Hlavní obsah

Šikana, vyhazov, veřejné zostuzení. Čínští učitelé zažívají hrůzy Maovy éry

Foto: Profimedia.cz

Vzpomínka na Velkou kulturní revoluci. Maova Rudá knížka.

30. 6. 6:00

Kulturní revoluce přivodila smrt stovkám tisíc lidí, kteří se stali oběťmi vraždění rudých gard, rozvrat ekonomiky a ztráty na kulturním dědictví. Po 50 letech ale akademici pociťují zrady z řad vlastních studentů i země znovu.

Článek

Při každé své přednášce byla pod drobnohledem. Nahrávaly ji kamery, mimo univerzitu nemohla publikovat ani přednášet. Věděla, že při vyučování jednoho z nejcitlivějších témat čínské historie musí být maximálně opatrná. Probírat kulturní revoluci totiž ani po padesáti letech bezpečné není.

Kličkovat mezi hrozbami obvinění se snažila za pomocí archivů, knih a dostupných článků. Učilo se pouze po malých skupinkách – složité seznamy povinné četby posloužily jako filtr mezi potenciálními studenty, kteří mohli být nastrčení jako donašeči. Profesorka vytvářela mapy zasedacího pořádku a pravidelně se ujišťovala, že do třídy neproklouzne žádný cizinec.

Navzdory tomu všemu byla profesorka Sun Pchej-tung šťastná, že mohla vyučovat na prestižní Fudan University v Šanghaji, jediné škole v Číně, která nabízí kurzy o represivní kulturní revoluci, která se odehrála před půlstoletím. Debaty se svými studenty dotazujícími se na konvenční příběhy vyučující dle svých slov milovala, stejně tak jako ji trápilo pozorovat následky historie, které mnohdy ústí v přetrvávající traumata rodin. Jenže potom studenti obrátili.

Sun se stala jednou z rostoucího počtu univerzitních profesorů v Číně, kteří se dostali pod tlak čínského režimu a za své „nevhodné projevy“ si odnášejí tresty v nejrůznějších formách.

Komunistická strana Číny pod vedením Si Ťin-pchinga v roce 2013 zakázala diskusi o „západních konceptech“, jako jsou univerzální hodnoty, svobodný tisk, občanská společnost a historické chyby strany. V roce 2018 dostali učitelé od mateřských škol po univerzity nařízeno držet se „Si Ťin-pchingových myšlenek“, tedy silně prostranických.

Tato „doporučení“ v období pandemie ještě přitvrdila a jejich nynější podoba silně připomíná ponižující přístup k intelektuální vrstvě v období éry Mao Ce-tunga. Profesoři zažívají zrady ze stran vlastních studentů, šikanu na internetu, následují i formální tresty. V únoru Čínská akademie sociálních věd propustila například Čou Pchej-ji, hostující hongkongskou profesorku poté, co na sociálních sítích kritizovala čínskou reakci na pandemii.

Minulý týden musela Hubei University opustit profesorka literatury Liang Jen-pching, kterou univerzita následně zbavila členství ve straně za publikování „nesprávné řeči“ na sociálních sítích odkazující k Japonsku a Hongkongu. Ze stejných důvodů jsou vedena vyšetřování proti nejméně dvěma dalším profesorům na Chaj-nanu a v Char-pinu.

Liang byla stíhána online za podporu wuchanské spisovatelky Fang Fang, jejíž koronavirový deník - nejprve přijímaný jako upřímné zobrazení utrpení lidí - se stal terčem nacionalistického hněvu poté, co byl publikován v angličtině. Kritici obviňují Fang Fang, že „podala nůž“ západním zemím k napadení Číny. Profesorce za podpůrná slova chodily výhrůžky smrti, odsouzení se dočkali i její příznivci. Strana záměrně na jejích sociálních sítích hledala cokoli, co by se odchylovalo od ideového smýšlení.

Pro 65letou Fang Fang, pravým jménem Wang Fang, znamenají kroky strany pokračování ideologie totožné s obdobím čínské kulturní revoluce. Tehdy pod vedením Maa docházelo k radikálnímu násilí prostřednictvím mládežnických milicí. Intelektuálové, důležité postavy a kdokoli označen jako „třídní nepřítel“ byl odsouzen, ponižován, zabit. Nynější situace podle profesorky jen odráží neschopnost čelit škodě, které dědictví způsobilo.

Číňané od roku 1949 prožili éru revolucí, války, hladomoru, masakru a dalších traumat. A koronavirus je dalším z nich. Přes to všechno nikdy nebylo dovoleno Číňanům konfrontovat svou vlastní historii nebo své příběhy předávat svým dětem.

Foto: Profimedia.cz

„Kontrarevolucionář“ čeká na popravu. Období Velkého skoku.

Výsledkem je tak společnost se špatnou pamětí, uvedla Wang v e-mailu pro The Times. Devastace střídá zapomínání v cyklické pravidelnosti, aniž by se kdokoli zabýval hlubšími příčinami a důsledky. „Lidé nevědí, jaké formy může mít společnost, ve které žijí,“ uvedla Wang. „Toto prohlubování a skrývání historie ovlivňuje nesčetné názory lidí na svět a nejzákladnější hodnotící úsudky.“

Když úřady v lednu tajily Číňanům skutečný rozsah škod koronaviru a uzamkly Wu-chan bez toho, aniž by zajistily dostatečnou lékařskou péči, umíraly tisíce lidí. Takové podvody a ponechání města v bezmoci podle Wang měly vyvolat veřejné volání po odpovědnosti. „Ale mýlila jsem se,“ řekla. „Epidemie neskončila, ale vše, co kolem sebe vidíme, je jen chvála. Naše vzdělávání učí mnoho z nás jen zapomenout, i když jsou naše těla stále zraněná. Pějeme chválu, abychom schovali naše jizvy.“

Intelektuální vrstvy jsou dnes stejně jako po celá desetiletí obezřetné a opatrné. Přežít jako čínský učitel nebo profesor vyžaduje neustálou autocenzuru a kompromisy zejména v humanitních oborech, protože na ně univerzitní propagandistická oddělení vyvíjejí tlak, aby propagovali stranickou ideologii. Odpor něco stojí, vysvětluje socioložka Kuo Jü-chua z univerzity Tsinghua. V roce 2019 byl její kolega Sü Čang-žun, profesor práva, vyslýchán a odstaven mimo výuku poté, co vydal řadu esejí kritických vůči prezidentovi, kterého mnozí intelektuálové považují za tyranského autokrata směřujícího Čínu do záhuby. Další kritika strýčka Si stála Sü Čang-žuna svobodu v podobě domácího vězení a odříznutí od internetu.

64letá Kuo byla jedna ze vzácného procenta zaměstnanců univerzity, kteří se za svého kolegu postavili. Za to byla pokárána univerzitními stranickými funkcionáři a zablokována ze sociálních sítí. Její knihy, které byly publikovány pouze v Hongkongu, celníci opakovaně zabavují. Ještě před rozhovorem pro The Times byla kontaktována a varována, aby zahraničním médiím rozhovory nedávala. „Bojím se,“ přiznává. Rady, aby přestala sdílet své názory, jí dává i rodina a její přátelé ze strachu, že si tím jen uškodí. „Všichni lidé čelí riziku. Pokud si řekneme, že tentokrát nezasáhneme, neuděláme to ani příště a potom zase ne. Nakonec nebudeme mít prostor žádný. Prostor mezi podlahou a stropem se ztenčuje.“

Hluboko zakořeněný pragmatismus, výsledek tisíců let trvajícího autoritářství, prochází čínskou společností skrz naskrz, vysvětluje Kuo. Během své práce v terénu sbírala ústní historii od čínských farmářů, kterým bylo zakázáno uprchnout z jejich vesnic uprostřed Velkého skoku vpřed, jednoho z nejhorších člověkem vytvořených hladomorů v historii. Ti, kteří přežili hlad, čekaly čistky a další hrůzy kulturní revoluce. A když se Čína konečně v rámci možností otevřela a umožnila lidem jako Kuo navštěvovat univerzitu, stovky milionů venkovských lidí stále zůstaly kvůli svému rodišti uzamčeny v horším postavení.

A ani dnes, 40 let od zahájení reforem, čínská sociální struktura neuznává lidi jako rovnocenné občany. Omezení moci se nedočkala ani komunistická strana. Tato dynamika vytváří čínský cyklus krizí, vysvětluje Kuo. Ale s tak malým prostorem pro historickou reflexi by jen málokdo mohl doufat ve změnu. „Čínští prostí občané jsou skutečně nejlepšími obyčejnými lidmi na světě. Trpí, snášejí to, vydrží. Nad životem upřednostnili důstojnost. Říkají: Dokud jsem naživu, je to v pořádku.“

Sun, fudanská historička, vstoupila do akademické obce v uvolněnější době. Uplynulo několik „zlatých let“, kdy volně pořádala workshopy, konference a diskuse se západními vědci a vedla své studenty mezi nejchytřejší mládež v Číně, než se věci se začaly v roce 2015 měnit. Několik jejích článků o kulturní revoluci bylo akademickými časopisy odmítnuto. Tajná policie se jí vyptávala na její výzkum a spojení se západem. Donutilo ji to opustit rodnou zem a dokončit studium na Harvardu a Stanfordu.

Foto: Profimedia.cz

Dobový snímek dazibao na zdi v Pekingu.

Když se v září 2018 vrátila, v čele strany stáli noví lidé. Veřejné přednášky jí byly zakázány a měla změnit název i obsah svého kurzu. Odmítla. V dubnu 2019 vyvěsili její vlastní studenti na dveře její kanceláře papír s výtisky jejích příspěvků na sociálních sítích s obviněním, že profesorka podvrhuje státní moc. I toto připomíná takzvané dazibao 大字报, plakáty psané velkými znaky, které sloužily jako slovní zbraně studentů v období kulturní revoluce. Studenti jimi omítali školní areály i veřejná místa a často útočili proti vlastním učitelům. To ale byla jen předehra pro jejich následné urážení na veřejnosti a posílání na smrt. Kromě toho se profesorka setkává s tím, že ji studenti nahlašují na příslušná oddělení a zažívá vydírání na internetu prostřednictvím falešných účtů.

Než v červenci 2019 odcestovala Sun na akademickou konferenci do Hongkongu, byla nucena podepsat dohodu, která slibuje, že nic nebude fotografovat, mluvit s místními obyvateli o probíhajících protestech a cokoli o nich zveřejňovat. „Pokud si lidé chtějí uvědomit, probudit se a být naživu, vědět, v jaké společnosti žijí nebo chtějí konat pro své děti, tak vědí, co dělat. Pokud ne, prostě mlčí,“ řekla pro The Times. „Nemůžete probudit lidi, kteří předstírají, že spí.“

Sun z principů a pro ni nesplnitelným podmínkám opustila Čínu. O kulturní revoluci ve Fudanu přednášejí už jen dva učitelé. Jeden letos odchází do důchodu, na druhého strana vyvíjí nátlak, aby své výukové metody i téma změnil. „To je přesně to, co strana chce. Buď chválu, nebo ticho,“ uzavírá Sun.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené