Hlavní obsah

Prezident lékařské komory: Politici jsou zbabělci, my se ale nesmíme vzdát

Milan Kubek
Prezident České lékařské komory
Foto: cortex-film, Shutterstock.com

Byla by škoda umřít teď, když je očkování na dohled.

Reklama

19. 2. 12:15

Nedodržováním opatření nepotrestáme politiky. Potrestáme sami sebe, poneseme spoluzodpovědnost za smrt dalších lidí, píše pro Seznam Zprávy prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Článek

Pracuji jako lékař a musím se vám přiznat, že jsem pěkně naštvaný. Už rok neřešíme nic než koronavirus. V práci – pacienti s covidem-19. Zapnu televizi – covid-19. Otevřu noviny – covid-19. Zapnu počítač – covid-19. Všude jen ten čínský virus. Rok jsem nebyl v divadle ani na koncertě, nejeli jsme na dovolenou, manželce zrušili maraton, člověk si nezajde ani na večeři.

„Otevřeme Česko,“ skandovali lidé na nějaké demonstraci. A já, věřte mi, měl takovou chuť se přidat a křičet s nimi. Vždyť kdo by si nechtěl zajít do kina nebo třeba jenom do hospody na jedno. Jenomže právě na to ten hnusný virus čeká. Nevím jak vy, ale já mu tedy rozhodně radost dělat nechci a nebudu. On se s námi také nemazlí.

Kamarád ležel tři týdny v nemocnici, z toho týden na JIP. Měl kliku, přežil. Patří mezi ty desítky tisíc nemocných, které zdravotníci zachránili. Nyní je už měsíc doma, ale pořád jako lazar. Chrchlá, kudy chodí, a zadýchá se i cestou do prvního patra. Nevím, jestli si spolu ještě zahrajeme fotbal. Ale věřím, že on to nakonec nějak zvládne. Více než dvacet tisíc našich spoluobčanů už ale covid pohřbil. Frantu, zaplaťpánbůh, nedostal. A vás taky nedostane, pokud nebudete tropit hlouposti.

Chtěl jsem původně napsat něco, co vás poučí. To je ale těžká věc. Vždyť už přece všechno důležité znáte. Víte, že si máme mýt ruce pořád dokola, a to nejenom mýdlem, ale i dezinfekcí. Víte, že máme nosit roušky či respirátory, a to frajersky nasazené přes nos i ústa tak, jako bychom se chystali vyloupit banku. Nemačkáme se na sebe a nechodíme tam, kam nemusíme. Nikdo z vás jistě také není takový pitomec, aby chodil s „chřipkou“ do práce. Nejsme přece žádní úderníci. Komu není dobře, ten se pěkně hodí marod. On za tou naší horečkou a kašlem totiž spíš než chřipka bude zase ten hnusný covid.

Jo, abych nezapomněl. Když už vám ten covid najdou, nerozpakujte se naprášit všechny lidi, se kterými jste se v posledních dnech kamarádili. Ať v tom srabu nejste sami. Ti vaši známí vám za to sice asi nepoděkují, ale vy budete mít dobrý pocit, že jste třeba zachránili život. Někomu, kdo by se jinak zbytečně nakazil a umřel.

Všichni nadávají na vládu. Já taky. Ale co jsme si zvolili, to máme. Politici vrší chybu za chybou a nefunguje skoro nic. Ani to očkování, na které tolik spoléháme.

Právě očkování je přitom jedinou schůdnou cestou, jak v dohledné době zase vrátit naše životy do normálu. Tak až na vás přijde řada, běžte se nechat očkovat. Všichni.

Když už nevěříte politikům, a já se vám ani moc nedivím, věřte, prosím, ve vlastním zájmu alespoň zdravotníkům, kteří se zoufale snaží zmírňovat následky nezvládnuté epidemie. Umírá nám tisíc lidí týdně. Na to si přece nemůžeme cynicky zvyknout jako na něco normálního. To je národní katastrofa.

A pokud nebudete dodržovat nařízení, a to i ta, která omezují naši svobodu, pak nepotrestáte politiky. Těm to bude jedno. Potrestáte sami sebe, ponesete spoluzodpovědnost za smrt dalších lidí. A nakonec i vy sami můžete skončit někde na áru.

Virus je zákeřný. Snaží se nás demoralizovat a rozdělovat. A daří se mu to. Tohle však není soupeření Sparta versus Baník. Nejde o body, jde o život. Proto si musíme stále opakovat, že našimi nepřáteli nejsou lidé s odlišnými názory, jakkoli se nám mohou zdát nesmyslné a pošetilé. Našimi skutečnými nepřáteli jsou virus a naše malověrnost.

Vím. Celá ta mizérie už trvá dlouho a konec v nedohlednu. Kdo to má vydržet? Sportovci tomu říkají fenomén třetí čtvrtiny. Euforie po startu, kdy se nám tolik dařilo, ta je už dávno pryč. A místo radosti z běhu zůstává jen hnusná dřina. Krok za krokem, den po dni. Ale nesmíme to vzdát, byla by to škoda, když už jsme vydrželi tak dlouho. Když nemůžeš, tak přidej. Jsme národem Emila Zátopka, tak si z něho berme příklad.

Společně virus nakonec nějak udoláme, i když v poslední době se nám, upřímně řečeno, příliš nedaří. Musíme se vzchopit. Když to dokázali Němci nebo Rakušané, to by v tom byl čert, abychom to nezvládli taky.

Sedíme všichni společně v jednom autě. To jede z kopce dolů a nabírá stále větší rychlost. Brzdy nám selhávají a před námi je zeď v podobě konečné kapacity našeho zdravotnictví. A v takto zoufalé situaci neschopná vláda se sobeckou opozicí ruku v ruce nevymyslely nic lepšího než začít přidávat plyn, abychom do zdi narazili co nejdříve a co největší rychlostí, tedy s co největším počtem mrtvých. To nevymyslíš.

Vláda hází ručník do ringu, boj s epidemií v podstatě vzdává a chystá se na poslední chvíli přehodit zodpovědnost za hrozící katastrofu na „neposlušné obyvatelstvo“. Zbabělci.

My se ale vzdávat nesmíme. Nemůžeme. Musíme zatnout zuby a vydržet až do konce dodržovat všechna ta nepříjemná protiepidemická omezení. Když už se nemůžeme spoléhat na vládu, nezbývá nám opravdu nic jiného než spoléhat se sami na sebe. Ostatně to nám v tuto chvíli již zbyteční politici sami radí. Buďte tedy opatrní a k sobě navzájem ohleduplní. Vydržte až do finiše! Byla by škoda umřít teď, když už máme očkování na dosah. Společně to dáme. Držte se a dávejte na sebe pozor. Všichni.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované