Krpálek roztočil spirálu, judo roste. Dopředu se hrne i dělník ze stavby

Rozložení sil v českém judu se pomalu začíná měnit. Dvojnásobný olympijský vítěz Lukáš Krpálek stále má výsostné postavení v rámci celého hnutí. Je to ikona českého judistického prostředí a výrazný lídr týmu. Situace se ale dozrává do stadia, kdy už nemusí útočit na medaile sám. Za ním se šikují další borci s vysokými ambicemi, což dříve bylo nemyslitelné. Mistrovství světa, které začíná v pátek, může nastavit nový trend. Krpálek už není sám.

V Budapešti bude Krpálek tradičně největším českým želízkem v ohni. Čtyřiatřicetiletá legenda jede na své třinácté seniorské mistrovství světa. Vybojoval na nich celkem pět medailí, včetně dvou zlatých. Poslední cenný kov zacinkal na jeho krku před dvěma lety v Dauhá, kde jihlavský rodák bral stříbro.

Po loňské olympiádě v Paříži si dal Krpálek delší pauzu. Poprvé se na žíněnce objevil až letos v březnu na Grand Prix v rakouském Linci. A pak na dubnovém evropském šampionátu v černohorské Podgorici. Tam v semifinále po sporné situaci prohrál s Rusem Inalem Tasojevem, který startoval pod neutrální vlajkou. Ale vzápětí v zápase o třetí místo porazil na ipon Ukrajince Jevhenije Balyjevského a nakonec slavil zasloužený bronz.

Jinak si v sezoně kromě sportovních cílů dal Krpálek za úkol výrazně přibrat na váze. Stalo se tak poté, co loni na olympiádě narazil na Japonce Tacurua Saita a marně se snažil bojovat s jeho 172 kilogramy. Bylo jasné, že pokud Čech chce porážet i takové obry, musí si nechat narůst svalovou hmotu. Ale ne za cenu ztráty rychlosti a pohyblivosti.

S tím měl Krpálek špatnou zkušenost před sedmi lety, kdy poprvé přestoupil z polotěžké do těžké kategorie. Tehdy vážil 119 kilogramů, ale necítil se komfortně. Byl neohrabaný, neměl dobrý projev. A nakonec musel jít s váhou dolů.

Od té doby se dvojnásobný olympijský vítěz poučil. Nyní se vyšplhal až na 121 kilogramů a je nadmíru spokojen. „Na kempech jsem se cítil dobře. Nemůžu říct, že bych zpomalil nebo kondičně odcházel. Ta kila už se mnou nemávají jako dřív. Na druhou stranu to musím ujíst, protože správné stravování je základ. Dávky musejí být poctivé, ale hlavně pravidelné,“ vysvětluje Krpálek.

Hlavní část jeho přípravy na mistrovství světa už tradičně probíhala v Japonsku. Tam český judista jezdí každý rok pro kvalitní sparing na tréninkové zápasy. Spolu s několika reprezentačními kolegy strávil Lukáš v květnu dva týdny v Ósace i Tokiu, pak už jen ladil formu. Do zápasů v Budapešti bude tentokrát vstupovat jako nenasazený, patří mu jedenáctá příčka.

Původně se očekávalo, že v Maďarsku bude chybět jeho odvěký rival Teddy Riner. Francouzský judistický svaz prohlásil, že jedenáctinásobný mistr světa absolvoval operaci lokte a necítí se zcela ve formě. Nicméně Rinerovo jméno stále figuruje mezi sportovci přihlášenými na turnaji. Je možné, že to byla jen kouřová clona, která měla za cíl zmást soupeře.

Bez šancí na dobré umístění není ani Renata Zachová, závodící v kategorii do 63 kilogramů. Judistka z Olomouce udělala v posledních letech obrovský skok. Ještě nedávno jenom snívala o své první medaili z velkých mezinárodních soutěží. Nyní se může pochlubit hned dvěma tituly mistryně Evropy v řadě. Po loňském senzačním triumfu v Záhřebu, kdy vybojovala zlato jako vůbec první Češka v historii, Zachová obhájila vydobytou pozici i letos v Podgorici.

Se světovými šampionáty je to trochu jiné. Nejlepším umístěním je zatím sedmá příčka, na kterou dosáhla v Taškentu v roce 2022. Ale od té doby Zachová ušla obrovský kus cesty a stále šlape dál. V rámci přípravy na MS strávila měsíc v Japonsku, kde tvrdě trénovala dvakrát až třikrát denně. Pilovala techniku spolu s ženským týmem univerzity Komatsu ve městě Ishikawa, navštívila další tréninková střediska. Po návratu a krátkém odpočinku spolu s ostatními českými reprezentantkami absolvovala závěrečné soustředění na základně německého olympijského týmu v Kienbaumu.

„Kdo se chce dostat na úplný vrchol, musí se poměřovat s nejlepšími. Každý závodník roste s dobrými sparingy. Tak velkou konkurenci, jaká je v Japonsku, doma nemáme. Proto to doháníme tak, že jezdíme tam a na mezinárodní kempy, které se pořádají v Evropě,“ vysvětluje Seznam Zprávám předseda Českého svazu juda Pavel Volek.

