Hlavní obsah

Zfalšování údajů o agentu Babišovi si nedovedu představit, říká historik

Premiér Andrej Babiš stále opakuje, že s komunistickou tajnou policií vědomě nespolupracoval a jako agent StB je v archivech veden neprávem.

Reklama

10. 4. 10:57

Záznamy StB o Andreji Babišovi byly zcela podle předpisů. Na jejich falšování by uvnitř tajné policie musela fungovat obrovská organizovaná skupina, říká historik Jerguš Sivoš v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Článek

Karta agenta Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš, která se našla ve slovenském Ústavu paměti národa (ÚPN), je důležitým písemným důkazem o spolupráci Andreje Babiše s předlistopadovou Státní bezpečností.

Český premiér na zjištění redakce Seznam Zpráv reagoval podobně jako v minulosti. Stále trvá na tom, že je jako agent Státní bezpečnosti uváděn neprávem.

Klíčová otázka tedy zní: Mohly se zápisy o tajném spolupracovníkovi uvnitř StB zfalšovat, jak ostatně Babiš tvrdí?

Podle historika Jerguše Sivoše, který vede kancelář ÚPN a je předním odborníkem ve výzkumu Státní bezpečnosti, nalezená karta naopak potvrzuje, že záznamy komunistické tajné policie o Babišovi byly zcela v souladu s tehdejšími předpisy.

Spor o agenta Bureše je v zásadě o důvěryhodnosti dobových písemných záznamů komunistické státní policie. Respektive o tom, jestli nemáme věřit spíš výpovědím tehdejších příslušníků, kteří před soudem tvrdili, že dokumenty o tajné spolupráci Andreje Babiše zfalšovali. Vaše stanovisko je jasné, jste na straně dokumentů. Mohl byste ale zdůvodnit, proč jsou podle vás více důvěryhodné než svědectví příslušníků StB?

V předchozích letech se nám podařilo v archivech na Slovensku a České republice dohledat soubor písemností, které se týkaly tajného spolupracovníka s krycím jménem Bureš. Vytvořily je různé útvary StB v různém čase a na různých místech. Tyto dobové písemnosti jsou ve věcném a chronologickém souladu a vytváří komplex ucelených důkazů, jež ilustrují práci operativních a statisticko-evidenčních útvarů StB. Tvrzení příslušníků StB bývají naopak častokrát ve vzájemném rozporu a v nesouladu s interními postupy, kterými se při své činnosti řídili a které byly opakovaně kontrolovány nadřízenými náčelníky. Operativní příslušníci tvrdí, že údaje a spisy jsou vymyšlené. Vedoucí funkcionáři StB naopak potvrzují, že postupy se musely dodržovat a agenty nebylo možné vytvářet fiktivně. Takto koneckonců vypovídal i vedoucí oddělení StB, které evidovalo jako tajného spolupracovníka agenta s krycím jménem Bureš.

Historik Jerguš Sivoš (1979) působí řadu let ve slovenském Ústavu paměti národa, nyní je ředitelem jeho kanceláře. Zaměřuje se zejména na činnost StB. Je autorem vícerých publikací o fungování tajné policie, například knihy XII. správa SNB, která analyzuje práci této složky Státní bezpečnosti působící na území Slovenska.

Těch dokumentů, které Babišovu spolupráci s StB dosvědčovaly nebo zmiňovaly, předložil váš ústav původně dvanáct. Nyní k nim přibyla statistická karta. Jakou má výpovědní hodnotu ve srovnání s původně dodanými písemnostmi? Je to z vašeho pohledu silný důkaz?

Statistická karta tajného spolupracovníka je dalším ze série důkazů o evidenci Andreje Babiše jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnosti. A koresponduje s údaji ze spisů a svazků i různých pomocných evidencí StB. Důležitá je i z hlediska podpisů, kterými operativní příslušníci StB potvrzovali převzetí svazku tajného spolupracovníka, a podpisu pracovníka evidenčního útvaru StB. Ten pracoval se statistickou kartou až po předložení třemi náčelníky schváleného návrhu na získání tajného spolupracovníka a později jen se schváleným návrhem na odevzdání svazku jinému operativnímu příslušníkovi.

Mohl byste přiblížit, jak se statistické karty vytvářely a k čemu sloužily?

Základ údajů statistické karty vyplňoval psacím strojem operativní příslušník StB, tedy ten, který měl agenta řídit. Následně se karta posunula spolu se schváleným návrhem na získání tajného spolupracovníka na statisticko-evidenční oddělení. Příslušník tohoto oddělení, většinou to byly ženy, pak dopsal perem do karty další údaje. Vyplňovaly se dvě takovéto karty. Jedna zůstala na statisticko-evidenčním oddělení a druhá byla založená ve svazku tajného spolupracovníka.

Podléhalo vyplňování karet nějaké systémové kontrole?

Jak jsem už uvedl, evidenci tajného spolupracovníka vykonával jiný útvar StB. Měl své přesně stanovené postupy, které byly kontrolované nadřízenými náčelníky.

Je tedy představitelné, že by si nějaký příslušník, třeba kvůli tomu, aby si ulehčil práci nebo aby získal bonusy, vymyslel získání někoho k tajné spolupráci a zadal do karty nepravdivé informace o domnělém agentovi?

Už jen samotný návrh na získání tajného spolupracovníka museli podepsat tři nadřízení. Další kontrola byla při změnách, typicky když jeden řídící důstojník předával agenta druhému důstojníkovi. Každá změna se dělala jen se souhlasem nadřízených těchto operativců. Všechny změny se až po schválení předávaly do oddělení evidence. Důležité je, že operativa a evidence byly různé, oddělené útvary. Musela by to být obrovská organizovaná skupina, která by systematicky falšovala spisy. To si nedovedu představit. V případě agenta Bureše se naopak postupovalo zcela v souladu se směrnicemi. Navíc v 80. letech probíhalo verbování agentů hospodářské kontrarozvědky opravdu na dobrovolné bázi, po vzájemné dohodě.

Vedly se takové karty jenom na agenty, nebo i na další kategorie vytipovaných, nebo naopak sledovaných osob?

Státní bezpečnost využívala v rámci pomocné evidence vícero typů kartoték. Samostatně se vedly například statistické karty kontrarozvědného rozpracování, osobních spisů, objektových svazků nebo statistické karty osob evidovaných ve svazku. Statistická karta je jinak terminus technicus, který používaly směrnice StB o evidenci a statistice.

Spor mezi Andrejem Babišem a ÚPN prošel všemi stupni soudů včetně ústavního, kde se o něm jednalo dokonce dvakrát, jednal o něm i Evropský soud pro lidská práva. V jaké fázi je vlastně spor nyní?

Řízení v právní věci Babiš proti ÚPN se v současnosti nachází na Krajském soudu v Bratislavě. Posledním procesním úkonem bylo vyjádření ÚPN a předložení uvedené statistické karty tajného spolupracovníka jako dalšího důkazu. Žalobce se stále zabývá možností, že ÚPN je ve sporech o ochranu osobnosti takzvaně pasivně věcně legitimovaný, a měl by tedy být žalovanou stranou. A to navzdory dvěma nálezům Ústavního soudu, které potvrdily, že ÚPN není pasivně věcně legitimovaným subjektem.

Kdy by podle vás mohlo padnout definitivní rozhodnutí?

Netuším. V současnosti nemohu ani přibližně určit termín ukončení předmětného soudního sporu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované