Saúdové se osamostatňují, americký vliv v Zálivu klesá

Časy, kdy budoucí americký prezident Joe Biden sliboval udělat ze Saúdů párie, jsou definitivně pryč. Rijád už ostatně během svého mandátu navštívil, předminulý týden tam pak zavítal i šéf americké diplomacie Antony Blinken.

Jeho jednání s korunním princem Muhammadem bin Salmánem (známým pod zkratkou MBS) se měla točit nejen kolem těžby ropy, ale i spolupráci na ukončení konfliktů v Súdánu a Jemenu, boji proti Islámskému státu, odstrašení Íránu i války na Ukrajině. Všude tam mohou být Saúdové důležitým partnerem, i když se toto spojenectví lidskoprávním aktivistům nemusí zamlouvat.

Krátce před Blinkenem zavítal do saúdskoarabské Džiddy venezuelský vůdce Nicolás Maduro. Načasování jeho oficiální návštěvy působí jako úmyslný vzkaz: „Saúdská Arábie se snaží vyslat diplomatické signály jak Spojeným státům, tak i Západu, že má svou vlastní nezávislou zahraniční politiku. Ukazují, že i když je to sankcionovaný americký protivník, nezastaví je to od toho setkávat se, s kým chtějí,“ řekl serveru Al-Monitor Ryan Bohl, analytik ze společnosti Risk Assistance Network + Exchange.

Jeho slova potvrzuje i další sbližování se s Čínou, kterou nyní Washington považuje za svého hlavního světového rivala. Po Blinkenově návštěvě s ní Saúdové zorganizovali velké obchodní fórum, jehož se zúčastnilo na 3500 delegátů. V Rijádu se podepisovala řada smluv, jen během prvního dne konference to byly kontrakty za deset miliard dolarů, mimo jiné smlouva o výrobě elektrických aut čínské společnosti Human Horizons v hodnotě 5,6 miliardy dolarů. Čína je pro Saúdy vůbec největším obchodním partnerem.

Právě Čína se také v březnu představila jako prostředník rozhovorů, jež vedly k normalizaci vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Islámská republika otevřela těsně před Blinkenovou návštěvou v Rijádu svoji ambasádu a na oficiální návštěvu Teheránu míří saúdskoarabský ministr zahraničí.

V pátek se MBS sešel v Paříži s prezidentem Emmanuelem Macronem. Jedním z témat schůzky mohla být i Sýrie. Jak informovala agentura Bloomberg, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty už delší dobu lobbují u svých evropských spojenců za normalizaci vztahů s režimem syrského diktátora Bašára Asada. I to je v ostrém rozporu s americkou politikou - USA i nadále považují Asada za hlavního viníka občanské války a podpořily návrh Nizozemska a Kanady na jeho stíhání u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. Zločiny Asadova režimu jsou velmi dobře zdokumentované a režim se za ně musí zodpovídat, píše se v prohlášení americké diplomacie.

Emancipace a současný tah na branku saúdské politiky je znát i na poli sportu. Ten se v posledních letech stává jedním z nejviditelnějších sektorů, kam Saúdové na Západě investují. „Masivní investice do sportu jsou součástí snahy o diverzifikaci saúdskoarabské ekonomiky a také snahou změnit image země použitím sportu jako soft power,“ potvrdil v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik Džamál Vakím, který přednáší o mezinárodních vztazích na univerzitě v libanonském Bejrútu.

Investice se už netýkají jen fotbalu, který v pouštní zemi zažívá boom - po loňském příchodu slavného Portugalce Ronalda se mohou tamní fandové těšit i na majitele Zlatého míče Karima Benzemu a v jednání je i příchod dalších hvězd, jako je Brazilec Neymar nebo Chorvat Luka Modrič.

Saúdskoarabský fond veřejných investic pak převzal kontrolu nad čtyřmi největšími kluby v zemi. V anglické Premier League zase Saúdové štědře sponzorují Newcastle United, který letos skončil čtvrtý a zahraje si evropskou Ligu mistrů.

Ještě větší ohlas ale vyvolala obří saúdská investice do golfu. Série světových turnajů PGA Tour teď má záviset na saúdských penězích a odrážet rostoucí sílu a vliv kolébky islámu na světové scéně.

Jak ale informoval list The Washington Post, dohoda o fúzi golfových soutěží ještě čelí překážkám včetně skeptického Kongresu. Minulé pondělí demokratický senátor Richard Blumenthal zaslal dopis orgánům PGA Tour i LIV Golf, v němž uvedl, že nové uspořádání „vyvolává obavy z role saúdské vlády“ a upozornil na to, že zahraniční subjekt převezme kontrolu nad váženou americkou institucí. Poukázal také na „hluboce znepokojivou situaci saúdské vlády v oblasti lidských práv doma i v zahraničí“.

Stále více se také mluví o další zásadní změně saúdské zahraniční politiky, kterou by mohlo být uznání Izraele. Jak připomíná komentář serveru Middle East Eye, byla to právě tajná schůzka MBS s premiérem Benjaminem Netanjahuem, která celý proces vedoucí k takzvaným Abrahámovským dohodám o normalizaci vztahů mezi Izraelem a některými arabskými státy odstartovala.

Na Rijád sice v tomto směru tlačí Američané, analytik Vakím si ale nemyslí, že k tomuto kroku hned tak dojde: „Myslím, že Saúdská Arábie už do jisté míry vztahy s Izraelem normalizovala, nemůže ale překročit jisté omezení, protože se stále prezentuje jako islámská země, která je strážcem islámských a arabských práv. Nemyslím, že by Saúdská Arábie šla dál, pokud Izrael nepodepíše mírovou smlouvu s Araby a nedá jistá práva palestinskému lidu,“ řekl.

O saúdsko-americkém spojenectví ale navzdory výše uvedeným trendům nepochybuje: „Myslím, že Saúdská Arábie zůstává silným spojencem USA. Mezi Bidenovou administrativou a MBS sice možná existují nějaké neshody, to ale nijak neohrožuje strategické partnerství obou států.“