Hlavní obsah

Zavírat továrny? Proč, když na hory jezdí autobusy plné lidí, říká průmyslník

Foto: Seznam.cz

Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu.

Reklama

27. 2. 7:12
aktualizováno • 27. 2. 8:07

Tvrdý lockdown, jehož součástí by bylo i dvou- až třítýdenní zavření průmyslových firem, nemá smysl. Továrny se nezavíraly ani v Izraeli, říká Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a šéf realitní firmy Heimstaden Czech.

Článek

Vláda v pátek pozdě večer oznámila, jaká opatření zpřísní od 1. března. Na tři týdny výrazně snížit mobilitu lidí, ale o tzv. tvrdém lockdownu, v rámci něhož by se zastavily i podniky a průmysl, nerozhodla. A to i přesto, že právě toto řešení doporučuje řada odborníků, včetně třeba iniciativy „40 dní pro zdraví lidí“, kterou podepsaly desítky domácích lékařů, epidemiologů, imunologů a vědců dalších oborů.

Podle viceprezidenta Svazu průmyslu Jana Rafaje by ale takový krok nedával smysl. „Když se ale podíváte po světě, tak to, po čem zastánci lockdownu volají, nikde v téhle míře nebylo. Izraelský lockdown znamenal, že lidé směli do práce, domů, k doktorovi, do obchodu a 500 metrů kolem svého domu. Tohle zabralo,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys.

Totální lockdown, během něhož by se kromě služeb zastavila i výroba v továrnách, dnes doporučují jako jedinou šanci na zdolání covidové katastrofy kliničtí lékaři, biologové i rizikoví analytici. Volá po něm i šéf největší odborové centrály u nás Josef Středula. Není od průmyslníků nezodpovědné, že lobbují proti tomu?

On ale ten totální lockdown nikdy nikdo nedefinoval. Co přesně by znamenal? Máme tu kritickou infrastrukturu, která stejně musí běžet. Co by se tedy přesně zavíralo?

Jan Rafaj

Ředitel realitní firmy Heimstaden Czech, která je součástí nadnárodní skupiny Heimstaden Bostad a vlastní v Moravskoslezském kraji 40 tisíc nájemních bytů po důlní firmě OKD. Je tak největším poskytovatelem nájemního bydlení v ČR.

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, vyjednával s vládou a odbory o státem podporovaném systému plošného testování proti covidu.

Vystudoval práva.

Začínal ve Válcovnách plechu Frýdek-Místek.

16 let strávil v Nové huti Ostrava (později Mittal Steel), řadu let v představenstvu.

Ten spor se vede hlavně o fabriky – o průmyslové firmy, ne?

Když se ale podíváte po světě, tak to, po čem zastánci lockdownu volají, nikde v téhle míře nebylo. Izraelský lockdown znamenal, že lidé směli do práce, domů, k doktorovi, do obchodu a 500 metrů kolem svého domu. Tohle zabralo.

My ale taky říkáme, že by si stát měl udělat pořádek nad zbytnými věcmi. My se tady bavíme o lockdownu s totálními dopady, ale zároveň jezdí z Ovčárny na Hvězdu v Jeseníkách neustále přeplněné autobusy turistů. A na těch autobusech je napsané, že s ohledem na epidemiologickou situaci v jednom může jet jenom 60 lidí!

Jezdí tam turisté z celé republiky, je to heterogenní prostředí s mnoha kontakty. Zatímco prostředí ve firmách jsou homogenní, dodržujeme tam všechny podmínky a stýkají se tam stále stejné malé skupiny lidí.

Myslíte, že hygienické podmínky se opravdu přísně dodržují ve všech firmách?

Tak pojďte kontrolovat, jestli to děláme dobře, zvyšte kontroly! Dále: ve firmách budeme masivně testovat. Taky čtu příběhy, jak někde na staveništi musí být 50 lidí na jednom místě. A nemůžou mít roušky a nemůžou být předem otestováni.

Ale ať mi někdo ukáže tu stavbu. Myslím, že je to totální nesmysl, bylo by to totální selhání organizace práce.

Průkopníkem ve firemním testování je Škoda Auto, která ale tento týden oznámila, že má skoro 700 nakažených zaměstnanců. Je tedy testování dostatečný lék?

Firmy, které pravidelně testují, odhalují při testování tak zhruba jedno až dvě procenta pozitivních. To přece není žádná masa, aby se vykládalo, že firmy jsou semeniště viru.

Pozitivní zaměstnance navíc odizolujete do karantény, takže se nákaza ve firmě dál neroznáší. Když podniky zavřeme a pošleme domů lidi, kteří už dneska stejně nic nedodržují, budou se mezi sebou potkávat a dojde k daleko většímu mixu kontaktů.

My zavřeme, ale lidé si budou dělat párty, bude se pít po garážích, dojde k nekontrolovanému přenosu ještě ve větší míře než ve fabrikách.

Lockdown by se kontroloval, ne?

Jenomže není v silách policie, ani nikoho dalšího, represí zajistit, že se lidé potkávat nebudou. I rakouský premiér řekl, že další lockdown nebude prodlužovat, protože nemá smysl, když ho lidé nedodržují.

Jaký model boje proti covidu byste doporučil vy osobně, kdybyste byl premiér, měl pod sebou Ministerstvo zdravotnictví, hygienu, policii a veškerý státní aparát?

Úplně za prvé bych zkontroloval ve všech krajích, jestli tam nejsou v chodu nezbytné věci, třeba ty autobusy na Hvězdu, o kterých jsem mluvil. Jestli se zbytečně nepotkávají velké heterogenní skupiny lidí z různých míst.

Je toto v silách centrální vlády?

Jistě, ano – o toto musí vláda požádat hejtmany. Stejně, jako je donutila k nějakému paskvilu nouzového stavu, tak stejně s nimi má jednat o těchto věcech. A každý hejtman se musí před republikou zavázat, že u něj nic takového neexistuje.

A ty další kroky?

Určitě bych šel do toho, abychom ve firmách pravidelně testovali.

Jak často?

Minimálně jednou týdně. Dále, pokud by to šlo –⁠ teď to legislativně nelze – najít způsob, jak nařídit povinný home office. A lidé, kteří musí být v terénu, musí být vybaveni minimálně rouškami a musí být testováni. To je úplný základ. Kdybych byl premiérem, tyhle tři věci bych určitě sledoval.

Přesto – podle dat, která poskytují hygienici, patří pracoviště k nejčastějším zdrojům nákazy. Neměla by se dočasně zavřít už z tohoto důvodu?

Jestli se někdo nakazil na párty, na soukromém večírku, na rodinných narozeninách, v tajné hospodě … kdy to na rovinu řekne? Většina řekne, že se nakazila v práci. Jaká je relevance těch dat?

Abych se vrátil k tomu podstatnému: v té Škodovce zachytily testy dvě procenta zaměstnanců. Jestli tam příští týden nezachytí mnohem víc nakažených, ukáže se, že je pravda to, co říkáme my. Že pravidelnou kontrolou a testováním jsme schopni zabránit šíření viru.

Jestliže bude příští týden ve Škodovce 20 procent nakažených, pak fajn –⁠ něco děláme jako zaměstnavatelé špatně.

Jak vypadá ve firmách příprava na testování? Firmy dosud většinou využily toho, že zdravotní pojišťovny hradí Čechům antigenní testy, dokonce opakovaně, už po třech dnech. Proč vláda teď schvaluje na testy další dotaci ve výši 60 korun na test a zaměstnance, čtyřikrát v měsíci?

Ten příspěvek je paralelně vedle úhrady z pojištění. Testy financované z úhradové vyhlášky musí dělat k tomu určený lékař nebo kvalifikovaný personál. Tento poskytovatel zdravotní péče o peníze žádá a celé si to administruje. My jsme ale zjistili, že ve chvíli, když o testy bude masivní zájem, nemusí být na trhu dostatek kapacit ani testů.

My jsme dennodenně řešili firmy, které nemohly najít zdravotnické zařízení, které by u nich testovalo. Proto jsme žádali také o samotestování testy certifikovanými pro český trh.

Třináct firem získalo od Ministerstva zdravotnictví výjimku, že u nich nemusí testy provádět kvalifikovaná odborná síla. Myslím, že samotestování je dostupné, že každý zaměstnavatel může pro své zaměstnance v terénu týdně dát na samotestování třeba 50 až 100 korun. A stát nabízí příspěvek právě pro tuto situaci. Pořád lepší, než abychom podniky zavřeli.

Myslíte, že finanční a organizační podmínky pro testování mají i menší firmy?

Myslím, že to není takový problém.

Jste pro to, aby vláda firmám pravidelné testování zaměstnancům nařídila?

Diskuze o tom se velmi intenzivně vede. Jak ale správně řekl vicepremiér Karel Havlíček, stát zatím může těžko něco nařizovat, když zatím nevíme, zda tu povinnost bude možné splnit. Jestli na trhu opravdu je dostatek testů.

Kolik lidí jsou firmy schopné otestovat, kolik testů potřebují?

Pokud chceme testovat všechny, jsou to zhruba dva miliony lidí týdně. Nikdo zatím neví, jestli jsou distributoři schopni v následujících pěti šesti týdnech valit na trh týdně dva miliony testů. To je první věc, která se musí ověřit. A za druhé, musí se to promítnout do legislativy.

Ještě si dovedu představit, že to stát dnes může udělit jako povinnost firmě. Ale nedovedu si představit, jak to udělí jako povinnost občanovi. Jestli může zaměstnavatel zaměstnance k testu nutit. Jestli ho bude moci vyhodit z práce, když se nenechá testovat. Jestli takový člověk bude pak doma na překážce práce na straně zaměstnance, nebo na straně zaměstnavatele. Ono to zní strašně jednoduše, že se to prostě dá nařídit. Ale má to nějaké konsekvence, na které zatím nikdo nebyl schopen odpovědět.

Říkáte, že není třeba zavírat fabriky, protože pomůže masové testování, ale zároveň si vlastně nejste jistý, že je to vůbec realizovatelné –⁠ ať už z důvodu možného nedostatku testů nebo kvůli přístupu lidí. Nepopíráte sám sebe?

My se domníváme, že jsme v tržním světě a že výrobci a distributoři dostatečný počet testů zajistí. Jen nevíme, jestli každý týden budou přesně dva miliony testů k dispozici. Ale jsou tu i dostupné samotesty. A testování teď děláme všichni reklamu.

Já bych to nazval silnými slovy, ale za nimi si stojím: testovat je morální povinností. Zaměstnavatel, který to nebude dělat, a ten zaměstnanec, který se tomu nepodvolí, v podstatě dávají najevo, že jim o společnost nejde.

Já jsem velmi potěšen tím, jak sleduju na Twitteru, LinkedInu a všude, jak narůstá počet firem, které se zdravě chlubí a říkají: My jsme do toho šli, my do toho jdeme.

Dá se čekat, že firmy rozjedou ve velkém i očkování proti covidu, podobně jako rozjíždějí testy?

Určitě k tomu chceme dát impuls. My jsme už první týden v lednu žádali pana ministra, aby upravil očkovací strategii tak, aby tam mohli být i podnikoví lékaři, aby se mohlo očkovat ve firmách, v čemž nám vyhověli. My s tím máme zkušenost, máme motivaci lidí i samotnou infrastrukturu, kterou jsme schopni zajistit.

Ve firmách nad 500 zaměstnanců, kde většinou mají své podnikové lékaře, pracuje zhruba milion lidí. A já jsem si jistý, že kdybychom měli dostatek vakcín, tak nám stačí týden, možná dva a máme naočkováno.

Máte naočkované ty, kteří z toho milionu lidí budou ochotní se nechat naočkovat.

Samozřejmě, ale vidíme, že ochota se zapojit do věcí jako testování nebo očkování, ať už proti chřipce, nebo proti čemukoliv jinému, do vitamínových balíčků a podobně, je ve firmách vždycky výrazně vyšší, než je průměr společnosti.

Tam umíme pozitivně ovlivňovat třeba i přes odbory. Nicméně jak nás s tím seznámili na poslední tripartitě, očkovací dávky půjdou tak, jestli si správně pamatuji, že v březnu jich přijde milion, v dubnu dva miliony, v květnu 2,7 milionu, v červnu tři miliony.

Když si to sečteme, budeme rádi, když do konce května naočkujeme aspoň kritickou infrastrukturu a teprve někdy od začátku června, až začne očkování pro běžnou populaci, budeme připraveni.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené