Protivník Lavrova. Zájmy Ukrajiny hájí mladý znalec dezinformací

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Kontrast mezi nimi na první pohled snad ani nemůže být větší. Diplomatické zájmy Ukrajiny proti Rusku hájí jeden z nejmladších ministrů zahraničí v dějinách země, Dmytro Kuleba má teprve 40 let. A proti němu stojí sedmdesátník Sergej Lavrov, velezkušený diplomat, který řídí ruskou zahraniční politiku bezmála dvacet let.

Totiž řídí. S tímto slovem by asi Ukrajinec nesouhlasil. „Mluvili jsme také o otázce příměří v délce 24 hodin, abychom vyřešili ty nejpalčivější humanitární otázky. Nepokročili jsme, protože se zdá, že o tom v Rusku rozhoduje někdo jiný,“ prohlásil Kuleba v březnu v turecké Antalyi po prvním setkání ministrů zahraničí Ukrajiny a Ruska od začátku invaze.

A Kulebovu narážku o tom, že to s Lavrovovým vlivem nebude až tak horké, pak v podstatě potvrdil i Roman Dobrochotov, zakladatel ruského investigativního serveru The Insider. Podle něj šéf diplomacie ani ruskému prezidentovi nestál za to, aby ho předem informoval o plánu vpadnout na Ukrajinu. Řekl to prý jenom ministru obrany a náčelníkovi generálního štábu. Ale o Lavrovovi už jsme psali.

„Věřím, že ministři zahraničí mají při svém setkání z definice mandát, aby jednali o míru a bezpečnosti. Mají ho od svých lídrů a parlamentů,“ pokračoval zklamaný Kuleba po jednání s Lavrovem.

Mandát měl ale zřejmě jenom jeden z nich, chtělo by se dodat.

Dmytro Kuleba už ani při svém nástupu do pozice vicepremiéra pro evropské záležitosti a následně ministra zahraničí nebyl na rozdíl od svého šéfa prezidenta Volodymyra Zelenského diplomacií nepolíben.

Zahraniční politiku má tak trochu v genech. Jeho otec Ivan Kuleba je kariérní diplomat a kromě Egypta nebo Arménie působil v letech 2004 až 2009 také jako velvyslanec v Česku.

Tou dobou už ale na ministerstvu působil i jeho syn. Nastoupil tam hned po studiu mezinárodních vztahů na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka. Po deseti letech budování kariéry přišlo zásadní rozhodnutí.

V roce 2013 Kuleba ministerstvo zahraničí opustil kvůli nesouhlasu s politikou tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče. Poté se aktivně zapojil do protestů známých jako Euromajdan, které vyvolalo Janukovyčovo rozhodnutí odklonit se od cesty do Evropské unie a nakonec vedly k jeho pádu a konfliktu s Ruskem.

Hned v dalším roce se na žádost tehdejšího ministra zahraničí Pavla Klimkina vrátil a dostal na starosti strategickou komunikaci. Svoje znalosti nakonec přetavil v knihu o dezinformacích a jeho kariéra šla strmě vzhůru, zároveň byla úzce propojená se západní Evropou.

V roce 2016 se stal stálým představitelem Ukrajiny v Radě Evropy. Už o tři roky později si ho tehdy politicky nezkušený čerstvý prezident Zelenskyj vybral do své vlády. Proč právě jeho, to tehdy ukrajinská média nedokázala odhadnout. Každopádně po půl roce se z místa vicepremiéra pro evropské záležitosti přesunul na nejvyšší diplomatický post. Ve svých 38 letech.

Ukrajina už tou dobou byla několik let fakticky ve válce s Ruskem, byla bez anektovaného Krymu a neovládala ani území vzbouřeneckých republik na východě. A to byla zásadní překážka pro cíl, který si Kuleba vytyčil – dosáhnout členství Ukrajiny v Evropské unii a NATO.

„Evropská unie potřebuje mít ambice,“ řekl loni v létě Kuleba v rozhovoru pro Politico. „Problém s Evropskou unii je to, že se utápí ve svých vnitřních problémech a strachu. A strach řadím na první místo,“ dodal. EU podle něj v mocenském souboji se Spojenými státy a Čínou nemá jinou možnost, než dál rozšiřovat řady svých členů.