Jestli Lukáš Krpálek reprezentuje nejstarší pokolení českého juda a Renata Zachová (25 let) patří ke střední generaci, dvaadvacetiletého Adama Kopeckého lze přičíst k benjamínkům výpravy. Bývalý dorostenecký mistr světa a Evropy letos opustil kategorii do 81 kilogramů. Nyní spolu s Davidem Klammertem závodí ve váze do 90 kilogramů. První část sezóny potvrdila správnost tohoto rozhodnutí. Na posledních závodech Grand Slam v Tádžikistánu a Kazachstánu se Kopecký uvedl ve skvělé formě, když bral dvakrát bronzovou medaili.

Mladík se netají, že bude mít vysoké ambice také v Budapešti. Nic na tom nemění, že jeho hmotnostní kategorie na letošním mistrovství světa je považována za jednu z nejlépe obsazených.

Pokud národní tým má nějaké mezery, může je vyplnit za pomoci naturalizovaných cizinců. To je příklad rodáka z Uzbekistánu Chusniddina Karimova, který nedávno obdržel české občanství. Kdo si ale myslí, že skauti záměrně vyhledávají potenciální posily ze zahraničí, jako tomu bývá v hokeji nebo fotbale, je na velkém omylu. Příběh zápasníka je přímo stvořen pro srdcervoucí scénář v Hollywoodu.

V rodném Uzbekistánu Karimov dostal jenom základy juda, ale nikdy se nevěnoval sportu vrcholově. Pak se přestěhoval do Čech, kde byl obyčejným dělníkem. Judo provozoval ve volném čase, jen jako koníček. Ve dne dřel do úmoru na stavbě, večer si šel zacvičit do tělocvičny ve Vršovicích. Právě tam si ho všimli odborníci. O výjimečnosti cizince svědčí to, že se ho osobně ujal trenér Krpálka Petr Lacina.

Na profesionální úrovni Karimov, kterému je 32 let, tedy sportuje jenom tři roky. Letos debutoval na závodech Grand Prix a hned slavil bronz v Linci. Nynější mistrovství světa pro judistu, který závodí v kategorii do 73 kilogramů, bude také premiérou. „Už několikrát dokázal, že na reprezentaci má. Trénuje s velkým zápalem a chutí. Zároveň není opotřebovaný fyzicky ani psychicky, protože se na tuhle úroveň dostal celkem pozdě. Věřím, že to může dotáhnout až na olympiádu 2028 v Los Angeles,“ chválí nováčka Pavel Volek.

Odborníci soudí, že české judo nyní zažívá zlaté časy. Spouštěčem pozitivních změn se stal první titul mistra světa, který Lukáš Krpálek získal v roce 2014 v ruském Čeljabinsku. Premiérové zlato v historii tuzemského juda dramaticky změnilo povědomí o tomto sportu v Česku a znamenalo prudký nárůst popularity. Za uplynulá léta se členská základna zvětšila skoro o polovinu a nyní přesahuje 20 tisíc registrovaných sportovců.

„Lukáš je unikátní závodník, takový se rodí jeden na milion. Pro české judo je to opravdu dar z nebe. Byl to ale jen první kamínek, zbytek jsme museli vydřít sami. Píle a tvrdá práce všech zúčastněných posunuly náš sport tam, kde je dnes,“ říká Seznam Zprávám Pavel Volek.

České judo stále hodně závisí na Lukáši Krpálkovi, ale už není jediný, kdo může dělat úspěch na velkých akcích. Výsledky tuzemských zápasníků na mezinárodní scéně přivádí do tělocvičen zástupy nových zájemců. Silné podhoubí pak zase produkuje další reprezentanty. Zařazení juda do programu vybraných škol také přispívá k vytvoření pevných základů sportu v republice. Poptávka po něm roste, proto se otevírají nová centra a akademie.

Tady je vidět velký rozdíl v porovnání s některými jinými českými sporty, co mají řadu úspěchů, které ale stojí jenom na jednom závodníkovi. Stačí aby například Martina Sáblíková ukončila úžasnou kariéru, a pravděpodobně se rychle začne mluvit o zašlé slávě tuzemského rychlobruslení. Všechno se vrátí v čase o 20 let zpět, do doby temna. Sport zůstane bez jednotné metodiky, bez fungujícího národního týmu a stále bez vytouženého bruslařského oválu.

V judu je systém nastaven dobře. Pořádají se odborné semináře, trenéři si na soustředěních vyměňují zkušenosti a poznatky. Proto se nynější družstvo stále blíží svému vzoru, kterým je československá reprezentace z konce 80. let minulého století.

Tým neměl hvězdy světového měřítka, ale zase se vyznačoval velkou vyrovnaností. Jiří Sosna, Pavel Petříkov starší, Lenka Šindlerová pravidelně vozili medaile z velkých turnajů. Dnešní generace je může nejenom vyrovnat, ale jít ještě dál.