Hlavní obsah

„Hry budou propaganda jako za nacistů.“ Proč Čína opět pořádá olympiádu?

Foto: Profimedia.cz

Snímek z demonstrace před čínským konzulátem v Los Angeles.

Reklama

11. 11. 6:30

Když Čína hostila olympijské hry v roce 2008, slibovala zlepšení stavu lidských práv. Slovo nedodržela, přesto bude pořádat další hry. Bojkot by se mohl zvrhnout, Čína má přátele na příhodných místech, míní sinologové.

Článek

Prakticky ihned po konci olympijských her v Tokiu začala debata nad jejich zimní obdobou. Hostitelem únorových her bude čínská metropole Peking, což vzhledem k oprávněným podezřením z porušování lidských práv v Číně vzkřísilo výzvy ke kolektivnímu bojkotu.

S blížícím se termínem slavnostního zahájení her se však původní myšlenka rozplývá v debaty o morálním dilematu a účast v Pekingu zjevně zůstane otázkou svědomí samotných atletů.

Jednoznačný verdikt, zda je úplný bojkot zimních olympijských her (ZOH) namístě, komplikuje hned několik faktorů - mimo jiné historická zkušenost, celoživotní přípravy sportovců i jistá neochota světových zemí postavit se mocnosti, jako je Čínská lidová republika (ČLR).

Seznam Zprávy oslovily osobnosti české politiky, bývalé i aktivní sportovce i řadu sinologů. Jejich pohled na to, jak se postavit ke svátku fair play v zemi, která nehraje fair, je součástí seriálu, jehož druhý díl vám nyní předkládáme.

Sport vs. politika

Důvodů, proč Peking 2022 budí vášně, je hned několik.

„Sport není dobré politizovat, ale případný bojkot pekingských her neproběhne primárně z důvodů politických, nýbrž humanitárních. Jeho hlavní příčinou je lidskoprávní katastrofa v čínské ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde je podle spolehlivých odhadů vězněno v celé síti ‚převýchovných‘ táborů přes milion osob z řad místních, převážně muslimských národnostních menšin. Některé vlády a parlamenty mluví otevřeně o genocidě; jisté je, že v Sin-ťiangu dochází k masivnímu porušování základních lidských práv a zločinům proti lidskosti,“ uvádí sinolog Martin Hála z projektu Sinopsis.

„Narůstající napětí ve vztazích s Čínou společně s pokračujícími represemi vůči dalším menšinám žijícím v ČLR staví západní elity před dilema, zda se nadcházejících ZOH zúčastnit či nikoli,“ doplňuje pro Seznam Zprávy Matej Šimalčík, výkonný ředitel Central European Institute of Asian Studies a spolupracovník projektu Sinofon.

Lidskoprávní situace v Číně zajišťuje denní náplň práce také výzkumníkům a aktivistům. Mezi takovými je i Siao Čchiang, vědecký pracovník na School of Information, UC Berkeley a zakladatel a šéfredaktor China Digital Times.

„Olympijské hry nejsou jenom otázkou fyzického sportu. Jsou dědictvím lidského ducha míru, solidarity a nemůžou být využívány ve prospěch agendy kterékoli země, která jde přímo proti těmto hodnotám,“ popsal pro Seznam Zprávy v rámci Fora 2000 výzkumník, který se stal aktivistou za lidská práva po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.

„Dalo by se na to podívat z historického hlediska. Ve 30. letech Německá národně socialistická strana dělnická využila OH, aby ukázala, jaká mírumilovná strana to je a jak mocná je ideologie, pod kterou olympijské hry pořádá. Pod OH se schovává politická agenda, druh agendy, kterou bychom měli odmítnout. Peking dělá totéž,“ domnívá se.

Po historické zkušenosti nemusíme sahat až do 30. let. Peking letní obdobu her pořádal už v roce 2008. Stane se tak vůbec prvním městem v historii, které bude dějištěm zimních i letních OH.

Linka Bach - Si Ťin-pching

„Před letními olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 představovaly záruky dodržování lidských práv, nebo alespoň jejich zlepšení, jeden z důležitých bodů vyjednávání s Mezinárodním olympijským výborem (MOV). Čínská vláda se zavázala v této oblasti k řadě ústupků, z nichž pak v podstatě žádné nedodržela. Rozumělo se nicméně samo sebou, a na obou stranách, že respekt k lidských právům je jednou z důležitých součástí olympijské myšlenky,“ uvádí Martin Hála.

Jenže ani po 13 letech se situace lidských práv nejen v Sin-ťiangu, ale ani v dalších koutech Číny, nikterak nezlepšila. Naopak.

Vyvstává tak otázka, proč Peking nabídku pořádat ZOH vůbec dostal. Hála se domnívá, že se „MOV tentokrát zjevně už ani nenamáhal předstírat, že o tom bude s Pekingem jednat nebo se tím vůbec zabývat. Právo pořádat hry bylo Pekingu uděleno ještě před plným vypuknutím krize v Sin-ťiangu a nakonec nebylo moc z čeho vybírat, když jediným protikandidátem zůstalo kazašské Almaty,“ dodává Hála.

Jako možné vysvětlení se dle Sinopsisu nabízí i vztah mezi současným předsedou MOV Thomasem Bachem a čínským vůdcem Si Ťin-pchingem.

Jak v podrobné studii pro server Sinopsis upozornila americká sinoložka Andrea Wordenová, Bach má velmi blízko k současnému generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Číny Si Ťin-pchingovi.

Foto: Profimedia.cz

Snímek z únorové demonstrace v Lausanne. Demonstranti v maskách čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a předsedy MOV Thomase Bacha si podávají ruce od krve před sídlem MOV.

„Oba se dostali do funkcí v roce 2013, ale znali se již z pořádání letních olympijských her v Pekingu v roce 2008, kdy stál Si nominálně v čele čínského organizačního výboru a Bach byl místopředsedou MOV. Po jeho zvolení v roce 2013 směřovala Bachova první cesta do Pekingu, kde slavnostně předal rovněž novopečenému prezidentovi ČLR zlatý olympijský řád, nejvyšší ocenění celého hnutí,“ popisuje Hála.

V roce 2017 Bach po Si Ťin-pchingově návštěvě v Lausanne prohlásil, že vůdce čínských komunistů je „opravdový olympijský šampion“ a zaslouží si „plno medailí“.

„Jménem MOV vysoce ocenil Si Ťin-pchingův poněkud stachanovský plán zapojit před zimními hrami v Pekingu 300 milionů Číňanů do zimních sportů, které jinak nemají v Číně velkou tradici. S tímto počinem měl vypomáhat i Jaromír Jágr jako oficiální ‚ambasador čínského hokeje‘. Za těchto okolností není divu, že Peking získal právo na pořádání již druhých olympijských her bez větší tradice zimních sportů a přes pochybnosti o situaci v oblasti lidských práv. MOV pod Bachovým vedením si žádné takové pochybnosti nepřipouští. Podobně jako v případě šéfa WHO Tedrose se Pekingu osvědčila kultivace osobností v čele klíčových mezinárodních organizací, jež pak mohou hájit pozice ČLR v krizových situacích,“ dodává Sinopsis.

Hory krásné, sníh žádný

Že jsou zimní sporty Číně přirozeně cizí, potvrzuje také sinolog Asiaskopu Vít Vojta. Zaměřuje se ale na jiný úhel pohledu, než nabízí jeho kolegové ze Sinopsisu.

„Největším přínosem ZOH 2022 bude popularizace zimních sportů, Číňany zatím neobjevených. Když například šéf Českého olympijského výboru prezentoval pekingským radním naše sportovní experty, netušili příliš, o čem vlastně mluví. Čínsky se totiž hokej řekne ‚ledový míč‘, což jim mohlo evokovat spíš ledovou kouli. U biatlonu, který se překládá jako ‚pár zimních disciplín‘, zase nikdo nevěděl, které to jsou,“ uvedl pro Seznam Zprávy Vojta. A nemyslí si, že je bojkot namístě.

„Problémy současné Číny nevyřeší bojkoty ani ‚vylučování Číny‘ z mezinárodního prostoru. Pomoci mohou jen všechny formy dialogu a právě integrace našeho a čínského světa prostřednictvím sportu, podnikání, kultury či vědy,“ domnívá se a dodává, že by „bylo smutné, kdyby se z olympijských her, globální sportovní události, stal nástroj politického boje“.

Bojkot her z let 1980 a 1984 Vojta považuje za „trapný“. „Pořadatelským zemím hry celkem přirozeně slouží jako forma prezentace, kterou se jejich odpůrci zase pokoušejí zkazit. Zní to dětinsky, ale i to je realita ‚velké politiky‘,“ dodal sinolog Asiaskopu.

„Vždyť OH jsou tu především pro milovníky sportu. Také jsou vrcholem kariéry řady sportovců, kteří roky dřeli za podpory všech blízkých. OH jsou jen sportovní hry, které dělá zvláštní jejich globální měřítko. Moralizovat o nich, zneužít je a obětovat přitom práci a radost jiných je pokrytecké.“

Ačkoli Vojta o severu Číny hovoří jako o místě s „vhodným klimatem“ pro zimní sporty, přičemž „bohatý jih si může krytá kluziště či sjezdovky dovolit“, světová média, jako je The Guardian, poukazují na pravý opak. Hory, které budou dějištěm alpských akcí, se sice mohou pochlubit velkolepou scenérií a dechberoucími sjezdovkami, chybí jim ale jedna zásadní ingredience: skutečný sníh.

Mezi lednem a březnem tohoto roku nasněžily v Národním alpském lyžařském středisku v Jen-čchingu jen 2 cm sněhu. Podle webu worldweatheronline.com napadlo více sněhu i v Londýně, Madridu a Paříži.

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) tak ke všemu čelí i otázkám o ekologických nákladech her. Sjezdovky totiž navíc vyrostly v chráněné přírodní rezervaci. Podle propočtů Čína k vytvoření požadovaného množství umělého sněhu spotřebuje asi 181 milionů litrů vody.

„Mohly by to být ty nejneudržitelnější zimní olympijské hry, jaké se kdy konaly,“ řekla profesorka Carmen de Jongová, geografka na Univerzitě ve Štrasburku. „Tyto hory nemají prakticky žádný přírodní sníh.“ Umělý sníh je podle ní náročný na vodu a energii, poškozuje zdraví půdy a způsobuje erozi. Je však možné, že čínským sjezdovkám pomůže překvapivě brzký příchod letošní zimy.

Vedlejší účinky bojkotu

Samotný prostý popis situace v dalekém Sin-ťiangu, jednotlivé výpovědi těch, pro které není perzekuce cizím pojmem, spolu s historickými zkušenostmi málem vybízí přijmout jasné stanovisko: bojkotovat. Nic však není černobílé.

Sinologové upozorňují, že by bojkot mohl napáchat víc škody než užitku. „Otázku potenciálního bojkotu OH vnímám jako morální dilema,“ popsal sinolog Richard Turcsányi spolupracující s olomouckým Sinofonem. Vedle zjevného masivního porušování lidských práv je tu i druhá stránka věci.

„Je velmi málo pravděpodobné, že by takové gesto něco v tomto smyslu mohlo zlepšit. Bojkot možná dokonce může být kontraproduktivní, pokud poskytne čínské vládě další možnost ukázat svému obyvatelstvu, že západní země (protože se o tomto tématu diskutuje v principu jen tam) jsou protičínské a toto své vnímání přenáší i do sportu,“ uvedl Turcsányi.

V případě, že by se čínská vláda k této rétorice skutečně přiklonila, hrozí, že by jí „drtivá většina čínského obyvatelstva dala za pravdu. Bojkot by zároveň dále zhoršil vztahy mezi Čínou a jinými státy a zvýšil mezinárodní izolovanost Číny - ani jedna z těchto věcí není v našem zájmu a ani nepomáhá lidskoprávní situaci v Číně.“

Zneužití sportovci

Bojkot by ale mohl proběhnout na více úrovních. „Samotnou otázku bojkotu můžeme v zásadě rozdělit na dvě části. Bojkot ze strany politiků, zejména těch ze západních demokratických zemí, se v nějaké podobě pravděpodobně odehraje. Ten však nemusí mít nutně podobu absolutní neúčasti oficiálních představitelů zemí na otevíracím ceremoniálu, ale může se stát v podobě vyslání níže postavených představitelů,“ navrhuje Matej Šimalčík.

Přítomnost zahraničních politických špiček má pro Čínu význam, jelikož slouží k legitimizaci režimu v očích domácího obyvatelstva i v zahraničí. „To má význam obzvláště v současné situaci, kdy se v Číně objevují náznaky vnitrostranické nespokojenosti některých frakcí se Si Ťin-pchingem a jeho vedením země. Na druhou stranu Čína dokáže zarámcovat do propagandistického úsilí i případný bojkot a vydávat ho jako snahu o ostrakizaci Číny a zasahování do jejích vnitřních záležitostí,“ dodává.

Asiaskop, Sinofon, Sinopsis

Asiaskop, dříve Sinoskop, založili v roce 2019 Vít Vojta a Martin Kváča. Jak uvádí Aktuálně.cz, krátce po založení serveru přiznal podporu projektu, který „smířlivým tónem referuje o Číně“, Home Credit ze stáje finanční skupiny PPF. Co se týče financování, podle Vojty se server „nebrání spolupráci se soukromými českými subjekty,“ v prohlášení však neuvedl s jakými.

Sinofon je projekt při Univerzitě Palackého v Olomouci podpořený v rámci výzvy Excelentní výzkum Operačního programu výzkum, vývoj a vzdělávání. Usiluje o „komplexní chápání Číny“. Výzkumný tým je mezinárodní a spolupracuje s prestižními zahraničními univerzitami. Projekt je financován z grantu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za podpory Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Sinopsis je projekt neziskové organizace AcaMedia z.ú., realizovaný za odborné spolupráce s Katedrou sinologie FF UK v Praze. Projekt je financovaný z grantů a darů od podporovatelů. Jak Martin Hála prozradil Deníku N, „přes 90 % příjmů pochází z National Endowment for Democracy, americké neziskové organizace snažící se o podporu rozvoje demokracie“. Jeho cílem je podávat pravidelný přehled o vývoji v Číně a dopady v současném světě z pohledu čínských, českých a světových médií a pozorovatelů. Spolupracuje s řadou předních mezinárodních sinologů, kteří publikují na anglické stránce projektu.

Bojkot ze strany sportovců však dle něj reálný není, o čemž mimo jiné svědčí i názory atletů samotných. Podle Šimalčíka však nelze zcela vyloučit, že je Peking využije k prosazení vlastní politické agendy.

„Z nestátních aktérů bude pak zajímavé sledovat postoj firem, které hry sponzorují, jelikož ty čelí riziku, že jim v případě bojkotu her bude znemožněno podnikání na čínském trhu. Pokud by se však měla situace vyvíjet pro Peking nanejvýš nepříznivě, má možnost situaci ‚svalit‘ na pandemii covidu-19 a vydávat neúčast politických špiček Západu za projev protipandemických opatření.“

S tím souhlasí i Richard Turcsányi. „Celkově si myslím, že v případě politických lídrů je namístě zvážit jakoukoli účast na olympiádě, ať už oficiální, nebo ‚soukromou‘. Co se týká sportovců, v jejich případě si myslím, že drtivá většina se bude normálně účastnit, a nemyslím si, že bychom si o nich kvůli tomu měli myslet cokoli špatného. Zároveň si však dovedu představit, že mnozí sportovci se mohou rozhodnout nezúčastnit se a poukázat tím na otázku lidských práv - což je samozřejmě jejich plné právo, které si zaslouží obdiv.“

Podle amerického výzkumníka Siao Čchianga je však třeba mít na paměti jedno. „Čína je zemí, která svým lidem do hlav vtlouká stát jako hodnotu, ne civilní práva a další hodnoty. Bude se snažit ukázat, jakou mírumilovnou zemí je. Ale to je lež. Podívejme se jen na vojenské ohrožování Tchaj-wanu,“ připomíná Čchiang. „My bychom čínské vládě vůbec neměli dávat šance. Nebo bychom přinejmenším měli tyto šance využít k vyjádření našeho nesouhlasu, nesouhlasu zbytku světa. OH nesmí být zneužívány jako symbol propagandy tak, jak je Čína využije tentokrát,“ uzavírá.

A co na to Čína? „Ti, kteří politizují sport a démonizují Čínu, nepatří mezi mainstream mezinárodního společenství. Jsou to destruktivní extremisté a většina zemí a lidí na světě je stejně nepřijme,“ napsal nedávno státní server Global Times.

Bývá zvykem, že si Peking obdobné protestní akce nenechává líbit. Když se například letos v březnu světové značky jako Nike, Adidas či H&M distancovaly od používání bavlny ze Sin-ťiangu, okamžitě v Číně upadly v nemilost. Následoval bojkot, odliv zájmu celebrit a konec prodeje v čínských e-shopech. A zapojila se také veřejnost. Na popud vládních organizací začali někteří Číňané sdílet videa, ve kterých pálí tenisky Nike.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované