S Okamurou jsme si to vyjasnili, říká ukrajinský velvyslanec

Ukrajinský velvyslanec Vasyl Zvaryč se neobává, že by se po politických změnách v Česku mohly zhoršit vztahy mezi Prahou a Kyjevem. Koaliční kabinet Andreje Babiše (ANO) naopak vnímá jako příležitost k dalšímu prohloubení spolupráce.

„Každá nová vláda znamená nové možnosti,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Česko-ukrajinské vztahy podle něj stojí na vzájemném respektu a dlouhodobých zájmech obou zemí, nikoliv na momentálním politickém rozložení sil.

Pozornost v poslední době vzbudil novoroční projev předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury (SPD), který se vymezoval proti pomoci Ukrajině. Velvyslanec to nenechal bez odezvy, nyní ale vše považuje za uzavřené. „Otevřeně jsme si vysvětlili důvody, proč k těm výrokům došlo,“ přibližuje s tím, že s Okamurou vedl osobní rozhovor. „Byl to velmi dobrý a věcný dialog. Nevidíme důvod v tom pokračovat jako ve sporu.“

Zatímco v Česku se debata vede především na politické úrovni, Ukrajina mezitím čelí jedné z nejtěžších zim od začátku ruské invaze. Systematické ruské útoky na energetickou infrastrukturu připravují miliony lidí o elektřinu a teplo. Podle Zvaryče jde o záměrnou strategii, jejímž cílem je oslabit civilní obyvatelstvo i schopnost země fungovat v zimních měsících.

Právě proto je podle něj nyní klíčové zaměřit se na konkrétní formy pomoci. Ukrajina nutně potřebuje posílit protivzdušnou obranu, zajistit dostatek munice a ochránit energetickou infrastrukturu. Stejně důležitá je ale i dlouhodobá politická podpora a jednota spojenců. „Pro Rusko je největší hrozbou to, že Ukrajina nezůstane sama,“ zdůrazňuje velvyslanec.

Rozhovor vznikl ještě před pátečním a sobotním trojstranným mírovým jednáním Američanů, Rusů a Ukrajinců v Abú Dhabí.

Blíží se další výročí ruské invaze. Když srovnáte leden 2025 a leden 2026, co se za ten rok změnilo nejvíc?

Z ruské strany stále nevidíme žádnou skutečnou připravenost jednat o míru. Ukrajina naopak pokračuje v jednáních se Spojenými státy i s evropskými partnery a dělá maximum pro dosažení spravedlivého a trvalého míru, takového, který zabrání opakování agrese v budoucnu.

Zároveň ale platí, že dál potřebujeme podporu našich partnerů – vojenskou, materiální i politickou. V tomto ohledu se bohužel nic zásadního nezměnilo.

Zmínil jste mírová jednání. Americký prezident Donald Trump nedávno opět řekl, že tím, kdo blokuje mírové rozhovory, je Volodymyr Zelenskyj. Co říkáte na tato nařčení, zvlášť po opakovaných jednáních ukrajinské strany s americkou delegací?

To, že jednání s americkou stranou pokračují, samo o sobě dokazuje, že Ukrajina nic neblokuje. Na rozdíl od Ruska jsme aktivní součástí těchto rozhovorů a jasně ukazujeme, že chceme mír, ale mír spravedlivý, nikoli kapitulaci Ukrajiny. Tvrzení, že Ukrajina blokuje mírový proces, je jednoduše nepravdivé.

Měla by podle vás americká administrativa vyvíjet větší tlak na Rusko?

Jednoznačně ano. Válka pokračuje pouze kvůli Rusku. Pokud by se Rusko zastavilo, válka skončí. Pokud by se Ukrajina přestala bránit, Ukrajina přestane existovat. My bojujeme za svou suverenitu, územní celistvost a především za životy našich lidí – včetně těch, kteří žijí na dočasně okupovaných územích.

Když se vrátím k porovnání situace před rokem a dnes: Je Ukrajina z vojenského, ekonomického i společenského hlediska v lepší, nebo horší situaci?

Jednoznačně jsme zkušenější. Víme, jak proti Rusku bojovat, známe jeho silné i slabé stránky a dokážeme tomu přizpůsobovat taktiku i strategii podle vývoje na frontě. Naše zkušenost je obrovská a roste i náš vlastní vojenský potenciál. Při aktuální návštěvě ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé sobě) a prezidenta Petra Pavla jsme ukazovali, jak se rozvíjí domácí výroba, především dronů a další vojenské techniky. To jasně dokazuje, že se posouváme a máme schopnost se dál bránit. Zároveň ale platí, že bez podpory našich partnerů by to bylo výrazně obtížnější.

Jak konkrétně současná energetická krize dopadá na schopnost země se bránit?

Nejprve chci využít této příležitosti a poděkovat České republice – české vládě, občanům i nevládním organizacím, jako jsou Post Bellum nebo Team 4 Ukraine, za mimořádnou energetickou pomoc v této těžké době. Této solidarity si nesmírně vážíme a budeme si ji pamatovat navždy.

Systematické ruské útoky na energetickou infrastrukturu považujeme za formu genocidy. V letech 1932–1933 Kreml zabíjel Ukrajince hladem, dnes se je snaží zlomit chladem. Jsem ale přesvědčen, že se mu to nepodaří. Ukrajinci jsou silný národ a umí si pomáhat navzájem. A vědomí, že máme takové přátele, jako jsou Češi, výrazně posiluje naši morálku. Víme, že v tomto boji nejsme sami.

Ano, útoky na energetiku komplikují logistiku, komunikaci i fungování kritických systémů, včetně protivzdušné obrany. Ukrajina se ale za tři roky války naučila fungovat i v extrémních podmínkách. Máme záložní zdroje, decentralizovaná řešení a armáda má v zásobování prioritu. Energetická válka nás zpomaluje, ale neláme.

Podle informací deníku Kyiv Post odešlo od ledna kvůli energetické krizi z Ukrajiny dalších zhruba 600 tisíc lidí. Nemáte obavy, že by pokračující odchody mohly podlomit ukrajinskou společnost jako celek?

Někteří lidé odcházejí, jiní se vracejí, to je přirozený proces. To, co ale sledujeme, je, že většina Ukrajinců nehledá cestu do zahraničí, ale spíše se přesouvá uvnitř země. Nepovažujeme to za zásadní problém. Lidé hledají bezpečí a co nejvíce normální život, ale klíčové je, že většina zůstává doma na Ukrajině.

Máte pocit, že je odhodlání ukrajinské společnosti stejné jako na začátku války? Nebo se mění?

Únava je cítit, to by bylo neupřímné popírat. Ale není to únava z obrany sebe, svých rodin a své země. Pro nás je to existenční válka. Nejsme zlomení. Dokážeme dál čelit ruské agresi a zároveň motivovat naše partnery, aby nás podporovali. Lidé se doma dokážou semknout. Pomáhají si navzájem a spoléhají také na pomoc přátel ze zahraničí. Na Ukrajině se říká, že i bez tepla a světla je lepší žít ve svobodě než pod ruskou kontrolou. A toho se držíme.

Z Ukrajiny často zaznívá, že nebojuje jen za sebe, ale i bezpečnost ostatních. Máte pocit, že si to Evropa dnes už dostatečně uvědomuje? Dlouho se mluvilo o tom, že „zaspala“.

Evropa není jednotná – politická situace v jednotlivých zemích ovlivňuje rychlost i razanci rozhodování Evropské unie. Přesto je dnes už zřejmé, že si Evropa uvědomila jednu zásadní věc: Rusko v této válce nesmí zvítězit, protože by to představovalo přímou hrozbu pro celý kontinent. Vidíme to, cítíme to a jsme za tuto podporu velmi vděční. Evropa se snaží pomáhat v maximální možné míře.

V Česku po nedávných volbách proběhly změny na klíčových ministerských postech. Jak jsou vnímány v Kyjevě? A jaké jsou dnes česko-ukrajinské vztahy?

Česká republika zůstává jedním z našich nejdůležitějších strategických partnerů a spojenců. Demokratickou volbu českého národa plně respektujeme a těšíme se na další konstruktivní spolupráci.

Velmi dobře si uvědomujeme potenciál česko-ukrajinského partnerství a chceme jej dál rozvíjet. Nejde o žádnou charitu vůči Ukrajině – jde o spolupráci, která může být výhodná pro oba naše národy i pro celou Evropu. Potvrdily to i nedávné návštěvy ministra zahraničí a prezidenta Petra Pavla v Kyjevě a ve Lvově. Ten potenciál je skutečně obrovský a naším cílem je, aby byl co nejefektivněji využit.

Nemáte obavy, že by se česká podpora Ukrajině mohla do budoucna oslabit?

Nemyslím si to. Každá nová vláda přináší nové možnosti – a tak to vnímáme i my. Naše vztahy jsou postavené na vzájemném respektu a vzájemném prospěchu, nikoli na momentální politické konstelaci.

Ukrajina má bohužel rozsáhlé zkušenosti z války a z ruské agrese. Chceme je nabídnout i ve prospěch obranných schopností České republiky. Při posledních návštěvách jsme jasně deklarovali, že jsme připraveni spolupracovat v obranném sektoru – včetně společné výroby klíčových technologií, které mohou posílit bezpečnost obou zemí.

Nemohu se nezeptat na předsedu Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, který se vymezuje proti pomoci Ukrajině a vy jste se proti jeho výrokům ohradil. Proč pro vás bylo důležité reagovat veřejně? Nemůže to mít dopad na další pomoc Ukrajině?

Tuto záležitost považujeme za uzavřenou. Otevřeně jsme si vysvětlili důvody, proč k těm výrokům došlo, a vedli jsme o tom přímý dialog.

Jednal jste o tom i s Tomiem Okamurou?

Ano. Měl jsem možnost s panem Okamurou krátce hovořit, stejně jako s ministrem zahraničí. Byl to velmi dobrý a věcný rozhovor. Nevidíme důvod v tom pokračovat jako ve sporu – naopak chceme spolupracovat a vést dialog ve prospěch našich vztahů.

Každá země má své vnitropolitické otázky, které musí řešit. Jsem ale přesvědčen, že vztahy mezi Ukrajinou a Českou republikou jsou natolik silné, že je jednotlivé politické postoje nemohou zásadně narušit.

Tyto vztahy stojí na hlubokém historickém základu. Už v meziválečném období se Ukrajinci v Československu významně podíleli na rozvoji společnosti jako vědci, pedagogové či lékaři. Osobnosti jako Ivan Puluj nebo Ivan Horbačevskyj zanechaly výraznou stopu.

Právě na tomto pevném základě dnes stavíme dál. A mou povinností jako velvyslance je hájit zájmy a hodnoty Ukrajiny a ukrajinského národa, to je naprosto přirozené.

V médiích se teď řeší otázka letounů L-159, které Ukrajina žádala po Česku, ale vláda je odmítla poskytnout. Jak to vnímáte?

Česko považujeme za spojence a strategického partnera. Naším cílem není českou obranu oslabit, ale naopak ji posílit. Naše žádost o čtyři letouny L-159 vychází z více než půlročního dialogu s českou armádou. Známe její postoj a víme, že by nám tyto stroje mohly pomoci v protidronovém boji. Současně bychom při tom mohli předat zkušenosti a know-how, které by byly přínosem i pro Českou republiku.

Zároveň chci zdůraznit, že L-159 nikdy nebudou základem naší protivzdušné obrany. Pomohou nám, ale nejsou klíčovým prvkem, protože máme jiné protidronové systémy a vlastní kapacity. Pokud by česká armáda neměla o spolupráci zájem, v jednáních bychom nepokračovali. To je logické.

Respektujeme jakékoliv politické rozhodnutí české vlády, ale budeme dál hledat cesty a argumenty, aby tato záležitost byla rozhodnuta ve prospěch obou našich zemí.

Nedávno jste byl na Ukrajině s českým prezidentem. Jak byste popsal vztah Zelenskyj-Pavel?

Vztahy jsou velmi silné, založené na osobní důvěře a na jasném hodnotovém ukotvení. Český prezident má na Ukrajině mimořádný respekt. Bylo to vidět i během návštěvy. Když lidé na ulicích poznali pana prezidenta Pavla, zdravili ho a vyjadřovali úctu nejen jemu osobně, ale i České republice jako takové. Respekt k Čechům je na Ukrajině skutečně velmi vysoký.

Co dnes Ukrajina potřebuje nejvíc. Zbraně, munici, finance, politickou podporu? Jak může Západ pomoci nejefektivněji?

Dnes je pro nás klíčové posílení protivzdušné obrany. Potřebujeme munici, moderní systémy, prostředky elektronického boje a techniku na ochranu kritické infrastruktury. Stejně důležitá je pomoc v oblasti energetiky, zejména transformátory, generátory a ochrana energetických uzlů.

Neméně zásadní je politická jednota a jasný signál, že Ukrajina nezůstane sama dnes ani zítra. Právě dlouhodobá soudržnost našich partnerů je pro Rusko největší hrozbou. Zároveň potřebujeme účinnější sankce proti Ruské federaci. Část ruských balistických raket je stále vyráběna s využitím komponent ze západních zemí. Rusko se snaží sankce obcházet například prostřednictvím takzvané stínové flotily, kterou vyváží ropu a z těchto peněz financuje svou válečnou mašinerii.

Je nutné reagovat komplexně. Nejde jen o Ukrajinu. Hrozba ze strany Ruska se týká všech demokratických zemí. Vidíme to už dnes i v Evropě. Musíme držet při sobě a ukázat, že jsme schopni se společně bránit. Rusko rozumí pouze síle. A tu mu můžeme ukázat jen společně, Evropa se Spojenými státy. Jen tak se můžeme posunout ke skutečně trvalému a spravedlivému míru.