Covid a roušky: Proč stále neznáme odpověď na velkou otázku pandemie

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nošení respirátoru nebo roušky v rušných vnitřních prostorách je jedním z mála doporučení, jež lékaři, virologové, epidemiologové i vlády nepřestali opakovat ani poté, co Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila konec globálního stavu zdravotní nouze a země ke covidu-19 začaly přistupovat podobně jako k ostatním sezonním respiračním onemocněním.

Nyní ovšem nemocných opět přibývá, a to navzdory prakticky nulovému hromadnému testování.

Stejně jako očkování se ochrana dýchacích cest doporučuje hlavně seniorům, těhotným ženám a těm, kdo jsou kvůli svému zdravotnímu stavu obzvlášť zranitelní. Obecně to ale platí úplně pro všechny, kteří jsou ochotni upřednostnit nepohodlí před vyšším rizikem nákazy.

S nastupujícím podzimem po celé severní polokouli přibývá případů a očekává se, že se na nás valí další covidová vlna. Už by neměla přinést žádná plošná opatření, ale doporučení k nošení respirátorů zaznívá stále častěji.

Kdy, kde a jak je má smysl v roce 2023 nosit? Základní pravidla jsou hodně podobná jako na začátku pandemie. Některé staré poučky ale zaznamenaly díky novým výzkumům posun, jiné jsou naopak i navzdory tvrdé práci vědců nadále až překvapivě nejisté.

Prvním z problematických bodů je celosvětově propagovaná poučka „moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“. Může totiž implikovat, že v momentě, kdy roušky a respirátory většina lidí nenosí, postrádá tento ochranný prostředek zcela smysl. A tak tomu podle celé řady pokusů a studií není.

Je sice pravda, že efektivita roušek je nejvyšší, když je nosí všichni, protože se tak díky ochraně dýchacích cest nakažených jedinců dostává viru do vzduchu podstatně méně. Kvalitní respirátory při správném použití nicméně podle odborníků a podle výsledků celé řady laboratorních testů i studií založených na datech z reálných prostředí dokážou zachytit většinu infikovaného materiálu, a snížit tak riziko nákazy.

To sice nebude nulové, ale bude určitě nižší, než když ochranu dýchacích cest nepoužijete.

I když budete například jedinou osobou s nasazeným respirátorem v celém vagonu metra, budete „docela dobře chráněni“, řekla k tomu pro deník The New York Times (NYT) americká lékařka a odbornice na infekční onemocnění Yvonne Maldonadová ze Stanfordovy univerzity.

Obecné tvrzení, že respirátor chrání „docela dobře“, vyplývá z celé řady studií. Ty ukazují, že nejlépe chrání utěsněný respirátor a nejhůře plastový štít. Výsledky se také shodují v tom, že chirurgická rouška je efektivnější než obyčejná látková. Podrobnější přehled jednotlivých studií si můžete projít v následujícím infoboxu:

Když je řeč o studiích o efektivitě roušek a respirátorů, nelze vynechat jednu, která způsobila a dodnes způsobuje velké pozdvižení. Pokusila se totiž najít důkazy, jestli roušky a respirátory zabraňující vdechování viru pomáhají zpomalit šíření nemoci napříč společností. A nenašla je.

Samotná práce sice explicitně neuvádí, že roušky jsou k ničemu nebo že nefungují. Přesto tak byla často interpretována. K vyznění přispěl i výrok jejího hlavního autora, který řekl, že „neexistuje žádný důkaz, že roušky a respirátory mají nějaký vliv“ na šíření covidu-19. Výrok obletěl celý svět a nastartoval vášnivou debatu, která pokračuje v podstatě dodnes.

V té sice zaznělo od řady expertů několik důležitých protiargumentů, ale ty už se často do titulků médií nedostaly, a není proto od věci si je na podzim 2023 zopakovat.

V první řadě je důležité, že se metaanalýza snažila zjistit, jestli nošení roušek přispívá ke zpomalení šíření nemoci napříč celou společností, což není to samé jako zjišťovat, jestli chrání jednotlivce před vdechnutím viru.

K tomu se samozřejmě nabízí kritická otázka. Jak něco může fungovat na individuální úrovni a nefungovat na společenské?

Odpovědí může být například reakce Karly Soares-Weiserové, šéfredaktorky databáze Cochrane Library, v níž metaanalýza vyšla. Závěr, že „roušky nefungují“, je podle ní v případě této metaanalýzy „nepřesnou a zavádějící interpretací“, protože práce ve skutečnosti zkoumala spíš efektivitu opatření, která měla motivovat lidi k nošení roušek, než efektivitu roušek samotných.

„Bylo by přesnější říct, že práce zjišťovala, jestli ke zpomalení šíření respiračních virů pomáhají intervence propagující nošení roušek, a zjistila, že výsledky jsou nejednoznačné,“ uvedla Soares-Weiserová.

Na stejný problém upozornil mimo jiné i autor jedné ze 78 studií, jež metaanalýza přezkoumala, Jason Abaluck. „Většina studií přezkoumaných metaanalýzou se snažila zjistit, jestli lidé budou zdravější, když jim dáme roušky a informace o tom, jak je mají nosit. Většina z nich zjistila, že moc ne,“ uvedl Abaluck.

Jeho studie z Bangladéše je mimochodem jednou z pouhých dvou metaanalýzou přezkoumaných studií, které se týkají přímo covidu. Všechny ostatní jsou starší a týkají se jiných respiračních onemocnění, což je dalším často zmiňovaným nedostatkem práce.

Na to upozornil další editor přímo z Cochrane Michael Brown, který měl podle NYT poslední slovo ve schvalovacím procesu metaanalýzy. „Řekl mi, že metaanalýza nemohla dospět k jasnému výsledku, protože neměla k dispozici dostatek randomizovaných studií (zaslepených, kdy část testovaných klientů například bere skutečný lék, a část palcebo – pozn. red.), při nichž docházelo k vysoké míře dodržování výzvy k nošení masek,“ uvádí s odkazem na Browna autorka článku NYT.

K tomu se hodí dodat ještě jeden postřeh Abalucka. „Možná si říkáte: ‚Počkat, když je nemožné přesvědčit lidi, aby nosili masky, neznamená to snad, že vyžadování jejich nošení na společenské úrovni je zbytečné?‘ Ale ve skutečnosti samozřejmě hodně lidí roušky nosilo! Například v některých částech USA bylo v roce 2020 dosaženo 90% poslušnosti lokálních i federálních předpisů!“ napsal Abaluck.

Vědec k tomu dodal i příklady dvou studií z USA a Německa, podle nichž pravidla vyžadující nošení roušek výrazně zpomalila šíření covidu-19.

Proč je metaanalýza nezahrnula?

Zřejmě proto, že nešlo o randomizované studie. To znamená, že se v nich netestovaly skupiny lidí, z nichž jedna dostala pokyny k nošení roušek a druhá nikoliv. Efekt roušek posuzovaly „jen“ ze srovnání různých míst, kde opatření platilo a kde začalo platit později, takže je autoři metaanalýzy nemuseli posoudit jako dostatečně kvalitní.

Tím se dostáváme k ústřednímu problému – že roušky „fungují“ a zabraňují značné části částic s virem proniknout do dýchacího ústrojí, se dá poměrně jednoduše prokázat v laboratoři. Jak se to propíše do rychlosti šíření viru napříč celou populací, se ale zkoumá velmi těžko.

Definitivní odpověď na otázku, kolik životů roušky zachránily nebo o kolik zpomalily rychlost šíření nemoci, prostě ještě nemáme.

Samotný hlavní autor propírané metaanalýzy Tom Jefferson v nedávném rozhovoru pro CNN řekl, že jestli lidé tuto odpověď chtějí, mají tlačit na vlády a instituce, aby financovaly kvalitní výzkum. Řekl také, že jeho metaanalýza odpověď neposkytuje. Sám si ale navzdory kritice ostatních expertů myslí, že „je pravděpodobnější, že roušky nefungují“.

I v roce 2023 jsme tedy v situaci, kdy víme, že dobře nasazený kvalitní respirátor zabrání vdechnutí většiny viru. Víme také, že virus se šíří primárně vzduchem. Jak velký má ochrana dýchacích cest vliv na šíření covidu-19 v populaci, ještě nevíme. Pro většinu expertů jsou laboratorní testy ukazující záchyt viru dostatečným důvodem, aby respirátory doporučili každému, kdo chce snížit riziko vlastní nákazy.