Hlavní obsah

Práce z domova je luxus a musí se zdanit. Ekonom chce sazbu pět procent

Foto: Shutterstock

Ilustrační foto.

Reklama

13. 11. 2020 15:54

Každý zaměstnanec na home office by měl odvést pět procent ze své mzdy. Když totiž pracuje doma, tak tolik neutrácí a brzdí ekonomiku. To si alespoň myslí analytik německé Deutsche Bank.

Článek

Analytik Deutsche Bank Luke Templeman představil ve sborníku ekonomických vizí instituce kontroverzní plán na pětiprocentní zdanění příjmů zaměstnanců, kteří pracují v režimu home office.

Podle ekonomického odborníka by měl každý ze zaměstnanců, který bude svou pracovní dobu trávit na home office, odvést do státní pokladny pět procent ze své denní mzdy. Výjimkou by pak byla práce z domova v době epidemie. Během té totiž firmy často nemají na výběr, protože omezení pohybu zabraňuje šíření viru.

Úměrnou část z mezd doma pracujících zaměstnanců pak mají podle Templemanova plánu platit samotní pracovníci v případě, že si režim práce z domova vyberou dobrovolně a nebudou se chtít vracet do práce. V případě ale, že jim jejich zaměstnavatel nebude schopen zajistit podmínky v kanceláři, například tím, že omezí kapacitu sezení, daň z home office za pracovníka pak zaplatí firma.

Hlavní otázka zní: Proč vlastně?

Podle analytika na odvodu pětiprocentní daně vydělají všichni. Zaměstnanci na home office neutrácejí za obědy v restauracích a šetří na dopravě. Právě tyto úspory má daň kompenzovat. Firmy pak zase mohou v budoucnu postupně zmenšovat kancelářské prostory a šetřit na těchto nákladech. A největší výhrou má být daň z home office pak pro zaměstnance s nejnižšími příjmy, kteří z domova pracovat nemohou. Ti mají podle Templemanovy ekonomické vize z těchto odvedených peněz čerpat vyšší dotace.

Celý plán pak analytik ilustroval na konkrétním příkladu s americkými zaměstnanci. „Ti, kteří mohou pracovat z domova, mají obvykle vyšší než průměrné příjmy. Pokud předpokládáme, že průměrný plat osoby, která se v USA rozhodne pracovat z domova, je 55 tisíc dolarů, daň ve výši pěti procent ho tak vyjde na něco přes 10 dolarů za pracovní den. To je zhruba částka, kterou by pracovník v kanceláři mohl utratit za dojíždění, oběd apod. Je tedy jasné, že by si zaměstnanci při práci z domova rozhodně nepohoršili,“ vysvětlil Templeman z Deutsche Bank.

„Pětiprocentní daň zajistí, že zaměstnanci pracující v kancelářích a jednotlivci doma na tom budou s náklady podobně,“ dodal.

Podle Templemanových propočtů by se takto dalo jen v USA získat až 49 miliard dolarů ročně, které by následně stát mohl získat na „dotace pro zaměstnance s nejnižšími příjmy, již z domova pracovat nemohou“.

Analytik Deutsche Bank počítá s širokou skupinou lidí, kteří budou proti zavedení daně argumentovat. „Lidé budou tvrdit, že zapojení se touto formou do ekonomiky státu je osobní volbou a za rozhodnutí pracovat z domova by neměli být penalizováni. Tito lidé by si měli pamatovat, že vlády ve vyspělých zemích vždy řešily daňový systém tak, aby vyhovoval sociálnímu prostředí,“ dodal v závěru.

Proč trestat firmy i lidi?

„Myslím si, že v současnosti by zavádění takové daně bylo spíš kontraproduktivní. Chceme, aby na home office pracovalo nyní co nejvíce lidí a v Česku spíš bojujeme s tím, že na to ani zaměstnanci, ani firmy nejsou zvyklí,“ reaguje na myšlenku německého ekonoma Daniel Prokop, sociolog a zakladatel výzkumné organizace PAQ Research.

„Nerozumím tomu, proč by firmy i její zaměstnanci měli být finančně postiženi tím, že se snaží redukovat náklady. Pointa celé té myšlenky mi uniká,“ dodal.

Přiznává však, že i Česká republika bojuje v současnosti se znevýhodněním nízkopříjmových zaměstnanců. „Pokud by se měl stát na něco zaměřit, tak je to určitě nižší danění samotných nízkopříjmových oborů,“ říká pro Seznam Zprávy Prokop.

„Řešením by bylo zvýšit slevy na poplatníka a převést je do daňových bonusů tak, aby lidé ze zasažených oborů platili státu co nejméně,“ dodal.

Podobným směrem přemýšlel také Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC. „Pokud přetrvává dojem, že mzdy na některých typech pozic jsou nedostatečné, zaměřil bych se na cílenou podporu jejich zvyšování či spíše obecně na zlepšování podmínek v daných odvětvích - nikoliv na dodatečné vyšší zdanění spolupráce na dálku, potažmo dalších nových forem práce.“

Z informací zveřejněných Deutsche Bank je tak v současnosti jasné, že analýza vznikla spíše za účelem otevření tématu než vypočítávání jasných dopadů. Nelze navíc opomenout hned několik faktorů, které ekonomické pojednání analytika přehlíží.

Templeman totiž mluví hlavně o úsporách, které režim práce z domova přináší. Zapomíná však započítat zvýšené náklady na elektřinu, vodu, internet nebo finance spojené se zařízením domácí pracovny a náročného skloubení práce s rodinným životem.

Na tyto vyčíslitelné i nevyčíslitelné náklady analytik odpovídá jednoduše: „Tyto náklady by se neměly podceňovat, zpravidla ovšem blednou v porovnání s přínosy. Proto velká většina pracujících z domova plánuje s home officem pokračovat i po odeznění epidemie.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené