Od srdečných rozhovorů k pěstnímu souboji. Indii straší čínský „vypínač“

Mohl to být další typicky hektický den na silnicích Nového Dillí. Hustý provoz indické metropole však náhle narušilo několik elektrických rikš, které začaly bez zjevné příčiny zastavovat uprostřed jízdy. Bezradní řidiči je nedokázali znovu uvést do provozu ani dopravit cestující do cíle.

Z toho, co zprvu vypadalo jako lokální technická porucha, se rychle stalo celonárodní bezpečnostní téma. Podezření totiž nepadlo na vadný motor nebo baterii, ale na čínský software, který mohl na dálku umožnit vyřadit vozidla z provozu. Indická vláda zahájila vyšetřování a nařídila odstranit nejméně tři čínské aplikace, které měly umožňovat neoprávněnou manipulaci přes Bluetooth.

V předchozích dílech seriálu Seznam Zpráv Indie na vzestupu jsme popsali, že Dillí ve světě nehledá spojence, ale pragmatické partnery. U Číny ale tato strategie dostává trhliny - potřebuje snížit závislost na rivalovi, kterého zároveň k vlastnímu růstu potřebuje.

V alternativním vesmíru přitom mohlo jít o geopolitickou pohádku, kterak dvě nejlidnatější země světa fungují vedle sebe jako asijský blok a technologická protiváha Západu. Chvíli to tak málem i vypadalo. Když se indický premiér Naréndra Módí v roce 2019 setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, Peking označoval jejich rozhovory za srdečné a upřímné.

O pouhých osm měsíců později se však indičtí a čínští vojáci střetli v údolí Galwan podél sporné himálajské hranice. Protože dlouhodobé dohody zakazovaly používání střelných zbraní, bojovali proti sobě kameny, tyčemi s bodáky a improvizovanými zbraněmi. Výsledek? Dvacet mrtvých indických a nejméně čtyři čínští vojáci.

Takhle krvavou potyčku země zažily naposledy v roce 1975. Neformální summity i proklamované přátelství se náhle proměnily v pouhé diplomatické divadlo, které potíralo fakt, že hluboké rozpory mezi oběma obry nikdy nezmizely.

Nejde přitom zdaleka jen o hranice. Vítěz nepsaného souboje o dominantní postavení v Asii i o přízeň globálního Jihu může být jen jeden. A z indického pohledu kolem ní Čína vytváří „řetězec perel“ – síť přístavů, investic a strategických vztahů, která Pekingu rozšiřuje přístup do Indického oceánu. Ať už jde o těsné partnerství Pekingu s Pákistánem, čínsko-pákistánský koridor, přístavy na Srí Lance a v Pákistánu nebo masivní investice v Nepálu, Bangladéši a na Maledivách.

Po střetu v Galwanu Indie přijala opatření, která by ještě krátce předtím byla nepředstavitelná. Zakázala více než tři sta čínských aplikací včetně TikToku, zpřísnila pravidla pro čínské investice a pozastavila přímé letecké spojení. Aby dala najevo, že vojenský tlak nenechá bez následků, byla ochotná přijmout i vlastní ekonomické ztráty.

Dillí také začalo otevřeněji posilovat státy, které mají vlastní spory s Pekingem. Filipínám Indie prodala nadzvukové střely BrahMos, čímž prolomil dlouholetou neochotu dodávat významné zbraňové systémy do bezprostředního čínského okolí.

Novou vážnost získal rovněž bezpečnostní dialog Quad, který sdružuje Indii, Spojené státy, Japonsko a Austrálii. Rozšiřovala se společná námořní cvičení Malabar a rostl strategický význam vztahů Dillí s Washingtonem, Tokiem i Canberrou. Zdálo se, že Indie vytváří síť partnerství, která má zvyšovat náklady čínské vojenské a námořní expanze.

Ze strany Indie ale nešlo o přípravu pevné protičínské aliance. Chtěla Čínu vyvažovat, ale současně si zachovat strategickou autonomii a možnost rozhodovat o každé krizi samostatně.

Změny do geopolitického uspořádání přinesl návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Jeho nekompromisní celní politika dopadala na všechny bez ohledu na to, zda šlo o soupeře, nebo dlouholeté partnery. Nejen v Dillí tak posílily pochybnosti o tom, nakolik spolehlivým spojencem USA vlastně jsou. Formát Quad sice nezanikl, jeho politická dynamika však výrazně oslabila a summit jeho lídrů se dlouho nedařilo uskutečnit.

Indické představitele navíc znepokojoval měnící se americký přístup k Pákistánu. Dillí důrazně odmítalo Trumpovo tvrzení, že Washington pomohl zprostředkovat příměří po indicko-pákistánském konfliktu v roce 2025. Současně se však objevovaly jasné známky nového sbližování mezi Spojenými státy a Islámábádem.

Americká politika tak nepřímo vytvořila prostor pro částečné přeskupení sil v celém regionu. Indie si znovu připomněla, že nemůže svou strategii vůči Číně stavět výhradně na americké podpoře. Peking zase ostražitě sledoval, zda se jeho tradiční spojenecký partner Pákistán nezačíná znovu přibližovat k Washingtonu.

Čína měla zároveň vlastní důvody, proč vztahy s Indií uklidnit. V době prohlubující se obchodní a technologické války s USA se chtěla vyhnout souběžnému napětí na více frontách. Pro Peking i Dillí tak postupně začaly být náklady trvalého nepřátelství vyšší než cena případných ústupků.

Indický důvod ke spolupráci s Čínou lze shrnout jediným slovem - ekonomika. V březnu 2026 indická vláda v tichosti uvolnila část striktních omezení pro zahraniční investory s menšinovým čínským podílem a zrychlila schvalování projektů ve vybraných výrobních odvětvích. Dillí tím fakticky přiznalo to, co si ekonomové šeptali už dlouho – že své vlastní průmyslové ambice nedokáže naplnit, pokud se zcela odřízne od největšího výrobního ekosystému světa.

Vzájemný obchod sice v roce 2025 dosáhl rekordní hodnoty 155,6 miliardy dolarů, zásadním problémem však zůstává jeho obří nerovnováha. Indický obchodní deficit vůči Číně se vyšplhal na přibližně 116 miliard dolarů. Indie se tak pro čínské výrobce stala jedním z nejdůležitějších zahraničních trhů a klíčovým zdrojem jejich přebytků.

Spojení je sice oboustranně výhodné, ale zároveň toxické. Čína potřebuje indické zákazníky – zvlášť v době, kdy její vývoz naráží na bariéry ve Spojených státech a slabší poptávku v Evropě – Indie zase k vlastnímu rozvoji čínské stroje, komponenty, baterie, kritické suroviny i zkušené inženýry.

Ani tato hluboká provázanost však do vzájemných vztahů nepřinesla harmonii. Jeden příklad za všechny - když se Apple pokusil přesunout větší část výroby iPhonů z Číny právě do Indie, Peking okamžitě ukázal své páky. Čínské úřady podle dostupných informací záměrně zdržovaly vývoz klíčového výrobního zařízení. Tchajwanský Foxconn navíc musel v roce 2025 ze svých indických továren stáhnout stovky čínských inženýrů poté, co Peking dal najevo nelibost nad předáváním technologického know-how.

Každopádně současné – byť omezené – politické oteplení je patrné i v běžném životě. Čína znovu zpřístupnila posvátnou poutní trasu Kailáš–Manasarovar přes Tibet, která má duchovní význam pro hinduisty, buddhisty i džinisty. V prvním čtvrtletí roku 2026 navíc čínské velvyslanectví v Indii podle svých údajů vydalo držitelům indických pasů na 85 tisíc víz.

Dillí na oplátku zvažuje, že opět povolí působení čínských novinářů, kteří v Indii od roku 2023 prakticky chyběli. Při vydávání víz pro běžné čínské občany však zůstává indická strana výrazně obezřetnější.

Když ovšem čínský velvyslanec v Indii Sü Fej-chung v červnu označil vzájemné vztahy za jedny z nejvýznamnějších na světě a prohlásil, že se posunuly k „nové úrovni rozvoje“, jeho smířlivá slova v Číně narazila na prudkou nacionalistickou vlnu.

Uživatelé na čínských sociálních sítích diplomatovi vyčítali, že podlézá Dillí a nehájí čínské zájmy. Diskuze se rychle zvrhly v xenofobní útoky na Indy. Virálním hitem se stala videa kritizující chování indických turistů v Číně i divoké debaty srovnávající čínský systém registrace obyvatel (chu-kchou) k indickému kastovnímu systému.

Část veřejnosti je tak ohledně vřelejších vztahů hluboce skeptická. Analytik Che Sien-čching varoval, že bez podpory veřejnosti bude jakákoli budoucí spolupráce velmi omezená. Na druhou stranu upozornil, že internetové výkřiky samy o sobě strategické rozhodování obou vlád nezmění – pragmatismus u kormidla zatím vítězí nad hněvem na síti.

Do této atmosféry skrytého napětí zapadá i zmiňovaný případ náhle zastavených rikš. Výrobky sice mohou být smontovány v Indii, jejich nejcitlivější části, tedy baterie, software, konektivita či systémy dálkového monitorování, mají dál čínský původ.

„Incident s elektrickými rikšami ukazuje, jak lze běžné technologie a aplikace zneužít jako zbraň, což představuje reálnou bezpečnostní hrozbu,“ uvedl pro SCMP Amit Kumar z indického think tanku Takshashila Institution. Podle něj podobné případy dál posilují hlubokou nedůvěru a brzdí jakoukoli normalizaci vztahů.

Kalpit Mankikar z Observer Research Foundation dodal, že incident oživil nejhorší noční můru indických bezpečnostních složek – obavu z čínského „vypínače“ zabudovaného přímo do elektronických systémů.

Indicko-čínské vztahy se tak podle analytiků i do budoucna budou pohybovat v úzkém koridoru mezi pragmatickou spoluprací a vojenským odstrašením. Obě země mají zásadní zájem vyhnout se válce a udržet obchod. Současně se však obě intenzivně připravují na možnost, že v příštím konfliktu se hlavní zbraní stanou právě dodavatelské řetězce, investice a technologie.