Hlavní obsah

Změny klimatu nejvíce ohrožují státy, jejichž vládám chybí legitimita

Foto: Profimedia.cz

Symbolem boje se změnami klimatu se stala švédská aktivistka Greta Thunbergová.

Reklama

3. 10. 13:50

S efektivní a legitimní vládou nemusejí být ani obří dopady klimatických změn tak nebezpečné jako v případě rozdělené společnosti a nelegitimní vlády, řekl Seznam Zprávám Benjamin Pohl, německý expert na klimatickou bezpečnost.

Článek

Začněme německými parlamentními volbami. Jak důležité bylo podle vás pro politické strany nakonec téma klimatických změn?

Myslím, že to téma bylo ve volbách sice velmi důležité, na konci ale možná ne až tak důležité, jak si mnoho lidí myslelo a doufalo. Na začátku byla velká snaha ze strany sociálního hnutí Fridays for Future, aby tyto volby byly o klimatické změně. V létě byly navíc v Německu záplavy, které posílily přítomnost klimatických změn v médiích. Na konci to ale myslím trochu vymizelo na úkor debat o osobnostech a televizních diskuzí.

Myslím ale, že se to téma vrátí během koaličních vyjednávání, protože strany si uvědomují, že je před námi velká transformace a je otázka, jak si ji zorganizujeme. To je ale složité podávat v předvolebních sloganech, možná i proto bylo to téma v závěru kampaně potlačeno.

Vaší hlavní tezí je to, že klimatické změny neohrožují jen životní prostředí a ekonomiky, ale i bezpečnost a přežití společnosti. Když se podíváte na mapu světa, kde vidíte už teď jejich největší dopady na bezpečnost?

To je těžká otázka, protože klimatická bezpečnostní rizika jsou obvykle výsledkem interakce mezi klimatickou zranitelností a křehkostí politického systému. Pokud máte velice efektivní a legitimní vládu, nemusí být klimatické dopady - ani když jsou obrovské - tak nebezpečné, jako v případě menších klimatických dopadů v rozdělených společnostech, kde legitimita vlády není tak silná.

Kdo je Benjamin Pohl

Dr. Benjamin Pohl je expertem na klimatickou bezpečnost renomovaného německého think-tanku Adelphi. V Praze se tento týden zúčastnil konference, kterou pořádalo Ministerstvo zahraničí spolu s Asociací pro mezinárodní otázky a Adelphi. Pohl se specializuje na dopady klimatických změn na bezpečnostní, zahraniční a rozvojovou politiku. Vypracoval například analýzy týkající se vodního managementu v zemích Střední Asie, Sahelu a Afrického rohu.

Foto: Milan Rokos

Benjamin Pohl při konferenci v Černínském paláci v Praze.

Velmi postižené jsou nicméně oblasti Sahelu, Afrického rohu, části Blízkého východu, Střední a jižní Asie. Změny se ale projevují i ve střední Americe, kde jsou velká sucha v oblasti Severního trojúhelníku (Guatemala, Honduras, Salvador, pozn. red.). Konflikty se v této části světa projevují různě, je zde například hodně vražd nebo domácího násilí, i proto lidé odcházejí. Dopady klimatických změn jsou cítit takřka všude, více ale tam, kde je slabá legitimita vládnutí.

Jednou z klasických hrozeb, které může klimatická změna přinést, jsou války o vodu. Nedávno jsem ale dělal rozhovor s hydrologem, který mi řekl, že nedostatek vody ve světě není problém, problémem je podle něj jen špatný vodní management v některých státech. Souhlasíte?

Teze o válkách o vodu existují už dlouho a ve vědecké komunitě jsou dost zdiskreditované. Chybí důkazy, že jde v konfliktech primárně o vodu. Klimatická změna samozřejmě neznamená, že by bylo vody méně, ale bude to jiné. Velká část naší civilizace stojí na očekávání stability, ta se ale nemusejí naplnit, ať už kvůli geopolitickým, nebo přírodním změnám.

I když souhlasím s tím, že žádné války o vodu nejsou, jsou zde konflikty, v nichž voda nějakou roli hraje. Ta může být nepřímá, spory o vodu třeba brání míru a stabilitě. Příkladem je velký konflikt o vodu z Nilu. Ten není o tom, jestli bude vody více či méně, ale o tom, kdo může zaručit, že voda z Nilu bude k dispozici v určitém množství na určitém místě v určitý čas. Když Etiopie staví obří přehradu, dává jí to možnost jistým způsobem manipulovat s vodním tokem. Za normálních okolností to dělat jistě nebude, ale Egypťané si říkají: „Co kdyby?“

V Egyptě je na 30 milionů farmářů. Kdyby neměli dostatek vody, byl by to obří problém, který by žádná vláda nemohla vyřešit. A klimatické změny se zde už projevují - kvůli většímu odpařování vody je třeba více zalévat, delta Nilu se zasoluje, od moře častěji přicházejí záplavy atd.

V souvislosti s klimatickými změnami se velmi často mluví i o migraci. Kde už migraci přímo ovlivňují?

Takových míst je mnoho, většina z toho není přes hranice, ale uvnitř jednotlivých států. U stěhování se do měst je samozřejmě složité říci, že je to způsobeno jen klimatickou změnou, obvykle je tam faktorů mnohem víc. V Evropě jsme tento proces zažívali dlouhá desetiletí a také to nebylo kvůli klimatické změně, ale spíš kvůli příležitostem, které města nabízejí. Klimatická změna je však nyní častým faktorem. Pokud přijde ve stejný čas velké množství lidí, pro něž není dost pracovních míst, veřejných služeb, vody, elektrické energie atd., má to až revoluční potenciál. Revoluce často spouštějí chudé vrstvy ve velkých městech, tady vidíme ten destabilizační prvek.

Část migrantů samozřejmě hranice překračuje, i tak ale většina z nich zůstává v regionu.

Evropská unie přišla se Zelenou dohodou, kterou by měla klimatickým změnám čelit. Její součástí je i transformace energetiky. Je bezpečné, aby rostla závislost zemí na cizích mocnostech? Myslím tím například závislost Česka či Německa na ruském plynu…

To je velký problém. Jeden ze slibů energetické transformace spočívá v tom, že tento typ závislosti naopak snížíme - výhodou energie z obnovitelných zdrojů je to, že se dá vyrábět kdekoliv. Riziko spočívá v přechodu. Teď dovážíme fosilní paliva ze zemí s autoritářskými režimy, které mohou vypadat stabilně, ta stabilita ale závisí na příjmech z fosilních paliv. Když zmizí nebo se sníží, je otázka, jak se s tím tyto vlády vyrovnají a co udělají, aby se udržely u moci.

Nabízí se otázka, jestli jim máme pomoci vybudovat nové zdroje energie, aby ta závislost už nebyla jednostranná, ale proměnila se ve vzájemnou závislost. Neměli bychom je v tom úplně nechat a říci si: „Konečně jsme se jich zbavili.“

Mezi klienty vašich analýz figurují německé, nizozemské či norské ministerstvo zahraničí. Myslíte ale, že problematiku změn klimatu a jejich dopadů na bezpečnost berou stejně vážně i státy na jihu Evropy?

To si nejsem jistý. Myslím, že se tím také zabývají, protože jsou klimatickým změnám vystavení více než my. Díky Alpám jsme chráněni a svým způsobem máme štěstí, samozřejmě i na nás ale působí nepřímé dopady. Každopádně na severu a západě Evropy je to téma brané vážněji.

Ve svém vystoupení na konferenci v Praze jste zmínil i protesty francouzských žlutých vest. Myslíte, že se podobných reakcí na klimatickou politiku vlád dočkáme i v dalších zemích?

Růst ceny benzínu ve Francii nebyl příčinou protestů, jen jejich spouštěčem. V protestech hrála roli nespokojenost s mnoha dalšími věcmi. Je těžké zobecňovat, myslím ale, že v této oblasti jsme svědky vzrůstající polarizace společnosti v evropských zemích. To je velmi nešťastné, protože toto téma nijak nedělí pravici a levici. Evropskou debatu ovlivňují i kulturní války ve Spojených státech, kde politickou scénu vpravo od středu ovlivňují zájmy fosilního průmyslu. V mnoha zemích se pak skepse vůči klimatickým změnám stala částí antiexpertní, antivědecké a proti městům zaměřené nespokojenosti části obyvatel.

V souvislosti s klimatickou politikou jste zmínil také důležitost prevence konfliktů a udržování míru. Jak to jde dohromady se současným vývojem, kdy Francie končí protiteroristickou operaci na Sahaře, USA se stáhly z Afghánistánu? Jsou ve světě méně angažované USA pro klima spíš výhodou, nebo nevýhodou?

Nejsem si jistý, že se USA budou ve světě angažovat méně. Bude ale zřejmě méně vojenských akcí. Mezinárodní vojenské operace se soustředí na nějaká krizová místa, nebude to ale v rámci války proti terorismu jako doposud. V tom, že se bude vydávat méně peněz na válku proti terorismu, vidím příležitost. Nakonec by to mohlo být pozitivní, protože spousta úsilí byla vynakládána špatně a kontraproduktivně - pokud tedy budeme zároveň investovat do klimatické adaptace, rozvoje a budování míru.

Například Francie oznámila stažení vojáků z operace Barkhane, zároveň ale mluví o zvýšení rozvojové pomoci v zemích Sahelu a chce investovat do klimatické adaptace těchto zemí. To je velmi dobré znamení. Pokud se to uskuteční, bude to velice užitečné.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované