říká energetický podnikatel Jan Palaščák, majitel skupiny Amper Holding. Muž, který chce mluvit do státní energetické koncepce.

Článek

Jan Palaščák vstoupil do energetiky před 15 lety, kdy začínal stavbou solární elektrárny. Později založil společnost Amper Market, kterou předloni prodával jako předního domácího obchodníka s energiemi se čtyřmiliardovým obratem.

Dnes se Palaščák pod hlavičkou své skupiny Amper Holding soustředí na energetické úspory, decentralizovanou energetiku a meteorologické služby určené pro zemědělce či provozovatele zelených elektráren.

V poslední době ale čím dál hlasitěji a systematičtěji kritizuje energetickou politiku české vlády. Její strategie podle něj vychází z chybných předpokladů a nerespektuje technologický vývoj. I proto Palaščák pracuje na „stínové“ státní energetické koncepci.

Jak se v souvislosti s koronavirovou krizí u nás vyvíjí spotřeba energií?

To byl vždycky úžasný indikátor toho, co se bude dít v ekonomice…

Proto se na to ptám.

Podle ČNB byl největší pokles spotřeby během karantény – o víc než deset procent na denní úrovni. Teď jsou ta čísla někde mezi minus šesti, minus osmi procenty proti normálnímu stavu.

Jan Palaščák

Vystudoval ekonomickou politiku, filozofii a politologii.

Prošel praxí v neziskovce, konzultační firmě i v bance.

Do energetiky vstoupil před 15 lety, začínal stavbou solární elektrárny. Později založil obchodníka s energiemi Amper Market, kterého předloni prodal.

Dnes se pod hlavičkou své skupiny Amper Holding soustředí na energetické úspory, decentralizovanou energetiku a meteorologické služby.

Máte odhad, jak dlouho bude trvat, než se energetický trh vrátí na předkrizovou úroveň?

Máme dobré vodítko v minulosti. V roce 2008 jsme byli na vrcholu ekonomického cyklu a byl to i vrchol v České republice – 61, 62 terawatthodin roční čisté spotřeby elektřiny. Na tuto úroveň jsme se po krizi dostali až v roce 2017. V roce 2018 jsme se dostali zhruba na 62 terawatthodin, takže o něco výš. A v loňském roce už spotřeba stagnovala.

Jak tipujete vývoj spotřeby teď?

Jsem si jist, že bude trvat několik let, než se vrátíme znovu na vrcholy z let 2008 a 2017. To může být tak v roce 2023. Vývoj a růst spotřeby se posunul zhruba o pět let.

Budoucnost v plynu

Menší spotřeba znamená menší poptávku, což by mělo znamenat nižší cenu. Zlevní spotřebitelům elektřina?

Ceny elektřiny nijak dramaticky neklesají už proto, že se drží cena emisních povolenek. To plyn zlevnil razantnějším způsobem.

Cena plynu je rekordně nízká, ale německá energetika chce v příštích letech na plynu hodně stavět, to jeho cenu může táhnout nahoru. Tím u nás také argumentují zastánci jaderné energetiky. Říkají, že v energetice nemůžeme spoléhat na plyn, protože bude drahý a navíc by zvedal naši závislost na dovozu. Je to pravda?

S tímhle názorem já dlouhodobě nesouhlasím. Německá energetická koncepce se nám nemusí líbit, ale měli bychom ji brát v potaz. Němci na tom, aby měli levný plyn a měli ho exkluzivně, aby „seděli na rouře“ a byli v plynárenství hegemony, pracují velmi dlouho. Ruský plyn sem bude proudit. Současně tu je ale americký geopolitický zájem, takže máme možnost nakupovat zkapalněný plyn z Ameriky nebo z Kataru v Polsku, ve Svinoústí. Plyn do Evropy proudit bude.

Chcete říct, že se není třeba bát energetické závislosti na dodavatelích plynu?

Plyn je komodita, která tvoří nízkou přidanou hodnotu, vztah dodavatele a odběratele je u něj poměrně vyrovnaný. Což je právě rozdíl oproti jaderné technologii. Dodavatel jaderné technologie generuje obrovskou přidanou hodnotu, takže závazek vůči němu je mnohem silnější. Zjednodušeně – Rusové plyn do Evropy dodávat musí, je to prostě v jejich zájmu. Pozice je vyrovnaná.

Jaké jsou podle vás zádrhely velkého jaderného projektu, kromě potenciální závislosti na dodavateli?

Má to rizika každého velkého projektu. To asi nemusím opakovat, to není moje parketa. Ale co já vidím, je hodně špatně připravený rámec pro podporu jádra. A já říkám: „Dobře, budu dělat ďáblova advokáta státní energetické koncepci, pojďme to plnit.“ Potom bychom ale měli jít do Bruselu s kvalitním posouzením dopadů regulace. A měli bychom být konzistentní v čase. To my ale neděláme.

Stát vs. ČEZ

Nezdá se vám jako vhodný model to, že stát si objedná stavbu jaderného reaktoru u energetické společnosti ČEZ a poskytne jí řadu garancí, aby se jí projekt ekonomicky vyplatil?

Jsou tam v podstatě dva faktory. Jeden je, že mnoho podporovatelů jádra říká: „Měli bychom brát ohled na bezpečnostní zájmy České republiky a neměli bychom to dělat s některými státy.“ Pokud to máme zajistit, nemůže to být naplněno akciovou společností, která musí jednat s péčí řádného hospodáře.

Je to i neseriózní vůči dodavatelům, řekněme z Číny, z Ruska, kteří se přihlásí do rozbíhajícího se tendru, budou na tom pracovat, ale přitom tu je na vládní úrovni bezpečnostní usnesení, podle něhož může příští vláda zatáhnout za záchrannou brzdu. To tady všichni budeme čekat, jak dopadnou prezidentské volby a jak bude vypadat příští nebo přespříští vláda? I ti dodavatelé na to mají čekat?

Nejde jen o bezpečnost. Cena jaderného projektu bude do značné míry záviset na tom, jak se k velkým jaderným elektrárnám a k našemu finančnímu modelu postaví Evropská unie. Máme čas čekat, jak se bude její názor vyvíjet?

Ten čas máme. Protože jsme získali právě těch pět let, které nás dělí od vykalkulovaného – i když, dejme tomu, může nastat - nedostatku elektřiny. Získali jsme je tím, že teď spotřeba elektřiny klesla a bude nějaký hospodářský cyklus. Takže čas máme.

Já neříkám, že máme pět let sedět a nic nedělat. Určitě ale nemusíme vypořádávat připomínky k podstatnému zákonu za třináct dnů (na 13 dní bylo zkráceno připomínkové řízení k zákonu o přechodu k nízkouhlíkové energetice, který zavádí mechanismus garantové výkupní ceny pro budoucí jaderný zdroj – pozn. red.). Pojďme z těch pěti let dát třeba dva roky na kvalitní diskusi a přípravu.

Jak se podle vás k českému modelu výstavby jádra postaví Evropská unie?

Evropská unie v tomto směru není tak nepředvídatelná. Je svolná k prodlužování jaderných bloků, pokud fungují bezpečně. A nemá nic proti vývoji nových jaderných technologií. Takže ta úžasná práce, kterou odvádějí inženýři v Řeži, by možná mohla být financovatelná.

Mluvíte o vývoji malého modulárního jaderného reaktoru, technologii, která by se mohla dostat na trh – podle představ firem, které na ní pracují – někdy kolem roku 2029.

Ano.

Dovedete si představit, že místo velké elektrárny se u nás postaví modulární jaderná elektrárna? Byť by to určitě nebylo z toho typu reaktorů, které se vyvíjejí v Řeži, ty jsou opravdu malé a určené k zásobování odlehlých oblastí bez energetické infrastruktury.

Já si to představit dovedu. A budu i rád investorem takové malé elektrárny, která bude vznikat v normálním tržním regulatorním prostředí a bude otevřená i pro běžné investory. Samozřejmě nemůžeme na to úplně sázet ve státní energetické koncepci. Měli jsme ale hledat s Bruselem nějakou společnou řeč. Například vysvětlovat, že v Dukovanech nechceme jadernou elektrárnu rozšiřovat, že tam jde o náhradu dnešních bloků. Že současně jsme silní i v tom vývoji, že ho chceme zafinancovat třeba i z evropských peněz.

A hlavně bychom tam měli jít s tím, že chceme přejít na bezemisní energetiku, takže podporujeme vyšší cenu emisní povolenky. To je totiž nástroj, který může jádro dostat na trh. Ale my – nebo pan ministr Havlíček – říkáme, že emisní povolenka je „brutální nástroj Evropské unie“. Já jen doufám, že jsme tímhle způsobem vyjednávání v Bruselu nezahájili.

Úsporami k nižším emisím?

Váš Amper Holding nabízí spotřebitelům služby, které by měly energii spořit. Myslíte si, že úspory energie mohou celkově srazit její spotřebu do budoucna? Že je takzvaná energetická efektivita jednou z cest ke snižování emisí?

Ano, jednoznačně. U nás je obrovská energetická neefektivnost. Není to jen tím, že stojíme na průmyslu. My jsme nadprůměrně energeticky nároční i pouze v tom průmyslu. Takže je dost značný prostor pro snížení spotřeby. I proto můžeme získat na přípravu Dukovan víc času.

Já bych připomněla jev, kterému se říká Jevonsův paradox. Pokud se pomocí technologií sníží spotřeba nějaké komodity, třeba energie, celková spotřeba té komodity v důsledku často stoupá. Protože se jí dá za stejné peníze víc kupovat. Třeba když se zavedla úsporná LED svítidla, začalo se víc a déle svítit. Spotřebu elektřiny na svícení to nesrazilo, naopak roste problém světelného smogu.

Ano, tenhle fenomén mám rád. Stejně tak to fungovalo, když jsme v Amper Marketu prodávali levné energie: lidé pak neměli tendenci šetřit. Pokud se ale bavíme o modelu tzv. ESCO energetických úspor se zárukou, tam se to stát nemůže. Protože tam se jedná o celkovou referenční spotřebu energií v nějakém komplexu budov nebo větším celku.

