Článek
Před dvaceti lety by si zřejmě sám nafackoval. Teď prohlásil, že Izrael musí být ekonomicky soběstačnější, rozuměj méně závislý na zahraničním obchodě. Ne, nejde o mýlku. Toto opravdu nahlas řekl Benjamin „Bibi“ Netanjahu, premiér exportně orientované země, který kdysi přinutil židovský stát, aby se řídil pravidly volného trhu. A dovedl jej tím k neoddiskutovatelné prosperitě.
Proč takové prohlášení? Izrael se ocitl v izolaci a podle Bibiho za to může kdekdo, jen on ne. Seznam nepřátel a křivd je dlouhý: na vině jsou mocné muslimské menšiny v Evropě, které se kamarádí s islámskými extremisty a manipulují svými vládami. Nastupující západní generace si nechaly vymýt mozky antisemitskými ideology. Proti Izraeli se postavilo sjednocené islámské společenství, které židovští vojáci pouze tu a tam bombardují, nic horšího se neděje. Lidstvo se vrátilo k ohavným předsudkům, protože je z definice zlé. To Izrael je obětí. Zase.
Premiérova slova o vnucené hospodářské sebezahleděnosti způsobila šok. Uplynulo sotva několik minut a telavivská burza hlásila propad akcií. Ozval se svaz výrobců, podle kterého by třeba jen náznaky podobného kurzu hrozily katastrofou. Inovátoři ze špičkových technologických startupů, kteří jsou právem chloubou Izraele, hořce zavtipkovali: „Taková je premiérova vize? Abychom se vrátili k prodeji pomerančů?“
V úterý 16. září zahájila izraelská armáda pozemní operaci proti městu Gaza, po kterém si zeměpisci zvykli nazývat celé palestinské Pásmo. Do služby nastoupí na 130 tisíc záložníků, kteří mohli doma pracovat a žít. Většinu vojáků první vlny tvoří rekruti, kteří v době teroristického vpádu hamásistů do Izraele 7. října 2023 flámovali na střední. Generálové opakovaně upozorňovali Bibiho vládu, že útok způsobí více utrpení než (problematického) užitku. Ohrozí židovské rukojmí i vojáky, prohloubí humanitární krizi a tím strádání palestinských civilistů. Izrael ztratí zbytky mezinárodní prestiže i lidského soucitu. Média tvrdí, že ještě tuto neděli přemlouval náčelník štábu premiéra a ministry. Marně.
Více k tématu si přečtete zde:
Téhož dne, tedy 16. září, dorazil Benjamin Netanjahu k soudu. Podat výpověď v jedné zde svých korupčních kauz. Odstartovali jsme rozhodující operaci, sdělil suverénně justici, kterou jedním dechem požádal, aby ho z dalších slyšení v jeho případech omluvila. Když se přece dějí tak důležité události… Podle široce sdílené konspirační teorie udělá Benjamin Netanjahu vše, aby nemusel do vězení. I tentokrát jde nejspíše o náhodu, jisté naopak je, že izraelský premiér se dávno proměnil ve vlastní parodii.
Aroganci izraelského kabinetu pociťují rovněž židé v diaspoře. Antisemitismus, ten neodpornější a nejdestruktivnější předsudek, je v Česku i jinde na vzestupu. Hlasitěji než dříve zaznívá také legitimní odpor k počínání Bibiho a jeho spojenců. Antisemité, kteří atavisticky nenávidí, nikdy nebudou rozlišovat mezi Bibiho vládou a židy ze sousedství. Učaroval jim zvuk tříštícího se skla a patří za mříže, či přinejmenším na okraj společnosti. V Česku žijící židé a Izraelci ovšem stále častěji narážejí na projevy nesouhlasu s agresivní politikou židovského státu, se kterou obvykle nemají nic společného. A nezřídka ji kritizují. I oni jsou oběťmi izraelské radikální pravice, která se jimi jinak tak samozřejmě zaštiťuje.
Benjamin Netanjahu vsadil svůj i izraelský osud na jedinou kartu, totiž na USA prezidenta Donalda Trumpa. Zbytek světa přehlíží, proto izolace. Uvelebil se na izraelském trůnu, který nehodlá opustit. Izrael rozdělil, aby panoval. Svět až na výjimky sjednotil v odporu k vlastní zemi. Odcizil si armádu, bojí se jej průmysl, smějí se mu ti nejbystřejší ze startupů. Podle OSN spáchal genocidu, což bude rozporovat.
Když Mark Twain (1953-1910) vtipkoval, že pleny a politiky je třeba měnit, a to ze stejných důvodů, Benjamina Netanjahua pochopitelně na mysli neměl. Kdyby žil, patrně by konstatoval, že Bibi prostě zůstal.
