Komentář: Po finále MS Augusta skončí. Nový trenér musí myslet podobně

Když se s trenéry bavíte v klidu a bez zápasových emocí, většina z nich končí u stejné věty: „Náš vliv na mužstvo se přeceňuje.“ Výkonnost týmu ovlivní možná na 20 procent. Jinak jde práce v dlouhodobé sezoně spíš za hráči a taky záleží, jak je soubor složen, kolik má manažer peněz na hvězdy.

Může být. Jenže takhle to chodí možná v klubu.

Reprezentace je úplně jiný příběh, tím spíš v Česku. Vliv je daleko vyšší, minimálně dvojnásobně.

Trenér u reprezentace navíc může být tím, který dovede určovat trendy a tím formovat celé prostředí. Téma vykopl Radim Rulík. Patrik Augusta v nastaveném směru pokračuje a rozvíjí ho.

Od Rulíkova nástupu v létě 2022 se jedna věc totiž zásadně změnila. Špička českého mládežnického hokeje, tedy národní tým do 20 let, začala hrát jinak.

Definitivně skončilo myšlení, že se s nejlepšími soupeři nedá hrát, tak je lepší vymyslet taktiku, jak je ubránit.

Právě od Rulíka přišla linie, že důležitý je pohyb, kondice a náročný systém, kdy nechcete neprohrát, ale vždycky chcete vyhrát.

Výsledkem bylo stříbrné MS v roce 2023.

Následně se Rulík přesunul k dospělé reprezentaci a na laso k mládežnické reprezentaci kývl Patrik Augusta, který tehdy uvolňoval v Liberci místo Filipu Pešánovi. Svým způsobem náhoda. Kdyby se Pešán nevracel domů, na Augustu by patrně nedošlo.

Reprezentační dvacítka neuhnula z toho, co se rozjelo pod Rulíkem. Augusta uvažoval podobně, navíc se profesně s předchůdcem dost propojil a vzájemně si pomáhali. Teď končí třetí sezonu, jako hlavní trenér získal dva bronzy a vede svůj tým do finále jako Rulík před odchodem od týmu.

Podle medailí to vypadá, že se v českém hokeji rozjela éra snů.

Jen je potřeba střízlivě vidět, že takhle to úplně není.

Neproběhla žádná reforma, o které se bude psát ve světě. Jen u reprezentace se protočili dva trenéři, kteří přesně trefili, jak vypadá trend a jakým stylem se dá v mezinárodním hokeji uspět.

Rulík i Augusta jsou svým způsobem dost paličatí, což je spojuje. Nebojí se udělat krok, o kterém bude veřejnost debatovat a třeba ho rozporovat.

Před rokem se spustila docela velká vlna údivu, že Augusta nevzal na mistrovství světa Dominika Badinku, rozdílového obránce, který hrál dospělou soutěž ve Švédsku. Necítil ho v týmu. Vysvětloval taky, proč ještě nepřišel čas Adama Benáka.

Nepochyboval, stál si za svým rozhodnutím a hlavně měl jasný plán, co tým pod ním bude hrát. Vybíral si hráče, kteří mu do schématu zapadnou.

Výsledkem byl bronz. Takže se nespletl.

Trenér u reprezentace má tak rozhodně větší vliv na to, jak turnaj dopadne a jak se tým bude prezentovat než v klubu.

Nastaví si schéma, se kterým chce uspět. Vybere do něj vhodné hráče. A záleží, jestli a jak rychle je přesvědčí o své pravdě.

Vždycky se dá prohrát čtvrtfinále. Nebo Česko mohlo padnout teď v semifinále s Kanadou, kdyby soupeř nepálil tak často do tyčí.

Ale důležitá je cesta, kterou tým jde. A česká cesta momentálně je, že vždycky existuje šance soupeře porazit.

Syn legendárního útočníka Dukly Jihlava a bývalého reprezentačního kouče Josefa Augusty je hokejový fanatik.

Chlap, zažraný do práce, který ale získal v 56 letech potřebný nadhled.

On a Rulík povýšili práci u reprezentační dvacítky z nechtěné adresy na poměrně prestižní angažmá.

Ukázali, že s jasným plánem se dá uspět i proti výraznějším individualitám. Přiměli hráče, aby jim věřili, což je možná na každém turnaji ta úplně nejdůležitější věc.

Hlavně ale spolu přistoupili na myšlenku, že má smysl objíždět české kluby, diskutovat s trenéry, pořádat modelové tréninky.

Svaz jim k tomu nachystal i podmínky, takže reforma českého hokeje nezačala odspodu, od nejmladších kategorií, ale spíš od těch nejvyšších.

Není to ideální, ale důležité, že se něco začalo dít a děje se to správně. Protože Česko neobjíždějí trenéři, kteří by kázali, jak je potřeba vyhodit za červenou puk, zatáhnout se před bránu a čekat. Oni a další jejich lidé razí teorii zlepšování dovedností, kondice a rychlosti. Abyste mohli napadat, získat puk daleko od vlastní brány, dávat góly a vyhrát.

Ale stejně nastal čas, kdy se po třech letech bude měnit u reprezentace trenér.

Práce u dvacítky je náročná tím, že akce není moc. Jako kouč chcete pracovat, být v kontaktu s hráči, něco neustále posouvat. Takhle máte jeden vrchol za sezonu na přelomu roku a víc pozorujete, přednášíte, sami se vzděláváte. Je to jiný styl práce, který může ve výsledku utahat.

Už v minulé sezoně byl o Augustu v extralize velký zájem, ale Alois Hadamczik ho ještě u kormidla udržel.

Teď je jasné, že kouč odejde a půjde trénovat klub.

Paradoxně tedy zamíří do práce, kde bude mít menší šanci ovlivnit výsledek a bude větší šance, že ho někdo vyhodí.

Ale žádný dobrý trenér bez denního stresu nedovede vydržet.

Klíčová věc tedy přijde po mistrovství světa. Kým Augustu nahradit?

Momentálně není s nikým dalším podepsaná smlouva, věc se bude řešit až v příštích týdnech.

Medailová jízda se jednou zastaví. Ale byla by škoda, kdyby se změnil směr, jakým reprezentační juniorka jde.

Protože takhle se buduje myšlení, že se dá dokázat úplně všechno. Porazit můžete Kanadu i Švédy, kteří mají celkově buď daleko širší základnu nebo vychovávají větší paletu talentů.

Od nástupu Hadamczika se u mládežnických reprezentací zvýšily platy. Někdejší sumy zastropované u asistentů někde u 20 tisíc a pro hlavního v maximální výši kolem 100 tisíc korun měsíčně, se posunuly.

Musí to tak být, pokud k reprezentaci nechcete brát trenéry, které nikdo nechce.

Nejde dávat výrazně menší peníze než v extralize.

Jenže s tím i souvisí, že když se bude hledat Augustův nástupce, musí jít o trenéra, který od léta bude bez práce.

Žádný klub dobrovolně kouče k reprezentaci nepustí a je i pravda, že se osvědčilo, když trenér funguje u národního týmu na plný úvazek.

Protože jeho mise spočívá i ve zmíněném šíření myšlenek do celého hnutí.

Pokud se potvrdí spekulace, které běží hokejovým prostředím, že České Budějovice nepočítají dál s Ladislavem Čihákem, měl by se minimálně na radar dostat.

Přesně zapadá do konceptu, že je náročný, má svoji hlavu a jde zápasy vyhrát. Občas lidi štve, že říká věci, jak je sám cítí, a někdy je hodně ostrý. Ale to není nutně na škodu.

Náročností i pojetím hokeje by se do téhle linie po Rulíkovi a Augustovi hodil.

Dál se pak bude hodně mluvit o Zdeňku Motákovi, který skončil v Třinci, nebo o Davidu Čermákovi, jenž vedl reprezentační osmnáctku a nemá úplně špatné vztahy prezidentem svazu Hadamczikem.

Ale pokud bude volný Čihák, měl by být prvním osloveným.

A Patrik Augusta, až si splní svoje sny v klubu, by jednou měl zamířit k reprezentačnímu áčku.

Hráči z jeho juniorských ročníků zatím dorostou.