Zprávy z bojiště: Bleskový ruský „průchod“ obranou spustil volání o pomoc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V době, kdy se napjatě čeká na výsledky jednání mezi americkým a ruským prezidentem na Aljašce, na bojišti zůstává situace podobná jako v posledních týdnech – v tom smyslu, že je pro ukrajinské obránce nadále nesmírně složitá.

Tlak ruských sil nepolevuje na žádném z klíčových úseků a Moskva nadále soustředí drtivou většinu svých zdrojů, mužů i techniky právě do bojů o Donbas, region, o jehož dobytí stojí nejdéle. V jiných částech zhruba tisícikilometrové fronty k velkým změnám nedošlo.

V okolí města Sumy na severu země se ukrajinským jednotkám podařilo situaci v posledním měsíci stabilizovat a (na Ukrajině obecně velmi nezřetelná) linie fronty se posouvá spíše směrem k ruským hranicím, byť jen velmi pomalu a na několika málo místech.

U Charkova k velkým změnám nedošlo.

Ve východní části fronty už je situace poněkud odlišná. U města Kupjansk se malým ruským jednotkám podařilo zřejmě na přelomu července a srpna dostat do severních oblastí města. Podle dostupných informací se zdá, že se prozatím jedná spíše o rozšíření „území nikoho“ než o pevné obsazení nových pozic invazní armádou. Chybí totiž důkazy o tom, že by do oblasti postoupily další jednotky, které by dobyté území zajistily.

Ovšem i podobné „diverzní“ operace mohou vytvořit podmínky pro budoucí útok či postupné obsazení území, pokud obránci nedokážou zareagovat. Otázkou zůstává, zda má ukrajinská armáda v této oblasti dostatek sil, aby dokázala malé ruské skupiny ničit dostatečně rychle.

Nejdramatičtější události se ovšem odehrály severovýchodně od strategického města Pokrovsk. Ruské jednotky zde údajně podnikly nečekaně rychlý výpad, který je posunul až k městečku Zolotyj Koloďjac. To přitom ještě nedávno leželo zhruba osm kilometrů od potvrzených ruských pozic.

Postup byl tak rychlý, že se nezvykle rychle objevil na mapách respektované ukrajinské monitorovací skupiny DeepState. Její analytici jsou přitom často kritizováni za pomalost v zaznamenávání změn na frontě, zřejmě i pod tlakem ukrajinského velení. V tomto případě od průniku první ruské skupiny určitě uplynul zřejmě více než týden, ale i to je poměrně rychlé. Už proto, že průchod malé skupiny není důvodem ke změně map - obvykle totiž k posunu linií nevede.

Nezvyklý spěch, s jakým informaci DeeState zveřejnil, tak podle některých komentátorů může být vnímána jako naléhavé „volání o pomoc“ v situaci, kdy vázne komunikace mezi jednotkami na frontě a vyšším velením.

Z fronty opakovaně přichází informace, že někteří velitelé nehlásí „nahoru“ přesný obraz o situaci na bojišti. Tento problém se údajně objevuje v určité míře u obou armád zapojených v konfliktu, ale v ukrajinské společnosti můžou stížnosti pochopitelně zaznívat hlasitěji než v ruských podmínkách, například z úst dlouhodobého kritika poměrů v ukrajinské armádě Bohdana Krotevyče (viz jeho rozhovor pro Seznam Zprávy).

Pokud to tak bylo, záměr se vydařil: tématu si celkem pochopitelně hned všimla ukrajinská média. Ukrajinské vrchní velení tak vydalo v úterý uklidňující prohlášení, podle kterého je situace obtížná, ale nevymkla se kontrole. Zároveň se ovšem objevují informace, že do oblasti směřují posily z nejlepších jednotek ukrajinské armády, což je v rozporu s tvrzením předchozím.

Bude určitě nutné vyčkat na vyjasnění, ale v tuto chvíli se zdá velmi pravděpodobné, že invazním jednotkám se skutečně podařilo proniknout poměrně rychle o několik kilometrů do oblasti, která měla být v ukrajinských rukou.

V okolí Pokrovsku operuje podle některých odhadů až 100 tisíc vojáků (byť zdaleka ne všichni jsou najednou v boji), takže Rusko má značnou převahu v počtu mužů. Zároveň v oblasti soustředilo i množství techniky – dělostřelectvo, letectvo a také své nejlepší dronařské jednotky.

Rusové přitom masivně využívají malé skupiny, někdy o dvou až třech mužích. Ty po pečlivě naplánovaných trasách obcházejí ukrajinské pozice, které dnes netvoří souvislé zákopy, ale spíše izolované obranné „bubliny“, a snaží se dostat za ně a tím obránce donutit k opuštění pozic.

Je představitelné, že ruští vojáci v této oblasti našli skulinu v ukrajinské obraně, kterou poměrně rychle dokázali proniknout. Celkově nejde o velký počet mužů, snad nižší desítky, ale i to může stačit na destabilizaci obrany kolem Zoloteho Koloďjace.

Varováním přitom je, že ruské oddíly prošly před jednu z nových linií ukrajinské obrany, které se v posledních měsících budují za frontou a o které se má ukrajinská obrana postupně stále více opírat v dalších bojích. Což otevírá otázku o jejich kvalitě a připravenosti.

Podle některých hlasů, například českých dobrovolníků z projektu Perun bojujících na Ukrajině, mají tyto linie řadu slabin – chybí například masivní minová pole, dnes klíčový prvek jakékoliv obrany na Ukrajině, a bezpečné pozice pro pěchotu, kde by nebyli obránci vystaveni útokům ruských dronů.

Těžko objektivně určit, jak to je. Řada analýz či komentářů spoléhá při hodnocení obranných staveb v této válce na satelitní snímky. Na těch jsou dobře vidět protitankové příkopy a další relativně masivní zásahy.

Ovšem obranné pozice pro pěchotu a také techniku jako děla se záměrně budují tak, aby byly ze vzduchu co nejhůře odhalitelné. Obránci se obvykle skrývají v dobře maskovaných, malých bojových postaveních v lesích, budovách či sklepích. I zdánlivě neškodný shluk stromů a keřů může ve skutečnosti ukrývat aktivní ruské pozice, a dokonce i celý tank. Obsazení pozic v otevřeném terénu považují dnes vojáci za sebevraždu.

Příklad takového maskování můžete najít v prvním obrázku následujícího vlákna. Objevit na něm skrytý tank je na první pohled prakticky nemožné - a to je situace už usnadněna o to, že ukrajinští dronaři jeho úkryt zasáhli a vegetace je tedy v daném místě vypálená.

Určit kvalitu ukrajinských linií je tedy bez přesných informací z místa nemožné. Průběh prvního střetu s novou obrannou linií u Zolotého Koloďjace však naznačuje, že skeptické hlasy mohly mít pravdu a obrana nebyla z různých důvodů dostatečně připravena.

Ovšem zpět k aktuální situaci. Informace od DeepState a dalších nezávislých zdrojů (připomeňme, že je ukrajinská armáda de facto popírá) naznačují, že situace je vážná, ale zatím se nejedná o průlom obrany v pravém slova smyslu. Ukrajinský analytik Tatarigami používá pro přesnější popis situace termín „průchod“.

Rusové podle něj našli slabé místo a pronikli hlouběji od obrany. Aby se z toho stal skutečný průlom, museli by tuto „trhlinu“ rozšířit a nasadit do ní další síly, které by postupovaly do hloubky ukrajinské obrany. K tomu zatím nedošlo, ale riziko vzhledem ke koncentraci ruských sil není zanedbatelné.

Další vývoj je v tuto chvíli tedy nejasný. Ruské síly nemusí tyto pozice udržet. Ať v důsledku protiútoku ukrajinských posil (v určité míře už proběhl) nebo jednoduše proto, že v oblasti budou přicházet o muže tak rychle, že je nedokážou na místo dostávat. Takové „opotřebení“ je dnes základní ukrajinskou obrannou strategií.

Je také možné, že se bude opakovat situace z května 2024, na kterou poukazoval Tatarigami. Tehdy ruské síly u Charkova pronikly cca 10 kilometrů do špatně připravené ukrajinské obrany, pak byly zastaveny a útok se dále rozvíjel. Ale Kyjev musel sáhnout hluboko do svých rezerv a je otázkou, kolik jich má k dispozici dnes.

Může také dojít z k opakování ruského úspěchu o obce Očeretyne v Doněcku ze začátku léta 2024, který následně vedl ke ztrátě velkých ukrajinských území. S tím rozdílem, že v tomto případě jsou v zóně možného ruského postupu města jako Myrnohrad a především Pokrovsk. Ztráta území by tedy pro Ukrajinu byla v tomto ohledu o to bolestnější.

Jak už bylo zmíněno, „průchod“ se také může změnit ve skutečný průlom, i když to by vyžadovalo kolaps ukrajinských jednotek a velení (minimálně) v dané oblasti. A byť to nelze vyloučit, zatím se to nezdá pravděpodobné; ukrajinská armáda se zdá být výrazně vyčerpaná, nikoliv zcela „rozložená“.

Boje probíhají v posledních týdnech i v samotném Pokrovsku. Nejedná se o rozsáhlé frontální útoky, ale spíše o novou fázi boje charakterizovanou opakovanými pokusy ruských sil proniknout do města.

Ruským jednotkám se daří v malých skupinách opakovaně „proplížit“ do městské zástavby, což vede k pravidelným a vyčerpávajícím střetům. Podle některých zdrojů je situace natolik vážná, že jsou ruské diverzní skupiny neustále zaznamenávány a ničeny, dokonce i v centru města.

Na závěr ještě dodejme, že ze Záporožské a Chersonské oblasti nejsou v posledních dnech větší změny hlášeny. Zdá se, že ruská armáda nemá takovou převahu, aby mohla vést úspěšné operace na víceru míst fronty. Pokud chce dosáhnout postupu, musí soustředit své síly na jednom místě, například tedy kolem Pokrovsku.

Vzhledem k rovnováze sil se dá ale očekávat, že v místech nejostřejších bojů bude ukrajinská armáda v dohledné době nucena nadále vést v podstatě ústupové boje.