Operované koleno drží. Hradecký Messi se cítí být o sedm let mladší

Má přezdívku hradecký Messi a snil o tom, že jednou bude hrát za Barcelonu. Optimismus Václavu Pilařovi mu nalévá fakt, že zlobivé koleno drží. „Je to lepší než třemi lety, zvládám s ním všechno,“ hlásí radostně. „Proto se cítím tak na sedmadvacet,“ ubírá si osm let. Bolavých let.

Hlídat svůj zdravotní stav však musí. „Nebudu skrývat, že operované koleno někdy bolí,“ přiznává. Zajde proto za trenérem, že by potřeboval úlevu. „Ale nijak toho nezneužívá,“ potvrzuje hradecký kouč Václav Kotal. „Jsem rád, že mi trenér vždycky vyhoví a vážím si toho,“ pochvaluje si vzájemný vztah důvěry Pilař. „Ani je tolik nepotřebuji,“ nedere se o ně.

Bývalo však mnohem hůř. „Vaška znám dobře ze svého prvního působení v Hradci (2010–⁠2012) a vím, co si prožil,“ rozkrývá trenér Kotal. „Měl přetržený křížový vaz, ale dal se ohromně dohromady. Chodil do posilovny, kde mu znalý majitel naordinoval speciální cvičení a během měsíce se dal pořádku,“ popisuje proceduru svého svěřence. „Znám jeho kvality a je pro nás pořád přínosem, vzor pro mladé,“ oceňuje přístup rodáka z nedalekého Chlumce nad Cidlinou.

Ohled na Pilařův zdravotní stav brali i jiní trenéři. „Jen v Olomouci jsem měl trošku problémy s Radkem Látalem,“ netají. „Ale nechci se k tomu vracet,“ nemíní se dívat zpátky. „Jinak to bylo v pohodě. Nyní pan Kotal, před tím Jožka Weber, v Jablonci byl skvělý Petr Rada,“ probírá se svými hostováními. „Ale pořád jsem byl pod tlakem, že ty výhody musím na hřišti vrátit, předvést nějaké výkony,“ uvědomuje si.

A snaží se.

Osudné dny přišly paradoxně při angažmá, které mělo být jeho luxusním –⁠ v bundesligovém Wolfsburgu, kde řádil neúprosný kouč, německá fotbalová legenda Wolfgang Felix Magath. „Varovali mne, že je pod ním těžká příprava. Ale když to jenom slyšíte a nezažijete to, je to něco jiného,“ připouští Pilař. „Ale mohu to potvrdit. Moje tělo ji nevydrželo,“ povzdechne si.

K přetržení křížového vazu však došlo v přátelském utkání reprezentace s Ukrajinou v srpnu 2012 ve Lvově, kdy byl Magath hodně daleko. „Odjel jsem v největší přípravě, v největší zátěži, asi týden před začátkem bundesligy,“ rozebírá smutný okamžik Pilař. „Bylo mi necelých čtyřiadvacet, ale cítil jsem se strašně unavený,“ přiznává tělesnou nepřipravenost.

Angažmá ve Wolfsburgu tak vyznívá jako chyba. „Trochu to jeho manažerovi vyčítám, neměl ho dávat k Magathovi, který je známý ras a nezná úlevy,“ říká kriticky Václav Kotal. „Jiná takto finančně výhodná pro něj a klub nebyla,“ vyvrací nařčení hráčův tehdejší agent Jiří Stejskal. Smlouva byla podepsána ještě před Eurem 2012, kde Pilař v českém týmu zazářil.

To sám i potvrzuje. „Byl jsem rád, že se ozvala bundesliga,“ neskrývá Pilař. „Jiné nabídky se objevily až po mistrovství Evropy, pro můj rozvoj mohly být i lepší. Například mistr holandské ligy Twente Enschede, kde je fotbal ofenzivnější, nebo španělský Villarreal. Ale člověk neví,“ nechce se už tím trápit.

Nebylo toho ještě dosti. Když se dostal z nejhoršího, na přípravě s Plzní v roce 2016 se mu to s kolenem stalo znovu. „Jezdil jsem za svým operatérem dr. Ulrichem Boenischem do Ausburgu, který se o mne stará dodnes a jezdím tam na výživy. Řekl mi, že už to na vrcholový fotbal nebude,“ vyslechl si krutou zvěst. „Není v něm část chrupavky, po dlouhé nečinnosti jsem měl zkrácené svaly. Šel jsem na větší operaci, dělal jsem, co mi doporučil, především jezdil na kole. Byl to začarovaný kruh, prožívat těžké období. Jsem proto pyšný, že jsem se vrátil,“ těší se stále na další fotbalové výzvy.

Když byl na vrcholu, prohlašoval, že je jeho snem Barcelona. „Asi už to nevyjde…“ smiřuje se s realitou. Hodně ho k touze zahrát si ve slavném katalánském klubu přiblížil trenér Pep Guardiola, když Pilař v listopadu 2011 nastoupil proti němu v Edenu v Lize mistrů za Viktorii Plzeň. Prohlásil, že by Pilař měl hrát v nejlepších evropských týmech. „Jsem na něj trochu naštvaný, že mě tehdy nevzal aspoň do béčka,“ hodnotí s humorem český reprezentant vyjádření věhlasného trenéra. „Kdybych se dostal do pověstné akademie La Masia, snu bych se přiblížil. Řekl to, ale nenaplnil,“ povzdechne si.

Od malička mu říkali hradecký Messi. „Netroufám se srovnávat s nejlepším fotbalistou na světě, spíš jsem ho připomínal svou výškou. A také mám podobný driblink,“ nachází podobenství. „Považuji ji za čest, jsem na ni pyšný,“ zdůrazňuje.

Na památku na dvě osobní střetnutí v Lize mistrů má dva Messiho dresy. „Když jsme hráli v Barceloně, získal ho Milan Petržela,“ líčí, jak tomu došlo. „Říkalo se však, že bych si ho pro svou přezdívkou zasloužil já. Psalo se o tom, připomínal to španělský tisk, a za týden mi přišel na klub jeho dres,“ vzpomíná na vzácný dárek. „Žiju v tom, že mi ho poslal osobně on, ne žádný vedoucí mužstva nebo někdo z PR oddělení. V Edenu jsme si je vyměnili,“ přidává druhý úlovek.

Dresy sbírá. „Mám jich docela dost, asi sto osmdesát, sbírám i ligové,“ počítá. „K těm vzácnějším patří Fábregas, Alexi Sánchez, Pato, Nesta, Rafinha, Lukaku,“ chlubí se vzácnými exponáty. „Starší devítiletý syn Matěj se do nich obléká a hraje fotbal, mladší tříletý Jakub si ještě počká,“ odkrývá využití cenné kolekce.

Přezdívku hradecký Messi přijímá, i když jeho přízeň směřuje k velkému rivalu Barcelony. „Já od malička fandil Realu Madrid a mým vzorem byl brazilský Ronaldo. Hrál jsem si na něj, nosil žlutý dres,“ přiznává. „Dodnes jezdíme na zápasy Realu, když si chceme udělat s rodinou hezký výlet,“ naplňuje vztah nadále.

Na Realu i požádal manželku o ruku. „Objednal jsem prohlídku stadionu a síně slávy, nachystal dva prstýnky,“ líčí téměř konspirační plán. „A požádal Kristýnu o ruku. Jenom jsem jí řekl, že nemohu pokleknout, že mi to bolavý kloub nedovolí. Proběhlo to ve stoje,“ bylo nutno přizpůsobit se jeho zdravotnímu stavu.

S Viktorií Plzeň prožil slavné a úspěšné časy, v českém fotbale však zůstávají nejpopulárnějšími kluby Slavia a Sparta. A oba šikovného záložníka s uměním i akci zakončit chtěly.

Na Letnou však nepřešel. „Když jsem se vracel z Německa, seděl jsem s panem Lavičkou a lákal mě do Sparty,“ odhaluje kontakt. „Řekl jsem mu, že si toho moc vážím, ale sparťanem nejsem a nikdy nebudu, vychovali mě jako slávistu, celá rodina jí fandila. Srdce tam tedy není,“ vysvětluje důvody odmítnutí.

Slavia se ozvala v nevhodnou chvíli. „Dala mi nabídku před Plzní, ale tehdy hrála dole, byla na tom ekonomicky dost špatně,“ upozorňuje, v jakém stavu se tehdy nacházela. „Odmítl jsem. Plzeň získala titul, osobně mi volal trenér Vrba. Nelituju, byl to výborný krok,“ zdůrazňuje.

V létě se vrátil do Hradce Králové, kde s nejvyšší soutěží začínal. Ale nemyslí si, že se tím uzavřel kruh a pomalu končí s kariérou. „Doufám, že mě čeká ještě nějaký vrchol, něco krásného,“ zasní se. „Nerad se koukám dozadu, a proto mám před sebou ještě mnoho fotbalových zážitků. Chci hledět dopředu,“ prohlašuje.

V Plzni se cítil nevytížený, v Hradci Králové uzavřel smlouvu na tři roky. „Tak je naplním tím nejlepším způsobem a budeme úspěšní,“ slibuje. „Je pravda, že jsem si udělal licenci trenéra, ale chci hrát fotbal ještě dlouho,“ předkládá své krédo.

Aby mohl dostát úloze lídra mužstva, potřebuje být v dobré zdravotní kondici. Jarní sezonu začal hradecký tým soustředěním na Maltě a účastní na Malta Cupu. Pro zlobivé koleno hodně příhodné prostředí. „Bylo to skvělé,“ lebedí si Pilař. „Bylo teplo, v Hradci mínus deset a trénovat se tam nedalo. Jedině umělka, a tu já nemusím. Se třemi vykřičníky. Klouby a celé tělo dostávají zabrat. Na Maltě jsme byli na trávě a bylo to skvělé. Je báječné připravovat se v zimě v takových podmínkách,“ vypočítává přednosti.

K opoře mužstva hledí s optimismem i trenér Kotal. „Je pro náš stále klíčový hráč,“ praví stručně a výstižně.