Hlavní obsah

Le Penová jde v prezidentských volbách do druhého kola s Macronem

Foto: Profimedia.cz

Marine Le Penová vystoupila sedmého dubna na mítinku v jihofrancouzském Perpignanu.

Reklama

10. 4. 15:55
aktualizováno • 10. 4. 20:49

Největší podíl hlasů exit polly po uzavření volebních místností ve Francii dávají současnému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi, do druhého kola s ním zřejmě půjde šéfka Národního sdružení Marine Le Penová.

Článek

Krátce po osmé hodině večerní, kdy se ve Francii uzavřely volební místnosti, informují světová média o výsledcích tzv. exit pollů, do druhého kola podle nich půjde stávající prezident Emmanuel Macron, který má o několik procentních bodů víc než Marine Le Penová.

Macron dostal podle výzkumů z volebních místností, které většinou bývají přesné, něco mezi 28,1 až 28,6 procenta hlasů, Le Penová mezi 23,3 až 24,4 procenta. Na třetím místě je podle exit pollů levicový kandidát Jean-Luc Mélenchon s asi 20 procenty.

Podle Guardianu je Macronovo vedení „podstatně vyšší“ než odhadovaly poslední předvolební analýzy. Pozice Le Penové ale zůstává „velmi silná“.

Jak začala Le Penová šlapat Macronovi na paty

„Máme připravený plán, moji spolupracovníci jsou připravení a já jsem připravena vládnout.“ Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová si před nedělním prvním kolem prezidentských voleb věřila.

A nebylo divu – rozdíl mezi ní a stávajícím prezidentem Emmanuelem Macronem se v průzkumech pohyboval jen v rámci statistické chyby. Prakticky všichni odborníci se shodli, že vítězství protiimigrační a euroskeptické političky nelze vyloučit.

Le Penová se přitom během kampaně potýkala s řadou problémů, ty ale dokázala ustát, možná i díky zkušenostem z roku 2017. Když na podzim ohlásil kandidaturu otevřeně rasistický a provokativní Eric Zemmour, vyšvihl se okamžitě před Le Penovou. Jeho radikálnost a neokoukanost zpočátku část voličů Le Penové odlákala, ukázalo se ale, že jich nebylo až tolik.

Le Penovou, která nese stín porážky s Macronem z minulých voleb, opustila i řada stranických osobností, například europoslanec a někdejší partajní dvojka Nicolas Bay. Šéfka strany to okomentovala tak, že ji odchod „zrádců“ nijak nepřekvapil.

Válka na Ukrajině jí neuškodila

Pomyslné minové pole se před Le Penovou objevilo i 24. února, kdy vojáci ruského diktátora Vladimira Putina zaútočili na Ukrajinu. Byl to právě Putin, který dlouhá léta Le Penovou financoval, opakovaně se s ní setkával a oba politici neskrývali vzájemné sympatie. „Vladimira Putina respektuji, protože hájí zájmy Ruska,“ prohlásila například Le Penová.

V den invaze se ale šéfka Národního sdružení omezila jen na její krátké odsouzení, poté zvolila taktické mlčení a raději se soustředila na domácí politická témata. Na rozdíl od Zemmoura nicméně dokázala vycítit solidární pocity Francouzů a vyzvala k přijímání ukrajinských uprchlíků. Zemmour udělal pravý opak, a dočkal se tak zdrcující kritiky veřejnosti.

Navzdory dlouholeté snaze Le Penové o takzvanou dediabolizaci strany (krkolomně by se výraz dal přeložit jako oddémonizování) zůstává nicméně program Národního sdružení krajně pravicový, na tom nic nezměnila ani dočasná vstřícnost k ukrajinským běžencům.

Le Penová chce omezit migraci na pouhých deset tisíc lidí ročně a ze země by vyhnala všechny dlouhodobě žijící přistěhovalce, kteří nemají v pořádku doklady. Takových lidí bylo loni přes 16 tisíc. O migraci by chtěla vypsat referendum.

Její plány jsou ale jen těžko realizovatelné: S vypovídáním ze země lidí bez pasu by musely souhlasit i státy, do nichž by je vláda chtěla poslat. Zákony také zakazují vypovídání nezletilých a lidí, kteří žijí ve válečných zónách. Cizincům by Le Penová zároveň omezila přístup k sociálním službám státu a udělala by z nich občany druhé kategorie.

Jako advokátka hájila i přistěhovalce

Její potenciální triumf strašil před volbami i trhy – Le Penová prosazuje ekonomický protekcionalismus, je proti globalizaci a v řadě věcí by se shodla s Donaldem Trumpem. Veřejné mínění ji postupně donutilo opustit myšlenku na odchod z Evropské unie, tu ale i nadále ostře kritizuje a chce ji zreformovat na pouhou ekonomickou spolupráci národních států. Postupem času přestala mluvit i o návratu k franku, protože průzkumy ukázaly, že o to drtivá většina Francouzů nestojí.

„Byla by to katastrofa,“ řekl o jejím případném vítězství v prezidentských volbách v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog a expert na EU Christian Lequesne z pařížské školy Sciences Po.

Dětství dcery zakladatele Národní fronty a známého antisemity Jeana-Marieho Le Pena poznamenal pumový atentát na dům, v němž rodina žila. Marion Anne Perine Le Penové (tak zní její jméno v rodném listu) se nic nestalo, zjistila ale, že politika může vést až k násilí.

V politické straně svého otce se začala angažovat už v 18 letech, vzhledem k věku (je nejmladší z Le Penových tří dcer) nebyla právě ona zprvu favoritkou na převzetí vedoucí pozice. Její starší sestra ale udělala chybu podporou jednoho z Le Penových kritiků Bruno Megreta a volba tak nakonec padla na vystudovanou právničku Marine. Zajímavé je, že když působila krátce v advokátní kanceláři, musela obhajovat i ilegální přistěhovalce.

Po převzetí strany se Le Penová dlouhodobě snažila o její posunutí do politického mainstreamu – zcela například opustila otcův antisemitismus, jenž nakonec skončil Le Penovým vyhozením z partaje, kterou založil. Poslední kapkou se stal jeho opakovaný výrok o tom, že plynové komory nacistů byly jen „detailem historie“.

Rodinné rozepře Le Penových

Národní frontě (později přejmenované na Národní sdružení) se pod vedením Le Penové změnil i elektorát a strana převzala část levicových voličů komunistů a socialistů, zejména z dělnických vrstev. O takzvané „modré límečky“ se nyní Le Penová opírá a nejsilnější je tradičně na severu země v upadajících průmyslových a hornických oblastech.

Kromě sporu s otcem si Le Penová nerozumí ani s neteří Marion Maréchalovou, která byla aktivní ve straně a zasedala i v Evropském parlamentu. V kampani se ale tato ultrakonzervativní katolička rozhodla podpořit Zemmoura.

Osobní život se na rozdíl od politiky Le Penové příliš nedaří. Dvakrát rozvedená žena žila v posledních letech se spolustraníkem Loiusem Alliotem, v roce 2019 ale pár oznámil rozchod. Společnost jí tak dělá především šest bengálských koček, s nimiž se politička ráda fotí.

Zmírnění ideologie je kosmetické, míní Macron

Soustředění se na každodenní život a kupní sílu Francouzů v této kampani Le Penové daří. Činí tak i proto, že o jejích schopnostech vypořádat se s vážnými krizemi je přesvědčeno jen 36 procent populace (oproti 64 procentům u Macrona), stejně tak si jen málokdo myslí, že by Francii dobře prezentovala ve světě (28 procent). Výzkum agentury Ipsos ale ukázal i její přednosti oproti Macronovi – těmi jsou snaha o změnu (59 procent) a porozumění problémům obyčejných lidí (46 procent).

Emmanuel Macron v rozhovoru pro list Le Figaro označil ideologické strany Le Penové za čistě kosmetické. „Základy krajní pravice jsou vždy stejné: útoky na republiku a její odmítání, antisemitismus – když ne zjevný, tak alespoň kultivovaný – jasná xenofobie a ultrakonzervatismus.“

Marine Le Penová má na Elysejský palác poslední šanci – před časem oznámila, že v případě neúspěchu by se o post prezidenta už počtvrté neucházela. Zda se 48 milionů francouzských voličů vydá podobným směrem jako Američané zvolením Donalda Trumpa, ale ukáže až druhé kolo voleb za dva týdny.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované