Evropě dochází čas. Jestli rychle nezbourá nesmyslné překážky, neobstojí

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Vstupujeme do nové historické éry. Do období globální konkurence, kdy se oblasti průmyslu, technologií a klimatu stávají součástí celkového strategického soupeření,“ řekl pro server Politico ředitel Bruselského institutu pro mezinárodní politiku Luuk van Middelaar. Měl pravdu. Evropa zápolí s udržením své ekonomické síly ve světě i s časem.

Alarmující zprávou pro stav evropské konkurenceschopnosti byl report bývalého šéfa ECB Maria Dragiho z 9. září 2024. Unie je podle něj na rozcestí, ze kterého k přežití vede pouze jediná cesta – radikální a rychlé změny napříč celou ekonomikou starého kontinentu. Report ukázal na slabiny evropské ekonomiky v mnoha klíčových oblastech. Firmy v Unii například platí za energie zhruba dvojnásobek oproti konkurenci v USA. Inovace stagnují a v digitálních technologiích Evropa zaostává za Čínou i Spojenými státy.

„Zpráva Maria Draghiho správně pojmenovala, že Evropa zaostává v růstu, inovacích i produktivitě. EU na to zareagovala některými pozitivními kroky – například snahou o snížení byrokracie, podporou domácích technologií nebo posilováním jednotného trhu. Problém však je, že Komise zatím spíše chrlí jednu strategii za druhou, ale na některé legislativní návrhy, které by přinesly skutečnou změnu kurzu správným směrem, zatím čekáme,“ říká pro SZ Byznys europoslanec Ondřej Krutílek z ODS.

Jak podotýká Krutílek, Brusel reagoval na budíček od „SuperMaria“ sérií iniciativ. Směr, jímž instituce hodlají otočit kormidlo, nastavil v lednu 2025 Kompas konkurenceschopnosti. Dokument Evropské komise shrnuje návrhy nových strategií vycházející právě z Draghiho reportu. Podle Testu konkurenceschopnosti, který provedla redakce Politico a poskytla jej redakci SZ Byznys, se zatím Komise soustředila na tři části ze všech pilířů, které podle Kompasu plánuje uskutečnit.

Kompas uceluje vizi Komise pro následující roky. Za ním následují desítky dalších dokumentů, které mají kontinent udržet ve světové první lize, jako jsou akční plány pro automobilový průmysl, oceláře nebo Strategie jednotného trhu Unie. Všechny počítají s postupným rozvržením strategie do ekonomické reality v následujících letech. Jenže svět nečeká a Unii v mnoha ohledech tlačí bota už teď.

„Zatím máme slogany a plány. Teď půjde o naplnění, což nebude snadné. Je to ale tak, že zásadní jsou kroky, které by měly udělat země. Například odstranit domácí regulace, které zatěžují společný trh. Posílit třeba propojení elektrických soustav, aby mohla klesnou cena elektřiny,“ komentuje pro SZ Byznys dosavadní vývoj europoslanec Luděk Niedermayer.

Ceny elektřiny pro evropské podniky jsou podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) zhruba dvakrát vyšší než v USA. Stejně tak spotřebitelé v Unii platí více než ve Spojených státech. Problém je i samotná volatilita cen. Podle MMF je jejich pohyblivost na evropském energetickém trhu v roce 2025 stále třikrát vyšší než před začátkem energetické krize v roce 2021.

Komise v tomto kontextu spustila plán dostupné energie a přesměrovala přes 10 miliard eur do modernizace přeshraničních sítí. Také jako součást řešení klíčového problému představila Clean Industrial Deal, jehož cílem je zvýšení energetické soběstačnosti EU a snížení nákladů v přechodu na dekarbonizaci.

„Ceny energií jsou jedním z hlavních problémů evropského průmyslu. Přes snahy o investice do obnovitelných zdrojů se náklady stále drží vysoko. EU proto musí vedle dekarbonizace také aktivně snižovat závislost na dovozu a posilovat domácí produkci energie i surovin. Jen tak bude schopná dlouhodobě konkurovat Spojeným státům i Číně,“ komentuje výsledky Testu konkurenceschopnosti Unie z dílny redakce Politico spoluautorka testu a novinářka Chrystel Papi.

Unie podle testu chce do roku 2035 získat dominanci na světovém trhu s čistými technologiemi. Cílí také do roku 2030 na 32 procent elektrifikace průmyslu a výstavbu nových kapacit. Navzdory velkým plánům překážky zatím zůstávají – firmy stále platí vysoké ceny a EU je závislá na vnějších dodavatelích.

Zásadní roli hraje i reforma samotného vnitřního trhu, který je od počátku EU jednou z jejích nejsilnějších ekonomických zbraní. Postupem času a rozšiřováním Unie však do jeho působení vstoupila spousta regulací, které fungování Unie komplikují, a vznikají tak byrokratická břemena pro volný pohyb kapitálu, zboží a služeb.

Podle Draghiho reportu přijala EU mezi roky 2019 a 2024 přes 13 tisíc legislativních opatření, z nichž část se nyní pokouší Evropská komise pod stejným vedením zase zrušit. Jednotnému trhu do cesty neustále vstupují překážky jako národní zájmy členských států. Draghi však mluví jasně: Pokud se těchto komplikací Unie nezbaví, ve světě neobstojí.

„Největší rezervy má EU v dobudování jednotného trhu, hlavně v oblasti služeb a volného pohybu kapitálu. To je možné třeba lepším komerčním uplatněním výzkumu a patentů. Musíme přestat škrtit konkurenceschopnost novými povinnostmi a místo toho odstraňovat bariéry, dát prostor podnikání a tržnímu prostředí. To je jediná cesta, jak obstát v globální soutěži,“ vypočítává Krutílek.

Komise v květnu navrhla zrušit deset největších regulatorních překážek EU, takzvanou „Hroznou desítku“. Tyto překážky de facto vytvářejí mezi členskými státy podle propočtů EK ekvivalent cla ve výši 44 procent na zboží a 110 procent na služby. Roční náklady vyplývající z nesouladů v legislativě dosahují podle dat Komise až 400 milionů eur, tedy skoro 10 bilionů korun.

„Bohužel většina zemí nepodporuje navýšení rozpočtu, není ochotná přistoupit k harmonizované politice například v některých částech daňového systému,“ komentuje situaci Niedermayer.

Cílem výše zmíněné reformy EK je sladění pravidel napříč Unií, snazší uznávání kvalifikací a sjednocení legislativních pravidel pro společnosti napříč Unií, takzvaný 28. režim.

Díky němu společnosti v Evropské unii budou mít možnost postupovat podle univerzálních pravidel platných pro firmy ve všech státech. Tímto způsobem chce Komise, potažmo Unie, eliminovat nevýhodu, kterou má v oblasti podnikání vůči například Spojeným státům, kam evropské společnosti nejčastěji unikají. V rámci EU mají totiž momentálně horší přístup ke kapitálu a dalším formám financování než jejich americká konkurence.

I proto příliš nepřekvapí, že z 50 největších světových tech firem je pouze 5 evropských, zatímco 33 amerických. V top 10 je 8 amerických a evropská ani jediná.

Konkrétní návrh 28. režimu představí Komise v prvním čtvrtletí roku 2026. Největším nepřítelem rychlého zvýšení konkurenceschopnosti tak zůstává v ohledu sjednocování trhu čas a případně národní zájmy konkrétních vlád.

Tento problém navazuje plynule na problém předchozí. Kvůli složitému regulatornímu prostředí utíkají technologické firmy mimo starý kontinent a Unie v oblasti čipů nebo umělé inteligence zaostává za globální konkurencí. V případě nejdůležitější technologické komodity současnosti, čipů, dokáže Unie nabídnout světu jedinou nenahraditelnou část dodavatelského řetězce. Tou je nizozemská společnost ASML, která vyrábí stroje na výrobu polovodičů.

Z hlediska investic do AI startupů Unie zaostává za USA i Asií o desítky miliard dolarů. EU je pozadu i v oblasti výzkumu a vývoje. Výdaje Unie podle průzkumu brokerské společnosti XTB dosahují 2,7 procent HDP oproti 3,5 procent ve Spojených státech. Evropské firmy investují do výzkumu o 270 miliard eur méně než americké. Navíc mezi lety 2008 a 2021 více než 30 procent evropských jednorožců, tedy start-upů s hodnotou nad jednu miliardu dolarů, přesunulo své sídlo mimo Evropu, nejčastěji právě do Spojených států.

Evropská komise chce tento trend zvrátit pomocí legislativ, jako je Zákon o AI či Zákon o datech, které mají posílit domácí kapacity. Digitální strategie Unie zahrnuje 60 konkrétních opatření a má být podpořena investicemi z programu Horizon Europe částkou 95 miliard eur rozloženou do let 2021–2027.

Problémy se kupí, strategie přibývají a svět běží bez ohledu na čas, jehož má Evropa podle Draghiho málo. Nabízí se otázka: Co mají představitelé EU dělat dál? Pokud má Evropa znovu nabýt ekonomické sebevědomí, potřebuje nejen strategie, ale i odvahu je naplnit.

SuperMario měl pravdu: Bez růstu produktivity, efektivního využití technologií a pružnějších institucí se evropský model konkurenceschopným neudrží. Naděje ale existuje. Lídři „jen“ musí tlačit na nový přístup ve výše popsaných trendech dostatečně rychle. Míč je nyní na jejich straně hřiště – a čas běží.