Hlavní obsah

„Jako mít iPhone a umět jen volat“. Těžký život Ukrajinců se zbraněmi Západu

Foto: Profimedia.cz

Čerstvá fotografie ukazuje americkou houfnici M777 ve službách ukrajinské armády. Jejich nasazení málem zpozdila zapomenutá dodávka nářadí.

Reklama

9. 6. 14:01
aktualizováno • 9. 6. 16:04

Západní zbraně se na Ukrajinu dostávají rychleji než know-how, jak je používat, píše v reportáži New York Times bývalý mariňák Thomas Gibbons-Neff. Jeho zjištění ukazují, že používání nových zbraní může být složitější, než se zdá.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Výcvik ukrajinských vojáků v používání západního vybavení představuje stále rostoucí překážku. Jedním z těch, kteří na tento problém narážejí každý den, je 33letý seržant Dmytro Pysanka, kterého jsem potkal na reportážní cestě po jižní frontě,“ napsal bývalý americký voják a současný novinář deníku New York Times Thomas Gibbons-Neff.

Dmytro vede malou skupinu vojáků obsluhující postarší protitankový kanón T-12 ráže 100 mm poblíž Ruskem okupovaného města Chersonu.

Problémy nemá s obsluhou samotného děla, ale se západním moderním laserovým dálkoměrem JIM LR. Ten jednotka dostala, aby při střelbě na nepřítele nebyla závislá jen na obyčejném zaměřovači, který NYT popisuje jako „kaleidoskop čísel a řádků, které při správném přečtení poskytují informace k výpočtům potřebným ke střelbě“, což je ale v chaosu bitvy k chybám velmi náchylný proces.

„Jako dostat nový iPhone a umět s ním jen telefonovat“

Pokročilé zařízení, které má jednotce pomoct přesně zaměřovat cíle a vidět je i ve tmě, Dmytrova jednotka dostala před více než měsícem. Někteří vojáci ho původně ovládat uměli, krátce před příjezdem reportérů NYT však byli všichni převeleni jinam.

V důsledku toho neuměl v době, kdy citovaná reportáž vznikala, zařízení ovládat vůbec nikdo z jednotky.

„Je to, jako kdybyste dostali iPhone 13 a uměli s ním jen telefonovat,“ popsal své pocity z obsluhy dálkoměru Dmytro. „Snažil jsem se naučit zacházet s tím podle anglického manuálu přeloženého Google překladačem,“ dodal.

Jak už to ale v podobných situacích bývá, z překladu manuálu toho Dmytro moc nevyčetl. I poté, co vyčlenil jednoho vojáka, aby přeložil všech 104 stránek manuálu, jeho jednotka zařízení obsluhuje metodou pokus–omyl. „Snaží se přijít na to, jaká kombinace tlačítek co dělá. Řeší také, jak nahradit chybějící stativ a video monitor, s nimiž se počítá v manuálu,“ napsal Gibbons-Neff.

„Když zaměřujete na větší vzdálenosti a držíte to v ruce, někdy vám to může dát nepřesná čísla,“ řekl k tomu seržant Pysanka. „Bezpečnější je postavit zařízení na stativ, který je namířený na nepřítele, zatímco operátor pracuje skrytý na monitoru,“ dodal.

JIM LR zaslaný Spojenými státy podle autora reportáže vypadá jako něco mezi soupravou na virtuální realitu a tradičním dalekohledem a slouží především ke zpřesnění dělostřelecké palby. „Váží asi tři kilogramy a jde o podstatně menší kus techniky než čtyřapůltunová houfnice M777, která se v poslední době dostala z USA na ukrajinské bojiště,“ přechází Gibbons-Neff k dalším komplikacím se západní technikou, ke kterým už na Ukrajině došlo.

Až na bojišti se zjistilo, že chybí nářadí

USA v Německu prováděly šestidenní výcvik na obsluhu a údržbu těchto houfnic. Takto američtí instruktoři vycvičili stovky Ukrajinců, kteří měli po návratu domů učit další své spolubojovníky. Ač se laikovi může zdát necelý týden málo, houfnice jsou odborníky považovány zrovna za ten typ těžkých zbraní, které na rozdíl od tanků nebo letadel nevyžadují složitý výcvik.

„Jde jen o to naučit se děla naládovat a zaměřovat. To se dá za týden naučit opravdu s přehledem. Pokud by se měli Ukrajinci naučit třeba s americkými tanky Abrams, zabere to asi měsíc nebo měsíc a půl. S bojovými letadly je to ještě horší,“ okomentoval to před časem pro Seznam Zprávy analytik Jiří Vojáček.

Odhad to zřejmě nebyl špatný. Ukrajinci houfnice už nějakou dobu na frontě aktivně používají. Problém byl ale jinde.

Jedna chyba totiž podle ukrajinské armády málem zdržela veškerou údržbu na frontě, píše NYT. Celá houfnice je totiž smontovaná dohromady součástkami používajícími imperiální a nikoliv metrické jednotky. Ukrajinci tak zpočátku neměli, čím povolit jediný šroub, protože jejich klíče na ně nepasovaly.

Zásoby vhodného nářadí podle zástupce velitele ukrajinské jednotky údržbářů Vadima Baranika USA poslaly spěšně až poté, co houfnice už byly na Ukrajině. NYT k tomu dodává, že nářadí se na frontě snadno ztratí a houfnice v takovém případě budou neopravitelné do té doby, než někdo odněkud „vyhrabe“ americký klíč.

Další výzvou bude obsluha klíčových raketometů

Příběh dělostřelecké jednotky bojující s moderním zaměřovačem i zapomenutí na zdánlivě tak banální věc, jakou je nářadí, při dodávkách houfnic poukazuje na to, že výcvik používání a obsluhy západního zařízení může být často větší problém, než se může na první pohled zdát.

„Připomnělo mi to Afghánistán, kde se vyhazovaly peníze za vybavení pro lokální síly a doufalo se, že to zvládnou,“ napsal k tomu na twitteru Gibbons-Neff, který se k příběhu dostal původně tak, že ho s prosbou o pomoc se zařízením oslovili sami ukrajinští vojáci, když se doslechli, že je bývalý voják armády USA.

Jestli jde o ojedinělé případy, nebo hlubší problém, podle Gibbons-Neffa ukáže až čas.

Právě nyní bude toto téma obzvlášť zajímavé, protože na Ukrajinu míří další várky západních těžkých zbraní včetně raketometů s dlouhým dostřelem.

Spojené státy informovaly, že výcvik na raketomety HIMARS by neměl být problém zkrátit jen na několik týdnů.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované