Chaos v Chelsea. Proč Maresca skončil a klub vsadil na neznámého trenéra

Třináctého prosince, tisková konference po zápase s Evertonem. Chelsea domácí utkání, v němž byla favoritem, bez potíží zvládla. Na hřišti se nic neobvyklého nestalo. Mediální výstup jako každý jiný, klasická „tiskovka“ po hladké a očekávané výhře favorita.

Jenže pak do toho Enzo Maresca hodil vidle.

Při banální otázce na výkon obránce Mala Gusta, jenž si v zápase připsal asistenci, stočil řeč úplně jinam.

„Rád své hráče pochválím, protože přes spoustu problémů hráli po tomhle komplikovaném týdnu dobře. Posledních čtyřicet osm hodin bylo nejhorších, co jsem v klubu zažil. Protože hodně lidí je proti nám,“ šokoval kouč.

Na otázku novináře, co přesně tím myslí a jestli je to namířené na fanoušky či média, jen doplnil: „Za mou éru v klubu byly poslední dva dny ty nejhorší. Protože někteří lidé mě a můj tým nepodporují. Myslím to obecně. Fanoušky zbožňuju a jsem za ně moc rád.“

Na následné tiskové konferenci před dalším zápasem žurnalisty daleko víc než nadcházející klání zajímaly Marescovy výroky po Evertonu. Ten už se k celé věci odmítal vyjádřit, ale anglická média měla jasno: Něco v klubu není v pořádku. Trenérův vztah s vedením Chelsea, zejména se sportovními řediteli Laurencem Stewartem a Paulem Winstanleym, je evidentně vyhrocenější, než se předpokládalo.

Nebylo to poprvé, kdy italský kouč dění v londýnském klubu nesl nelibě. Když Blues v létě z Manchesteru United přivedli křídelníka Alejandra Garnacha, Maresca o tom vůbec nevěděl. S hráčem údajně poprvé mluvil až v momentě, kdy už byl podepsaný.

Obránce Jorrela Hata z Ajaxu prý sportovní vedení přivedlo navzdory trenérovu nesouhlasu. A když se začátkem srpna zranil klíčový stoper Levi Colwill, Maresca hlasitě volal po příchodu náhrady. Ta ale nedorazila a kouč musel pracovat s hráči, které již měl k dispozici.

Když Chelsea před měsícem a půl porazila v Lize mistrů Barcelonu a Maresca byl vyhlášen nejlepším trenérem Premier League za měsíc listopad, zdálo se, že se situace uklidnila a klub ze Stamford Bridge našel stabilitu. Pak ale přišly výroky po zápase s Evertonem. A prvního ledna už trenérem Chelsea nebyl.

Podle anglických zdrojů víceméně z vlastní vůle, protože to byl on, kdo prý v klubu nechtěl být už ani minutu.

Modří tak začali hledat nového trenéra. V éře nových majitelů už šestého.

Na konci května 2022 se navždy uzavřela důležitá kapitola v historii Chelsea. V klubu definitivně skončil majitel Roman Abramovič, který ho vlastnil devatenáct let. Po ruském útoku na Ukrajinu se ale v Británii dostal na sankční seznam a byl mu zmrazen majetek. V rámci toho se musel s Chelsea rozloučit a klub prodat.

Novými vlastníky se stalo konsorcium podnikatelů, které reprezentoval primárně Američan Todd Boehly, známý jako spoluvlastník baseballových Los Angeles Dodgers. Do nové role se od začátku opřel – byl jmenován předsedou představenstva a k překvapení všech i dočasným sportovním ředitelem.

Už v létě se tak mezi novým vedením a tehdejším trenérem Thomasem Tuchelem, jenž přišel ještě za Abramoviče a s mužstvem vyhrál Ligu mistrů, začaly objevovat spory. Neshodli se na výběru hráčů, které by měl klub pro novou sezonu přivést. A německému kouči nesedly ani schůzky s majitelem nad taktikou a herním stylem týmu.

Doslova internetovým hitem mezi fotbalovými fanoušky se stala historka, podle níž měl Boehly trenérovi prezentovat svou vizi základní sestavy Chelsea – v rozestavení 443, tedy s jedenácti hráči v poli. Skoro jako ze seriálu Okresní přebor.

Později ale ustoupil do pozadí a otěže převzal jiný muž – miliardář Behdad Eghbali, společník firmy Clearlake Capital, která je též součástí vytvořeného konsorcia. Ten by měl v klubu mít v současnosti hlavní slovo.

Do sportovních věcí ovšem již napřímo nevstupuje, na to má lidi. V klubu jsou hned dva sportovní ředitelé, které doplňuje šéf skautingu, ředitel sportovního rozvoje a ředitel pro profesionální fotbal – všichni tito funkcionáři tvoří silný kvintet, který musel Maresca poslouchat. A to se mu nelíbilo.

Struktura managementu je úplně jiná než za staré éry. Tehdy byla hlavní postavou Chelsea Marina Granovská, která zodpovídala za přestupy, ekonomickou stránku a celkový chod klubu. Petr Čech coby poradce sportovního úseku působil jako pojítko mezi kabinou a koučem Thomasem Tuchelem. Teď je funkcionářů mnohem víc – a pravomoci manažera, lépe řečeno hlavního trenéra, o poznání menší.

Rozlišování mezi v Anglii oblíbeným termínem manager a označením head coach opravdu není jen názvoslovné hnidopišství. Pro Chelsea je trenér jen jedním kolečkem v celkovém stroji, nikoliv hlavním nositelem vlivu. O tom, jací hráči se přivedou a kteří budou prodáni, se rozhoduje jinde.

Poznal to i Mauricio Pochettino, který si silně nepřál odchod záložníka Conora Gallaghera. Vedení však mělo jasno, že odchovanec musí být z účetních důvodů prodán. Stejně jako Maresca, i Argentinec Londýn opouštěl v nepříjemné atmosféře. Neodcházel kvůli špatným výsledkům, ale nekompatibilním vztahům uvnitř klubu.

Thomas Tuchel se nelíbil novým majitelům, kteří si přáli vybrat vlastního trenéra do nové éry. Sázka na Grahama Pottera nevyšla, hráčská legenda Frank Lampard dojel sezonu v mizerném stylu. Pochettino a Maresca odešli rozhádaní s lidmi nad nimi. Teď je u kormidla nově Liam Rosenior, trenér číslo šest. Že jste o něm nikdy neslyšeli?

Není se čemu divit. Někdejší obránce jako kouč teprve začíná. Necelé dva roky působil v Hullu, v létě 2024 převzal Štrasburk. Ten dovedl v první sezoně na sedmou příčku a na stejném místě je francouzský tým i teď, když Rosenior Francii opouští. A proč právě on?

Jednoduchá odpověď: Majitelé Štrasburku a Chelsea jsou ti stejní lidé. Tým z Ligue 1 tak Blues používají jako farmu. Posílají tam hráče, s nimiž v Premier League nepočítají. A na hostování se zde rozehrávají fotbalisté, kteří by v budoucnu mohli patřit mezi opory. Multiklubový model v praxi.

Když tedy došlo na Marescův konec, vedení neukázalo na osvědčené či hvězdné jméno, nýbrž sáhlo do vlastních zdrojů – přichází člověk z „firmy“, seznámený s fungováním vlastnické skupiny. Nezkušený, avšak talentovaný kouč, u kterého majitelé předpokládají, že si z něj vychovají trenérské eso.

S podobným cílem ale angažovali i před osmnácti měsíci jeho předchůdce. Jmenování Marescy byla překvapivé, měl za sebou jen krátké působení v Parmě v Serii B a jedinou sezonu v Leicesteru, se kterým vyhrál druhou anglickou ligu. Měl ale také pověst následníka Pepa Guardioly, jemuž dělal v minulosti asistenta. A právě sázka na budoucnost a potenciál ho do Chelsea přivedla. Ač přišel jako trenérský začátečník, měl být tím, kdo v klubu vybuduje dynastii.

Postupně ale Maresca začal ukazovat nejen nezpochybnitelnou fotbalovou erudici, ale i nepřehlédnutelné trenérské ego a sílu své osobnosti. To bylo ještě podpořeno dílčími úspěchy na hřišti. Chelsea se vrátila do Champions League, bez problémů ovládla Konferenční ligu a vyhrála i mistrovství světa klubů, kde ve finále porazila PSG.

Fanoušci věřili, že italský trenér je někým, kdo klub úspěšně povede několik let. Za půl roku už v Chelsea nebyl.

Odhadovat, zda bude výběr jeho nástupce trefa, je teď nemožné. Liam Rosenior si ale přes veškerou vděčnost a loajalitu musí být vědom, že trénování družiny ze Stamford Bridge je velice rizikovou disciplínou.