Jsem pečovatelka, o zaměstnance se budu starat, slibuje nová ředitelka zoo

V pondělí udělila odborná komise Lence Poliakové nejvíce bodů , poté ji jednomyslně odsouhlasili pražští radní. Někdejší koordinátorka in-situ projektů (ochrana zvířat a jejich navracení do původních přirozených lokalit) pracovala v zahradě mezi lety 2010 až 2013.

Ze zahrady odešla kvůli bossingu exředitele Miroslava Bobka. Její svědectví patřilo k desítkám dalších, jež pořad Ve stínu na podzim přinesl. Po roce 2013 pracovala na Ministerstvu zdravotnictví. Postupně vystoupala až na pozici poradkyně ministra, poslední tři roky pracovala pro svou soukromou firmu.

V rozhovoru oceňuje zoologickou zahradu za to, jak má kvalitně udržovaný areál i jaký pozitivní obraz má mezi lidmi. Velkou prioritou bude například transparentní odměňování, ale i pozitivní vztahy na pracovišti, říká ve velkém rozhovoru, který poskytla pořadu Seznam Zpráv Ve stínu.

Jak se cítíte?

Mám radost a jsem nervózní.

Všiml jsem si, že na začátku tiskové konference jste byla ze všech těch kamer dost překvapená…

Ráno jsem se probudila, jako kdyby bylo před udělováním Oscarů – nevíte, jestli budete děkovat, nebo blahopřát. Celou dobu jsem se víc soustředila na plány pro zahradu, méně jsem se připravovala na rozhovory do médií. Chápu, že teď je po nich poptávka, ale do budoucna si nemyslím, že pointou ředitele je…

Dělat PR?

Ano, ale nemyslím to jako nějaké vymezení se předchozímu řediteli. V zoo pracuje mnoho lidí, kteří toho opravdu hodně vědí a mohou o dění v zahradě komunikovat na veřejnosti. Samozřejmě takový člověk musí umět mluvit, ale když bude chtít vystupovat do médií, tak budu ráda. Může to být i hezké, ukázat doma, že s vámi vyšel o vaší práci rozhovor.

Slovem, které charakterizovalo ovzduší v zahradě ještě za ředitele Miroslava Bobka, byl strach. K tomu se za roky nashromáždilo opravdu hodně problémů i různých křivd napříč zahradou. Z které strany chcete začít tohle složité klubko rozmotávat?

Já jako manažerka můžu přinést to, že vyžaduji zpětnou vazbu. Sama o sobě odbourá velkou část nedorozumění a předchází problémům. Nevím, jak 1. března přijít do zoo a vyřešit všechny problémy. Je to běh na dlouhou trať. Nastavím komunikaci vůči svému nejbližšímu okolí a budu klást důraz na to, aby se tento styl postupně propsal do celé organizace. Znamená to otevřenost vůči chybám a otevřenou komunikaci vůči disentním názorům.

Aby organizace dlouhodobě fungovala, tak by v ní neměli pracovat frustrovaní lidé. Neznamená to, že každý musí se vším souhlasit, ale má rozumět tomu, proč se něco děje. Někdy lidé jenom kvůli tomu, že něčemu nerozumí, mají pocit, že to je špatně.

Věřím, že kombinace férovosti, konzistentnosti a transparentnosti situaci v zahradě postupem času zlepší.

Zmiňovala jste, že chcete pracovat na vnějších vztazích. Jak vnímáte ostatní české zoologické zahrady? Jsou pro vás konkurenty, nebo partnery?

Nevnímám ostatní zahrady jako konkurenty, naopak to jsou jedni z nejpřirozenějších partnerů. Pražská zoo má výsadní postavení, protože má řadu nej, ale nevidím důvod, proč by například plzeňská zoo měla být konkurentem.

Jedním z velkých témat jsou platy v zahradě. Už dříve jsem psal, že tabulkové platy jsou na nízké úrovni, řada chovatelů je přepracovaných. Nízké mzdy znamenají, že se nedaří vždy obsadit pracovní místa. Máte představu, na jaké výši by měly platy být?

Musím se s tím teprve seznámit. Realitou ale je, že platy v příspěvkové organizaci nebudou stejné jako v soukromém sektoru. Během psaní koncepce a během konzultací se zaměstnanci jsem vnímala, že s odměňováním je velmi negativně spojena netransparentnost.

Ze státní správy jsem zvyklá psát k odměnám zdůvodnění. Člověka to štve, když to píše, ale má to smysl. Minimálně si pak před sebou musí odměnu obhájit. Je to jeden z mnoha malých procesů, který se dá vylepšit. Neříkám, že na tom zahrada stojí nebo padá, ale tisíc a jedno malých opatření mohou v oblasti personalistiky situaci minimálně vylepšit.

Poslední roky se nesly v duchu, že do Prahy chceme získat exkluzivní zvířata, ať už to měly být pandy, nebo luskouni či vombati. Máte nějaké zvíře, které chcete do Prahy za každou cenu získat?

Uvažuji o tom trochu jinak. Ale nekritizuji přístup bývalého ředitele. Vyjmenováváte mi zvířata, na která jste se určitě šel podívat. Já taky. Není to špatně, ale já nepřicházím do zahrady jako nejlepší zoolog. Těch tam je spousta a chci jim dát více prostoru. Kurátoři chovů mají vytvářet koncepce, je to jejich práce. Chci být spíše tím, kdo bude diskuzi moderovat.

Máte své oblíbené zvíře?

V zoologické jsem měla na starosti vypouštění koní Převalského do přírody a mám je prostě ráda. Nedávno jsem hnala děti na Dívčí hrady, abychom se koukly na koníky. Jim se to nelíbilo, ale mně jo. (směje se)

V předchozích článcích jsem připomínal, že jste byla jedna z prvních respondentek, která na jméno popsala své zkušenosti s Miroslavem Bobkem. Jak na vás křičel do telefonu a jak to je pro vás nejhorší pracovní zážitek. Jak těžké bylo rozhodnout se, zda pod svým jménem vystoupit?

Viděla jsem, že se vede mezi bývalými i současnými zaměstnanci debata o tom, že ta svědectví jsou anonymní, což snižuje jejich váhu. Chápala jsem, že spousta lidí má důvody, proč na jméno nepůjde. Tyhle důvodu u mě neplatily. Tehdy jsem nad tím tolik nepřemýšlela, ale teď vím, že to je takový škraloup.

Škraloup? Mně to přijde jako odvážné rozhodnutí mluvit veřejně o něčem, co je docela citlivé.

To mě ale porovnáváte s lidmi, kteří v té době v zahradě stále pracovali. Já tam už 12 let nejsem, zas taková odvaha to není. Zpětně to beru možná jako nepromyšlenou komunikační chybu, prostě jsem se spontánně rozhodla, chtěla jsem to říct, nelituji toho, ale přijde mi to jako negativum.

V čem?

Je to se mnou spojené a nechci se vymezovat vůči předchozímu vedení. Ředitel Bobek udělal pro zahradu velmi mnoho. To, jak se choval, bylo i negativní. Na něco chci navázat, něco dělat jinak.

Až v březnu přijdete do zoo, na co se vrhnete jako první? Je nějaký velký problém, který budete řešit prioritně?

Musíme dostavit pavilon Arktidy, to je velká věc. Ale pak tam je mnoho drobných věcí, které se dají vylepšit časem. Nejprve se ale musím představit zaměstnancům, představit jim svou koncepci.

V personální části jsou určitě mezery, ale je to opravdu běh na dlouhou trať. Zároveň je nejprve potřeba dát tomu trochu řád. Vypadá to byrokraticky, ale když ani nevíte, za kým jít, abyste zjistil, co potřebujete, tak to nefunguje. Nejsem mikromanažerka, ale jsem detailistka, takže se chci ptát i na drobnosti. Jsem taky trošku pečovatelka, tak chci pečovat o lidi, kteří v zahradě jsou.

Jaké jsou největší přednosti zahrady?

Super je působení zoo vůči veřejnosti. Zahrada má obrovské renomé. Z návštěvnického pohledu je krásná, nezanedbaná. Vznikají nové pavilony, rozvíjí se. Na tom má zásluhu Miroslav Bobek.

Když jsme pro Českou televizi natáčeli dokument o stěhování goril do nového pavilonu, říkal Miroslav Bobek, že zvířata v zahradě jsou pro něj ambasadory těch v divoké přírodě. Nesou třeba informaci o riziku vymření, o pytláctví. Jak o zoologické přemýšlíte vy?

Důraz je kladen na povědomí o globálních otázkách. Dozvím se o mizejícím habitatu goril, co je ohrožuje. To je správně, má to zůstat. Ale chtěla bych víc rozvíjet domácí úkoly, co můžeme dělat v Česku.

Zaměřit se více na českou přírodu?

Ano a zárodky toho už v zahradě jsou. Kurátor plazů Petr Velenský pečuje o své užovky, které jsou v areálu zoo. V areálu zahrady najdete přirozenou divokou českou přírodu.

Praha má zpracovaný svůj klimatický plán, součástí je i koncepce, jak pečovat o veřejnou zeleň, environmentální opatření. Chtěla bych, aby to bylo vidět i v zahradě. Až pak někdo půjde ze zahrady a pojede na chalupu, tak neposeká celý trávník na tři centimetry, protože v zahradě uvidí třeba motýlí louku.

Nejen kochání exotikou, ale i přínos do každodenního života.

Mnoho věcí lidé dělají, protože o nich nepřemýšlí. Trávník sekali rodiče, prarodiče, sousedé, tak to děláme stejně.

Nechci, aby se lidé v zahradě pohoršili nad tím, že v Číně jedí nějaká zvířata, ale pak například v létě zbytečně posekali trávník.

Jinými slovy, aby se lidé pouze nepohoršili nad jinou kulturou, ale pak třeba bezmyšlenkovitě do přírody vypouštěli nebo zasazovali invazní druhy.

Ano. Nechci lidi šikanovat, neříkám, že mají přestat jezdit auty. Ale mohou si odnést nějakou drobnost.

Váš projekt obsahoval čtyři pilíře. Návštěvnický zážitek, zoo jako partner, vnitřní kultura řízení a ekonomika zahrady. Poslední bod mě zajímá, jak zlepšit hospodaření?

Když jsem procházela výroční zprávy, tak mě zaujala doplňková činnost, tedy zejména prodej suvenýrů. Přijde mi divné, že za deset let se nezvýšil zisk, zatímco se zdvojnásobil obrat.

Pak tam jsou drobnosti, jako jsou třeba webové stránky zahrady. To je strašné. Zkoušel jste si koupit online vstupenku? Když si ji koupím na internetu, tak je o 30 korun levnější než na pokladně. To je správně. Akorát se tuto informaci dozvím až na pokladně.

Když si ji chci koupit na mobilu, tak webová stránka není optimalizovaná. Když se pak po mnoha krocích proklikám k platbě, tak nefunguje Apple nebo Google Pay, ale musím ručně zadat číslo karty. Kterou nemám, protože ji mám jenom v mobilu.

Jsou to drobnosti, ale i ty pak mohou mít svou váhu.

Budete chtít zdražovat vstupné?

Rozhodně neplánuji zvednout vstupné poté, co se ujmu vedení zahrady. Do budoucna uvidíme.

Obloukem se vrátím zpět na začátek rozhovoru. Do konkurzu se přihlásilo 33 lidí. Jak velké šance jste si v takové konkurenci dávala?

Přihlásilo se víc lidí, než jsem čekala. Ale jestli mám, nebo nemám šanci, mi bylo jedno. Chtěla jsem do toho jít a udělat vše pro to, aby to vyšlo. I když to tak možná nevypadá, tak jsem k tomu přistupovala v klidu a po jednotlivých krůčcích. Brala jsem to trochu jako státnice.