Hlavní obsah

Řidičák netřeba, stačí občanka. Policie z ní zjistí vše, co potřebuje

Datová schránka je jen malý střípek v digitalizaci. Na jednotlivých ministerských resortech by měla být diskuze ne o tom, jak současný fyzický svět převedu jedna ku jedné do toho digitálního. Ale jak změním svoje fungování díky tomu, že mám k dispozici digitální nástroje, říká v rozhovoru pro SZ Byznys ředitelka pro sektor veřejné správy společnosti Microsoft Lenka Axlerová. (Video: Eva Moniová)

 

Reklama

7. 5. 10:19

Když vás zastaví policista, mnohdy si od vás vezme jen občanský průkaz. Ten mu stačí, aby si v registru řidičů zkontroloval, zda máte řidičské oprávnění. Auto si zkontroluje v registru vozidel. Potřebujeme vůbec řidičský průkaz?

Článek

Senát vrátil do Sněmovny zákon přezdívaný DEPO, který má usnadnit sdílení informací mezi úřady a urychlit digitalizaci státní správy. Vložil do něj totiž roční odklad na automatické zavedení datových schránek pro občany. Co zákon a legislativní zpoždění znamená pro digitalizaci Česka?

Na to i související otázky SZ Byznys odpovídala Lenka Axlerová. Žena, která ve společnosti Microsoft odpovídá za spolupráci se státem.

Otázka na aktuální praktickou situaci, ve které by mohl zákon DEPO občanům pomoct: OSVČ žádá Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) o ošetřovné, protože její dítě nemohlo v březnu do školky. MPO chce po OSVČ doklad, jaký druh příjmů má a také, že už na dítě mladší čtyř let nečerpá rodičovský příspěvek. Přitom všechny tyto informace stát už má, jen na jiných úřadech a v jiných databázích. Může zákon DEPO pomoct k tomu, aby se veškeré agendy sbíhaly přes jedno rodné číslo nebo jiný identifikátor? Aby si člověk nemusel u jednoho úřadu žádat o potvrzení pro jiný úřad?

Tohle je klasická situace, kdy občan očekává, že stát a jeho jednotlivé organizace si ty informace mezi sebou vymění, protože je už mají, a že je po něm nebudou požadovat. A je to zákon o právu na digitální služby, který už je platný, ale běží tam přechodné období, a právě DEPO, které mění navazující zákony. Říkají, že my jako občané máme právo, aby po nás stát nepožadoval informace, které už o nás má.

Až budou implementovány všechny navazující zákonné normy, tato situace by neměla nastat. Ve výsledku to bude výhodné nejen pro občany, ale i úřady. Teď se pro ně v situaci, kterou jste zmínila, generuje spoustu práce s nulovou přidanou hodnotou. Až nastane ta situace, kdy bude stát schopen data mezi sebou sdílet, uleví se občanům i úřadům, které budou mít méně práce.

Proč toho není schopen stát teď? Já si to jako občan, laik, představuji tak, že stát si mě vede v nějaké databázi a má tam o mně veškeré informace.

Ta data jsou dnes ve vícero agentových informačních systémech a potřebujeme právě změnu zákonů, aby úředníci měli možnost data mezi sebou sdílet.

Realita předběhla zákony? Člověk předpokládá, že už tohle všechno funguje, ale zákonné normy tomu neodpovídají.

Máme na stát velká očekávání, ale ono to chvíli trvá, než se podaří vše zrealizovat.

Když porovnáme úroveň digitalizace v Česku a v jiných zemích, jak jsme na tom?

Hrozně ráda bych řekla, že dobře. Ale bohužel, když se podíváme na žebříček DESI (Digital Economy and Society Index), což je Index digitální ekonomiky a společnosti každý rok zveřejňovaný Evropskou komisí, tak tam je Česká republika hluboce pod průměrem. Dokonce když se tam podíváme do kategorie kvalita poskytovaných digitálních služeb veřejnou správou, jsme až na 22. místě z 28 z členských zemí EU, ještě se tam počítala Velká Británie.

Určitě máme na víc, potenciál Česka je výrazně větší. Máme velice dobře postavenou základní technickou infrastrukturu, fungují nám základní registry, datové schránky, eGON Service Bus (unifikované rozhraní pro sdílení údajů mezi jednotlivými informačními systémy veřejné správy – pozn. red.), ale to jsou věci, které běžný občan nevidí. Výrazně se potřebujeme zlepšit v tom, abychom nad tím měli vystavěné ty služby, které budou uživatelsky přívětivé, jednoduché na použití a ideálně k nim budeme mít přístup nejen z počítače, ale i z mobilu.

Co k tomu chybí? Mluvily jsme o potřebném zákonném rámci, co dál? Vy prosazujete takzvané cloudové řešení – můžete vysvětlit, co to je?

Na cloudové platformě dokážeme zákazníkům přímo poskytovat služby. Z výhod zmíním čtyři, první je rychlost inovace. Dokážeme rychle vyvinout řešení. Třeba žádost o ošetřovné pro OSVČ, kterou jste zmiňovala na začátku, vznikla během pěti dní. Dodavatel Unicorn dokázal s MPO na dálku, aniž by se fyzicky potkali, rychle vyvinout něco, co by v normálním prostředí trvalo tři čtvrtě roku až rok.

Co je normální prostředí?

Vlastní datové centrum na straně zákazníka.

Vlastní serverovna, prostě nějaká technika.

Přesně tak. Druhou výhodou cloudu je škálovatelnost. To, co jsme viděli v poslední době při registraci na očkování proti covidu nebo při sčítání lidu: na začátku byl poměrně nepřekvapivě velký nápor uživatelů a mnohdy ta řešení měla problém obsloužit tak velké množství zákazníků. Kdežto v cloudu si nastavím míru spotřeby, kterou potřebuji v daný okamžik. Jakmile je nižší, už za tu vyšší nemusím platit, platím jen za aktuální využití.

Zatímco klasickou infrastrukturu musíte nastavit na ten nejvyšší bod. To znamená odhadnout, kdy se připojí největší množství uživatelů. Pokud to neodhadnete správně, tak to pak nefunguje správně.

Třetí zásadní výhoda cloudu je bezpečnost. Například Microsoft vydává každý rok více než miliardu dolarů na zabezpečení našeho cloudového prostředí. Zároveň máme velký tým, který se věnuje bezpečnosti 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Tak vysokou míru zabezpečení úřad vlastními zdroji zajistit nedokáže.

Čtvrtá, největší výhoda cloudu, je ekonomická – úspory z rozsahu. Pokud mám velké datové centrum, dokážu ty služby poskytovat levněji.

Vysvětlovala jste zabezpečení dat ve vztahu k externím hackerům. Ta data jsou tedy uložena někde u vás?

Data jsou uložena v cloudu, jsou zabezpečena a šifrována. Dbáme i o jejich fyzickou bezpečnost, aby byla ve více fyzických lokalitách, kdyby například jedno datové centrum vyhořelo.

Není to nebezpečné, respektive zneužitelné komerčně? To byl třeba argument mnoha odpůrců bankovní identity, která se rozběhla v lednu – že najednou banky mají pod palcem spoustu dalších dat o svých klientech. Objevují se obavy, že by komerční firma měla spravovat tato základní data.

Ty obavy jsou liché, protože my k těm datům přístup nemáme. Ani naši technici v datových centrech k nim nemají přístup. Je přesně vymezený proces, kdy a za jakých podmínek k nim mohou – a je to zcela výjimečně a musí k tomu být souhlas zákazníka. Jak jsem zmínila, data jsou šifrována, takže kdyby se k nim chtěl někdo dostat, bude to velice obtížné.

Vy už Ministerstvu vnitra dodáváte cloudovou platformu Portál občana. Jak se bude dál rozvíjet z hlediska nových funkcionalit pro občany?

Protože je to cloudová platforma, je možné tam poměrně jednoduše přidávat další služby. Míček je teď primárně na straně jednotlivých ministerstev, aby dokázala dobře využívat to, co už je vymyšleno a nevymýšlela svoje unikátní řešení.

Vím, že je v plánu příprava platební brány. Pokud chci něco vyřídit v digitálním světě, měla bych mít možnost na dálku zaplatit i správní poplatek.

Dál se připravuje tzv. kognitivní vyhledávání – budeme se snažit využít umělou inteligenci k tomu, aby dokázala občana navigovat po stránce. Vezměme si třeba situaci, kdy chce občan vstoupit do manželského svazku a zeptám se, co k tomu potřebuju. Umělá inteligence mě dokáže velice rychle nasměrovat k informacím a zdrojům, které potřebuju.

Dál se chystá zjednodušené ověřování totožnosti pro mobilní aplikaci.

Když se vrátíme k důvodu, proč Senát vrátil zákon DEPO do Sněmovny: rád by odložil automatické zavedení datových schránek pro občany až na rok 2023. Bude v tu chvíli muset mít datovku opravdu každý?

Jsem na debatu o automatickém zavedení datových schránek sama zvědavá, myslím, že teď je to politické rozhodnutí. Uvidíme, zda odvaha zavést povinnost mít datovou schránku bude. Já datovou schránku používám a jsem s ní spokojená. Koneckonců něco podobného vidíme ve finančním sektoru, kde nás banky chytrou cenovou politikou směřují do komunikačních a distribučních kanálů, které chtějí, abychom jako zákazníci využívali.

V případě státu je to těžší – nedokážu si představit, že by se zpoplatnila návštěva úřadu. Existuje ale diskuse o zlevnění správních poplatků, pokud úkon bude proveden digitálně.

Debatovala jsem s lidmi na Ministerstvu vnitra o tom, že digitalizace státní správy nemá znamenat, vzít všechny papírové formuláře a překlopit je do elektronických. Ale přestrukturovat celou agendu podle životních situací. Datové schránky jsou dobrá věc, sama ji také používám. Ale stejně si tam s úřady „pinkáte“ dopisy. Není to úplně uživatelsky komfortní.

Datová schránka je jen malý střípek v digitalizaci. Na jednotlivých ministerských resortech by měla být diskuse ne o tom, jak současný fyzický svět převedu jedna ku jedné do toho digitálního. Ale jak změním svoje fungování díky tomu, že mám k dispozici digitální nástroje. Jednotliví úředníci a odpovědné osoby se mají podívat na svoje agendy a říct si například to, které agendy vůbec nepotřebují.

Dám jeden radikální příklad: řidičské průkazy. Když vás zastaví policista, mnohdy si od vás vezme jen občanský průkaz. Ty mu stačí, aby si v registru řidičů zkontroloval, zda máte řidičské oprávnění. Vozidlo si zkontroluje v registru vozidel, zda má platnou technickou kontrolu, zda není kradené atd. V tu chvíli vyvstává otázka: potřebujeme vůbec řidičský průkaz? A následně: potřebujeme procesy, které stojí za vydáváním, změnou řidičských průkazů atd. Je třeba se na to podívat z úplně jiného pohledu – že teď máme skvělý potenciál agendy zjednodušit a zda ho dokážeme využít.

Jaký vliv má Microsoft na přetvoření a digitalizaci úřednických agend?

Kromě odborné debaty může být náš největší přínos ve vzdělávání našich partnerů, dodavatelů řešení, aby technologie dokázali využívat. Zároveň se snažíme vzdělávat i zákazníky – lidi ve veřejné správě.

Narážíte pro vzdělávání úředníků na obavy? Oni můžou v důsledku digitalizace přijít o práci.

Mohou. Ale přijdou o tu část práce, která je rutinní a může být automatizovaná, která nemá přidanou hodnotu. Větším používáním cloudových řešení odborníci o práci nepřijdou, ale změní se její charakter. To se ale týká všech zaměstnanců – měli bychom se snažit průběžně vzdělávat a vylepšovat svoje digitální dovednosti.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované