Velký přehled: Co plánují strany po volbách změnit ve školách

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Český astronaut na vesmírné stanici, to je představa koalice Spolu během následujících čtyř let. Hnutí ANO chce Česko na špici EU v kybernetické bezpečnosti. Piráti umělou inteligenci a robotiku ve veřejných službách.

Ani jeden z těchto smělých plánů se ale neobejde bez vysoce vzdělané společnosti. V tom má však Česko výrazné mezery. Ačkoliv třeba školáci dopadají v testech z evropského pohledu nadprůměrně, všeobecně vzdělávajících středních škol máme skoro nejméně z rozvinutých zemí světa a ztrácíme i v počtech vysokoškoláků, bez kterých se moderní ekonomika neobejde.

Různé překážky staví systém českého školství dětem a rodičům od začátku povinné školní docházky. Seznam Zprávy se proto podívaly na to, co nabízí politické strany rodinám, které v předchozích letech pálily zcela konkrétní problémy – chybějící místa na školách, potíže s přijímačkami a maturitami nebo kvalita výuky.

Zaměřujeme se pouze na politická uskupení, která mají podle posledních průzkumů šanci překonat pětiprocentní hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny.

Právě teď probíhá největší reforma výuky za posledních dvacet let. A z ní lze dobře rozlišit pohledy jednotlivých stran, protože si její podobu představují dost rozdílně. Základem všeho je, že nikdo z politiků dnes neřekne, že by byl s přípravou změn spokojený.

Připomeňme, že podstatou reformy má být, aby se děti méně drtily nazpaměť, a naopak se učily smysluplněji a prakticky. Poslední čtyři roky mají tuhle výzvu pod palcem Starostové. A ačkoliv vystřídali hned tři ministry, odborníci popisují, že se jim v tom příliš nedařilo.

„Když to řeknu úplně jednoduše: většina učitelů tuto velkou změnu nechce, ministerstvo je nedokázalo o ní přesvědčit. Není připravena systematická podpora pro školy, není vůbec vymyšleno, jak školy touto změnou provedeme. Bude úkolem nového vedení ministerstva, aby to zajistilo, jinak si zopakujeme scénář před dvaceti lety a reforma bude na většině škol jen formální,“ vysvětluje analytička informačního centra o vzdělávání EDUin Lucie Slejšková.

Současný ministr školství Mikuláš Bek (STAN), který ve volbách nekandiduje, do změn přihodil své vlastní nápady. Například původně měla být výuka druhého cizího jazyka dobrovolná, ministr ji ale změnil na povinnost, k tomu její začátek stanovil závazně o rok dříve.

Přehodit výhybku zase zpátky chce hnutí ANO. Bývalý ministr školství a aktuální jednička hnutí ANO ve Středočeském kraji Robert Plaga ještě ve své tehdejší funkci podporoval, aby druhý cizí jazyk povinný nebyl. A tuhle změnu chce hnutí prosadit se zdůvodněním, že dnes má velká část dětí velké problémy s mateřštinou, natož s angličtinou, a tak na všechny povinně hodit ještě němčinu, ruštinu nebo španělštinu nedává moc smysl.

Program hnutí ANO je co do plánů změn v obsahu výuky nejkonkrétnější. Změnu chce nejen u cizích jazyků, ale také v matematice, dějepise a chemii.

STAN kromě volnějšího přístupu a vysvětlování širších souvislostí v jednotlivých předmětech chce také silně podpořit mediální gramotnost. V tom se shodne s Piráty, Motoristy i koalicí Spolu. Mimochodem podporou mediální gramotnosti a kritického myšlení program koalice Spolu ohledně obsahu výuky začíná a také končí.

Motoristé plánují posílit výuku matematiky, fyziky a přírodních věd na všech stupních škol, a to na úkor společenskovědních oborů. SPD pak říká, že chce učit češtinu bez ideologických příkras a anglicismů. To je zase shoda s hnutím Stačilo!, které chce zákonem stanovit pravidla pro používání spisovné češtiny ve veřejnoprávních médiích a úřední komunikaci.

Levicové uskupení má ve školství zcela opačnou představu oproti všem stranám. Nabízí návrat k jednotným osnovám, tedy že na všech školách se bude učit totožně podle jedné učebnice, aby byla výuka srovnatelná. Dnes stát stanovuje pouze základní rámec vyučování a školy pouze plní jednotné výstupy na konci prvního a druhého stupně. Jak k nim dojdou je odpovědností každé jednotlivé školy.

Když se podíváme na nedostatečnou kapacitu středních škol, nejkritičtější je situace v Praze a okolí. Přímou odpovědnost za to nesou kraje a hejtmani, respektive v hlavním městě primátor. Z tohoto pohledu nelze za viníka aktuálního stavu označit jednu konkrétní stranu. Sice momentálně Prahu a Středočeský kraj řídí strany z vládní koalice, ale stejně tak za nedostatečné kapacity odpovídají bývalí politici hnutí ANO, ČSSD (dnes SOCDEM) nebo Pirátů, kteří byli ve vedení v předchozích obdobích.

Nejde ale jenom o kraje, základní představu dává regionům stát a v tomto ohledu je potřeba se do programů podívat, jak to se školami jednotlivé strany myslí.

Piráti slibují, že podpoří vznik nových tříd na gymnáziích a lyceích. Takto jasně formulovaný závazek dává ještě hnutí Stačilo!. Starostové mluví o podpoře lyceí. Hnutí ANO, koalice Spolu ani SPD nic takového v programu nenabízí. Motoristé by naopak snížili kapacitu víceletých gymnázií na polovinu, aby se vrátila jejich výběrová a prestižní role.

Ačkoliv odborné vzdělání na středních školách má v Česku obecně velké zastání u firem, na což politici slyší, o něco větší podpora toho všeobecného dává smysl nejen proto, že o něj stojí rodiče a děti, a stejně dnes drtivá většina maturantů pokračuje na vysokou školu. Ale také kvůli tomu, že jsme výrazně pozadu za Evropou.

„Co se týče středoškolského vzdělávání, Česká republika má velmi vysoký podíl žáků v oborech středního odborného vzdělávání. Patříme mezi tři země OECD, které mají toto číslo nejvyšší. Máme asi 75 procent žáků v odborném vzdělávání a čtvrtinu ve všeobecných oborech,“ říká Vladimír Hulík z odboru školské statistiky a analýz MŠMT s tím, že řada zemí má poměr úplně opačný.

I kdybychom vzali v potaz argument, že Česko jako průmyslová země potřebuje více odborně zdatných středoškoláků, stejně to nevysvětluje, proč máme skoro nejméně absolventů všeobecných škol ze všech rozvinutých zemí světa. Stane se totiž jen to, co se už děje v hlavním městě. Poptávku rodičů, na kterou nezareaguje veřejný sektor, obsadí ten soukromý. A tak zatímco z roku na rok na veřejných čtyřletých gymnáziích přibyla v Praze jen čtyři místa, na soukromých 840.

Podpora všeobecného vzdělávání by navíc mohla pomoci Česku s řešením dalšího problému – nízkého podílu vysokoškoláků v populaci. Bez této skupiny se neobejde žádná moderní ekonomika.

Na podpoře vysokoškoláků panuje mezi stranami v podstatě shoda, i když se liší v míře podpory. Piráti chtějí zvýšit počet absolventů celkově. Spolu říká, že chce podporovat vysokoškoláky ze sociálně znevýhodněných rodin. Starostové hodlají studentům zajistit stipendia a zvýhodněné půjčky. Motoristé by naopak žádali školné po studentech okrajových humanitních oborů. Proti školnému se naopak přímo v programu vymezuje SPD a Stačilo!.

Na české poměry nevídaně se v končícím volebním období - během ani ne roku - podařilo ministerstvu školství v čele s Mikulášem Bekem a Cermatu pod vedením Miroslava Krejčího digitalizovat přihlášky na střední školy - tedy systém, který v papírové podobě před dvěma lety prakticky zkolaboval v živém přenosu.

Neproběhlo to bez problému, určitě se dá zpětně vyčítat guerillový způsob přípravy celého systému, ale bez toho by dnes patrně rodiče pořád obíhali školy s papíry.

Pořád ale v systému přijímacího řízení zůstává obrovské množství problémů. Je to stále v podstatě loterie, ve které nevyhrává nejtalentovanější žák, ale ten, který dobře taktizuje se třemi přihláškami, které má k dispozici. A politici si to uvědomují, proto jdou do voleb s různými způsoby řešení.

Když zůstaneme u Motoristů, paradoxně Krejčí - jejich lídr v Jihočeském kraji - jako bývalý šéf Cermatu by celou tuto instituci zrušil a přijímací zkoušky by viděl jako jednotný výstupní test na konci základní školy připravený přímo odborníky z ministerstva.

Žádná další strana takto razantní krok neplánuje. Hnutí ANO se ale shodne se Starosty, že by bylo vhodné změnit posloupnost kroků při přijímání na střední školy. Tedy nejdřív skládat testy a až poté podávat přihlášku. Díky tomu by se děti s rodiči mohly lépe rozhodnout, na kterou školu by jimi získané body stačily. Dneska je to jen hra s pravděpodobnostmi, takže si děti často ani nevybírají obor, které by doopravdy chtěly studovat.

I s druhým zcela zásadní testem v českém vzdělávání jsou dlouhodobé problémy. Maturitě se nevyhnuly ani letos. V testu byla chyba, vznikl tak opět chaos. Dlouhodobě se státu nedaří zajistit srovnatelné podmínky mezi lety, a to přesto, že je maturita v Česku bezpodmínečnou vstupenkou na vysokou školu.

Minimálně upravit ji chtějí po volbách všechny strany. Podívejte se na konkrétní plány v textu, který maturitám Seznam Zprávy věnovaly. Nejrazantnější jsou opět Motoristé, kteří by státní maturitu rovnou zrušili.

Skoro všechny strany jako na povel vytáhly letos téma inkluze. Pokud ji už nechtějí rušit jako SPD (které to má v programu dlouhodobě) nebo Motoristé, žádají o její výraznou revizi – ANO, Spolu a Stačilo!.

Co se stalo, že je tohle jedno z hlavních školských témat, když ne úplně to nejviditelnější? Od přijetí inkluzívní vyhlášky přitom letos uteklo už devět let a děti se ve školách společně vzdělávají ještě daleko déle.

„Jedním důvodem bude hledání úspor, protože inkluze stojí velký balík peněz, který navíc kontinuálně narůstá. Druhým důvodem pak patrně může být rostoucí počet dětí se speciálně vzdělávacími potřebami. Pro část rodičů tak volání po revizi inkluze může být velmi srozumitelnou zprávou, protože chtějí, aby se jejich děti cítily ve školách bezpečně a komfortně,“ popisuje Kateřina Konrádová, analytička vzdělávací politiky z organizace Učitel naživo.

Jediné dvě strany, které se na této vlně nesvezly, jsou Starostové a Piráti. STAN naopak v programu slibuje, že podpoří model speciálních tříd v běžných školách před zřizováním speciálních škol, kterých je třeba v Praze pro děti nedostatek, jak se ukázalo během letošního roku.

Piráti pak slibují modernizaci vzdělávání pro všechny bez rozdílu. Že výkřiky o zrušení inkluze nejsou reálné, a dokonce by takový krok fungování školství prodražil, Seznam Zprávy popisovaly v nedávném článku. To neznamená, že nelze najít lepší systém společného vzdělávání všech dětí.

Z programů politických stran i rozhovorů Seznam Zpráv s jednotlivými politiky ale vychází, že konkrétní řešení zatím nikdo v ruce nemá. V případě inkluze jde tak opravdu spíše o heslo, se kterým to může po volbách vyjít prakticky jakkoliv, klidně úplně do ztracena.

Vzdělávání je samozřejmě prioritou pro všechny strany, svolně by to potvrdil každý vrcholný politik. Ale po volbách tomu je často jinak. Přeci jen je kapitola Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy gigantická, hned druhá v pořadí za Ministerstvem práce a sociálních věcí, a podpora vzdělávání tak nejenže něco stojí, ale je potřeba kvůli tomu v rozpočtu zase něco jiného obětovat.

A tak se sliby neplní, jako tomu bylo u současné vlády, která nezajistila, abychom do vzdělávání dávaly v poměru k HDP alespoň tolik, co průměrná země OECD. Ani v programu nemá koalice Spolu vzdělávání příliš vysoko, ve výčtu vizí je až daleko za polovinou. Takto to mají ale v podstatě všechny strany. Ne že by to byl nějak rozhodující faktor, ale něco to přeci jen naznačuje.

Mezi pět největších priorit se vzdělávání nevešlo ani největšímu favoritovi voleb – hnutí ANO. Tady je třeba aspoň dodat, že vláda ANO a ČSSD (dnes SOCDEM) peníze do školství během svého mandátu na rozdíl od té současné doručila.

I ve volebním desateru SPD byste vzdělávání hledali marně. A Piráti mají sice obecnou zmínku o špičkovém školství součástí své čtvrté priority, v kompletním programu ale najdete body věnované školství až na úplném konci, od bodu 41 k tomu poslednímu s pořadovým číslem 46.

U hnutí Stačilo! předehnalo vzdělávání pouze kulturu a životní prostředí a je na 8. místě z 10. Poměrně nahoře najdeme vzdělávání jen u Starostů (3. ze 14) a Motoristů (5. ze 17).