„Evropská unie by měla poslat velmi jednoduchou zprávu: Ukrajino, Moldavsko, Gruzie, jste naší součástí. Nedáváme žádný deadline, ale budete v EU‘,“ žádal tehdy Kuleba.

Všechny tyto země ale měly a mají územní spory s Ruskem. Moldavsko nemá vládu nad Podněstřím, kde vyhlásili samostatnost příznivci Ruska. A Gruzie má přesně ty samé starosti s Jižní Osetií a Abcházií, které Rusko obsadilo podobně jako později ukrajinské separatistické republiky.

Co se týče NATO, požadoval Kuleba aspoň nějaký jízdní řád pro připojení své země. „Cesta ke členství v NATO je dnes zcela na stole. Členství v alianci nepřichází ze dne na den, ale musíme si vyjasnit přesný plán krok za krokem,“ naléhal loni na jaře Kuleba v rozhovoru pro CNN. Ukrajina podle něj měla plnit roli východní výspy demokracie.

Kuleba se musel vyrovnat i se zapojením Ukrajiny do americké předvolební kampaně, když se na veřejnost dostal přepis telefonátu mezi prezidentem Zelenským a tehdejším šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem.

Zelenskyj v něm Trumpovi sliboval obnovení vyšetřování syna Joea Bidena, tehdejšího Trumpova volebního soupeře. Bývalý komik Zelenskyj americkému prezidentovi podlézal a říkal přitom i nelichotivé větičky na adresu některých evropských státníků.

„Merkelová a Macron nedělají dost v otázce sankcí proti Rusku. Nedělají, co by mohli. Evropská unie by měla být naším největším partnerem, ale technicky jsou jím Spojené státy, a já jsem vám za to velmi vděčný,“ říká ukrajinský prezident.

Nutno dodat, že přitom s extrovertním americkým prezidentem licituje o amerických zbraních, které se nyní při obraně země před ruskou agresí ukazují jako životně důležité. Obsah telefonátu měl samozřejmě zůstat neveřejný, a evropští státníci Zelenskému jeho slova příliš nevyčítali.

Kuleba později naznačil, že skandál nijak nenarušil vztahy s Bidenem. „My diplomaté jsme vytrénovaní pročítat každou vrstvu každého řádku,“ řekl v rozhovoru pro britský Independent. „Myslím, že americký prezident je otevřený spolupráci s námi a chápe, že to byla předchozí administrativa, která nás vtáhla do americké domácí politiky,“ dodal.

Ostatně Joe Biden například vystupoval proti projektu plynovodu Nord Stream 2, který dlouhá léta ležel v žaludku i Ukrajincům. „Pro někoho jde o peníze a pro jiné o politický vliv, ale pro Ukrajinu je to otázka národní bezpečnosti,“ komentoval Kuleba pro Politico potrubí, které obchází ukrajinské území.

I tady se zdá, že historie dala Ukrajincům nakonec za pravdu, protože Německo ještě před ruským vpádem celý projekt pozastavilo.

Stejně tak by mohl ministr pocítit zadostiučinění díky českému prezidentovi a jeho změně názoru po ruské invazi. Ještě začátkem února Kuleba Miloše Zemana kritizoval, když prezident prohlásil, že nesdílí obavy z případné ruské agrese vůči Ukrajině a že není důvod přesouvat kvůli Ukrajině vojáky k východním hranicím Severoatlantické aliance.

Kuleba reagoval následovně: „Další pokus prezidenta Zemana poškodit ukrajinsko-české vztahy skončí pouze dalším neúspěchem. Těším se na návštěvu Jana Lipavského na Ukrajině. Reprezentuje odpovědnou vládu, která chápe nebezpečí ruské agrese vůči Ukrajině pro Česko a pro celou Evropu.“

Stále ještě mladého ukrajinského ministra ale teď zcela jistě čekají jednání těžší, než je umravňování českého prezidenta. Zatím prakticky dennodenně obráží světové metropole nebo si aspoň telefonuje s mezinárodními lídry, aby zajistil své zemi podporu.

Brzy ho ale snad čeká další setkání se Sergejem Lavrovem. Vždyť Moskva i po pokroku, kterého se tento týden podařilo delegacím obou zemí dosáhnout v Istanbulu, podmiňuje setkání prezidentů Ruska a Ukrajiny právě tím, že se dohoda předjedná na úrovni ministerstev zahraničí.