Hlavní obsah

Válka s Ruskem udělala z tajných informací špionů veřejnou zbraň

Foto: Corona Borealis Studio, Shutterstock.com

Zveřejněné informace tajných služeb přispěly k tomu, že se z války na Ukrajině stal jeden z nejlépe zdokumentovaných konfliktů, řekla pro SZ Daniela Richterová z londýnské King's College.

Reklama

16. 5. 5:00

Přestalo platit, že informace zpravodajských služeb je určená pro velmi úzký okruh lidí. USA a Británie se jejich cíleným zveřejňováním snaží oslabit ruskou agresi.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když Spojené státy a jejich spojenci v roce 2003 vytáhli do války proti iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi, zdůvodnily to informacemi od zpravodajských služeb, že Irák může použít biologické nebo chemické zbraně, že se snaží vyvinout jadernou bombu a že podporuje teroristickou organizaci al-Káida. Varovné zprávy s tímto obsahem se objevovaly na veřejnosti už dlouhé měsíce před invazí.

Po dobytí Bagdádu se nicméně ukázalo, že informace o zbraních hromadného ničení nebyly podložené. Nepotvrdila se ani úzká vazba Husajna na teroristy, kteří spáchali atentáty z 11. září 2001.

Z pozdějšího vyšetřování vyplynulo, že falešné zdůvodnění útoku na Irák nezavinila ani tak špatná práce zpravodajských služeb jako spíš způsob, jak s původně tajnými informacemi nakládali horliví vládní politici v čele s tehdejším prezidentem Georgem W. Bushem. Pověst rozvědčíků však zůstala nadlouho pošramocená.

Oslabení snah ospravedlnit válku

K řízenému úniku zpravodajských informací se od té doby na Západě přistupovalo jen s velkou opatrností a výjimečně. Zlom nastal až s loňským vyostřením napětí mezi Ukrajinou a Ruskem.

Americké a britské zpravodajské služby nechaly ještě před začátkem války zveřejnit některá ze svých přísně střežených tajemství. Ve snaze zvrátit válečné plány prezidenta Vladimira Putina poskytly médiím údaje o hromadících se vojenských silách u hranic s Ukrajinou.

Invazi se tím sice zabránit nepodařilo, zveřejnění informací získaných i špionáží však oslabilo možnosti Ruska, jimiž může válku „ospravedlnit“.

Nezůstalo přitom jen u prozrazení ruských útočných plánů. Po zahájení agrese následovaly další zprávy ze zpravodajských zdrojů, například že Putin nedostává reálné informace o vývoji války nebo o riziku použití chemických zbraní ze strany Ruska. Minulý týden pak vyšlo najevo, že informace od amerických tajných služeb pomohly Ukrajincům k zabití některých z údajně až dvanácti ruských generálů, kteří během invaze zemřeli.

Samostatnou kapitolou jsou pak zprávy britského ministerstva obrany na sociálních sítích. V tmavě modrém rámečku se každý den objevuje stručné hodnocení ruského postupu, které se otevřeně hlásí ke zpravodajským informacím. Ze stejných zdrojů se aktualizují také mapky se zobrazením ukrajinsko-ruské fronty.

Z pohledu zpravodajců je zveřejňování získaných poznatků krok, který logiku práce tajných služeb zdánlivě převrací naruby. Jejich činnost je založená na opatrném nakládání s důvěrnými informacemi v úzkém okruhu lidí.

„Způsob, jakým se nakládalo se zpravodajskými informacemi a analýzami před válkou na Ukrajině i nyní během konfliktu, je bezprecedentní. Dá se říci, že díky informacím, které zveřejňuje americká nebo britská vláda, v kombinaci s informacemi, které veřejnost sdílí přes sociální média nebo firmy přes soukromé satelity, se válka na Ukrajině stala jedním z nejlépe zdokumentovaných konfliktů v novodobé historii,“ uvedla pro Seznam Zprávy Daniela Richterová, která přednáší o zpravodajských službách a terorismu na londýnské King's College.

Zveřejňování původně tajných informací během války na Ukrajině schvalují i lidé, kteří prošli „tradičnější“ školou špionáže.

„Myslím si, že je to namístě. Směrem k Rusku se tím říká: ‚Mnoho toho o vás víme, známe vaši sílu a vaše limity.‘ Protivník se tímto způsobem obnaží, určitě mu to nepřidá na bojové morálce,“ řekl pro Seznam Zprávy František Bublan, bývalý ředitel české civilní rozvědky (ÚZSI) a někdejší ministr vnitra za ČSSD.

Důležité je, že na rozdíl od chaotického a selektivního přístupu jako před válkou v Iráku je nynější zveřejňování tajných informací pečlivě organizované. „Byly zavedeny nové postupy, aby se zajistilo, že tajné informace projdou přísným hodnoticím procesem, k čemu mohou být použity,“ popsala v analýze stanice BBC.

Nevěřící Evropané

Jak došlo k tomu, že se Američané a Britové rozhodli vyjít na světlo s poznatky, které získali prostřednictvím špionáže, už celkem podrobně popsala zahraniční média.

První známky o chystané ruské agresi se objevily zhruba před rokem. Ze satelitních snímků bylo patrné shromažďování ruských jednotek poblíž Ukrajiny. Skutečné záměry Moskvy ale zpravodajci tehdy hodnotili ještě opatrně.

To se změnilo v polovině roku 2021. „Od léta jsme sledovali malou skupinu vysoce postavených lidí, kteří plánovali úplnou vojenskou invazi do celé země,“ citovala BBC nejmenovaného zpravodajce.

Ze shromážděných informací si rozvědčíci udělali závěr, že Vladimir Putin chce vrátit Ukrajinu zpět do ruské sféry vlivu s použitím síly a je přesvědčen, že k naplnění tohoto cíle má jen omezený čas.

Loni na podzim se Washington rozhodl, že musí se získanými poznatky něco udělat. Na začátku listopadu se ředitel zpravodajské služby CIA William Burns vydal do Moskvy, aby varoval, že Američané o plánech Kremlu vědí. Jeho cesta přitom nezůstala utajena.

Dalším krokem bylo zveřejnění části zjištěných informací. Byli povoláni odborníci na hodnocení rizik při odtajňování citlivých údajů, aby zjistili, co lze sdílet.

Začátkem prosince se v listu Washington Post objevily podrobnosti o ruských plánech na invazi o síle 175 tisíc vojáků.

Zejména v západní Evropě mnozí politici i zpravodajští důstojníci dlouho nevěřili, že by se Putin skutečně odhodlal k útoku. Bránili se představě, že v 21. století by mohla v Evropě vypuknout rozsáhlá pozemní válka.

Agentura AP připomněla, že Německo v rámci NATO původně zablokovalo použití systému na pomoc Ukrajině, díky kterému mohla získat vojenské vybavení. Francie a Německo také původně bránily včasnému spuštění systému krizového plánování. Mezi skeptiky patřil například šéf francouzské vojenské rozvědky Éric Vidaud, který byl nakonec za podceňování plánů Moskvy koncem března odvolán z funkce.

Od konce roku začínalo být čím dál jasnější, že se Rusko skutečně chystá k útoku. V lednu vydalo britské ministerstvo zahraničí prohlášení, že Putin chce na Ukrajině zavést promoskevský režim. Zveřejnění analýzy zpravodajských služeb zdůvodnilo „mimořádnými okolnostmi“. Média také poukázala na incidenty, které měly posloužit Moskvě jako záminka k válce.

Odtajnění těchto informací Putina od útoku sice neodradilo, podle odborníků ale splnilo jiný účel.

„Pravděpodobným primárním cílem zveřejnění těchto informací bylo odradit Kreml od invaze na Ukrajinu. Dnes už víme, že tento cíl se nepodařil. Dá se ale říci, že zveřejnění těchto a jiných citlivých zpravodajských informací mělo sekundární efekt – pomohlo sjednotit protiputinovskou koalici států a zaktivizovat nebo upevnit veřejné mínění ve prospěch Ukrajiny,“ uvedla Richterová z King's College.

Více cílů podle ní sledují i zprávy, které americké nebo britské úřady zveřejňují takřka denně. Například ten, že válečné zločiny, které páchají ruští vojáci, nezůstanou utajené.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované