Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Již několik měsíců jsou vztahy Evropské unie a Spojených států napjaté. Zatímco americký prezident Donald Trump mluví o tom, že evropské státy USA často pouze využívají, a proti Evropě podniká ostré kroky. Evropští lídři většinově setrvávají v defenzivní pozici a opatrně váží každé slovo, které směrem k Bílému domu vysloví.
Ostrá reakce nepřišla ani ve chvíli, kdy Trump ohlásil třicetiprocentní cla na dovoz zboží z Evropské unie.
Je zdrženlivost Evropské unii vůči Trumpovi výrazem strachu, nebo jen strategického vyčkávání? Seznam Zprávy se zeptaly čtyř expertů na jejich názor.
Alberto Alemanno: Je čas nasadit unijní bazuku
Italský profesor působící primárně na univerzitě HEC Paris. Je hostujícím profesorem na College of Europe v Belgii a University of Tokyo, působil i na prestižní americké univerzitě Harvard. Expert na EU a transatlantické vztahy.
Evropa je opět zaskočena Trumpovým návratem, přestože měla čtyři roky se na něj připravit. Jeho rozsáhlá cla na konci července dosáhnou 30 procent, což mělo vyvolat komplexní a strategickou odpověď. Brusel ale stále navrhuje ústupky místo toho, aby se začal bránit.
Evropská závislost na bezpečnostních garancích, které Evropě Spojené státy poskytují skrze NATO, oslabila její pozici v obchodních jednáních. Evropská unie není ochotná vyzvat Washington a upřednostňuje obrannou spolupráci před ekonomickou samostatností. Tato podřízenost umožňuje Trumpovi zneužívat bezpečnostní obavy pro své obchodní zájmy, a tlačí tak evropské lídry do defenzivních pozic.
Žádné ústupky, které Evropa udělala, neměly efekt. Lídři zmírnili plánovanou digitální daň a upustili od vynucování technologických předpisů, aby Trumpa obměkčili. Bez efektu. Tato jednostranná vstřícná gesta pouze umocňují americké požadavky a demonstrují evropskou slabost.
Nadešel čas, aby evropští lídři začali využívat svoji pravou ekonomickou sílu. Unijní „obchodní bazuka“ nabízí možnost adekvátní odpovědi. Tento nástroj může vyrovnat pozice ve vyjednávání a obnovit evropské zájmy v transatlantickém vztahu.
Co je obchodní bazuka?
Obchodní bazuka, neboli „protinátlakový nástroj“, je instrument, který Evropská unie vytvořila v roce 2023 pro případ nutnosti odezvy k ekonomickému nátlaku a vydírání ze strany jiného státu.
Kromě navyšování cel jde například o možnost zamezit v přístupu na evropský trh firmám z dané země, nedovolit jim účastnit se veřejných zakázek či dokonce využít systému sankcí.
Jan Hornát: Výhrůžky by Trump mohl brát jako ponížení
Amerikanista z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Vyjednávání mezi Evropskou komisí a Spojenými státy stále probíhají – jak moc tvrdá Evropská komise je a jak vyhrožuje USA za zavřenými dveřmi, to nevíme. Veřejné výhrůžky jsou však poněkud mírné, což je pravděpodobně za daných okolností správný přístup.
Prezident Trump by mohl vnímat tvrdší postoje EU jako snahu jej ponížit a podobně jako vůči Číně by akorát stupňoval tlak a rozšiřoval cla. Do takového cyklu se Evropa dostat nechce, a tak vyčkává do poslední chvíle, než Trump vysoká cla skutečně zavede, resp. dokud Evropské komise pozbyde jakékoliv naděje na obchodní dohodu.
Co se děje mezi Trumpem a Evropou
Americký prezident Donald Trump, který do svého druhého funkčního období v Bílém domě nastoupil v lednu tohoto roku, se netají tím, že podle něj evropské země Spojené státy pouze využívají.
Dlouhodobě směřoval kritiku také vůči členským zemím NATO - často oprávněně - s tím, že nevydávají na obranu dost, zatímco USA své závazky plní. V červnu se ale aliance dohodla na zvýšení výdajů na obranu.
Nejvíce vyostřené debaty se ale v posledních měsících vedou ohledně ekonomického rozměru vztahu. Donald Trump totiž Evropě - stejně jako dalším státům - opakovaně hrozí cly. V dubnu na Evropu uvalil tarify v několika vlnách, na poslední chvíli si ale své rozhodnutí rozmyslel a nechal je na tři měsíce pozastavit.
Evropská unie je ve svých reakcích poměrně zdráhavá. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová opakovaně prohlašuje, že je EU připravená ostře reagovat na Trumpovy kroky, nechává si ale velký prostor pro vyjednávání, shodují se experti.
Pak už nebude co ztratit a EK musí zavést odvetná opatření v obdobné míře jako Washington.
Zde však narazíme na další problém – jsme ochotni zavést plošná cla, a tím i např. na dovoz amerického plynu či polovodičů? Taková cla by americkou ekonomiku bolela více než cla na džíny a whisky, zároveň by ale ochromila i evropský průmysl (více než dražší džíny a whisky). Navíc jde o sektory (energetika a nové technologie), které chce Trump v USA rozvíjet, a to půjde hůře, pokud budou méně konkurenceschopné na bohatém evropském trhu.
Zaki Laïdi: Evropa si na sebe nechala ušít Hlavu 22
Francouzský politolog působící na prestižní univerzitě Sciences Po. Komentář je výňatkem z textu ze serveru Project Syndicate. Seznam Zprávy jej publikovaly s autorovým svolením.
Americká politika je stále vysoce nepředvídatelná a to Evropany děsí.
Na nedávném summitu NATO členové rozhodli navýšit cíl financování obrany ze dvou na pět procent do roku 2035. Závazek s sebou kromě otázek, jak státy obranu zafinancují, nese jeden hlubší strategický problém.
Ten se pojí k tomu, že se evropské země rozhodly závazek navýšit bez toho, aby se k tomu stejnému zavázaly Spojené státy. Tím ale riskují, že se Spojené státy stáhnou.
Je to klasický případ Hlavy 22 (protiválečný román z pera Josepha Hellera. Metafora označuje situaci, kdy jakákoliv akce vede do slepé uličky, pozn. red.). Pokud evropské země závazek nesplní, USA budou mít důvod ke stažení své podpory. A pokud jej splní, američtí politici mohou říct, že už Evropa Spojené státy nepotřebuje. I přes tento risk se evropští lídři rozhodli navýšit výdaje na obranu nezávisle na konkrétních zárukách Spojených států.
Vzhledem k této dynamice se summit nedá považovat za úspěch. A dojem, že navýšení obranných výdajů samo o sobě vyřeší strategické problémy Evropy, je mylný.
Sladit obranné výdaje napříč Evropou, aby se nepřekrývaly a nedocházelo tak k plýtvání, bude těžké. Navíc není shoda na tom, jestli by měly zakázky putovat exkluzivně evropským firmám, což je zejména kvůli tomu, že řada Evropanů stále věří, že udržování blízkých vztahů se Spojenými státy garantuje podporu.
Že by mohly Spojené státy mít opačné zájmy než Evropa, řadu politiků ani nenapadne. A když ano, tak je pro ně tato myšlenka natolik nepříjemná, že ji ihned smetou ze stolu. Tohle všechno podtrhuje politickou slabost Evropy a její strach.
Zatímco první dva roky války na Ukrajině navýšily důvěryhodnost EU, současný stav a americký ústup odkrývají nepohodlnou realitu: Evropa se ničeho nebojí více než své vlastní samostatnosti.
Linas Kojala: Udržet kapitána u kormidla a sám se zlepšit
Litevský expert na transatlantické vztahy, ředitel think-tanku Geopolitics and Security Studies Centre.
Představme si transatlantický bezpečnostní systém jako osamocenou loď na moři. Spojené státy jsou u kormidla, protože po desítky let byla jejich ekonomika, technologie a jaderný arsenál rozhodující. V okolí není žádné další plavidlo, které by mohlo Evropu vzít s sebou, pokud by se od ní Washington rozhodl úplně odvrátit.
Proto se Evropa soustředí na dvě věci zároveň: udržovat kapitána u kormidla a u toho zlepšovat své vlastní námořnické schopnosti.
Obrana Evropy je stále závislá na americkém letectvu a jaderných zárukách. Napodobit v Evropě tyto struktury by vyžadovalo obrovské investice, shodu ve společném posouzení hrozeb a politický souhlas nasadit síly bez americké podpory. Tyto prvky dosud nejsou splněny.
Zároveň ale evropské země nakupují větší zásoby munice, financují projekty protivzdušné obrany a mluví o společné obranné strategii Evropské unie. Na tom záleží – pokud se tyto kroky podaří udržet následující dekádu, dají Evropě více svobody v jednání vůči Spojeným státům.
Ekonomický rozměr má tu stejnou logiku. Brusel k Trumpovým obchodním výbojům proto přistupuje opatrně ne proto, že by byl bezmocný, ale proto, že konflikt by řadu lidí připravil o práci. Unijní instituce mají možnost, jak na USA uvalit ta stejná cla, ale tyto nástroje si ponechávají, aby mohly maximalizovat odvetný efekt, pokud jednání selžou.
Evropa není paralyzovaná strachem, je omezená aritmetikou. Dnes stále potřebuje Spojené státy, aby držely směr transatlantického plavidla, aby mohla posilovat své vlastní jednotky. Pokud toto bude pokračovat, tak budoucí bouře – politická nebo vojenská – bude jednodušší na zvládnutí, ať už bude v Bílém domě kdokoliv.
