Článek
Po volbách v roce 2021 do sněmovních lavic zasedla nejvíc pravicová sestava od roku 1990. Vyhrála koalice Spolu, kde se k pravicovým hodnotám výslovně hlásí ODS a TOP 09, opatrněji lidovci a pravicové či konzervativní smýšlení deklarovali ve velkém také mnozí noví poslanci hnutí ANO, SPD či STAN. Vypadalo to, že se po 35 letech bez silné levicové opozice na Česko valí pravicová tsunami. Tématem společenské diskuze logicky bylo, kam zmizela levice, debata o pravici se zdála zbytečná.
A výsledek před dalšími sněmovními volbami? Česko nikdy nebylo etatističtější a socialističtější. Co hůře: Ve volbách nekandiduje ani jedna relevantní strana, která by se dala označit za pravicovou.
Pravice jen podle jména
Programové prohlášení vlády Petra Fialy (ODS) se hemžilo pravicovými sliby: Politici chtěli pravidlo daňové brzdy, slibovali snížení sociálního pojištění o dva procentní body, slibovali jednotné inkasní místo, sníženou DPH na výstavbu domů, firmy měly nakopnout rychlejší odpisy a bylo toho mnohem víc.
Většinu z toho si vláda přepsala i do upraveného programového prohlášení v roce 2023 již při vědomí dopadu agresivní války Ruska proti Ukrajině. Neplnění těchto slibů tedy nešlo na vrub Vladimira Putina. Nominálně pravicové strany jen zjevně nikdy nebyly nebo nechtěly být pravicové.
Výsledek? Místo úpravy odpisů vláda firmám rovnou zvýšila daňovou sazbu. Místo boje za karenční dobu či rozšíření sick days nadšeně zvýšila už tak vysoké odvody o 0,6 procenta mzdy na nemocenskou. Jediné, na co se vláda nakonec bála v daních sáhnout, bylo víno osvobozené od spotřební daně, aby to nezhoršilo volební vyhlídky jihomoravských poslanců.
V majetkových věcech pravicové strany dovedly Česko k postátnění, o kterém se nikdy nesnilo ani vládám ČSSD. Nejen že Česko má stále vlastní varnu piva či hotel, pravicoví ministři ještě přidali koupi plynovodů, kterými neproudí plyn. Vrcholem pak byl nákup nepotřebných 75 pump Robin Oil do již tak rozsáhlé sítě státních benzinek za přibližně 4,5 miliardy. Důvod? Stát si prý potřeboval dokoupit „gastroslužby, které nám dosud chyběly“. I proto se musely za této vlády tak zvedat daně – aby na státních benzinkách byl lepší státní párek ve státním rohlíku.
ODS a TOP 09 nakonec zůstala jen obecná uhlířská víra mít nižší daně v době, kdy při stávajících extrémních schodcích rozpočtu a dalších nutných výdajích na obranu prostě žádné nižší daně být ještě dlouho nemohou. Obě strany se vlastní vyprázdněnost snaží nahradit údajně pravicovými, zoufalými výkřiky, ať už je to touha předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové, aby si studentky nejprve vydělaly na menstruační vložky, když už je potřebují na školním záchodě, nebo nedávný absurdní nápad ODS a TOP 09, který za propouštění bez důvodu sliboval až šest měsíčních platů odstupného, což nikdy na podnikatele nechtěla uvalit ani KSČM.
Obě strany, ODS a TOP 09, zcela ztratily jakoukoli pravicovou DNA. Je to vidět i na jejich programu, pokud ony kusé výkřiky lze za program vůbec považovat. Příkladem za všechny budiž proklamace: „Zavedeme paušální režim a omezíme administrativní zátěž pro malé firmy do určitého obratu, aby mohly růst bez zbytečné byrokracie.“
Zatímco skutečný pravičák by podnikatelům nabídl možnost velkorysé daňové slevy či odečitatelné položky za první rok podnikání, aby ho motivoval k co největšímu výdělku, levicové Spolu nesmyslně rozšiřuje perverzní paušální daň na další skupiny bez ohledu na jejich výdělek.
Už nyní byrokraticky mimořádně složitá paušální daň s mnoha pásmy podporuje ve společnosti třídní nenávist, protože stejnou práci může živnostník danit velmi různě. Nyní to má platit i pro firmy. Výsledkem bude nejen méně daňové spravedlnosti a další byrokratizace placení daní, ale především rezignace na základní pravicovou pobídku podnikatelům – usilovat o docílení co nejvyššího zisku. „Greed is good“ se definitivně ztratilo v byrokratickém socialismu.
Poprvé bez vyzyvatelů
Že vládní pravice selhala, není v Česku žádné novum. Už se to stalo v polistopadových dějinách několikrát. V roce 2025 se k tomu ale přidává nový fenomén, který nám budou muset ještě objasnit politologové.
Když totiž ODS nezvládala svou úlohu v minulosti, vždy zde byla konkurenční pravicová nabídka. Jednou ODA, pak Unie svobody, naposledy TOP 09. Je možné sem řadit i euroskeptické Svobodné a další menší partaje. Tyto straničky byly vždy zásadní pro to, aby ODS znovu našla svou pravicovou podstatu a nezaměnila ji za mocenské dobytí státu.
Ale kdo je ten pravicový vyzyvatel teď? TOP 09 a KDU-ČSL se utápí v národní frontě pod vedením ODS a nemohou nabídnout alternativní program. Svobodní se přidali k parlamentnímu fašistickému hnutí Tomia Okamury a popírají úplně vše, s čím kdysi začínali.
A pak jsou tady Motoristé. Vládní politici se tak dlouho báli možné nové straničky okolo exministra financí Miroslava Kalouska, která by s nimi spolupracovala, až jim hlasy krade trochu komická sestava, která s nimi spolupracovat nechce.
Motoristům patří uznání, že alespoň zveřejnili – na rozdíl od Spolu – skutečný program. Bohužel z něj vyplývá, že v žádném případě nejsou tím, zač se vydávají, tedy „skutečně pravicovou stranou“. Nabízejí jen pelmel od rozvratu sociálního systému legalizací švarcsystému až po socialistické daňové prázdniny na první rok podnikání.
Každý má takovou pravici, jakou si zaslouží
Mohou za unikátní absenci pravicové nabídky ve volbách 2025 neschopní a bázliví politici? Ne tak rychle při spravedlivém rozhořčení nad současnou nabídkou volených zástupců. Lze se totiž ptát, jestli nám politici nenabízejí vlastně jen to, co chceme. Tedy cítit se jako pravičáci, ale ve skutečnosti požadovat státní socialismus na dluh.
Mnohé by tomu nasvědčovalo. Podle posledního šetření agentury CVVM se 41 procent Čechů považuje za pravičáky a jen 24 procent za levičáky. Když se podíváme na delší časovou řadu tohoto výzkumu, vidíme, že takto bídně na tom levicové smýšlení v polistopadovém Česku ještě nebylo. Všichni chceme být svobodní, individualističtí a protržní! Volíme většinově ty, kteří se deklarují jako pravičáci, a otřásáme se při představě nástupu levice. Přikyvujeme ale tuzemskému bobtnajícímu paternalistickému socialismu. Vrcholem absurdity pak je, že ani silně levicové hnutí ANO si nedovolí označit se za levici.
Jako společnost ve skutečnosti nechceme rozbourat postkomunistický etatismus, ve kterém se nakonec o vše má postarat stát. Cestou do státního hotelu natankujeme ve státní benzince, večer si dáme státní pivo, trochu si u toho zanadáváme nad progresivistickou levicí a je nám vlastně dobře…
Pokud je opravdu takové nastavení české společnosti – nominálně pravicové, ale v jádru socialistické –, pak není za co vyprázdněné strany kritizovat. V takovém případě máme poprvé po listopadu přesně takovou volební nabídku, jakou si zasluhujeme.
