Článek
Přes pět let prožil ve věznicích běloruský opoziční politik Pavel Sevjaryněc.
Kritika diktátora Alexandra Lukašenka zatkla tamní KGB 7. června 2020, tedy ještě před srpnovými volbami, po nichž propukly masové protesty proti letitému vládci.
Na svobodu se nyní 49letý Sevjaryněc dostal loni 13. prosince. Patří k politickým vězňům, jejichž propuštění vyjednal v Minsku zvláštní vyslanec amerického prezidenta John Coale.
Nejhorším nepřítelem ve vězení byl podle něj chlad. „Otevřou okno i v zimě, když je třeba osm stupňů pod nulou. Přestával jsem cítit své tělo,“ vypráví v rozhovoru pro Seznam Zprávy místopředseda Běloruské křesťansko-demokratické strany, který v těchto dnech přijel do Česka.
Nešlo o jeho první pobyt za mřížemi. Za veřejně projevovaný nesouhlas s Lukašenkem byl odsouzen už několikrát. Diktátor, který vládne Bělorusku už dvaatřicet let, podle něj dobrovolně nikdy neodstoupí.
Co bylo během těch pěti let vězení nejtěžší?
Nemít kontakt s rodinou a myslet na to, že ve vězení mohou skončit i moji příbuzní. A těžce jsem se srovnával s tím, že běloruské vzepětí po volbách v roce 2020 nevedlo k vítězství.
Fyzicky bylo nejtěžší snášet chlad, zimu. V běloruských věznicích používají pořád Stalinovu metodu. Stalin věděl, co dělal, když posílal lidi na Sibiř, kde věčně mrzne. Mučení chladem je v běloruských věznicích nejrozšířenějším, nejčastějším trestem.
Dozorci se k vám jako politickému vězni chovali hůře než k ostatním?
Ano, mají to přikázané. Musejí poslouchat své nadřízené, kteří rozhodují, jak se mají chovat ke konkrétním vězňům. To je starý sovětský systém. K trestům v běloruských věznicích patří také přesunutí vězně na samotku, které se říká díra. O tom psal už v minulosti Alexandr Solženicyn a pořád to existuje.
Díra je studená cela, kamenná. Otevřou okno i v zimě, když je třeba osm stupňů pod nulou. Nemohl jsem si vzít oblečení navíc a takto otevřené okno nechali klidně deset i více dní.
Přestával jsem cítit tělo a vůbec nemohl spát. Když dozorci viděli, že jsem na tom špatně, jeden přišel a zeptal se mě, jestli se už budu chovat slušně a budu spolupracovat. Mlčel jsem, tak mě tam nechali dalších deset dní. Kdybych nevěřil v Boha, nezvládl bych to.
S rodinou jste neměl kontakt vůbec?
Někdy ano, ale když jsem byl na samotce nebo když jsem měl nějaký trest, tak ne.
A co nějaké informace o dění ve světě? Jak jste se například dozvěděl o válce Ruska proti Ukrajině?
Když začala válka proti Ukrajině, zrovna jsem se nacházel v pracovním táboře, kde jsme se mohli dívat na běloruskou televizi a číst propagandistický deník s názvem Bělorusko dnes. Sice to je samá propaganda, ale mezi řádky se dalo vyčíst, co se děje. Neměl jsem úplný obraz toho, co se děje, ale samozřejmě si člověk mnoho věcí domyslel.
Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, se k horšímu změnilo i chování některých dozorců. Vedení věznic ztratilo zábrany v tom smyslu, že když na Ukrajině umírají tisíce lidí, tak co záleží na tom, jestli někdo umře v běloruském vězení.
Jaký byl poslední den, kdy vás propustili? Čekal jste to dopředu?
Noc předtím mě se všemi věcmi převedli spát na samotku. Sebrali mi všechny poznámky. Vše, co jsem si napsal na papír. Pak mě vyvedli ven s pouty na rukou. Beze slova, nikdo nic neřekl.
Říkal jsem si sám pro sebe, že jsou dvě možnosti. Buď mě pustí, nebo mě Lukašenko prodal Putinovi a vezou mě někam na Sibiř.
I přes pytel jsem viděl, že jedeme proti slunci, takže nás vezli na východ, ne na západ. Jak se ale ukázalo, vezli nás na hranici s Ukrajinou. Byl jsem ve skupině propuštěných, kterou vyvezli na Ukrajinu, ostatní skupiny převáželi do Litvy.
Mluvil jste o porážce v roce 2020. Proč se podle vás Lukašenkův režim udržel?
Příčin je víc, ale tou hlavní je Rusko. Podpořilo Lukašenka a podnítilo ho k tvrdému potlačení protestů. Kdyby Lukašenko neměl Rusko za zády, tak padne. Neudržel by se.
Bělorusko a USA
Běloruský diktátor Lukašenko podepsal vstup do Trumpovy „Rady míru“. Pozvánka z Washingtonu zároveň bourá dosavadní mezinárodní izolaci autoritářského režimu v Minsku a vyvolává ostré reakce běloruské opozice.
Pokud by Lukašenkova situace už byla kritická, poslal by Putin k potlačení protestů ruské vojáky?
Mohlo se to stát, ale vedlo by to k válce na území Běloruska. Existují názory, že část silových struktur Lukašenkova režimu byla ochotna podpořit opozici a obrátit se proti diktátorovi, ale měla obavy, že právě Rusko nedopustí Lukašenkův pád a použije jakékoliv prostředky…
Lukašenko a lidé kolem něj, i v těch silových strukturách, uvažují spíš jako Rusové. Pro ně je středobodem jejich myšlení a světa Moskva. Mají ruskou mentalitu.
A co dál v Bělorusku? Lukašenko oznámil, že už nechce kandidovat na prezidenta…
To říkal už několikrát. Je to lež a on je notorický lhář. Přitom lže takovým způsobem, že to hlava nebere, protože všem je jasné, že lže. Myslím, že dobrovolně nikdy neodejde. Bude se držet moci zuby nehty, dokud to půjde. Bojí se Západu, bojí se Ruska, ale ze všeho nejvíc se bojí vlastního národa.
