Hlavní obsah

Cítíme ruskou hrozbu. Expert říká, proč se Poláci dál obětují pro Ukrajince

Foto: Profimedia.cz

Příjezd válečných uprchlíků z Polska zpět do Kyjeva. Asi milion a půl uprchlíků v Polsku dál zůstává.

Reklama

23. 5. 6:37

„Společenské vypětí v Polsku trvá a ke kolapsu kvůli migrační vlně nedošlo. Pořád ale nemáme systémové řešení.“ V rozhovoru pro Seznam Zprávy to říká profesor z Varšavské univerzity Paweł Kaczmarczyk.

Článek

Ukrajinsko-polskou hranici od začátku ruské invaze překročilo více než 3,5 milionu lidí. Zhruba 1,5 milionu válečných uprchlíků v Polsku zůstává i bezmála tři měsíce po vypuknutí války, odhaduje Paweł Kaczmarczyk, který na Varšavské univerzitě vede Centrum pro výzkum migrace.

Výzvy, které bezprecedentní uprchlická vlna směřující do Polska (a přes Polsko) znamená, pojmenoval Kaczmarczyk pro Seznam Zprávy už v polovině března. Teď hodnotí, jak se situace změnila, a jestli zůstává polská společnost i nadále s Ukrajinci solidární.

Poradilo si Polsko s migrační vlnou přicházející z válkou zasažené Ukrajiny?

Asi bych nepoužil výraz „poradilo si“, ale spíše „zatím zvládá“, protože to stále probíhá. Zatím nedošlo k žádnému kolapsu. Ukazuje se, že díky úsilí Poláků i Ukrajinců, kteří byli v Polsku už dříve, díky úsilí nevládních organizací a místních samospráv, které jsou nějak v různých oblastech podporované státem, si s tou situací dokážeme poradit. Mám ale neustálý dojem, že se to všechno děje na zásadě přechodnosti.

Přesvědčení o této přechodnosti, dočasnosti, se týká Ukrajinců, kteří doufají, že se budou moci vrátit do svých domovů. Týká se i Poláků, již jsou sice přesvědčeni, že dokážou v naprosto výjimečné míře podat pomocnou ruku, ale zároveň doufají, že je to dočasné.

Proto neříkám, že jsme si už poradili, ale že situaci ještě stále zvládáme, protože se její trvání prodlužuje. Nedá se říct, že by byla dostupná jednoduchá cesta k východisku a řešení v rámci týdnů nebo dokonce měsíců.

Paweł Kaczmarczyk

Paweł Kaczmarczyk je profesorem na Fakultě ekonomických věd Varšavské univerzity. Od roku 2016 tam vede Centrum pro výzkum migrace. S centrem je profesor spojený už od roku 1997, kdy se podílel na přelomovém etnografickém výzkumu v polských regionech.

V současnosti se zabývá ekonomií migrace, příčinami a důsledky mezinárodní migrace za prací, vztahy mezi mobilitou a trhem práce a otázkami migrační politiky. V minulosti byl členem poradního orgánu premiéra.

Foto: Archiv PK

Profesor Paweł Kaczmarczyk.

Práci už si našlo přes 120 tisíc uprchlíků

Mluvili jsme spolu v polovině března. Tehdy jste říkal, že je základem polské pomoci uprchlíkům práce dobrovolníků a celospolečenské vzepětí, naopak že role státu je velmi upozaděna. Co se na tom během dvou měsíců změnilo?

Samozřejmě, že částečně se to změnilo. Část lidí dostává pomoc od státu, například lidé, kteří uprchlíkům poskytli útočiště. Je tu podpora od mezinárodních organizací, Ukrajinci se registrují a dostávají podporu například od Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Schválil se zákon, který usnadňuje zaměstnávání Ukrajinců v Polsku. Díky tomu si našlo práci už více než 120 tisíc lidí. Pomalé a nedostatečné změny ale přicházejí v klíčových oblastech, jako je trh s byty, vzdělávání a zdravotnictví.

Jaká je teď nálada v polské společnosti? Udrželo se to společenské vypětí a nasazení?

Mnoho se nezměnilo, pomoc se dál poskytuje ve velkém. Oproti březnu, kdy jsme spolu hovořili, nevidím nějakou dramatickou změnu nálad.

Týká se to i politiky? V Česku už téma pomoci uprchlíkům využívají některé nacionalistické a populistické strany, navíc v kontextu rychlého zdražování, stoupajících nákladů a určité únavy nebo počínající apatie části společnosti vůči válce.

Před pár dny se objevil případ, kdy jedna organizace spojená s pravicí (ultrakonzervativní spolek Ordo Iuris, pozn. red.) zkoušela podněcovat nálady kvůli incidentu, který se stal v centru Varšavy. (Šlo o zabití muže v ulici Nowy Świat, kterého napadla skupina zřejmě opilých mužů, pozn. red.)

Organizace naznačovala, že by to mohlo mít spojitost s imigrací z Ukrajiny. Ukázalo se, že je to úplný výmysl a jedinou „ukrajinskou stopou“ byly záběry, které přepadení zachytily, natočil je občan Ukrajiny. (K věci se o víkendu vyjádřil polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro. Všechny informace podle něj naznačují, že pachateli nebyli cizinci, pozn. red.)

Organizace Ordo Iuris na sebe upozornila i databází potratů:

Mluvím o tom z toho důvodu, že Ordo Iuris ihned čelilo velmi rozhodné kritice ze strany levice i pravice. V tuhle chvíli se zdá, že přinejmenším ta největší politická uskupení v Polsku téma migrace z Ukrajiny nezkouší politiky využít. Těžko ale předvídat, jestli to tak zůstane.

K těm hlavním neřadím Konfederaci (krajně pravicová opoziční parlamentní strana, pozn. red.), která se do debaty o migraci zapojuje. Ale nepovažuji ji za klíčovou pro polskou politiku.

„Jsme ochotní ještě k mnoha obětem“

Čili „únava z války“ v Polsku buď není, nebo není tak viditelná?

Není viditelná. Velký význam v tom má velké přesvědčení o tom, že válka na Ukrajině může mít politické a vojenské důsledky pro Polsko. Proto jsme ochotní ještě k opravdu mnoha obětem.

To ale nemění nic na tom, že sedíme na tikající bombě. Nedočkali jsme se dobré ani promyšlené vládní komunikační strategie o celé situaci – jak si s ní poradit, co je v plánu, jak se bude financovat, kolik peněz bude z evropských prostředků. Tohle stále nemáme. To je ale zásadní, protože díky absenci téhle strategie věnujeme část veřejné debaty krajní pravici.

Kolik uprchlíků se od začátku války do Polska dostalo a kolik jich v zemi zůstalo?

Z dat, která máme k dispozici, víme, že do Polska přijelo z Ukrajiny 3,5 milionu lidí. V Polsku podle odhadů zůstalo 1,5 milionu lidí, zbytek se buď vrátil na Ukrajinu, nebo pokračoval do jiných evropských zemí.

Bydlí dal uprchlíci v domech a bytech Poláků, nebo se situace s ubytováním od března změnila?

Pořád je to takto, ale nemáme k tomuto tématu dobrá data. Zdá se, že stále bydlí hlavně v soukromých domácnostech Ukrajinců nebo Poláků. Výrazně ale ubylo přechodných a registračních center u nádraží, letišť a podobně.

Zvětšují se také skupiny ukrajinských uprchlíků, kterým se podařilo sehnat pronájem. Šanci na financování vlastního bydlení zvyšuje to, co už jsem zmínil, tedy že 120 tisíc lidí už si v Polsku sehnalo zaměstnání.

Situace na trhu s bydlením je ale velmi obtížná, protože byty už nebyly ani před válkou. Najít si teď přijatelné bydlení, to hraničí bezmála se zázrakem. Uprchlíci navíc zůstávají hlavně ve velkých městech nebo na východě země blíž ukrajinské hranici.

Jak se s náporem nových žáků a studentů vyrovnává polské školství?

Těžko říct, protože nemáme komplexní data. Víme, že ve Varšavě je teď mezi 150 a 170 tisíci ukrajinských děti, ale ve školském systému je registrovaných 30 tisíc dětí. Je to velmi málo, ale je důležité říct, že ne všechny děti jsou už ve školním věku a že část ukrajinských rodičů vyčkává na začátek dalšího školního roku. Dostupná je také distanční online výuka z Ukrajiny, která se týká žáků i studentů.

V březnu jste zmínil, že Ukrajinci paradoxně mohou pomoci polskému zdravotnictví, které se potýká s velkým nedostatkem personálu. Potvrdilo se to?

Řeší se, aby byl přístup k polskému zdravotnictví pro kvalifikované Ukrajince teoreticky snazší, ale těžko to teď vyhodnocovat – nemáme k tomu bohužel data. Nevíme, kolik kvalifikovaných lékařů nebo zdravotnického personálu z Ukrajiny už se zapojilo do polského zdravotnictví.

Komplexní integrační strategie chybí

Fungují v zemi jazykové kurzy? Na začátku války jsem četl o velkém zájmu Ukrajinců naučit se polsky, a naopak i Poláků naučit se ukrajinsky.

Tady vše záleží na aktivitě samospráv a roli hrají i nevládní organizace. Nemá to ale masový charakter. Objevily se první průzkumy svědčící o tom, že se lidé z Ukrajiny chtějí učit polsky. Já ale nevidím systémové řešení, které by umožnilo aktivizaci velkého počtu učitelů polštiny jako cizího jazyka. Já jsem v obtížné situaci, protože i když od našeho březnového rozhovoru uplynulo už docela dost času, moc nových věcí jsme se ještě nedozvěděli.

Tehdy jste mluvil o tom, že v Polsku chybí komplexní politika integrace cizinců už několik let. Změnilo se na tom něco? Objevily se konkrétní plány nebo nápady?

Neobjevily se signály, že by se chystalo nějaké komplexní řešení. Objevují se namátková řešení. Například se objevila finanční podpora pro lidi poskytující pomoc. Ukrajinci, kteří získali PESEL (polská obdoba rodného čísla, pozn. red.), mohou dostávat přídavky na děti v Polsku. Jsou tu nějaké kroky ve školách a tak dál.

V pondělí se objevil návrh zákona o vzniku databáze, která by spojovala zaměstnavatele se zájemci o práci. Z mojí perspektivy to ale pořád nejsou řešení, která by se dala označit za systémová.

Polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost měla v minulosti velmi negativní postoj k migraci, což se ovšem s válkou na Ukrajině změnilo. Jiná situace ale panuje na hranici Polska a Běloruska, kde se na polské straně staví hraniční bariéra. Jak vláda vysvětluje ten rozdílný přístup?

Tady se nic nezměnilo. Argumentace je taková, že situace na hranicích Polska a Běloruska je uměle vytvořená režimem Alexandra Lukašenka a je to řízená migrace, ne přirozená. Naopak migrace z Ukrajiny je ta skutečná migrace uprchlíků.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované