Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Francouzi nevzdávají boj za dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Energetický gigant EDF zapojil do svého úsilí zastavit projekt za 400 miliard korun, který v otevřeném tendru vyhrál jihokorejský konkurent, politiky, lobbisty, svého eurokomisaře Stéphana Séjourného, diplomaty, soudy, veřejně známé osobnosti a tak dále.
Z výpovědí českých hráčů, kteří nasazení Francouzů komentují většinou mimo záznam na stránkách médií včetně Seznam Zpráv nebo týdeníku Respekt, přitom vyplývá překvapení, s jakou razancí Francie hájí svůj zájem. V tomto případě konkrétně příjem a pozici francouzské EDF coby evropského hegemona vlastněného státem.
„Je pravda, že síla reakce ze strany Francie je něco, s čím se tak úplně nepočítalo,“ připustil pro Seznam Zprávy už dřív – jako jeden z mála na jméno – i ministr pro EU Martin Dvořák (STAN).
Míra razance je částečně subjektivní hodnocení. Jednomu ministrovi může přijít už za čarou předání věci soudům, jinému vstup francouzského komisaře Séjourného na scénu, protože komisaři se mají zdržet zásahů ve prospěch státu, který je do Komise vyslal.
České překvapení je přesto – překvapivé. Jsou to totiž právě čeští politici, kteří obyvatelům této země už více než dvacet let od pondělí do soboty tvrdí, že Evropská unie je jen kolbištěm národních zájmů, kde se hraje „tvrdě a nekompromisně“, slovy šéfa ANO Andreje Babiše. A pak jsou překvapeni, když to tak v neděli opravdu je.
„Nejsou žádné evropské zájmy, jen ty národní,“ říkal před několika lety ostatně opakovaně brněnský politolog a předseda ODS, nynější premiér Petr Fiala.
Není to pravda. Unie není jen kolbištěm národních zájmů – je jím také. Soutěží i soupeří tu dílčí národní zájmy, typicky zájmy národního byznysu, stejně tak ale neoddiskutovatelně existují ty společné, například obrana kontinentu před ruskou agresí.
Překvapení domácí scény nad francouzským postupem svědčí o tom, že jsme ještě úplně nevyrostli z dětských bot, pokud jde o evropskou politiku. Politici jdou zhusta ode zdi ke zdi, Unii buď nekriticky obhajují, nebo ji stejně nekriticky odmítají. V černobílém vidění jim pak uniká to klíčové – budování si osobní i kolektivní kompetence v evropských záležitostech. Ta většinou pomůže věci předvídat.
Pokud by se totiž podívali na historii EDF, na to, že pod současným prezidentem Emmanuelem Macronem byla společnost zestátněna, na to, jaké ceny energií jsou nabízeny francouzským domácnostem a firmám a také kolik elektřiny EFD vyváží, mohli by tušit – předvídat –, že se Francie bude přirozeně bránit před konkurencí všemi prostředky.
Na závěr dodejme, že francouzský komisař Séjourné coby hlavní muž Bruselu pro dohled nad vnitřním trhem má právo se zajímat o vstup mimoevropského státního hráče, korejské společnosti KHNP, na tento trh. Že odhodil rukavičky a udělal to v rané fázi procesu, kdy jsou povoláváni nižší úředníci Komise, navíc bezpochyby v součinnosti s pařížskou vládou, není důvod brát úkorně. Je to jen potvrzení toho, že Macronova vláda tu vysokou hru bude hrát, dokud jí bude vycházet, že se to vyplatí.
To skutečně nečekané a jediné překvapivé na celé věci by totiž bylo, kdyby Francie do boje o strategickou zakázku pro svého národního šampiona takhle nešla.
