NHL se spletla. Junior dominuje mezi dospělými, česká liga mu sedla

Vodil si nejlepší hráče ve své kategorii jako cirkusové koně. Vždycky se vědělo, že obránce Tomáš Galvas má talent. Ale až na posledním MS do 20 let všem definitivně předvedl, jak velký. Motal hlavy Kanaďanům, Finům a nakonec ve finále i Švédům.

Při české jízdě za stříbrem plnily zámořské weby příběhy hubeného odchovance Olomouce, kterého dvakrát za sebou minul draft NHL.

Problémem vždycky byla hlavně muší váha, protože Galvas neměl ani 70 kilo, když mohl jít poprvé na draft.

Talent má, tady není co řešit. Ale zase nikdy neaspiroval na první dvě kola, klubům NHL se nezdálo, že by měl v sobě potenciálu tolik, aby ho na seznamu držely nahoře. V minulé sezoně si ho několik zámořských organizací psalo na závěr listu, že třeba v šestém nebo sedmém kole po něm sáhnou.

Přednost ale vždycky dostali vazouni, obránci s výškou a váhou: Kdyby nic, srazí se – třeba ten hokej doženou. V aktuální sezoně se ale ukazuje, že v Galvasovi potenciál je ohromný. Jen je typem hráče, kterému chvíli trvá, než se rozzáří naplno.

„Působil stejně už v šestnáctce. Přijde nenápadný kluk, který se neustále směje,“ hned vypálí svazový trenér Milan Razým, který ho sledoval už na začátku éry, kdy se poprvé hráči dostávají na reprezentační radar. Zkušený kouč ročník 2006, který teď přivezl stříbrné medaile z MS do 20 let, vedl v reprezentaci do 16 let.

„Na ledě bylo rychle poznat, že hru umí skvěle číst. Proti slabším soupeřům se to tolik neprojevilo, ale jakmile jsme hráli se silnějšími, jeho výkon vyskočil nahoru,“ vybavuje si Razým čtyři roky starou zkušenost s Tomášem Galvasem.

Jeho postřeh sedí.

V extralize je liberecký hráč hodně vidět v největších zápasech. Když hraje proti Pardubicím nebo Spartě, roste. Dokáže být ještě lepší než obyčejně.

Dokonale sem zapadá i historka ze stříbrného MS juniorů.

„Tak co, trenére? Jste nervózní?“ vypálil před čtvrtfinále na trenéra Patrika Augustu.

„Oproti tobě nervy mám,“ odvětil kouč.

Česko vyhrálo nad Švýcarskem 6:2, Galvas měl jeden z velkých momentů na turnaji, kdy chvíli kličkoval v útočném pásmu a srovnal na 1:1.

Na ledě působí dojmem, že co si vymyslí, provede. V 19 letech umí dominovat i v extralize.

Soupeřům je klidně o patnáct víc, hráli NHL, jsou těžší o 30 kilo. Stejně si s nimi smělé hádě z Liberce dělá, co potřebuje.

Do klubu přišel ještě s juniorskou smlouvou z Olomouce a profi kontrakt podepsal s Bílými Tygry. Na Hané nadšení nebyli. Ale z pohledu osobního rozvoje udělal Galvas skvělý krok.

Patří mezi hráče, kteří se zlepšují postupně a nemají umetenou cestu kvůli fyzickým parametrům. V Liberci je špičkové zázemí, aby mladý hráč posouval postupně svůj výkon na vyšší a vyšší úroveň. Když tedy sám chce.

„Síla na puku a drzost? Nikdy se nebál jít přes hráče a zavézt kotouč. Nejde říct, že by hrál už kolem šestnácti dospělý hokej, ale proti svým vrstevníkům to byl vyspělý hokej,“ glosuje Razým Galvase.

Ve výsledku mladíkovi neuškodilo, že ho kluby NHL přehlédly. V Olomouci a pak i v Liberci dostal velký prostor, aby trénoval a hrál.

Rozvíjí se tak, že do NHL už klidně mířit může, pokud progres bude pokračovat. V létě je poslední šance, aby ho někdo draftoval. „Věřím, že si některý z klubů k němu cestu najde. Ale jeho rozvoj v extralize mi třeba dává smysl,“ líbí se i Razýmovi.

Ve výsledku by tedy Galvasovi neublížilo, kdyby i teď propadl sítem a třeba v létě 2027 by si mohl vybírat z nabídek sám podle toho, které prostředí by mu dávalo největší smysl na další posun.

Ale díky tomu, jak byl dobrý na MS U20, se tohle patrně nestane.

Pokud se zaměříme, v čem tak vyniká a proč i Seznam Zprávy před MS do 20 let předvídaly, že se může dostat do All-Stars turnaje, je to hlavně ofenzivní rozměr hry.

Skvěle bruslí, mění směr, přitáhne na sebe soupeře a uvolní spoluhráče. Dobrý hokejista v jeho postavení vidí třeba tři řešení. On vybalí klidně čtvrté, páté a šesté.

Pokud se chcete zeptat, zda je výjimečný: ano, bez debat.

Nejzářivějším bodem jeho hry je, že zvládne dostat puk z místa A do místa B. V extralize neexistuje lepší obránce, který by svůj tým přemístil do útočné třetiny.

Hráče samozřejmě nelze hodnotit pouze podle počtu úspěšných vstupů do útočného pásma. Ale u Galvase má smysl to vypíchnout. Protože on v dané disciplíně je dominantní o dva parníky.

Pokud přesto padne námitka, že v hokeji nejde o dílčí detaily, jestli někdo získá puk nebo udělá kličku, je to pravda.

Vždycky je potřeba se na věci dívat v širším kontextu, tedy i na analytická data. Důležité je, že akce u něj nekončí přesunem za modrou čáru, ale poměrně často se jeho tým dostane ke střele. Tím pádem Liberec má šanci dát gól, což je vidět v posledním sloupci výše uvedené tabulky.

Galvasův přínos stoupá i tím, že nečeká pouze na akci směrem vpřed, do které se zapojí. Aktivně je zařídí. Kdybychom se třeba zaměřili na číslo, kolikrát se obránci povede získat kotouč, aby následně jeho tým vystřelil?

Tomáš Galvas se nachází na stejné hodnotě (přepočteno na 60 minut čisté hry) jako Mark Pysyk ze Sparty, vítkovický Josh Wesley nebo pardubický Ondřej Mikliš. Tedy umí vykázat stejnou hodnotu jako obránci, které si kluby platí hlavně pro dobrou defenzivu.

Tady se totiž dá dobře sledovat segment hry, kde se Galvas vyvíjí. Zlepšuje svůj celkový přínos pro tým.

Liberec dělá dobře, že ho spojil do páru s Radimem Šimkem. Zkušený obránce s 209 starty v NHL dřív platil za divoké útočné torpédo. Po návratu ze zámoří je dokonalým obousměrným obráncem, taky proto si ho vzal Radim Rulík na olympiádu. Šimek skvěle čte hru, umí blokovat střely. Současně je i nejlepším možným učitelem pro Galvase.

Spolu tvoří i nejlepší defenzivní pár extraligy, u obou totiž platí, že s nimi na ledě má tým výraznou převahu. Přes 60 procent střel letí při jejich střídáních na soupeřovu bránu. Nikdo jiný nemá tak stabilní výkonnost jako oni.

S tím pak souvisí logická námitka, že ofenzivní obránci jako Galvas znamenají často riziko pro vlastní branku.

Pravda je ale trochu jinde. On není volnomyšlenkář, který by riskoval jen proto, aby si užil co nejlepší finty.

Platí, že i u opravdu nadstandardních hráčů si všimnete, když nějaká klička nevyjde a jejich tým inkasuje. To je většinou moment, který vidí oko a mozek si ho zapamatuje.

U podobně zaměřených hráčů je ale zásadní, aby sami vyráběli daleko víc nebezpečných situací, které vedou k akci u soupeřovy branky, než kolikrát jim nápad nevyjde a řítí se útočník na jejich brankáře. Právě Galvas stoprocentně zapadá do první kategorie.

Jeho nápady, odvaha a skvělé bruslení znamenají velký přínos.

Důkaz je tady: Při hře pět na pět byl v Liberci u 13 vstřelených gólů a jen pěti inkasovaných. Ofenzivní obránci nemusí mít často kladné hodnocení podílu vstřelených a inkasovaných branek. Body a pak i následnou slávu sbírají nejvíc v přesilovkách. Galvas je ale na hodnotě +8.

Jak je tohle číslo důležité, zase ukazuje kontext, protože nejproduktivnější obránci celé ligy Jan Košťálek a Petr Zámorský jsou tady na číslech +7 a +6. Tedy hvězdy ligy mají podobnou statistiku jako devatenáctiletý obránce Liberce.

Na talentovaných hráčích Galvasova typu je pak nejzajímavější, jestli mají ještě nějaké mezery. Ve výsledku je dobře, pokud tam v devatenácti jsou, protože i když vypadají dobře, nejsou stále na vrcholu možností.

Častější návštěva fitka a nabírání svalové hmoty jsou jedna věc.

Druhou je jeho střela.

„Tak dobrou jsem od něj ještě neviděl,“ hlásil po zmíněném čtvrtfinále se Švýcarskem trenér Augusta.

S Galvasem se totiž dlouho táhne, že kanon v rukách rozhodně nemá. „To nebyla střela, ale střela v uvozovkách,“ vybaví si Milan Razým čtyři roky starý postřeh.

„Smáli jsme se Tomášově střele, protože to byly plivance. Měl ji velmi slabou. Ale taky je znát, jak na ní zapracoval,“ těší trenéra, že obránce udělal posun. „Dnes není důležitá jen síla, ale i technika. Dá se dobře využít flexe hokejky, pokrok tady jednoznačně cítit je.“

Ale i v extralize je vidět, že třeba při přesilovce nepatří mezi hráče, kteří by děsili brankáře nápřahem a tvrdou ránou.

Galvas spíš drží puk, bruslí kolem modré a hledá možnost, jak otevřít šanci pro spoluhráče. Případně rychle nahraje z první.

Liberecký mladík patří mezi nejlepší tvůrce hry na přesilovce v české soutěži. Stačí se dobře hýbat, ukázat se a on najde možnost, jak ke spoluhráči dostat kotouč.

S jeho talentem teď záleží hlavně na tréninkové morálce a touze odstraňovat svoje hendikepy. Pokud bude mít dostatečně velkou motivaci se zlepšovat, může hrát NHL. Jestli ne, nikdy se do ní, i přes nesporný talent, se 178 centimetry napevno nedostane.

Aby drobnější hráči uspěli, musí zbytek převyšovat v jiných oblastech a liberecký bek má teď zhruba tříleté okno, kdy může kluby NHL hodně přitahovat.

„Určitě ví, že neumí ještě všechno, a chápe, kam směřuje,“ věří Razým, že za pár let uvidíme ještě mnohem lepšího Tomáše Galvase, než sledujeme teď.