Osmdesátník Biden zavelel k další velké bitvě. Demokraté nejsou nadšení

„Každá generace má okamžik, kdy se musí postavit za demokracii. Postavit se za své základní svobody. Věřím, že toto je ten náš. Proto se ucházím o znovuzvolení prezidentem Spojených států,“ oznámil na twitteru Joe Biden s tím, že v opětovném boji o Bílý dům mu znovu bude dělat společnost nynější viceprezidentka Kamala Harrisová.

Právě svobody se týká také video, které Biden spolu s oznámením sdílel. Zmiňuje v něm, že cílem jeho prvního funkčního období byl boj za demokracii, a říká, že chtěl dohlédnout, aby se ke všem přistupovalo stejně. Připomíná i pravicové extremisty, kteří se prý toto jeho úsilí snaží narušit například tím, že diktují ženám, co mohou dělat se svým tělem, nebo tím, že lidem říkají, koho mohou milovat.

„Když jsem na prezidenta kandidoval před čtyřmi lety, řekl jsem, že bojujeme o duši Ameriky. A stále to tak je,“ vypráví Biden ve videu. „Otázka, před kterou stojíme, je, zda budeme mít v nadcházejících letech více nebo méně svobody. Více práv, nebo méně. Vím, jakou chci odpověď, a myslím, že vy ji znáte také.“

Ve volbách v roce 2020 se Biden do Bílého domu dostal díky zisku 306 volitelů. Porazil tehdy republikána Donalda Trumpa, který se dodnes nevzdal myšlenky, že výsledky voleb byly zfalšované. I on hodlá kandidovat znovu.

V začátcích se nynější prezident těšil oblibě, dnes ho ale pozitivně vnímá jen necelých 43 % občanů. Podle respektovaného volebního projektu FiveThirtyEight, který shromažďuje data z průzkumů různých agentur, se pod hraničních 50 % Biden dostal v srpnu 2021 a cestu zpět na výsluní zatím nenašel.

V té době se americké jednotky stáhly z Afghánistánu, kde se následně prakticky bez boje chopilo vedení radikálně islamistické hnutí Tálibán. Hlava Spojených států za odchod ze země schytala kritiku. Biden byl již čtvrtým americkým prezidentem, který na angažmá v zemi dohlížel, a trval na tom, že nejdelší americkou válku nepředá svému nástupci.

Seznámení se svým nástupcem ale Biden, pokud se naplní jeho nově deklarovaná ambice, nebude muset řešit ještě několik let. Cesta k tomu pro něj ale bude dlouhá a ne zcela jednoduchá. Podle amerikanisty Jana Beneše z Ostravské univerzity je ovšem minimálně aparát Demokratické strany připraven Bidenovi jakýmkoliv možným způsobem pomoct.

„Všechno k tomu směřuje. Demokraté se dohodli třeba na novém harmonogramu prezidentských primárek, který zvýhodňuje Bidena. Z prvního místa totiž vyřadili Iowu, z druhého New Hampshire a preferují státy, jako je Jižní Karolína, Georgia a Michigan, ve kterých se Bidenovi minule dařilo,“ vysvětlil odborník.

Na Bidenova bedra ale od začátku roku padala jen další tíha, která mu na popularitě příliš nepřidala. V první polovině ledna se například provalilo, že jeho právníci loni na podzim v jeho bývalé washingtonské kanceláři objevili několik tajných vládních dokumentů z dob, kdy působil jako pravá ruka Baracka Obamy.

I když podobný nález u Donalda Trumpa Biden označil jako nezodpovědnost, jen o pár dní později Bidenovi pracovníci objevili dokumenty další. Republikáni se proto nedrželi zpátky a nynějšího prezidenta, který je i bez této kauzy jedním z nejméně populárních v moderní americké historii, rychle obvinili z pokrytectví.

Bidenovi dále nepřeje ani fakt, že v listopadových volbách Republikánská strana dokázala získat většinu ve Sněmovně reprezentantů. Republikáni díky tomu mají na starosti všelijaké vyšetřovací výbory a rozdělený Kongres (demokraté dál kontrolují Senát) z pochopitelných důvodů znamená také překážku pro schvalování klíčových zákonů.

Se sněmovními výbory mají republikánští politici navíc velké plány, které se již daly do pohybu. Jejich náplní je vyšetřování Bidenovy administrativy a jejích kroků, mezi které patří například (ne)zvládnutí situace na jižní hranici země nebo již zmiňované stažení vojáků z Afghánistánu.

Dále se pak republikáni chtějí zaměřit i na činnost amerického ministerstva spravedlnosti, které se momentálně zabývá například Trumpovou kauzou neoprávněného nakládání s vládními dokumenty. V hledáčku mají také podnikání prezidentova syna Huntera Bidena nebo původ pandemie covidu-19.

Že Biden u veřejnosti příliš neboduje, dokládá kromě webu FiveThirtyEight i v únoru zveřejněný průzkum agentury AP provedený ve spolupráci s organizací NORC, podle kterého mělo jen 23 % Američanů velkou důvěru v to, že Biden dokáže efektivně řídit Bílý dům. Šlo přitom o pokles z 28 %, jež zaznamenal před rokem, po nástupu do úřadu měl přitom dokonce velkou důvěru 44 % Američanů.

Důvěru v Bidenovu schopnost zvládnout krizi pak ke konci ledna mělo jen 21 % lidí, což je opět pokles z původních 26 %, jež mu průzkum přisoudil loni v březnu. Pokud jde o řízení vládních výdajů či spolupráci s republikány v Kongresu, zhruba polovina Američanů řekla, že prezidentovi téměř nedůvěřuje. Velkou důvěru v něj měl jen zhruba jeden z deseti dospělých.

Za poklesem výsledných čísel by mohla stát již zmiňovaná změna moci ve Sněmovně reprezentantů, kdy republikánská většina prezidentovi výrazně svazuje ruce a on tak nemá dobré vyhlídky na to, že prosadí některý ze svých plánů.

Bidenova podpora nicméně pokulhává i mezi příznivci demokratů. I když začátkem února volali na demokratickém setkání ve Filadelfii aktivisté, odboroví předáci, finanční dárci i volení představitelé po „dalších čtyřech letech“, širší voličská základna prezidentovu opětovnou kandidaturu podle mnohých průzkumů příliš nevítá.

Podle agentury AP je k dubnu Bidenovu druhému vstupu do klání o Bílý dům nakloněno jen 47 % demokratů, což je sice nárůst oproti lednovým číslům, stále však jde o nižší hodnotu v porovnání s výsledky z loňského října. Nejvíce odmítavě se však ke scénáři dlouhodobě staví demokratičtí voliči mladší 45 let.

Navzdory převládající nevoli to nicméně vypadá, že velká většina z nich mu svůj hlas stejně dá. Dubnový průzkum AP, který vznikl ještě před oznámením prezidentovy kandidatury, totiž zjistil, že celkem 81 % demokratů by Bidena v případě jeho nominace do finálního duelu podpořilo – 41 % dotázaných sdělilo, že rozhodně ano, a 40 %, že pravděpodobně ano.

Jako jeden z nejčastějších důvodů svého odmítavého názoru voliči dlouhodobě uvádějí Bidenův věk. Dnes osmdesátiletý prezident se funkce ujal v 78 letech, a stal se tak nejstarším prezidentem v historii USA. V případě zisku druhého funkčního období a za předpokladu, že ho nepotkají žádné komplikace, by pak v Bílém době oslavil 86. narozeniny.

„Jeho věk může být problémem. Vidíme ale, kolik toho stíhá objet, kolik věcí deleguje na lidi kolem sebe a že stále funguje fyzicky i kognitivně,“ okomentoval situaci amerikanista Jan Beneš. „Není to vůbec špatné a osobně jsem to vzhledem k náročnosti té funkce čekal mnohem horší. Těžko nicméně říct, jak bude vypadat za dva tři roky a co s ním udělá intenzivní kampaň.“

Podle experta je tak vysoký věk kandidáta zatím neobvyklý, na druhou stranu je ale logické, že člověk, který je momentálně v čele státu, post obhajuje. „Z tohoto pohledu je to zajímavé a jiné, zároveň ale také pořád stejné, protože americkou politiku stále řídí poměrně staří politici. Mnoho jiného nám americká politika za poslední roky nenabídla.“

Pokud jde o Bidenův vysoký věk, vyvažujícím faktorem by podle Beneše mohl být viceprezident, kterého by během dalšího funkčního období měl s sebou v Bílém domě. Biden potvrdil, že to bude znovu osmapadesátiletá Kamala Harrisová.

Je tedy o generaci mladší, a z tohoto pohledu tak nevyvolává obavy, že by nebyla schopná převzít otěže, pokud by Biden z nějakého důvodu nemohl dále vládnout.

„Jakýkoliv kandidát na prezidenta potřebuje nerozhodnuté voliče. Potřebuje motivovat ty, kteří jsou na středu a občas klidně volí i republikány, aby přišli k volbám. To samé v případě ‚independents‘, kteří se buď nehlásí ani k jedné straně, nebo se k nim hlásí strategicky podle toho, jaké jsou volby a co jim zrovna vyhovuje,“ vysvětlil český amerikanista.

Harrisová má dnes sice u demokratických voličů poměrně úspěch, podle webu FiveThirtyEight ji ovšem pozitivně vnímá ještě méně Američanů než Bidena. Z únorového průzkumu webu Premise nicméně politička vyšla jako favoritka demokratů pro prezidentské klání, pokud by se do něj nezapojil Biden.

„Moc zajímavý výběr to není, není tam nikdo, kdo by oslovoval voliče. To, že mezi nimi stále figuruje (kandidátka z roku 2016, pozn. red.) Hillary Clintonová, je navíc docela zvláštní zpráva o Demokratické straně,“ okomentoval ovšem volební preference demokratů Beneš, kterého prý první místo Harrisové celkem překvapilo.

„Zbytek možných kandidátů je velmi vyrovnaný, ukazuje nám to ale, že mezi demokraty se momentálně nikdo zajímavý asi neprofiluje,“ dodal.

Biden je tak i přes svou obecnou nepopularitu momentálně demokratickým kandidátem číslo jedna a nejspíše bude i demokratickou finální volbou. Vzhledem k tomu, že již v listopadu kandidaturu oznámil exprezident Donald Trump, se také nabízí otázka, zda v příštím roce nebudeme svědky stejného duelu jako v roce 2020.

„Ještě na začátku roku bych opakování souboje Biden vs. Trump neočekával, protože se zdálo, že Donaldu Trumpovi v rámci strany vyvstávají noví soupeři, několik zajímavých jmen oznámilo kandidaturu. Ale to, jakým způsobem Trump využil obžalobu v New Yorku ve svůj prospěch, jej opět katapultovalo do dominantní pozice v průzkumech preferencí republikánských voličů,“ sdělil Beneš.

„Díky stylizaci do oběti politického systému navíc od svých potenciálních voličů získává velké množství peněz na svoji kampaň (i soudní výdaje). Takže třeba myšlenka, že by Trump mohl primárky prohrát a kandidovat jako nezávislý kandidát, už je dnes nejspíše nereálná – to by se muselo stát něco velmi drastického,“ dodal amerikanista.

Trump je dnes prvním (ex)prezidentem v historii Spojených států, který čelí obvinění z trestného činu. Obžaloba, kterou si vyslechl na začátku dubna, čítá celkem 34 bodů, jež souvisí s falšováním obchodních záznamů, které mělo probíhat s cílem ovlivnit výsledek prezidentského klání v roce 2016, které Trump vyhrál.

Republikánský exprezident kolem sebe navíc udržuje auru, že je vítězem voleb z roku 2020, kdy podle něj mělo dojít k podvodům a jejichž výsledek zpochybnil. Podle některých hlasů by tak měl být právoplatným kandidátem na prezidenta v roce 2024.

„Někteří republikáni mají pocit, že bez trumpistického voličského jádra nemohou příští rok ve volbách uspět. I tak ale Republikánská strana asi bude chtít v primárkách zjistit, jestli může trumpismus – a tím pádem i onu jádrovou část voličů Trumpa – reprezentovat někdo jiný,“ upozornil nicméně Beneš.

Jako o možném Trumpově protivníkovi v primárkách se již od voleb z loňského listopadu mluví o Ronu DeSantisovi, floridském guvernérovi, který ve volbách obhájil svou pozici. Ten sice v poslední době sleduje, že do Trumpova tábora přecházejí i jeho dosavadní spojenci, vydává se ale na zahraniční cesty, aby si zvýšil kredibilitu v zahraničněpolitických otázkách.

V polovině února pak do boje o republikánskou nominaci do Bílého domu vstoupila například i Nikki Haleyová, bývalá velvyslankyně při OSN a jedna z političek nakloněných právě Trumpovi. Ta je podle Beneše ovšem bez šance.

Nejenom její kandidatura začátkem roku působila dojmem, že Trumpův čas již pominul. Vlivem událostí se za ním však republikáni semkli a exprezident je dnes opět na výsluní. To podtrhává i dubnový průzkum z dílny Morning Consult, podle kterého by byl první volbou pro 58 % voličů republikánských primárek, zatímco druhý DeSantis pouze pro 21 %.

Navzdory tomu, že Biden by opakovaným střetem s Trumpem zdánlivě vstoupil do stejné řeky, kandidatura z pozice úřadujícího prezidenta pro něj může být složitější. Zatímco jeho problémy mají voliči v živé paměti, na skandály jeho předchůdce už část z nich nejspíš zapomněla.

V případě Trumpovy kandidatury by se ale Biden aspoň částečně mohl zbavit v očích voličů velké přítěže. Republikán je totiž sice mladší, ale jen o necelé čtyři roky.