Hlavní obsah

Uživím se sama, říká Maláčová. Do státních služeb se nevrátím

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Jana Maláčová jako ministryně končí. Teď chce vést ČSSD.

Reklama

27. 10. 14:50

ČSSD si v prosinci zvolí nové vedení, které má stranu nastartovat po debaklu ve sněmovních volbách. O místo v čele Lidového domu se hlásí Jana Maláčová. Slibuje dialog i pokračování „Husté dvojky“.

Článek

Pokud uspěje, bude první ženou, která by sociální demokracii vedla. V nedávné minulosti se o to zatím pokusila jen její vrstevnice, exposlankyně Kateřina Valachová, ta ale neuspěla. Určitou neformální podporu ve straně prý cítí.

Nového šéfa či šéfku ČSSD čekají těžké časy – bude se muset uskrovnit a zároveň se nachystat na další volby. Strana si nemůže dovolit vypadnout i ze Senátu, klíčový bude i úspěch na radnicích.

„Musíme se vrátit k tradičním tématům. Když nevíte, jak zaplatíte nájem, všechno ostatní je podružné,“ prozrazuje Maláčová v jednom z prvních obsáhlých rozhovorů, které poskytla po volebním debaklu.

Hodláte se ucházet o vedení ČSSD. Jak by podle vás měla vypadat ideální sociální demokracie v Česku?

Měla by se vrátit k původním, tradičním tématům, tedy základním materiálním podmínkám lidí – za kolik pracují, jestli se ze své mzdy uživí, jestli mají spravedlivý důchod, férové pracovní podmínky, aby bydlení nestálo strašně moc peněz, zdravotní péče. To má být základ sociální demokracie, proto jsme vznikli. Taky jsme ale vždy byli strana pokroku, to znamená, že musíme bojovat za každého člena společnosti nebo ochranu životního prostředí. Ale sociálně-demokraticky – ne aby kvůli změnám klimatu byly ze základních potřeb luxusní statky a aby ochrana životního prostředí nešla proti normálním lidem.

Kdy jste k tomuhle přesvědčení dospěla?

Když jsem se stala ministryní. Dříve jsem byla spíš člověk liberálního střihu. Jenže když stojíte na ulici a máte vysvětlovat lidem, že i když pracují a dělají všechno správně, stejně to nestačí, tak si uvědomíte, že to materiální je základ. Pokud nevíte, jak zaplatíte nájem, tak vše ostatní je pro vás podružné.

O tom, proč se Jana Maláčová rozhodla kandidovat na předsedkyni, mluví v první části rozhovoru:

Přiznám se, že mne překvapujete. Já jsem čekala, že mi řeknete nějaká čistě genderová témata, nebo svazky stejnopohlavních párů…

To bych řekla týden před svým jmenováním ministryní. Ale víte, jak se to se mnou semlelo. Ráno jsem šla do práce jako ředitelka odboru a odcházela jsem jako budoucí ministryně práce a sociálních věcí. Když najednou máte zodpovídat za to, jak se bude žít všem ostatním, tak to s vámi samo o sobě zacloumá.

Jak chcete takové sociální demokracie docílit?

Sjednotit, otevřít, demokratizovat a postavit jádro činnosti na politice a ne technologii moci. Musíme se naučit respektovat to, že se ne na všem shodneme. Ale to vůbec nevadí. Je to jako v manželství, my se také s manželem na všem ne úplně shodneme. Vtip je v tom, že my se jako sociální demokraté na 95 procentech věcí shodneme a hádáme se kvůli těm pěti. Vedle toho bych chtěla, aby členství ČSSD nebylo jenom o schůzích, ale také abychom se rádi potkávali ve volném čase.

Demokratizací myslíte třeba přímou volbu předsedy?

Je to věc, kterou bychom měli konečně uskutečnit. Stojí za to.

Jak chcete straníky přesvědčit, že nemají dělat to, co dělají snad od samotného vzniku strany: když se něco jednomu sociálnímu demokratovi nepovede, tak první, kdo na to upozorní, je druhý sociální demokrat.

Tohle je naše poslední šance.

Na to ale málokdo bral ohled i ve chvíli, kdy jste bojovali o Sněmovnu a bylo jasné, že jestli vypadnete, může to být fatální.

Pro mě bylo například pondělní předsednictvo poprvé jiné. Úplně jiné. Přestala se kydat špína. Takže já věřím, že se to změní. V tuhle chvíli ode všech vidím snahu o dialog a hledání shody. Protože ta situace nikdy nebyla horší.

Co vám říkají čísla 170 milionů, 37 milionů, 19,5 milionu korun?

Ale ta čísla nejsou přesná, máte to špatně.

Nemyslím. Je to loňský dluh strany, její náklady na mzdy a nově spočítaný příspěvek od státu na provoz. Neděsí vás ta čísla?

Děsí. Musíme seškrtat naše provozní náklady. Výrazně. Budeme muset bohužel propouštět naše dlouhodobé zaměstnance. Není to nic příjemného, ale i oni konečně chtějí vědět, na čem jsou. Budeme se muset dát ekonomicky do kupy a když budeme lépe hospodařit s našimi nemovitostmi, tak to reálné je. Jsem proti prodeji nemovitostí, navíc v době, kdy cena nemovitostí neustále stoupá. Aby bylo jasno, žádný prodej Lidového domu, žádný prodej Střelnice v Hradci Králové.

Za hlasy v letošních volbách dostanete 25 milionů korun. Bude to stačit na úhradu nákladů kampaně?

Myslím, že se to dá zvládnout.

Že by vaši věřitelé už klepali na brány Lidového domu, to ne?

Ne, vůbec. Máme jako strana velký majetek.

Uvažovali jste o větším zapojení straníků i do finanční záchrany strany?

Získávání darů, ať už od straníků nebo příznivců, je jedna z věcí, nad kterou se určitě budeme muset zamyslet, je to naprosto legitimní věc. Dokonce se mi ozývali i někteří spolustraníci, kteří říkali, že by vůbec neměli problém s tím, kdyby se zavedly členské příspěvky po vzoru odborů – tedy že se bude dávat třeba jedno procento z příjmů. Tak to třeba funguje i v německé SPD. Ale i to je věc, o které bude sjezd.

Myslíte, že by byli ochotní peníze dát?

Podmínka je samozřejmě naprostá transparentnost, na co ty peníze půjdou. A víte, co ukázala pražská kampaň? Že to jde naprosto levně. Byla celá postavená na dobrovolnících a na volebních novinách. A pak na věcech, které nám prostě zbyly v krabicích z minulých kampaní. A vidět jsme byli. Takže politiku jde dělat i bez velkých rozpočtů.

Odchodem ze Sněmovny ČSSD přijde o mediální prostor, na který je zvyklá a který se přirozeně váže na ministry a poslance. Jak chcete bojovat s tímhle?

Bude se muset více pracovat takzvaně z ulice, například petiční stánky nebo pořádání diskuzí. Máme stále ještě tři senátory a příští rok jsou senátní volby. Budeme muset napnout veškeré síly k tomu, bychom uspěli v komunálu a na pražském magistrátu. Možná jsem předčasně pozitivní nebo naivní, ale zkušenost z minulých týdnů mi ukazuje, že mluvit s lidmi na ulici je mnohem efektivnější a i zábavnější, než když jen dáváte rozhovory. V dnešní době sociálních sítí lidé prahnou po kontaktu.

Už vám někdo z krajů přislíbil podporu?

Ne, teprve v pondělí jsem to oznámila a budu vyjednávat. Ale kdybych necítila podporu, tak bych do toho nešla.

Máte vyhlédnuté lidi, se kterými byste chtěla třeba spolupracovat?

Mám nějakou představu o rolích a samozřejmě i o jménech. Chtěla bych do toho jít s pevným týmem.

Já jsem si pro vás připravila pár jmen: Lubomír Zaorálek, Tomáš Petříček, Michal Hašek, Michal Šmarda.

Když mluvím o sjednocení strany, tak určitě nebudu říkat na určitá jména ano, nebo ne. Žádné vzkazy přes média.

A je tam někdo, koho byste si třeba nedovedla představit jako svého spolupracovníka? Co Michal Hašek?

Žádné vzkazy přes média.

Budete pokračovat jako Hustá dvojka?

Budeme, už píšeme scénář. Téma ale neprozradím.

Budete Matěje Stropnického přemlouvat, aby vstoupil do sociální demokracie?

O tom jsme se nebavili. Jestli ano, tak k tomu musí dospět on sám.

Co třeba Bohuslav Sobotka? Nechcete ho zlákat zpátky?

Už dlouho jsme se nebavili. Ale kdybych byla zvolená předsedkyní, tak bych chtěla obnovit personální politiku strany, abychom nemrhali talenty. Takže je jedno, jaké jméno teď řeknete, nebudu jednotlivá jména komentovat, ale chtěla bych apelovat na každého, kdo může, aby nám pomohl, protože jsme v naprosto mimořádné situaci.

Jedno jméno přesto musím zmínit. Jiří Paroubek.

S panem Paroubkem jsem konzultovala přípravu programu, stejně jako s mnoha dalšími, zejména s panem doktorem Špidlou. A jednou nebo dvakrát mi pomáhal při kampani. Je to bývalý premiér, bývalý předseda sociální demokracie, takže s ním příležitostně mluvím. A ať se to někomu líbí, nebo ne, tak to byl právě Jiří Paroubek, kdo již jednou vyvedl sociální demokracii ze zlé situace. Ale bavím se se všemi bývalými předsedy ČSSD. To, co říká pan doktor Špidla, pan Paroubek, ale i pan prezident – to jsou cenné rady a já jsem stále nováček.

V souvislosti s víkendovým sjezdem komunistů se začalo mluvit o tom, jak by měly obě strany spolupracovat. Jak vidíte vzájemný vztah vy?

Slučovat určitě ne, to je blbost. To vůbec nepřichází v úvahu. V případě komunálu budu chtít znát názor členské základny, jestli spolupráci v daném místě chtějí. Musíme mít analýzu, jestli nám to skutečně něco přinese, nebo jestli nám to neuškodí. Já jsem v tomto pragmatik.

Teď jsme tady vyjmenovaly velké množství věcí, které je potřeba udělat. Bavili jste se ve straně, jestli by náhodou předseda neměl být na plný úvazek? To znamená být placený stranou?

Bude to muset být práce na plný úvazek, takže si myslím, že ať bude předsedou kdokoliv, tak by měl být na plný úvazek a chodit do Lidového domu do práce, jak to bylo za Miloše Zemana.

Pokud zvolena nebudete, vrátíte se na post ředitelky?

Vůbec. Moje pozice zanikla, už neexistuje. Takže když skončím, vystoupím ze státní služby a vůbec nepočítám s návratem.

A máte nějaká zadní vrátka?

Každý se mě ptá, co budu dělat. Teď bych si přála co nejrychleji předat ministerstvo, protože se těžko rozhoduje, když už nemám mandát. Pak samozřejmě bude velká priorita sjezd. Potom se uvidí.

Váš manžel – rovněž sociální demokrat – je náměstek evropské sekce na Ministerstvu zahraničí. Nemáte obavu, že také „nepřežije“ příchod nové vlády?

Manžel je profesionál. Ale kdyby se to stalo, tak s tím asi nic neuděláme. Strach z budoucna nemám, my se uživíme.

Vy jste se seznámili v Bruselu, neuvažovali jste o tom, že kdyby to v Česku nevyšlo, pokračovali byste v kariérách třeba tam?

Nebo v Německu nebo ve Francii… Ale my jsme rádi doma. Po letech v zahraničí jsme po tom oba strašně toužili. Máme tady rodinu a protože máme malé dítě, je strašně fajn být blízko babiček. A na této zemi nám záleží.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované