Pět novinek, které přinesl týden bojů na Blízkém východě

Vypálená synagoga, rozbité výlohy arabských obchodů i lynčování spoluobčanů skupinkami palestinských, či naopak židovských extremistů. Takový obrázek skýtalo v posledních dnech například město Lod, kde vypuklo etnické násilí mezi arabským a židovským obyvatelstvem. Právě tento nový fenomén, kdy proti sobě stanuli občané žijící dlouhá desetiletí v míru vedle sebe, považuje Irena Kalhousová, ředitelka pražského Herzlova centra izraelských studií, za vůbec nejhorší zprávu z dosavadní eskalace izraelsko-palestinského konfliktu: „Na sousedské úrovni bude návrat k normálu trvat, jednalo se dost často o útoky mezi sousedy. Nedůvěra a strach se budou léčit dlouho,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V politické rovině se podle Kalhousové možná zastaví proces normalizace arabských stran. Po čtvrtých parlamentních volbách v řadě se v Izraeli vůbec poprvé mluvilo o tom, že by se vláda opírala o hlasy arabských stran nebo že by se dokonce arabská strana stala součástí vládní koalice. „Bylo by to poprvé v historii Izraele, po tomto kole násilí to ale bude mnohem těžší prosadit. Premiér Netanjahu to nedělal z lásky k Arabům, ale protože potřebuje každý hlas,“ připomíná politoložka.

Právě postava Benjamina Netanjahua stojí podle ní za několika kroky, které k soužití Židů a Arabů v Izraeli právě nepřispěly: „Byl to zákon z roku 2018 (zákon o národním státu židovského lidu, pozn. red.), jenž byl těžko přijatelný třeba i pro Drúzy, kteří se jinak cítí být plně součástí izraelské společnosti. Netanjahu dal také dohromady uskupení Náboženský sionismus, což jsou rasisti a homofobové, kteří označují Araby za nepřátele státu. Zároveň ale legitimizuje islamisty, protože je potřebuje do vlády,“ vyjmenovává Kalhousová faktory, jež přispěly k vyprovokování vlny etnického násilí v zemi.

Frustraci arabských obyvatel Izraele způsobuje i dlouholeté podfinancování jejich měst a konflikty jednotlivých arabských rodin, které izraelská policie neumí či nechce řešit.

Naději Kalhousová naopak vidí v tom, že se jak Židé, tak i Arabové snaží dokázat, že sousedské střety byly především doménou extremistů z obou stran: „Na sociálních sítích se spolu fotí židovští a arabští sousedé a společně fotí a uklízejí města poničená násilnými střety.“

Na rakety létající z Pásma Gazy jsou již Izraelci po léta zvyklí. Jejich množství i fakt, že ohrožují i vzdálená města v centru země, ale mnohé zaskočily. Některé rakety dokázaly překonat i protiraketový obranný systém Iron Dome (Železná kopule), výsledkem je 12 mrtvých na izraelské straně.

„Já si nemyslím, že by to Izrael nějak překvapilo. Za sedm let pokročily všechny raketové systémy všude na světě a Hamás nemohl být výjimkou,“ říká Tomáš Pojar, bývalý český velvyslanec v Izraeli. Připomíná také, že Hamás dokázal dostřelit do Tel Avivu či Jeruzaléma už v minulosti, rozdíl je ale v tom, že nyní má těch raket, kterými dostřelí dál, podstatně více. Technologický pokrok palestinských radikálů má nicméně své meze – pětina raket Hamásu a Islámského džihádu stále dopadá uvnitř Pásma Gazy.

Příliš velký pokrok ve výzbroji Hamásu tak Pojar nevidí: „Hamás použil jen jednu novou zbraň, a to sebevražedné drony. Vypadá to, že ale nikdy nedopadly a Izrael je vždy sestřelil.“

Zajímavou analýzu ohledně protiraketového deštníku Železná kopule přinesl v minulých dnech server The Times of Israel. Autor článku píše, že jeho používání zcela změnilo izraelskou vojenskou strategii, která byla založena na třech pilířích – odstrašení, včasné varování a rozhodující vítězství na válečném poli. Nyní (přesněji v roce 2011) se přidal čtvrtý pilíř, který je zaměřený na obranu.

Jak píše The Times of Israel, změnil se tím celý koncept izraelské strategie. Část vojáků prý nese nelibě, že finance jdou z útoku na obranu. Kdyby systém nebyl, měli by nyní izraelští politici dvě možnosti – buď jednat o příměří, nebo provést pozemní ofenzivu ve snaze Hamás výrazně poškodit či porazit. Nyní mohou vyčkávat a provádět jen nálety, ty ale radikály oslabí jen částečně a za pár let se může kolo násilí roztočit opět.

„S tou analýzou v zásadě souhlasím. Od minulého pátku nastala změna v tom, že Iron Dome už nevysílá na každou palestinskou raketu dvě protirakety, ale jen jednu. Změnili to z důvodu množství raket, ale zřejmě i z ekonomických důvodů a proto, že systém funguje velmi dobře i jen s jednou raketou,“ vysvětluje Pojar.

Izrael podle něj potřebuje mít na své straně oběti, aby ho světové společenství netlačilo k tomu, aby se nebránil. „Čím úspěšnější obranný systém je – a tím tedy i méně obětí na izraelské straně –, tím má Izrael svázanější ruce v úderu na útočníky,“ domnívá se někdejší diplomat.

Izraelský protiraketový deštník má i jistou českou stopu: „První sestřel nastal ve chvíli, kdy Netanjahu jednal ve Strakově akademii s premiérem Nečasem. V průběhu jednání mu přišla zpráva o tom, že Iron Dome poprvé reálně sestřelil raketu Hamásu,“ vzpomíná tehdejší svědek pražské schůzky.

Poměr obětí je 12 na straně Izraele a 232 na straně Palestinců, z toho tvoří 61 děti, uvádí Palestinský červený kříž. Velká většina palestinských obětí jsou obyvatelé Pásma Gazy, dvacet lidských životů si ale vyžádaly střety s izraelskými bezpečnostními složkami i na Západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě. Kvůli válce muselo své domovy opustit až dosud 58 tisíc Palestinců.

Jisté je, že dobře fungující systém Železná kopule tentokrát Izraeli pomohl zachránit zřejmě stovky lidských životů. Při poslední válce v Gaze v roce 2014 zahynulo pět izraelských civilistů spolu s jedním thajským dělníkem, pozemní operaci pak nepřežilo 67 vojáků. Velkou kritiku tehdy vyvolal obrovský nepoměr obětí – na té palestinské jich bylo přes dva tisíce. Údaje o tom, kolik z obětí v Gaze tvořili civilisté, se liší. Zatímco palestinské ministerstvo zdravotnictví mluví o 70 procentech, izraelská armáda uvádí 36 procent.

Zatímco v řadě evropských měst se o víkendu konaly početné demonstrace na podporu Palestinců, z muslimských zemí, které loni uzavřely s Izraelem mírové dohody, žádná ostrá prohlášení odsuzující bombardování Gazy nepřichází.

„Nepřekvapilo mě to, izraelsko-palestinský konflikt už nebudí takové vášně a není považován za tak důležitý. Kdybychom viděli statisícové demonstrace, asi by se vládci těchto zemí cítili pod tlakem. Společný zájem, jímž je hlavně ekonomika a bezpečnost, přetrvává,“ vysvětluje Irena Kalhousová a dodává, že tradiční monarchie navíc nemají zájem na tom, pomáhat Hamásu, jehož ideologii politického islámu považují za nebezpečnou.

S ostrým odsouzením Izraele za to, že celou eskalaci násilí vyprovokoval, přišel naopak jordánský král Abdalláh, jehož země uzavřela s židovským státem mírovou smlouvu mnohem dříve než Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Maroko či Súdán.

Na všech palestinských územích, tedy na Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy i ve východním Jeruzalémě, se v úterý uskutečnila stávka jako protest proti okupaci a válce. Zavřené zůstaly obchody i školy a hlavní palestinská hnutí Hamás a Fatah pro jednou zapomněla na své spory a stávku jednotně podpořila.

„Lidé říkají, že jsou zděšeni z toho, co se děje v Gaze. Ze záběrů žen a dětí prchajících do bezpečí, zatímco je oblast bombardována. Protestují ale i proti tomu, co se děje tady, proti agresi izraelské policie v mešitě al-Aksá a hrozbě vypovídání palestinských rodin v Šajch Džarráhu,“ informovala z východního Jeruzaléma zpravodajka televize Al-Džazíra Hoda Abdul Hamídová.

Může vést kombinace současného násilí a odložených palestinských voleb k tomu, že se lidé na Západním břehu, kde vládne Fatah, přikloní více k radikálnímu Hamásu? „Ano, je to možné. Západní břeh Jordánu je sice obvykle klidnější, i tam jsou ale samozřejmě Hamás i další palestinské frakce nezávislé na prezidentovi Abbásovi přítomny. Některá města mají k eskalaci větší potenciál, jmenoval bych hlavně Džanín, Hebron a Nábulus, kde byl Hamás i v minulosti dost silný,“ řekl Seznam Zprávám politolog Marek Čejka, jenž se na izraelsko-palestinský konflikt specializuje. Právě díky současné polarizované situaci může podle něj Hamás snadněji získávat nové příznivce i v oblastech, kde dosud vládne umírněný Fatah.