Článek
Stvůry, které s perverzním potěšením zaživa pečou či upalují židovské kojence? Hrdí bojovníci vzdorující genocidní mašinérii bezuzdně vraždícího Izraele? Po teroristických útocích ze 7. října 2023 se propagandisté všech barev na Hamásu vyřádili. Fakta? Nezájem. Dezinformace brnkají na atavismy, emoce mobilizují. Je pohodlné, ba úlevné odlidštit nepřítele. Navíc pak netřeba přemýšlet či litovat, když oni - ti druzí - přece ani nejsou lidé.
Jako by nestačilo to, co se skutečně stalo. Nejprve v Izraeli, posléze v Gaze. Unesení, povraždění, vyhladovělí. Konflikt generuje jasné viníky i nevinné oběti. Dnes už - obávám se - na obou stranách. Nicméně válku vyprovokoval Hamás. Bezprecedentní agresí, která židovský stát změnila navždy.
Kde se Hamás vzal? Ujišťuji čtenáře, že v pekle ne. Pokud za peklo nepovažujete bezútěšné uprchlické tábory v Pásmu Gazy, kam se ve 40. letech natlačili arabští běženci z právě vzniklého židovského státu. V životopisu vzorového hamásisty jde o obvyklé rodiště. Zde se nenávist k Izraeli dýchá od narození: vždyť kousek odsud, za hranicí, leží židy obsazená vesnice. Naše vesnice, kde jsme byli někým! Zatímco tady jsme nic.
I proto mezi utečenci prosperovalo Muslimské bratrstvo, které jim poskytovalo sociální servis. A nejen ten. Bratři koncem 20. let v Egyptě vynalezli islamismus. Představu, že je správné řídit vše na tomto světě skrze islámské principy – politiku nevyjímaje.
Islamisté v pásmu postupně sílili i díky benevolenci izraelských úřadů. Ano, v 70. a 80. letech považoval židovský stát nenásilné, konzervativní muslimy za příjemnou protiváhu nacionalistických, militantních souputníků Jásira Arafata. Historici se dohadují, zda Bratrstvo s Izraelci přímo uzavřelo holport, případně jaký.
Když pak v roce 1987 začala takzvaná první intifáda (povstání proti Izraeli), radikální skupina muslimských bratrů založila Hamás. A pustila se do boje. Za hranicemi pásma prosluli odporem k Izraeli, terorem i sklonem k sebeobětování. Palestince ale oslovili patriotismem a antikorupčním populismem. Ve volbách roku 2006 tak představoval Hamás pro téměř 45 procent Palestinců hlavně životaschopnou alternativu k nacionalistům, kteří se za úplatkářství dávno přestali stydět.
Proč je to dobré vědět? Hamás zkrátka není jen další franšízou nadnárodní islamistické internacionály al-Káida. Nejedná se ani o gang profesionálních teroristů, kteří mění zaměstnavatele i působiště podle tržních pobídek. Je to ryze palestinské hnutí, které léta zaměstnávalo kromě vrahů také pragmatické obchodníky s vlivem. Ti se záhy naučili hromadit majetek, přijímat úplatky… a koexistovat s údajně neexistujícím židovským státem.
Dnes se zdá sotva uvěřitelné, že sestry palestinského expremiéra i hamastistického lídra Ismáíla Haníji žily v Izraeli. O další příbuzné se mu staraly tamní nemocnice. Což nic nemění na tom, že Haníja v roce 2024 zemřel v íránském Teheránu při explozi, kterou pravděpodobně zařídili izraelští agenti.
Dovolte jednu osobní vzpomínku.
Psal se rok 2006 a v Ramalláhu poprvé zasedal nový parlament. Hamasističtí poslanci během pauzy hbitě vyběhli před sněmovnu, aby lačně natáhli z cigaret. Prohodili jsme jen pár slov, tabák byl přednější. Tehdy jsem nabyl dojmu, že Palestinu čeká světlá budoucnost.
Po několika letech jsem se v Gaze setkal s přísným mluvčím hnutí Fauzím Barhúmem: Hamás tou dobou vládl Pásmu tvrdou rukou a mně se dostalo otřepaných frází.
Dodnes pamatuji na muže, který mě přišel zkontrolovat do domu známých nedaleko Gazy. Prý byl z Hamásu. Díval se do papírů, cosi načmáral, zamručel a odešel. Nebyl nepříjemný ani laskavý. Byl to uliční důvěrník, úplně stejný, jaké si pamatujeme z komunismu.
Tři situace, tři Hamásy?
Je iluzorní se domnívat, že Hamás lze nějak „vykořenit“, jak s mlácením do stolu opakují ministři krajně pravicové izraelské vlády. Tím spíše, že její premiér Benjamin Netanjahu zřejmě zopakoval chybu svých předchůdců a pokoušel se Hamás vmanipulovat do vnitropalestinského souboje s nacionalisty.
I kdyby se ovšem podařilo Hamás zničit, povstane nový. S jiným jménem. Což rozhodně nemá být obhajoba hnutí, které vždy sázelo na násilí, aby se nakonec dopustilo zcela brutálního teroru. Pokračování gazanské války s Hamásem však přerůstá v etnickou čistku na všech Palestincích. Pokud k ní dojde, nevznikne jeden, ale tisíce Hamásů. Protože v uprchlických táborech mimo vlastní zemi láska k okupantům opravdu nevykvete.
