Co může ohrozit Babišův nástup k moci: tři nejasnosti ohledně střetu zájmů

Předseda ANO Andrej Babiš mlčí o tom, jak hodlá v případě vstupu do vlády vyřešit svůj střet zájmů – tedy vlastnictví holdingu Agrofert. Expremiér pouze obecně ujišťuje, že bude postupovat v souladu se zákonem.

Jenže český zákon o střetu zájmů je děravý a obsahuje jen minimální sankce. Existují tak obavy, že jakmile bude Babiš v úřadu, není způsob, jak ho ke skutečnému vyřešení střetu zájmů přinutit.

Jak informovaly Seznam Zprávy minulý týden, prezident Petr Pavel si proto nechává zpracovat posudek, zda Babišův střet zájmů není překážkou pro jeho jmenování premiérem.

K akci se připravují také protikorupční organizace. „Pokud se Andrej Babiš opět stane členem vlády či premiérem a bude porušovat českou i unijní legislativu, Transparency International je připravena jednat a skrze podněty se znovu obrátíme na relevantní české a evropské instituce, aby se touto kauzou opět začaly zabývat,“ řekl Seznam Zprávám výkonný ředitel Transparency International David Kotora.

Co vlastně české zákony členům vlády zakazují a co jim hrozí, pokud se jím nebudou řídit?

Střet zájmů vrcholných politiků řeší ústava i zákon o střetu zájmů. Ústava pouze obecně, když říká, že „člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce“.

Zákon o střetu zájmů pak dodává, že „veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce“. A dále upřesňuje, že ministři a premiér nesmí podnikat, provozovat samostatnou výdělečnou činnost a sedět v orgánech podnikajících firem.

Podle většiny právních výkladů se ale podnikatelská omezení na majitele obřího holdingu nevztahují, když nesedí v žádných orgánech a formálně firmu neřídí.

„Je to trochu sporné. Ale lze se opřít například o nález soudů, které v minulosti dovodily, že u zákazu podnikání pro soudce samotné držení podílu nepředstavuje porušení toho zákazu. A podobně by to mělo být vykládáno i v případě členů vlády,“ míní Jiří Kapras, ředitel Odboru střetu zájmů a boje proti korupci na Ministerstvu spravedlnosti.

„Samotné držení akcií či majetkového podílu v právnické osobě není podnikáním, neboť akcionář žádnou podnikatelskou činnost samostatně (svým jménem a na svou odpovědnost) nevykonává, a není tedy podnikatelem,“ píše v praktickém komentáři k zákonu o střetu zájmů trojice právních expertů Michal Jantoš, Václav Těžký a Petr Pospíšil.

Dochází tak k poněkud – alespoň z laického pohledu – absurdní situaci. Ministr musí ukončit jakékoli drobné podnikání, nesmí mít ani lékařskou praxi nebo třeba prodávat vlastní obrazy, odejít by měl kupříkladu i z kontrolní komise klubu včelařů, když jako vedlejší činnost prodává med. Vlastnit obří holding ovšem smí dál.

Stoprocentní shoda existuje na tom, že střet zájmů nastává ve chvíli, kdy Babišem ovládané firmy pobírají dotace nebo veřejné zakázky. Agrofert by se jich teoreticky mohl vzdát, a tím by byl střet zájmů vyřešen, zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se k tomu holding chystal. Naopak se aktivně soudí o některé dotace, které mu nebyly přiznány v minulosti.

Babiš se v době svého premiérování pokoušel tomuto ustanovení vyhnout tím, že holding převedl do dvou svěřenských fondů. To ovšem soudy uznaly jako nedostatečné a Babiš navíc mezitím jeden z fondů rozpustil a ovládá část firem znovu přímo.

„Bude tak na příslušných institucích, úřadech a dotačních orgánech, aby tuto situaci zohlednily ve vztahu k proplácení veřejných financí společnostem ovládaným Andrejem Babišem,“ popisuje Kotora z Transparency International.

Tam je ovšem právě potíž – česká ministerstva a fondy zatím k odmítání dotací přistupují pomalu a postup se liší úřad od úřadu. Například až nyní se Ministerstvo zemědělství odhodlalo k tomu, že chce po Agrofertu vymáhat nárokové dotace z doby, kdy byl Babiš zároveň premiérem a zároveň konečným beneficientem Agrofertu. U veřejných zakázek zatím není vývoj žádný.

Proč tak opatrný přístup, a to ještě u vlády, která slibovala deagrofertizaci Česka? Jsou za tím obavy z možných soudních sporů. Právní úprava totiž není zcela jednoznačná a úřady chtějí být kryté soudním razítkem ještě předtím, než půjdou s Agrofertem do konfliktu.

A pokud se Babiš ujme vlády, budou o těchto složitých otázkách rozhodovat úřady pod vedením jeho vlastních lidí. Teoreticky by se změna politického vedení neměla na práci úředníků projevit, za minulé vlády se však objevily případy, kdy ministerstvo pod vedením ANO postupovalo ve prospěch Agrofertu.

Pokud politik poruší zákon o střetu zájmů, sankce proti němu jsou velmi malé. „Za přestupek dle zákona o střetu zájmů hrozí uložení pokuty, která je v zásadě jednorázová a pro movitého člověka nijak bolestivá,“ popisuje ústavní právník Zdeněk Červínek.

Maximální možná pokuta je 250 tisíc korun a i výklad toho, kdy je možné ji udělit, je sporný. Černošický úřad se pokusil Babiše v minulosti pokutovat kvůli střetu zájmů dvakrát, pokaždé ale rozhodnutí zrušil Středočeský kraj.

Politici se v minulosti pokoušeli zákon o střetu zájmů několikrát zpřísnit. Povedlo se to například u vlastnictví médií, které je nyní politikům zapovězeno – této části svého podnikání už se Andrej Babiš zbavil.

Přísnější hodnocení podnikání politiků a sankce za porušení zákona neúspěšně navrhoval například Jan Chvojka z ČSSD nebo Pirát Jakub Michálek. Jeho „lex Babiš II“ ovšem shodil Ústavní soud, a to nikoli kvůli věcným problémům, ale kvůli tomu, že zákon byl schválen jako takzvaný přílepek.

„Poté, co Ústavní soud zrušil náš zákon, který by byl přísný, obživla stará právní úprava, která má takovou legrační podobu, že to prošetřuje nějaký úřad obce s rozšířenou působností v Černošicích jako přestupek,“ říká k tomu Michálek.

Nedostatky v zákoně kritizuje i Transparency International. „Hlavní zodpovědnost za nejasnosti a mezery týkající se zákona o střetu zájmů nese vláda Petra Fialy (ODS), která nebyla za uplynulé čtyři roky schopna prosadit potřebnou novelu a zacelit dlouhodobě známé slabiny, ačkoliv v předvolební kampani v roce 2021 to byl jeden z hlavních slibů,“ dodává Kotora.