Nová vlna připlouvajících migrantů testuje španělskou vstřícnost

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V britské veřejné debatě v posledních letech zdomácněl nekompromisní slogan „zastavte lodě“. Přísnou protiimigrační rétoriku přijala i tamní vláda v čele s premiérem Rishim Sunakem, která se nyní snaží urychleně protlačit zákon, který by jí umožnil deportovat rostoucí počet připlouvajících migrantů do daleké Rwandy.

Také v Itálii, která čelí mohutné migrační vlně, ovládly politickou debatu ostré protiimigrační výroky. Jejich autorkou je často sama premiérka Giorgia Meloniová, která vyhrála volby se slibem, že „zatočí“ s migrací, a v listopadu uzavřela dohodu s Albánií, která má zemi umožnit zbavit se části migrantů zachráněných ve Středozemním moři.

Španělsko je v tomto ohledu výjimkou. Počet migrantů, kteří se nelegálně vydávají do země, dosahuje vysokých čísel – v loňském roce se vyšplhal až na 56 852, což je o 83 % více než v roce 2022 –, vyostřená protiimigrační hesla ale tamní společenské ani politické debatě nekralují.

Podle odborníka na politický vývoj v zemích jižní Evropy Martina Mejstříka pro to existuje hned několik vysvětlení.

„Španělsku už několik let vládne levicový kabinet, jehož součástí jsou poměrně radikální levicoví politici, pro které je velmi důležitým tématem inkluzivita. Zároveň má zkušenost s frankismem, s autoritativním pravicovým režimem. Velká část společnosti je pořád levicově orientovaná, myšlenky radikálnější pravice byly až donedávna úplně tabu,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Z nedávného průzkumu vyplývá, že jen zhruba 2,5 % Španělů považuje migraci za největší problém, kterému země čelí. Za jeden ze tří nejpalčivějších problémů ho pak pokládá pouhých 12 % obyvatel země. Španěly mnohem víc straší nezaměstnanost či ekonomická krize.

Podle španělské novinářky Maríi Ramírezové vnímá velká část společnosti vysoké počty přistěhovalců pozitivně, protože je vidí jako vítaný zdroj ekonomického růstu, bez kterého se tamní stárnoucí populace do budoucna neobejde.

Porodnost v zemi, stejně jako v řadě dalších vyspělých ekonomik, dlouhodobě klesá a dosahuje nižších úrovní než úmrtnost. Díky imigraci, a to zejména z Kolumbie, Maroka a Venezuely, se ale španělská populace dále rozrůstá.

Imigranti dnes tvoří zhruba 18 % populace. Ještě výraznější je pak jejich podíl ve skupině lidí v aktivním věku. Podle španělského think-tanku Elcano Royal Institute připadá na každých 100 rodilých Španělů mezi 25 a 49 lety přibližně 38 stejně starých přistěhovalců.

O migraci jako o možném „léku“ na stárnoucí populaci se mluví i v Itálii, která čelí jedné z nejpalčivějších demografických krizí na světě. Premiérka Meloniová, která je zarytou odpůrkyní migrace, ale o takovém řešení nechce slyšet.

Přívětivý vztah Španělska k migraci může pramenit také z bohaté emigrační zkušenosti. Mnoho Španělů se v minulosti přestěhovalo do bohatších evropských zemí – poslední vlna mladých lidí zemi opustila po finanční krizi v roce 2008 –, a pro cestu za lepším životem tak mají pochopení. Podobně jako Irové, kteří v minulosti ostrov kvůli chudobě opouštěli po milionech a dodnes mají k přistěhovalcům velmi přívětivý přístup.

Ani Španělé ovšem nejsou vůči protiimigračním náladám, které prostoupily řadou západních společností, zcela imunní. Krajně pravicová strana Vox, která se ostře staví proti migraci, se těší v posledních letech rostoucí podpoře, připomíná Mejstřík.

„Mluví se až o 20 procentech lidí, kteří na toto slyší,“ dodává s tím, že moc strany Vox je však v současné době značně omezená, jelikož ani opoziční Lidová strana se do spolupráce s ní zrovna nehrne.

Počet migrantů, kteří se na chatrných loďkách vydávají vstříc španělským břehům, zejména pak Kanárským ostrovům, však v posledních měsících dramaticky roste a španělský vřelý vztah k migraci zřejmě čeká tvrdá zkouška.

Jen v lednu na Kanárské ostrovy dorazilo zhruba 7270 nelegálních migrantů ze západní Afriky. Oproti loňskému lednu je to zhruba třináctinásobek, vyplývá z dat, která zveřejnilo španělské ministerstvo vnitra (více zde). Za celý loňský rok na ostrovy doplulo dohromady 39 910 migrantů.

I španělská vláda se proto snaží sílící trend zvrátit. Premiér Pédro Sánchez vyrazil ve čtvrtek po boku předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové do západoafrické Mauritánie s cílem snížit počet připlouvajících migrantů (psali jsme zde). O spolupráci v minulosti jednal také se Senegalem.

Rostoucí příliv migrantů ovšem už teď stačil ve Španělsku vyvolat bouřlivé debaty. Někteří regionální politici se totiž ohradili proti kroku centrální vlády v Madridu, která se rozhodla pomoci zahlceným ostrovům a část uprchlíků ubytovat v zařízeních napříč Španělskem.

Ostré protiimigrační výroky přitom nezazněly jenom od strany Vox, která se podobnými názory netají, ale už také od středopravicové Lidové strany, která v červenci vyhrála volby, ovšem poté, co se jejich lídrovi nepodařilo získat důvěru poslanců, skončila v opozici.

„Nevíme, co udělají. Nevíme, jestli nám vezmou peněženky, vykradou auto nebo vyzkoušejí něco jiného, protože nemají co ztratit,“ uvedl v rozhovoru pro španělskou regionální stanici Salvador Escudero z Lidové strany, radní města Torrox, kam bylo posláno 240 migrantů. „Pokud na ně nedají visačku, jako se to dělá se zvířaty, nevím, jak budou schopni tato stvoření kontrolovat,“ dodal a od španělského ministra pro migraci Josého Luise Escrivy si vysloužil obvinění z xenofobie, upozornila agentura Anadolu.

Místopředseda regionu Kastilie a León z krajně pravicové strany Vox Juan García-Gallardo pak po návštěvě jednoho z hotelů, kde jsou migranti ubytováni, řekl, že místní obyvatelé, zejména pak ženy, se cítí ohroženi mladými uprchlickými muži. Navrch – jak má jeho partaj ve zvyku – vládu obvinil, že rozdmýchává „invazi“ migrantů.

Proti migraci se ovšem v poslední době začíná čím dál ostřeji vymezovat také katalánská separatistická strana Junts, kterou až donedávna zaměstnávalo výhradně téma nezávislosti regionu na Španělsku, upozorňuje Politico.

„Čím více budou v médiích obrázky z Kanárských ostrovů a Andalusie, které vyobrazují migranty a neutěšenou situaci, tím víc bude sílit rétorika lokálních politiků, kteří se chtějí zastávat místních a v jejich očích vypadat rozhodně. Samozřejmě toho budou využívat i pravicoví a radikálně pravicoví politici v Madridu, kteří budou říkat, že Sanchezova vláda proti tomu nic nedělá a mělo by se přitvrdit,“ myslí si Mejstřík.

Podle něj nelze vyloučit, že pokud bude migrační krize dál sílit, Španělsko si projde podobným přerodem jako Itálie.

Ta měla nejdřív díky své emigrační minulosti k přistěhovalcům taktéž pozitivní vztah a strany, které se vymezovaly proti migraci, se v zemi netěšily velké podpoře. Všechno se ale změnilo po arabském jaru a pádu Muammara Kaddáfího, kdy se začaly v médiích den co den objevovat snímky migrantů připlouvajících k italským břehům.

„Dnes je to země, kde dominuje diskurz o zpřísňování migračních pravidel, a současná premiérka tím u Italů sklízí poměrně velkou popularitu. Pokud to bude ve Španělsku tímto způsobem pokračovat delší dobu, dá se očekávat něco podobného,“ uzavírá Mejstřík.