Hlavní obsah

Výzva: „Zatím se nestřílí na potkání.“ Český aktivista pomáhá v Africe lovit pytláky slonů

Výzva: Není těžké dostat se mezi překupníky slonoviny, říká Arthur F. Sniegon. (Video: Tereza Willoughby, Seznam.cz)

Ve třiadvaceti letech vyrazil z Třince do Afriky zachraňovat ohrožené slony. Denně jich tam totiž pytláci zastřelí kolem stovky. Teď dobrodruh Arthur F. Sniegon žije v Kongu a řídí mezinárodní projekt na ochranu zvířat Save Elephants.

Článek

„Několik let působím v rovníkové Africe a věnuji se ochraně zvířat, hlavně slonů. Přinášíme konkrétní finanční a lidskou pomoc a také předáváme zkušenosti obyvatelům Afriky,“ vyjmenovává svoje aktivity Arthur F. Sniegon. „Podpořili jsme dva projekty výcviku psů, kteří vyhledávají slonovinu a stopují pytláky. V Čadu se zase snažíme ukázat vesničanům, jak ochránit před slony jejich políčka pomocí včel,“ dodává.

Během natáčení nám ukázal několik videí, kde se mu podařilo pomocí fotopasti zachytit chování slonů. Monitorování dění patří k jeho práci. „Ze záběrů můžeme vyčíst chování slonů ve vztahu k lidem. Vidíme také případná zranění slonů. Pomáhá to detekovat zvířata i přítomnost pytláků,“ vysvětluje.

Nepřítelem slonů je v 99 % člověk: „Nejen Afričané, ale hlavně ti, kteří kvůli nefunkčním státům umožňují nelegální obchod. A také obyvatelé z Asie, kde je největší poptávka po slonovině.“

Být volavkou pro překupníky

Díl viny vidí i na straně Evropy, která Afriku ve své koloniální minulosti využívala jako zdroj bohatství a vlivu. Místní podle Sniegona do pytláctví často tlačí poměry, ve kterých žijí. Stává se, že mezi příbuznými z jedné vesnice jsou překupníci slonoviny i ochránci slonů. „Mám rozporuplné pocity, když jdeme do utajeného vyšetřování, protože ten systém nastavili jiní lidé, kteří potrestáni nebudou,“ dodává.

Jedna z jeho aktivit je dělat volavku pro překupníky, kteří ho potom dovedou ke skupinám pytláků. „V případě prozrazení se překupníci vypaří, zatím k vraždám jako ve východní Asii nebo Brazílii nedošlo,“ vypráví o riziku, které ho čeká, když je v první linii obchodu se slonovinou. Zmiňuje i případy, kdy k fyzickým střetům došlo, říká ale, že ozbrojený není.

Nebezpečí potkává také v pralese, kudy chodí se správci parků: „Taková gorila vypadá nebezpečně, ale jen chrání své teritorium. Naopak buvoli umí být zlí a také mouchy tse-tse. Malárii jsem už měl osmkrát.“

Podle Sniegona je dost dobře možné, že v budoucnu nebudou mít sloni žádné kly. Jedinci s těmi velkými totiž kvůli pytlákům postupně mizí.

„Je to jako bychom z populace vyřadili lidi s určitou barvou kůže nebo očí. Nerozmnoží se a do příští generace se dostane jejich genů méně. Například v Čadu jsou obrovská šestitunová zvířata a jejich kly mají mizivou velikost,“ popisuje.

Díky lepší ochraně se ale následky nelegálního lovu mění. „Před sedmi lety osm z deseti slonů umíralo rukou pytláka, dnes je to pět až šest. Pořád je to stejně nepředstavitelně vysoké číslo,“ konstatuje.

Co táhlo kluka z Třince za dobrodružstvím do Afriky? A proč si vybral zrovna slony? Jak vážný problém v ochraně africké přírody představuje fenomén bushmeat? Pomohla by legalizace a regulace obchodu se slonovinou? A jak v nelegálních obchodech se zvířaty a jejich masem figuruje Česká republika?

Podívejte se na celý rozhovor s Arthurem F. Sniegonem v úvodním videu.

Doporučujeme

Další zprávy