Hlavní obsah

Lékaři pochybili, řekli znalci. Syn je těžce postižený, nemocnice platit odmítá

Záhady Josefa Klímy: Podle znalců lékaři pochybili, ale nemocnice odškodnění zatím odmítá.Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

21. 5. 11:55

Porodila zdravého chlapce, z nemocnice ale odcházela s postiženým synem. Kritické chvíle Renaty Prunnerové a jejího syna Pavla na infekční klinice FN Ostrava jsou už roky předmětem soudních sporů. Nemocnice pochybení odmítá.

Článek

Pavlovi Prunnerovi z Ostravy je 29 let a patří mezi těžce handicapované. Jeho matku Renatu, která byla v devátém měsíci těhotenství, v roce 1993 ve Fakultní nemocnici v Ostravě přijali k porodu s infekcí salmonely, která se u ní projevovala klinickými příznaky, a kterou následně potvrdily i laboratorní testy.

„Ta infekce sama o sobě vyvolala porod, odešla mi plodová voda, takže já jsem Pavla s tím průjmovým onemocněním porodila,“ popisuje Renata Prunnerová. Její syn byl po porodu hodnocen jako naprosto zdravý novorozenec. Spolu byli umístěni na infekční kliniku.

„Byla jsem prvorodička a neměla jsem žádnou zkušenost s tím, jak se novorozenec chová. A u Pavla postupně docházelo k rozvinutí infekce,“ vzpomíná matka na chvíle, kdy ještě netušila, k jak zásadnímu zvratu dojde.

Novorozený Pavel byl od své matky infekcí salmonely nakažen také a na infekční klinice se následující den začal jeho zdravotní stav dramaticky horšit. Přesto ale trvalo několik hodin, než se rozhodlo o jeho překladu na novorozeneckou jednotku intenzivní a resuscitační péče (JIRP).

Právě zpožděný překlad na JIRP a to, že dítě bylo na infekční klinice dlouhou dobu bez kyslíku, nepřipojené na ventilátor, pravděpodobně zapříčinilo, že Pavel zůstal ochrnutý a mentálně retardovaný. K jak fatálnímu poškození u syna došlo, neměla paní Prunnerová prý tenkrát ani tušení: „Já jsem odcházela s tím, že ho rozcvičím. Mně nikdo ani nenaznačil, že ten mozek je těžce poškozen.“

Malé dítě uvězněné v dospělém těle

Pavlův stav vyžaduje nepřetržitou péči. Devadesátikilový, 190 cm vysoký muž neschopný mluvit, chodit, obléct se, najíst se. Mentálně je na úrovni zhruba ročního dítěte. „Vydává určité skřeky, zvuky. Pozná, když má hlad, když ho něco bolí. Musíte ho přebalit, vyčistit zuby, obléct, dát do vozíku, nakrmit, umýt, vstávat k němu v noci a polohovat ho,“ popisuje péči paní Renata.

V průběhu let kontaktovala nemocnici s dotazy, zda nemohlo z jejich strany dojít k selhání péče. V jednom ze sdělení nemocnice z roku 1999 se popisuje průběh onoho dne se závěrem, že „nebyla zanedbána jakákoliv lékařská péče a bylo postupováno lege artis (podle pravidel lékařského umění – pozn. red.).“

Několik let se paní Prunnerová snažila získat synovu úplnou zdravotní dokumentaci, což se jí povedlo až v roce 2008, kdy s překvapením zjistila, že si FNO nechala sama vypracovat znalecký posudek.

MUDr. Lumír Kantor, soudní znalec a špičkový lékař z oboru neonatologie, který tenkrát znalecký posudek vyhotovil, nám popsal jeho závěr: „Příčinou postižení Pavla Prunnera bylo pravděpodobně hypoxické postižení, které vzniklo ve spojení se septickým šokem a multiorgánovým postižením, a bylo postupováno na infekční klinice v léčebné péči non lege artis, čili ne podle pravidel lékařského umění.“

Zásadní chyba podle něj byla, že dítě nešlo na ventilátor. Dle jeho slov byly kritické zhruba čtyři hodiny prodlení, než došlo k překladu dítěte na JIRP. Tam už mu poskytli to, co měli. Bohužel příliš pozdě.

Soudní spory trvají už 12 let

Renata Prunnerová se rozhodla s FNO soudit o náhradu nákladů spojených s péčí o syna. Okresní soud v Ostravě žalobám podaným v letech 2010 a 2012 vyhověl a dvakrát konstatoval, na základě dalších znaleckých posudků a odborných vyjádření, stejný závěr. A to, že k pochybení v nemocnici došlo.

Soudkyně Leona Cibulková odůvodňuje závěr v rozhodnutí soudu z roku 2014 takto: „V řízení bylo prokázáno, že postupem žalované při péči o novorozeného Pavla Prunnera, která mu byla poskytována na infekční klinice, došlo k závažným pochybením, v důsledku kterých je Pavel Prunner stižen těžkým kombinovaným postižením, pro které je zcela nesamostatný a nesoběstačný a vyžaduje soustavnou péči třetí osoby a pravidelnou rehabilitaci.“

Odmítla tak argumentaci FNO, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi postupem lékařů a zdravotním postižením Pavla Prunnera, případně, že u personálu nemocnice došlo k nevědomému či nechtěnému selhání. „Provedenými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že péče žalované (FNO) na infekční klinice byla non lege artis,“ stojí v rozsudku, který se tak přiklonil i k názoru soudního znalce Lumíra Kantora.

Renata Prunnerová tenkrát v obou žalobách žádala po nemocnici částky do 10 000 korun, a to ze dvou důvodů. Prvním byla právě nemožnost domoci se po nemocnici znaleckého posudku, o jehož existenci věděla, ale neznala jeho obsah. Tento posudek si tak přímo od znalce vyžádal až soud. Druhým důvodem byla tehdejší judikatura Nejvyššího soudu, která tvrdila, že není možné odškodnit náklady spojené s péčí o poškozeného. Toto změnil v roce 2015 až Ústavní soud, který zaujal k takovým případům jiné stanovisko. 

V pořadí třetí žaloba Renaty Prunnerové z roku 2015 byla ale soudem zamítnuta. V tomto případě se jednalo o náhradu ušlého výdělku syna Pavla. „Soud tehdy rozhodl, že není možné u takto postiženého dítěte určit, jaký byl jeho výdělek, protože nebyl nějakým způsobem profesně profilován, a že měla být ta náhrada vyplacena v rámci nároků na ztížení společenského uplatnění, které ale mělo být uplatněno před desítkami let,“ popisuje Mario Švehelka, právní zástupce Renaty Prunnerové. K tomu namítá, že ale v té době to bylo velmi obtížné pro paní Prunnerovou získat přístup k dokumentaci a ke znaleckému posudku. „Ten jí nemocnice odmítala vydat,“ tvrdí její právní zástupce.

Nyní podává Renata Prunnerová čtvrtou žalobu. Opět alespoň o náhradu nákladů na Pavlovu péči. Asistent, který dochází s Pavlem pomáhat plus všechny ostatní náklady včetně hygienických a zdravotních pomůcek dosahují měsíčně částky v průměru 60 000 korun. Přitom Pavel pobírá 19 300 korun příspěvek na péči a důchod 13 351. Zbytek peněz shání paní Prunnerová kde se dá, přes charitativní organizace, rodinu, známé. Žalovaná částka je tentokrát 1 300 000. Náklady jsou vyčísleny za péči v posledních dvou letech života Pavla.

Před několika týdny byla FNO doručena předžalobní výzva. Nemocnice se ale rozhodla na ni nereflektovat, čili paní Prunnerovou čeká další soudní pře. FNO redakce oslovila s žádostí o rozhovor, ten však nemocnice odmítla.

Vyjádření přišlo jen e-mailem. „Lidsky je nám paní Prunnerové a jejího syna velmi líto. Už počtvrté se nyní soudně řeší kauza z doby před téměř 30 lety. Zpracováno bylo v té souvislosti několik znaleckých posudků. Z žádného však podle názoru právníků nevyplývá příčinná souvislost mezi postupem nemocnice a poškozením zdraví syna paní Prunnerové. Jako státní příspěvková organizace nemůžeme uspokojovat jakékoliv finanční nároky bez právního podkladu. I my bychom uvítali, kdyby v této věci soud rozhodl jednou provždy,“ píše Petra Petlachová, tisková mluvčí FNO.

Jak vypadá péče o Pavla a jak se s jeho těžkým handicapem vyrovnala jeho matka? A jak po třiceti letech hodnotí průběh Pavlova případu MUDr. Lumír Kantor, soudní znalec? Podívejte se na úvodní video, které je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované