Článek
Zdánlivá rovnováha ve válce na Ukrajině z posledních týdnů nemusí vydržet dlouho. Pomalý a vytrvalý tlak ruských sil na několika úsecích neustále posouvá frontovou linii.
I proto se v tomto vydání Zpráv z bojiště kromě popisu dění na frontě i ve vzduchu budeme věnovat analýze, kterou zveřejnil bývalý vrchní velitel ukrajinských sil Valerij Zalužnyj, toho času ukrajinský velvyslanec ve Velké Británii. Jeho text popisuje bojiště, které se za poslední rok proměnilo k nepoznání, a nabízí vizi, jak může Ukrajina v této nové, technologiemi ovládané válce obstát.
Ukrajinská letecká taktika se skutečně vyplácí
Začněme ovšem ve vzdušném prostoru nad bojištěm, kde se odehrává ukrajinský pokus změnit zásadně cenu války pro Kreml: pokračující kampaň proti ruským ropným rafinériím.
V posledních týdnech panoval ve vzdušné válce relativní klid. Intenzita rozsáhlých ruských úderů byla znatelně nižší než na přelomu srpna a září a k poslednímu velkému útoku s řádově stovky kusů munice vypálených během jediné noci došlo 20. září.
Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že ruské velení šetří munici, především řízené střely a drony, na začátek chladnějšího období. Tehdy budou údery na ukrajinskou energetickou infrastrukturu citelnější.
Naopak Ukrajina ve své kampani proti ruskému ropnému průmyslu pokračovala. Poslední známý útok se odehrál v noci z 25. na 26. září a cílil na Afipskou rafinerii v Krasnodarském kraji.
Po týdnech soustavných úderů a stále viditelnějších problémech s nedostatkem paliv v některých ruských regionech se zdá, že ruská protivzdušná obrana skutečně nemá dostatek prostředků k ochraně rozsáhlého území a všech klíčových průmyslových i vojenských cílů zároveň.
Škody na rafinériích začínají být natolik významné, že jejich obrana bude pro Kreml stále důležitější. Průběh této kampaně tak představuje jednu z největších ukrajinských nadějí, jak protivníkovi zasadit skutečně bolestivou ránu v situaci, kdy se pozemní boje pro obránce nevyvíjejí příznivě.
Potíže u Kupjansku a posily mířící do Pokrovsku
Popis vývoje bojů na frontě začneme jako obvykle od severu. V Sumské oblasti se ukrajinské síly snaží zmenšovat území, které ruská armáda obsadila při svých dřívějších vpádech. Mají určité úspěchy, nejde však o hlavní bojiště a ani jedna ze stran zde nenasazuje významnější počty vojáků.
Mnohem vážnější je situace u Kupjansku. Zde se ruským jednotkám podařilo postoupit hlouběji do samotného města, přičemž nové záběry potvrzují jejich přítomnost v blízkosti místní nemocnice. Invazní síly zároveň částečně obklíčily obec Kindrašivka a postupují i východně od města, čímž ohrožují další klíčové ukrajinské pozice.
Podívejte se, jak vypadá ukrajinská posádka na Hadím ostrově, jednom z ikonických míst války.
Těžiště bojů a hlavní „mlýnek na maso“ se ovšem nachází jižněji, v pokrovském směru. V oblasti, kde se ruským silám v minulých týdnech podařil nebezpečný průnik k městu Dobropillja, panuje značná nejistota.
Obě strany sem podle všeho přesunuly další posily, včetně jednotek ruské námořní pěchoty, a boje jsou mimořádně intenzivní.
Přesné změny v terénu je obtížné mapovat, jisté ovšem je, že ruský výběžek se Ukrajincům zlikvidovat nepodařilo. Pokračují zde těžké opotřebovávací boje, ve kterých ruské velení zjevně sází na to, že jeho armáda dokáže déle snášet vysoké ztráty.
Znepokojivý je pro Kyjev i vývoj v jižní části Doněcké oblasti a na Záporoží. Zde ruské síly, opět převážně díky taktice infiltrace malých pěších skupin, pomalu postupovaly na několika místech.
K obzvláště nebezpečnému vývoji došlo u obce Ivanivka. Ruským vojákům se tam podařilo překročit řeku Vovču a proniknout za část obranné linie, která je někdy označována jako „nová donbaská linie“. Dodejme ovšem, že terén kolem řeky Vovča je pro obránce obecně nepříznivý a je dosti pravděpodobné, že se za ni postupně stáhnou na větším úseku fronty.
Přibližný stav ukrajinské fronty k 26. září 2025
Jak vyplývá z našeho popisu, situace na frontě je stále podobná jako v minulých týdnech a měsících: ukrajinské síly jsou stále prakticky po celé frontě v defenzívě – a co je z jejich pohledu horší – ruský postup se na řadě míst nedaří zcela zastavit. Fronta není tedy zcela statická a invazní síly pomalu ukrajují z ukrajinského území.
Odpověď na otázku, jak z této situace ven, tento týden nabídl muž z nejpovolanějších: bývalý vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj. V obsáhlé eseji pro ukrajinský server Džerkalo tyžňja navázal na svůj téměř dva roky starý text (plná verze zde v PDF), ve kterém tehdy poprvé otevřeně promluvil o „patové situaci“ na bojišti.
Jeho nová analýza je ovšem výrazně temnější. Podle Zalužného se totiž patová situace od roku 2023 nezměnila, změnila se v cosi nového a ještě nebezpečnějšího.
Vítejte na „průhledném bojišti“
Hlavním hybatelem této proměny jsou podle Zalužného drony. Ty nejsou na bojišti vůbec novinkou, ale v posledním roce se situace v tomto ohledu dramaticky změnila: dronů přibylo a obrana proti nim se stala ještě obtížnější kvůli nástupu „nerušitelných“ dronů (tedy těch řízených po optických kabelech).
Masivní nasazení dronů oběma stranami vedlo k tomu, že se bojiště stalo prakticky dokonale „průhledným“.
Neustálý dohled tisíců dronů a senzorů v podstatě znemožnil jakýkoliv skrytý manévr a zcela vyloučil moment překvapení. Jakákoliv větší koncentrace vojáků či techniky, a to i v obraně, je dnes podle generála nemyslitelná a vede k téměř okamžitému zničení.
Zalužnyj také opakuje z jiných zdrojů známé tvrzení, že drony dnes způsobují téměř 80 procent všech ztrát na životech i technice. Tato skutečnost podle něj do velké míry neutralizovala tradiční ochranné prvky, na které se armády po dekády spoléhaly – od polních opevnění přes pancíř vozidel až po osobní neprůstřelné vesty.
S tím souvisí i další fatální změna: konec bezpečného týlu. „Smrtelná zóna“, tedy oblast, kde vojákům hrozí bezprostřední nebezpečí, se rozšířila na více než 20 kilometrů do hloubky. To, co ještě nedávno platilo za relativně bezpečné zázemí, je dnes pod neustálou palebnou kontrolou nepřítele. Každý neopatrný pohyb či rádiový signál může spustit okamžitou a smrtící reakci.
V praxi tak dnes podle něj delší pobyt na frontě vede ke smrti, zranění či psychickému zhroucení – bojiště je dnes pro vojáky prostě příliš nebezpečné.
Zatímco ukrajinská armáda se s novým vývojem stále vyrovnává, Rusko podle Zalužného nezůstalo stát. Naopak, právě ono je dnes podle něj hnacím motorem taktických inovací a aktivně hledá cesty, jak z tohoto patu profitovat.
Receptem jsou už v našem seriálu mnohokrát zmiňované neustálé útoky velmi malých pěších skupin, které se snaží pronikat mezerami v roztříštěné ukrajinské obraně.
Smysl těchto akcí však není primárně v dosažení velkého průlomu. Zalužnyj cituje jednoho ze zajatců, podle kterého osm z devíti takových útoků skončí naprostým neúspěchem a smrtí útočníků.
Skutečná logika této taktiky je mnohem zákeřnější. Každý, byť neúspěšný útok, plní několik cílů: odhaluje ukrajinské pozice, palebná postavení a pozorovací body; nutí obránce spotřebovávat cennou a často omezenou munici a zdravotnický materiál; a především vyčerpává vojáky na pozicích fyzicky i morálně.
Je to strategie opotřebení dovedená do extrému.
Rusko, vědomo si své převahy v lidských zdrojích, doslova „pohřbívá“ ukrajinské obránce pod neustálým proudem těl vlastních vojáků. Dříve či později tlak dosáhne bodu, kdy vyčerpaní obránci, často s přerušenou logistikou, musí pozici opustit. Fronta se takto sice posouvá jen o metry či stovky metrů, ale z pohledu Kremlu je důležité, že „správným“ směrem.
Asymetrická válka jako Zalužného řešení
Jaká má být ukrajinská odpověď? Zalužnyj tvrdí, že Ukrajina nemůže a nesmí přistoupit na symetrickou opotřebovávací válku, ve které by se snažila konkurovat Rusku v počtu vojáků. Její cesta musí být asymetrická.
Základem Zalužného úvah je nejprve střízlivé přehodnocení cílů. Zatímco dříve se hovořilo o vojenském obnovení hranic z roku 1991, tedy včetně Krymu, jeho nová definice je výrazně pragmatičtější. Vítězství pro Ukrajinu dnes podle něj znamená „odepřít Rusku schopnost diktovat si podmínky prostřednictvím války“. To je, jak dodává, holé minimum pro přežití státu.
Cesta k tomuto cíli nevede přes další mobilizaci stovek tisíc mužů do podmínek, které generál popisuje jako téměř neslučitelné s přežitím. Vede přes technologie. „Robotická armáda“ – tedy úplné nahrazení vojáků stroji – je podle něj nedosažitelná.
Za jediné východisko považuje vynalézt a masově nasadit systémy, které dokážou ochránit životy vojáků a neutralizovat hlavní ruskou výhodu – ochotu akceptovat obrovské ztráty. Proti ruské mase lidí musí Ukrajina postavit technologickou převahu.
Zalužnyj předkládá komplexní pětibodový plán, který je v podstatě návrhem na celonárodní, státem řízenou technologickou transformaci. Ta by se měla zaměřit na vývoj a nasazení pokročilých obranných systémů, především autonomních a robotických.
Plán zahrnuje vytvoření specializované státní strategie podobné té pro jadernou energetiku, zajištění dostatku IT specialistů i z řad vojáků, vyřešení kritické závislosti na dodávkách mikročipů a budování mezinárodních partnerství skrze export vlastních obranných technologií.
Konečným cílem této strategie je převzít technologickou iniciativu. Donutit Rusko, aby muselo neustále reagovat na ukrajinské inovace, a nikoliv naopak. Tím by se podle Zalužného stal konflikt pro Kreml postupně „operačně bezvýznamným“, protože by jeho opotřebovávací model přestal fungovat.
Mezi vizí a tvrdou realitou
Při pohledu na Zalužného text je zřejmé, o jak velký myšlenkový posun se od roku 2023 jedná. Jeho tehdejší volání po prolomení patové situace se změnilo v urgentní hledání cesty k udržení ukrajinské celistvosti. Prioritou už není rychlý manévrový průlom, ale ochrana života vojáka na frontě. Místo požadavků na konkrétní typy zbraní nyní navrhuje vybudování celého národního inovačního ekosystému.
Jeho diagnóza současného bojiště je přitom velmi přesná a shoduje se s řadou jiných zpráv a analýz přímo z fronty. Navrhovaná léčba je však extrémně náročná. Plná technologická transformace, jakou Zalužnyj popisuje, je monumentálním úkolem i pro bohaté země v době míru, natož pro stát vyčerpaný více než třemi lety totální války.
Otázkou je i čas. Generálova vize předpokládá, že Ukrajina bude mít dostatek personálu, který udrží obranné linie, zatímco se bude technologická revoluce teprve rozbíhat. Ukrajina se však potýká s hlubokou krizí mobilizace a doplňování jednotek. Bez vyřešení tohoto zásadního politického a společenského problému zůstane i ten nejlepší technologický plán jen teorií.
