Hlavní obsah

Smrtící erupci sopky zřejmě zavinil déšť. V budoucnu může být hůř

Foto: Profimedia.cz

Takhle to vypadalo v okolí sopky Semeru den po erupci 5. prosince.

Reklama

17. 12. 2021 6:55

Počet obětí erupce indonéské sopky Semeru už vystoupal na 48. Tamní vědci za příčinu katastrofy minulý týden označili déšť. Souvislost počasí a vulkanické činnosti přiblížil Seznam Zprávám Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV ČR.

Článek

Článek si také poslechněte v audioverzi.

Indonésané jsou na přírodní katastrofy zvyklí. Stát leží přímo na linii takzvaného Ohnivého kruhu, který se táhne kolem Tichého oceánu a častou aktivitu sopek i zemětřesení tam způsobuje tření litosférických desek a jejich následné tavení v hlubinách Země. To, co se stalo před necelými dvěma týdny na ostrově Jáva, má ale podle zprávy CNN odkazující se na místní vulkanology ještě dalšího viníka.

Erupci sopky Semeru podle nich způsobil částečný kolaps lávového dómu po dlouhém a intenzivním dešti.

„Představte si sopku, která má na vrcholu kráter a v něm je přívodní dráha, odkud přitéká magma. Občas se stane, že magma, které jde nahoru, má velmi vysokou viskozitu (skoro vůbec neteče) a z něj vzniká lávový dóm. Takové magma je zpravidla velmi bohaté na křemík a má v sobě spoustu krystalů. Vzniklý dóm tak funguje dalo by se říct jako špunt,“ vysvětlil vulkanolog Petr Brož klíčový pojem celého příběhu.

Odpověď na otázku, jak může zhroucení lávového dómu způsobit erupci, je jednoduchá. Je to jako když uvolníte špunt z natlakované lahve. „V přívodní dráze se může v čase magma různě měnit, pod lávový dóm se může dostat magma, které teče lépe, nebo se tam můžou hromadit sopečné plyny, což byl právě případ sopky Semeru,“ dodal Brož.

Z indonéské sopky se tak podle odborníka stalo něco jako velký papiňák. Po zřícení části dómu vlivem eroze způsobené silnými dešti začaly ze sopky unikat nahromaděné plyny a ty následně trhaly magma na sopečný prach a popel, který se vzápětí dostal do atmosféry v podobě pyroklastických mračen.

„To je pro člověka extrémně nebezpečné, jde o směs plynů a sopečného materiálu o teplotě několika stovek stupňů. Pyroklastická mračna často mají větší hustotu než okolní atmosféra, takže jsou schopny se roztékat krajinou po svahu sopky, čímž nabírají rychlost a poté jsou i rychlejší než třeba automobil, takže se před nimi dá velmi těžko uniknout,“ řekl Brož s dodatkem, že jde přesně o ten obrovský mrak, jehož záběry se začaly hned po erupci šířit po sociálních sítích a který zapříčinil i tak vysoký počet úmrtí.

Foto: Profimedia.cz

Fotografie vystřižená z videa pořízeného na místě bezprostředně po erupci ukazuje pyroklastické mračno valící se na obydlenou oblast.

Kolaps lávového dómu ve většině případů podle Brože nejčastěji způsobuje samotný tlak sopečných plynů či magmatu z přívodní dráhy či zemětřesení. Jak se ale ukázalo v Indonésii, déšť tento proces může urychlit. „V tomto konkrétním případě se odhaduje, že částečné zřícení dómu způsobila vodní eroze, kdy voda buď odemlela nebo jinak narušila jeho část. A tohle se samozřejmě těžko předpovídá,“ řekl Brož s tím, že vědci konkrétní předpovědi eroze prostě nejsou schopni.

Indonéský geolog Eko Budi Lelono pracující pro vládu řekl, že odborníky k názoru, že erupci způsobil déšť, přivedly fotografie stavu lávového dómu před erupcí a po ní. „Viděli jsme na nich, že velká masa dómu ten den po silném dešti zmizela,“ cituje ho americká televize.

Podle Brože je něco takového dobře možné. „Při erupci se nemusí vždy rozletět celý vrcholek sopky a nestalo se tak ani při erupci Semeru, protože ta byla – ač si vyžádala hodně obětí – poměrně malá,“ vysvětlil odborník. V takovém případě podle něj z fotek po erupci může jít skutečně dobře poznat, kde došlo k původnímu zřícení dómu a vyvodit z toho příčinu.

Vychrlení pyroklastických mračen v důsledku zřícení lávového dómů je podle Brože běžné. Přesně tento jev se stal osudným například už slavnému manželskému páru vulkanologů Krafftových, když je společně s celým týmem a novináři mračno pohltilo na japonské sopce Unzen v roce 1991.

Co se ale týká proměny sopečné činnosti v důsledku deště, moc případů známých není. Brož vypíchl studii publikovanou v časopise Nature popisující příčiny erupce havajské sopky Kilauea v roce 2018.

„Ta ukázala, že když dojde k intenzivnímu dešti, skutečně to může ovlivnit sopečnou činnost nejen nehluboko pod povrchem, kde se může v důsledku kontaktu vody s lávou či magmatem vytvořit pára a trhat horninu, ale i hlouběji, a to zvýšením tlaku v pórech horniny, která je pak zranitelnější k prasknutí s přispěním tlaku od magmatu, které je několik kilometrů hluboko,“ řekl vědec.

Podle CNN z tohoto staršího případu a nyní erupce sopky Semeru někteří odborníci odvozují závěr, že v budoucnu bude pravděpodobně docházet k častějším erupcím způsobeným extrémním počasím v důsledku klimatické změny.

„Ta linka na globální změnu se nabízí a je logická. Klimatická změna dle řady modelů bude způsobovat intenzivnější srážky na mnoha místech ve světě. Tedy za kratší čas spadne na krajinu více vody. Spousta vody má pak možnost výrazně erodovat krajinu, a tím způsobovat sesuvy, a to nejenom lávových dómů,“ uzavřel vědec.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované