Článek
„Nikdy jsme nebyli součástí žádné aliance a nikdy ani nebudeme“.
Fragment z výroků indického ministra zahraničí Subrahmanjama Džajšankara o indické strategii pro novou geopolitickou realitu ve světě směřující od dominance USA k multipolaritě.
Od výroku uběhlo už šest let. I tak nám ale v mnoha ohledech může pomoct pochopit aktuální dění.
Džajšankar totiž předložil vizi světa, v níž se státy budou muset starat víc samy o sebe, což pro mnohé může znamenat problémy, ale středním mocnostem to zároveň může dát víc prostoru pro vlastní iniciativu. Mezi těmi, kdo se mohou chopit příležitosti, přitom kromě vlastní země výslovně zmínil i EU.
Nedávné ustavení společné strategické agendy a uzavření „Bezpečnostního a obranného partnerství“ mezi Dillí a Bruselem minimálně z indického pohledu dokonale zapadá do plnění této vize.
Nejen obchodní dohoda
O čem přesně je řeč?
Jde o jednu z vedlejších dohod velkého summitu z konce minulého měsíce, kde se podařilo uzavřít především Dohodu o volném obchodu (FTA). Ta sice nové obranné partnerství poněkud zastínila, ale vzhledem k jejímu potenciálu je to pochopitelné. Zároveň to ale určitě neznamená, že by nová obranná spolupráce byla nevýznamná.
Formálně se Dillí s Bruselem novým partnerstvím zavazují k prohloubení spolupráce v řadě oblastí včetně například námořní bezpečnosti, kybernetické obrany, boje proti terorismu a organizovanému zločinu, výměny informací, vesmírné obrany, a co je možná vůbec nejvýznamnější – budování kapacit v obranném průmyslu.
V plánu má být i povýšení již dřívějších bezpečnostních a obranných konzultací na pravidelný každoroční dvojstranný dialog a indický ministr obrany prohlásil, že výsledkem může být i „významné“ zapojení indického obranného průmyslu do evropské iniciativy ReArm pro přezbrojení Evropy.
Celkem je vytyčených oblastí spolupráce 17 a pro obě strany se nabízí hromada dalších přínosů.
Ambice jsou tedy velké. Je ale potřeba zdůraznit, že zatím není vůbec jisté, do jaké míry se reálně naplní. Samotné partnerství totiž ještě nepřináší konkrétní spolupráce. Ty se teprve budou muset vyjednat a naplánovat. Samo o sobě tak partnerství můžeme chápat spíš „jen“ jako příslib, že obě strany jsou ochotné na vztazích zapracovat.
„Partnerství je postavené spíš deklarativně než operativně. Jeho význam neleží až tak v tom, co se už zhmotnilo, ale spíš v signálu, jaký vysílá, a institucionální síti, jakou vytváří. Jestli se posune i do hmotného významu, bude záležet na konkrétních projektech, udržení politické pozornosti a jednotného pohledu na hrozby, úspěšném zapojení podniků, a především vzájemné důvěře,“ popsala SZ analytička specializující se na vztahy Indie s EU Manisha Reuter z Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR).
Signál jeden druhému, ale i do světa
Už to ale má svůj význam a neposílá to signál jen vzájemně, ale i do celého světa. Hlavním cílem je vzájemná pomoc v diverzifikaci v oblasti obranných partnerů, která je žádaná oběma stranami. Z pohledu Indie jde o pokračování zavedené praxe zahraniční politiky, zatímco pro EU spíš o jeden z prvních velkých kroků tímto směrem.
Geopolitická strategie Dillí byla tradičně definována „nezapojováním se“ (anglicky „non-alignment strategy“) do spojenectví a spoléháním se především na sebe. V posledních letech politologové mluví o posunu ke strategii stojící na omezeném zapojování se s vícero aktéry naráz („multi-alignment strategy“). Cíl je nicméně pořád stejný – vlastní autonomie bez závislosti a závazků k druhým stranám.
U Bruselu je problematické mluvit vysloveně o jednotné strategii, ale i zde je zjevný posun od orientace na USA a NATO ke spolupráci s vícero partnery. Indie je ostatně už devátým bezpečnostním a obranným partnerem EU, přičemž vůbec první partnerství s Moldavskem bylo uzavřeno až v roce 2024 (dále pak s Norskem, Japonskem, Jižní Koreou, Severní Makedonií, Albánií, Velkou Británií a Kanadou).
Pro obě strany tak nové spojení představuje logický krok vpřed.
„Přichází v době zvýšené globální nestability a geopolitického pnutí, obzvlášť s ohledem na nástup Donalda Trumpa do Bílého domu. Indie usiluje o pozici velké mocnosti, chce diverzifikovat a posílit partnerství, aby si uchovala strategickou autonomii. EU zase chce snížit závislost na USA a Číně,“ hodnotí pro SZ dohodu expert na indickou zahraniční politiku Raj Verma momentálně působící jako externí spolupracovník Elliott School of International Affairs při Univerzitě George Washingtona.
K čemu konkrétnímu by mohla spolupráce vést?
Zbraně: Nejatraktivnější, ale nejsložitější
Jednou z nejzajímavějších oblastí je nepochybně obranný průmysl.
Indie už loni uzavřela s Francií smlouvu o nákupu francouzských stíhaček Rafale a zdá se, že na spadnutí je i akvizice německých ponorek Typ 214 (v obou případech je součástí i transfer výroby přímo do Indie). Partnerství nabízí prostor pro další rozšíření, což by mohlo představovat exportní příležitost pro evropský obranný průmysl v oblasti technologicky složitějších systémů a Indii pomoct v její snaze snížit závislost na ruských zbraňových systémech, které dosud i přes cílené nákupy odjinud tvoří páteř indického arzenálu.
Existuje i potenciál opačného toku zbraní, který by mohl pomoct evropskému přezbrojení, ač nejspíš ne úplně zásadně.
Překážkou je jednak to, že Indie těžko pomůže Evropě tam, kde to nejvíc potřebuje. Zmínit můžeme třeba systémy protivzdušné obrany a munice do ní, při jejichž pořizování jsou evropské státy nadále do velké míry závislé na USA. Indie je v této oblasti do značné části závislá na Rusku a ještě koncem roku 2025 se objevovaly zprávy, že také jedná o nákupu dalších ruských protivzdušných systémů.
Druhým problémem je, že Indie je závislá na importu ještě víc než Evropa a v posledních letech se soustředí hlavně na to, aby byla schopná vyrábět co nejvíc sama pro sebe.
Na druhou stranu ale nelze pominout, že je Indie domovem jednoho z největších obranných průmyslů na světě, který navíc díky roky trvajícímu úsilí o zvýšení soběstačnosti neustále roste.
Podle Vermy by Indie realisticky mohla vstoupit do hry zejména na poli munice a dalších jednodušších komponentů.
Jakákoliv spolupráce v této oblasti nicméně nebude jednoduchá podle politologa a autora řady knih o Indii Šumita Ganguly. „Bude to vyžadovat vytrvalost a odhodlání. Bude potřeba najít cesty, jak pracovat s indickým silně problematickým procesem obranných akvizic, který je složitý, pomalý a zamotaný. Indická poptávka zároveň v dohledné době zůstane vysoká,“ řekl SZ profesor působící na Stanfordově univerzitě.
Jinými slovy - spolupráce v oblasti obranných průmyslů je možná vůbec největším potenciálním přínosem, protože by mohla oběma stranám pomoct s řešením těch nejtíživějších problémů, zároveň je ale jasné, že jde o běh na dlouhou trať plnou nástrah.
Společné zájmy v mořích a oceánech
Druhým hojně diskutovaným sektorem je spolupráce v námořní bezpečnosti. I tady Brusel s Dillí může navazovat na několik již existujících iniciativ, které navíc na rozdíl od vazeb v obranném průmyslu nejsou jen bilaterální, ale rovnou na úrovni celé EU.
Obě strany se jasně shodnou na potřebě udržování svobody plavby a výměny informací o dění na klíčových obchodních stezkách. Hlavní oblastí zájmu je Indický oceán, kterým proudí velká část zboží do Evropy.
„Námořní spolupráce v Indo-Pacifiku je jednou z nejslibnějších oblastí. Zájmy EU a Indie se zde jasně překrývají a navíc jde o oblast, pro niž se nabízí komplementární prvky, jako je třeba monitoring, data, školení a výcvik (právě tady se čeká významnější zapojení EU), takže tu je potenciál pro smysluplnou spolupráci,“ řekla SZ Lizza Bomassi, analytička specializující se na Indo-Pacifik z Ústavu Evropské unie pro studium bezpečnosti (EUIIS). Ani tady nicméně podle expertky není přetavení partnerství do hlubší spolupráce zaručené a můžou se objevit potíže.
Dodejme, že Indie s EU na moři provedla už i cvičení zahrnující vojenská plavidla. Že by ale spolupráce v dohledné době mohla dosáhnout takové úrovně, že by EU byla ochotna například přispěchat na pomoc Indii při nějakém potenciálním námořním sporu s Čínou, nebo naopak Indie pomohla Evropě třeba v Baltském moři proti ruským sabotážím, či zadržela ruský ropný tanker pod sankcemi, nikdo nečeká.
Rusko jako limit?
To nás znovu vrací k výroku indického ministra zahraničí z úvodu článku.
EU s Indií neuzavřely spojenectví, ale partnerství. Kde přesně leží jeho limity, budou obě strany postupně zjišťovat a může se to i v průběhu času měnit. Minimálně prozatím je ale krajně nepravděpodobné, že by jedna strana pro druhou byla ochotna jít do většího rizika. Hlavním cílem je prověřit nové možnosti spolupráce, která se má přidat ke stávajícím partnerstvím se třetími stranami, ne je paralyzovat.
Podle experta na indickou zahraniční politiku z Německého institutu pro bezpečnostní a mezinárodní záležitosti (SWP) Tobiase Scholze bylo pochopení a přijetí tohoto pohledu Evropou jedním z důležitých aspektů, které umožnily, že mezi Dillí a Bruselem došlo po dlouhých 20 letech k průlomu.
Významnou roli hrála ruská invaze na Ukrajinu a zjištění Evropy, že Indie nejenže nemá problém ruskou agresi tiše tolerovat, ale nenechá se ani přesvědčit ke změně postoje.
„Indie se v Evropě začala těšit většímu zájmu a nejdřív se zdálo, že lídři evropských zemí do Dillí létají ve snaze dostat ji blíž k EU a dál od Ruska. Postupem času ale pochopili indickou strategii a zjistili, že Indie sice ráda prohloubí vztahy s EU, ale od Ruska se úplně neodpoutá. Jakmile se tohle vyjasnilo, vztahy se zlepšily a dostalo nás to až tam, kde jsme dnes,“ řekl Scholz v podcastu Beyond the Indus.
Že by se něco změnilo a Indie se přiklonila na stranu Evropy a začala diplomaticky, ekonomicky nebo dokonce silově tlačit na Rusko, sice nelze vyloučit na 100 %, ale pravděpodobnost je velmi nízká.
Překážkou totiž zdaleka není jen indická širší zahraničněpolitická doktrína. Indie má s Ruskem i silné historické vazby, v dohledné době se těžko zbaví závislosti na ruských zbraních a opustit Moskvu odmítá i proto, aby ji svým působením nadále mohla tlačit co nejdál od Číny, kterou vnímá jako hrozbu.
„Posílení osy Rusko-Čína by z pohledu Indie zhoršilo bezpečnostní situaci a poškodilo její strategické zájmy. Osa Čína-Rusko-Pákistán by pak byla ztělesněním jedné z nejhorších indických nočních můr,“ přiblížil důležitost vztahu s Ruskem Verma, který v minulosti působil i na čínských univerzitách.
Důležitost Číny v ruské otázce vyzdvihla i Bomassi. Na otázku, zda ji napadá alespoň jeden hypotetický scénář, v němž by úplný odklon Indie od Ruska k EU mohl být realistický, odpověděla, že jedině pokud by se Rusko s Čínou spojilo tak blízce, že už by přestalo dávat smysl snažit se to zvrátit.
„I tak je to ale podle mě hodně nepravděpodobné. To nejlepší, v co lze doufat, je tichá diverzifikace směrem od Ruska. Bez sankcí a bez otevřeného tlaku,“ dodala analytička.
Podobně to vidí i Ganguly, podle kterého si indická vláda uvědomuje, že Rusko je z mnoha důvodů problematickým partnerem. „Jeho ekonomika je menší než ekonomika Velké Británie, jeho vlastní závazky v obranném sektoru budou mít přednost před závazky vůči Indii a bystřejší indičtí představitelé z obrany si uvědomují i to, že některé kritické elektronické komponenty v ruských zbraních mají čínský původ, což by mohlo být zneužito ke špionáži,“ řekl politolog.
Dodal ale, že to povede spíš k postupnému odklonu a nějaká zásadní změna postoje k Rusku ještě před koncem války na Ukrajině by byla překvapující.
Sečteno a podtrženo, EU s Indií navázaly potenciálně výsostně důležitou spolupráci. Očekávat od ní ale zásadní benefity rychle by bylo bláhové a tlak na ně by mohl celou spolupráci i ohrozit. Partnerství Evropě může přinést velké zisky, ale bude potřebovat ještě hodně práce a trpělivosti.