Trend k decentralizaci

Vy se soustředíte na využívání energie z takzvané decentralizované energetiky, tedy z většího počtu menších zdrojů. Mohou hrát malé decentralizované zdroje významnější roli v zajišťování české energetické bezpečnosti?

Dneska je velká diskuse o tom, že globalizace zřejmě dosáhla svého vrcholu a například profesor Milan Zelený říká, že trendem bude lokalizace výroby. Energetika s tím jde a půjde ruku v ruce. A jsou i další důvody. Především obnovitelné zdroje budou na vzestupu a ty jsou také ze své podstaty decentralizované.

Jaký potenciál v obnovitelných zdrojích vidíte? Například Komora obnovitelných zdrojů přišla nedávno s analýzou, podle které by se až třetina české spotřeby energie dala pokrývat jen z větrníků.

Technicky vzato by to určitě šlo, ale obecně je tady problém s výstavbou větrníků. Já očekávám větší rozvoj spíš u fotovoltaiky, která se díky své jednoduchosti stala vítěznou technologií.

Nejste zaujatý? Máte s fotovoltaikou osobní zkušenost, sám jste stavěl fotovoltaickou elektrárnu. Kdy to vůbec bylo?

Já jsem se s fotovoltaikou poprvé setkal ještě za studií v roce 2006 v jedné neziskovce. Tehdy šlo o projekt, který ekonomicky vůbec nevycházel. Svůj projekt jsem pak realizoval v roce 2009.

Tedy v nejlepší možné době, kdy ceny technologií klesaly, ale v Česku zůstávala nepochopitelně vysoká podpora fotovoltaiky.

Já si přesně pamatuji, jak jsem řídil stavbu a kolegové mi říkali: „Musíme to dostavět, protože ta podpora se zruší.“ A přišlo překvapení, když jsme zjistili, že se podpora prodlouží i na rok 2010. My jsme se nakonec stejně připojovali do sítě v říjnu 2009, ale to překvapení si pamatuji doteď. Tam nastal ten průšvih. A potom je střih, roky 2011 a 2012.

Tehdy stát začal dupat na záchrannou brzdu a zavedl dodatečné zdanění solárů.

Přesně tak, najednou začal hon na solární barony. Co se ale přesně stalo? Prodloužení podpory vylobbovala nějaká zájmová skupina, ale možnost investovat do solárů zůstala otevřená i pro outsidery. Těch projektů pak vzniklo obrovské množství, protože k subvencím se dostali i ti, kteří za ně nelobbovali.

„Zelení“ investoři

Každopádně to způsobilo opravdu silnou averzi Čechů vůči fotovoltaice a zdá se, že se to teď politici snaží trochu využít. Jak se díváte na chystaný plán kontroly překompenzace solárních elektráren, s kterým přišlo Ministerstvo průmyslu a obchodu?

Já osobně své další investice do obnovitelných zdrojů nebo energetiky dnes směřuji primárně mimo Českou republiku. To je moje základní reakce. Nebudu a nechci dělat znovu byznys s českým státem v obnovitelných zdrojích. Pokud tam jsou takovéto zásahy.

Dá se v Česku rozvíjet sektor obnovitelných zdrojů s tímto přístupem investorské veřejnosti? Třeba ve fotovoltaice, která je dnes pro investory nejschůdnější cestou?

Určitě se nedá rozvíjet tím způsobem, že stát bude do toho oboru lákat investory, v tomhle je to střelení se do vlastní nohy. Pokud se obnovitelné zdroje budou stavět, tak spíš zezdola. Na střechách a podobně. V tom chceme i my dál dělat byznys. Fotovoltaiku dáváme také do našich projektů na energetické úspory. Ono to bude vycházet už i bez subvencí. A jestli mají vznikat velké projekty, asi budou podporované nějakým individuálním způsobem.

Od lidí, kteří mají ve fotovoltaikách nainvestované peníze, se ozývá varování, že projekty z let 2009, 2010 se nevejdou do výnosového limitu, který stanovila vláda, a přijdou o podporu. Čeká proto český solární byznys nějaká apokalypsa?

Ano. Početně to vychází tak, že po kontrole to bude znamenat snížení podpory asi o čtyřicet, padesát procent. Každá úvěrová smlouva na fotovoltaiku bude v tom okamžiku hrubě porušená a může být zneplatněná. Bude to znamenat odčerpání prostředků z ekonomiky v době, kdy stát chce tisícovkám českých podnikatelů peníze posílat – nebo alespoň to říká. Ekonomicky v tom nevidím dobrou politiku.

Skončím osobní otázkou. Podnikáte patnáct let, a v poslední době jste začal hodně veřejně vystupovat, často komentujete energetickou politiku státu. Ví se o vás, že máte blízko k Pirátům. Chcete vstoupit do politiky a do energetické politiky státu opravdu začít mluvit?

Chci určitě mluvit do tvorby energetické koncepce. My i s určitým týmem pracujeme s termínem stínová energetická koncepce. Nemyslím, že to nutně musí znamenat vstup do politiky.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené