Český zbrojní byznys mohutně roste, ale evropské peníze tečou ve velkém jinam

Jednou z českých obranných firem, které se podařilo uspět v evropských obranných projektech, je výrobce proudových motorů PBS Group. V prvních pokusech ale ani velkobítešská firma neuspěla.

„Poprvé jsme se do výzvy přihlásili v roce 2023, byl to program ASAP na zvyšování kapacit na výrobu munice. Vytvořili jsme konsorcium a sami podali velmi dlouhou a náročnou přihlášku, i když nám všichni říkali, ať si na to najmeme agenturu,“ popisuje zkušenosti s fondy Petra Nečasová z PBS Group.

Projekt ale tehdy nesplnil požadavky. Poté firma usilovala o podporu z Evropského obranného fondu (European Defence Fund), kde napodruhé uspěla s projektem Garuda, o který se ucházela coby součást konsorcia vedeného francouzskou společností Onera a jehož cílem je návrh platformy pro spolupracující bojové drony. Vedle toho se PBS Group coby člen mezinárodních konsorcií hlásí o podporu v dalších dvou projektech. „Jeden z nich s názvem DAMM se týká takzvané vyčkávací munice. Je tam dost velká konkurence a kdybychom uspěli, byl by to velký úspěch,“ dodává Nečasová.

Vedle PBS Group získala podporu z EDF a dalších evropských programů například česká pobočka americké společnosti Honeywell, která vede dvě konsorcia zaměřená na vývoj vojenské avioniky, respektive technologií kybernetické obrany. V letech 2021 až 2024 zde získalo podporu celkem 34 projektů s českou účastí v celkové výši 22 milionů eur. V celoevropském kontextu ale každý rok uspěje kolem 600 projektů a rozpočet fondu pro léta 2021 až 2027 je osm miliard eur.

Navzdory dynamicky rostoucímu domácímu obrannému průmyslu tak Česko v čerpání peněz z evropských obranných fondů zaostává nejen za zbrojními velmocemi Německem, Francií a Itálií, ale i za sousedním Polskem, které se zapojilo do 54 úspěšných projektů.

„V Česku je hlavní problém, že Ministerstvo obrany nakupuje hotové produkty. Vybere existující techniku a jen ji drobně upraví – podobně jako když si koupíte auto a zvolíte výbavu, ale samotný model nezměníte,“ popisuje důvody malého zapojení českých firem do vývojových programů zdroj z obranného prostředí, který s redakcí mluvil pod podmínkou anonymity.

„V řadě evropských zemí je to naopak. Stát nejdřív zadá výzkum a vývoj nové technologie podle svých potřeb, průmysl ji vyvine a teprve potom ji armáda pořídí. Velké státy tak dlouhodobě financují výzkum i vlastní obranný průmysl, zatímco Česko kupuje až hotový výrobek,“ dodává.

Pro Česko má podle Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP) z programů zaměřených na obranu největší ekonomický potenciál zmíněný EDF. Ten se zaměřuje na vývoj nejmodernějších obranných technologií a vojenského materiálu a disponuje téměř osmi miliardami eur, tedy asi 200 miliardami korun.

„Zapojení českých společností zatím zůstává za očekáváním. Ročně uspěje okolo deseti českých žadatelů s průměrným financováním okolo půl milionu eur. Čekáme výsledky za rok 2025, které snad budou lepší,“ říká viceprezidentka AOBP Kristýna Helm.

České společnosti čerpaly prostředky i z programu ASAP, který poskytuje 500 milionů eur na zvýšení kapacit pro výrobu především velkorážní munice. Šlo například o firmy STV Group, Explosia či CSG, která se do programu zapojila prostřednictvím svých dceřiných společností mimo Česko,“ popisuje Helm.

Financování z EDF se podle expertky rovnoměrně rozděluje do různých kategorií. V roce 2026 směřuje nejvíc prostředků na program související s technologiemi pro „Next Generation of Main Battle Tank“ neboli novou generaci bojových tanků. Tato obrněná vozidla mají po roce 2030 nahradit stávající modely jako například Leopard 2. Mají v sobě zahrnovat vyšší automatizaci, umělou inteligenci, hybridní pohony, silnější výzbroj a schopnost ovládat drony. Velké prostředky podle dat AOBP směřují z EDF také na námořní technologie, které však nejsou pro český průmysl příliš perspektivní.

„Finance směřují apriori do výzkumu, protože Unie má málo legislativních možností, jak podpořit nárůst výrobní kapacity. V rámci EDF jsou prostředky relativně rovnoměrně rozděleny do jednotlivých témat. Ta zadávají ministerstva obrany členských států v konzultaci s koncovým uživatelem, tedy s armádami. Bylo by potřeba více investovat do otevřených výzev, kde firmy mohou samy přijít s návrhy technologií, toto je velmi přínosné hlavně pro malé a střední podniky a pro přelomové technologie, které často nezapadají do jiných tematických oblastí,“ říká Helm.

Další z obranných programů, který má pro tuzemsko velký potenciál, je podle viceprezidentky AOBP program EDIP. Ten má rozpočet ve výši 1,5 miliardy eur a reaguje na selhání evropské produkce munice během prvních let války na Ukrajině, kdy se ukázalo, že evropský obranný průmysl není schopný v případě potřeby rychle navýšit výrobu.

Hlavní silou EDIP má být koordinace nákupů techniky. Program stanovuje cíle, podle nichž by mělo být do roku 2030 alespoň 40 procent obranných akvizic realizováno členskými státy společně. To znamená, že dva nebo více členských států EU nakupují zboží či služby spolu.

Třetí oblast, z níž může Česko v rámci svého obranného průmyslu těžit, jsou iniciativy  běžící pod programem ReArm Europe. Ten si klade za ambici do roku 2030 „mobilizovat“ až 800 miliard eur na útraty v obraně. Jeho součástí je i nástroj zvaný SAFE, který poskytuje členským zemím úvěry s dlouhou dobou splatnosti ve výši až 150 miliard eur na investice do obrany.

Šestnáct členských zemí má již úvěry na nákup munice a zbraní schválené, ale Česko mezi nimi není. Čeká totiž na schválení půjčky společně s Francií a Maďarskem. Pokud vše dobře dopadne, získá tuzemsko v rámci programu přes dvě miliardy eur. Problémem je, že Národní investiční plány čekatelských států stále čekají na schválení. Navzdory tomu, že tuzemsko z evropských obranných programů čerpá zatím minimum prostředků, tuzemský obranný průmysl prosperuje.

„Růst českého obranného průmyslu nemá návaznost na čerpání prostředků z Unie, ani na aktuální programy a legislativní změny, které EU přináší. Evropské programy jsou v tuto chvíli vázány hlavně na vědu a výzkum, což se do finančních výsledků firem může propsat až v řádu deseti let, pokud si takto společně vyvinuté platformy budou členské státy společně pořizovat. To je ostatně myšlenka Evropského obranného fondu,“ vysvětluje Helm.

Před třemi lety tvořila v Česku zbrojní výroba podle analýzy Hospodářské komory zhruba jedno procento tuzemského HDP. Novější data zatím nejsou k dispozici, ale vzhledem k tomu, že obrat nejvýznamnějších českých zbrojovek od té doby několikanásobně vzrostl, lze předpokládat, že se výrazně zvýšil i podíl obranného sektoru na českém HDP.

Současně se logicky zvyšuje i vývoz českých zbraní. Podle Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu, která dohlíží na český zbrojní export, se hodnota obranného vývozu zvýšila ze zhruba 640 milionů eur v roce 2020 na více než 3,6 miliardy eur v roce 2024. Velkou část exportu ale tvoří munice a další artikly s relativně nízkou přidanou hodnotou, do jejichž vývoje nebylo třeba příliš investovat.

Výdaje na obranný výzkum a vývoj navíc s tempem zbrojní výroby nedrží krok. Podle údajů Evropské obranné agentury vynaložilo Česko na tyto účely v roce 2024 pouze asi 0,7 procenta všech obranných výdajů, v absolutní hodnotě kolem 50 milionů eur. Evropské obranné mocnosti přitom na vývoj a výzkum platí násobně vyšší podíl svých obranných výdajů, například ve Francii to předloni bylo téměř 14 procent a v Německu zhruba 5,5 procenta.

„Naše možnosti zapojení do evropských obranných projektů jsou velmi omezené, protože se do nich často snažíme vstoupit až v závěrečné fázi,“ říká citovaný zdroj z obranného prostředí obeznámený s fungováním těchto projektů. „Uživatel, tedy armáda, vlastně říká, že nás evropská spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje nezajímá, pokud se v ní neuchytí státní podniky jako LOM Praha nebo VTÚ. Vlastně o ni nemáme zájem, protože produkty, které z této spolupráce vzejdou, stejně nebudeme nikdy nakupovat,“ doplňuje.

Jedním z posledních takových projektů, který v Česku vznikl, tak byl podle zdroje SZ Byznys letecký kanon Plamen pro letouny L-159 Alca. Jeho vývoj zadalo v roce 1995 Ministerstvo obrany na základě výběrového řízení společnosti Zbrojovka Vsetín (dnes ZVI, součást skupiny CSG). Kanon byl dokončen v roce 2003.

Podle vrchní ředitelky Sekce průmyslové spolupráce Ministerstva obrany Radky Konderlové jsou nicméně ve hře i další faktory relativně nízkého podílu českých firem v evropských obranných programech. Jedním z nich je složitá byrokracie a administrativa spojená s podáváním přihlášek a žádostí.

Další pak souvisí s velkou poptávkou po produktech českého obranného průmyslu, takže především velké společnosti financují výzkum a vývoj samy. „Naše firmy v obranném průmyslu včetně výrobců munice investují do výzkumu a vývoje, ale často je pro ně jednodušší a efektivnější financovat jej z vlastních prostředků, než se hlásit do společných konsorcií,“ říká Konderlová.

Vzhledem ke zhoršující se geopolitické a bezpečnostní situaci, válce na Ukrajině a vývoji v Rusku a USA plánuje Evropská unie věnovat na obranné programy řádově vyšší finance než dosud. Fond EDF tak v následujícím finančním období EU po roce 2028 zanikne a místo něj budou mít firmy v obranném sektoru k dispozici peníze v rámci Evropského fondu pro konkurenceschopnost (European Competitiveness Fund, ECF).

Tento nový nástroj bude mít rozpočet ve výši 451 miliard eur, z čehož bude 130 miliard určeno pro obranu, odolnost a bezpečnost. „Evropský obranný fond je opravdu příprava pro ten Evropský fond konkurenceschopnosti, který bude spuštěn s novým víceletým finančním rámcem. Bude v něm několikanásobně více prostředků a zároveň bude mít i širší záběr, pokud se týče průmyslových firem, které se budou moci hlásit o podporu,“ popisuje Konderlová. „A já věřím, že tam bude ta úspěšnost daleko větší,“ dodává.